Naháč
David Sedaris
Vítejte ve světě Davida Sedarise, nejpopulárnější amerického humoristy současnosti! Jeho knihy se drží v čele žebříčků bestsellerů, prodalo se jich už bezmála deset milionů a byly přeloženy do pětadvaceti jazyků. Sedaris bývá přirovnáván k Marku Twainovi, Jamesi Thurberovi či Robertu Fulghumovi – a jeho kniha Naháč (Naked, 1997) názorně ukazuje proč: autorův břitký vtip se nezastaví před ničím, bere si na paškál stejně vlastní rodinu i sebe sama, zesměšňuje sexuální, politická i etnická tabu a s náramným gustem se naváží do přebujelé politické korektnosti. Sedaris nahlíží pod povrch běžného života a vidí, jak to tam bublá absurditou, a nezastaví se ani před rouhačskými představami, na jaké se tzv. spořádaní občané neodváží byť jen pomyslet. Při tom všem však autor vůči svým postavám neztrácí sympatie a dokáže pro jejich slabost i pošetilost nalézt pochopení – jeho psaní tak lze s použitím zprofanovaného klišé označit za „moudrý humor“, ačkoli on sám by se takovému označení jistě vysmál jako první.... celý text
Přidat komentář
Opět musím smeknout před autorem, který ve svých autobiografických esejích nastavil zrcadlo současné společnosti plné různých druhů fóbií. Učinil tak s velkou dávkou humoru, který je inteligentní a nevtíravý. V jeho podání jsou zábavné i naprosté banality všedního dne, nevyhýbá se však ani tématům závažnějším, která jsou často tabuizovaná. Mé sympatie si Sedaris získal i tím, že si dokázal udělat legraci i sám ze sebe. Nejvíce se mi líbilo autorovo povídání o jeho zkušenostech s nudisty. Doporučuji!
První půlka byla skvělá - neustále jsem se smála, ale ten zvláštní přechod do druhé smutné poloviny...
Tak nevim, bud nemam smysl pro humor nebo jsem tomu proste nerozumela. Nedocteno.
Jako první jsem četla Když vás pohltí plameny. Těžko srovnatelné. Nejspíš autor prodělal za těch 15 let výrazný vývoj k lepšímu...
Začátek knihy je docela fascinující a originálním způsobem ujetý, říkal jsem si, že jestli to takhle bude celou dobu, po přečtení nebudu tak úplně normální. Naštěstí se děj zklidňuje zároveň s přibývajícím věkem vypravěče, ale rozhodně neztrácí na zábavnosti. Možná to není řachačka, u které se budete válet smíchy, ale pokud ke knížce nepřijdete s tímhle předsudkem (no a předsudky jsou vlastně v povídkách výrazné téma), nezklame vás.
Panu Sedarisovi dávám 4 hvězdičky, páč první půlka knížky pobavila jak nikdy. Ta druhá byla taková jaksi.. jiná. Ani mi nevadí, že tón zvážněl a že styl psaní ztěžknul, ale ta nesourodost, tu neodpustím. Nicméně Divadelní kapitola se zapsala do mého srdce hluboko! A i kdyby se mi v Naháčovi nelíbilo nic jiného, než ona, i tak Naháč stojí za to..:)
Zcela se ztotožňuji s Kraken84. Čekal jsem mnohem víc. Celkově mi to přišlo takové nepropojené, časově i dějově.
Moc jsem se na knihu těšil - zahraniční recenze mě nadchly - na přebalu se píše "nejpopulárnější humorista současnosti". Celou knihu jsem čekal na nějaký zvrat, který mě o tom přesvědčí. Ne že bych se nezasmál, ale u Woodyho povídek brečím smíchy = obrovské zklamání. Možná bych dal lepší hodnocení, kdyby na přebalu nebyly takové superlativy a žánr byl "lehce vtipné autobiografické povídky".
Kniha se četla dobře, ale mysím, že mi zatím stačila tato od pana autora.
Líbilo se mi, že je to zas něco zcela jiného, pohled na homosexuály, nudisty, nemocné a "mazané" lidi. Tím myslím Duka.
Přiznám se bez mučení, jisté odstavce knihy jsem rychle přelétla očima, trošku jsem je odbyla. A mám takový pocit, že jsem o nic moc ani nepřišla. Ale cosi mě u knížky drželo a nedovolilo mi ji odložit. Jestli je David Sedaris jeden z nejpopulárnějších humoristů Ameriky, tak já jsem čínský bůh srandy. Asi jsem smysl pořádně nepochopila, nebo to prostě není humor pro mě. Párkrát jsem se zasmála (třeba když hlavní hrdina mluvil alžbětinskou angličtinou, moc vyvedené), to ano, ale že by pecka sranda? Bohužel.
Tohle rozhodně není kniha pro každého. Mě osobně se nejvíce líbila poslední kapitola. V příštím životě chci být nudistou!!! :-)
Sedarisův břitký, ostrý humor se mi líbil natolik, že nemohu jinak, než dát plný počet hvězd. Každá povídka měla něco do sebe (mou oblíbenou je Prach). Kniha je místy opravdu nevybíravá, co se slovníku týče, ale prostě to k ní patří.
Autor brilantně přelétává od jedné události k druhé a nic neidealizuje. Mnohokrát jsem se od srdce zasmála. Jen škoda, že o Naháčovi není větší povědomí. Jednu dobu jsem sice vídala reklamy v metru, ale ty už zmizely do neznáma.
Překrásný humor. Trochu černý a nepodbízivý. Autor dokáže žertovat na témata, která běžně považujeme za nedotknutelná, nic mu není svaté, přesto jeho humor není necitlivý. Líbí se mi nadhled nad vlastním chováním i chováním bližních
David Sedaris si uťahuje. So štipľavou sebairóniou rozpráva o svojich nervových tikoch, paranoidných obavách i obsesiách z detstva, uštipačne si doberá svojich rodičov, piatich súrodencov aj svojráznu grécku starú mamu, s výsmešným cynizmom spomína na svoju kvadruplegickú spolubývajúcu zo školy, na spolupracovníkov aj známych z nudistickej komunity.
Jeho humor je neláskavý. Je príliš úderný, chvíľami až kruto neľútostný. Jeho búšivé šľahy sťahujú z kože nánosy zhýčkanej civilizácie a obnažujú človečiu podstatu až na dreň. Mix Saroyana, Kerouaca a Dahla v drsnejšej verzii.
Zhruba v polovici knihy Sedaris zmiernil svoj britký tón /chvíľami sa stáva až altruistom/, mňa akosi prešlo uvažovanie o tom, či štýl jeho písania je spôsobený demonštráciou nezrelej pohŕdavosti, pobaveným nadhľadom človeka odsudzujúceho spoločenské konvencie aleho vzdorovitým nihilistickým pózerstvom a s chuťou som si poviedky užívala.
Část díla
Kniha Naháč je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 87x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 30x |
| Chystám se číst | 44x |
| Chci si koupit | 7x |
Tuhle knížku od Sedarise jsem četl jako poslední, už jako jeho velkej fanda. Je dobrá. Je to ale jinej Sedaris, než kterýho jsem znal z jiných jeho knih. Číst tuhle knížku jako první, na ty ostatní by asi nedošlo. Je to vtipný, ale ten humor není vždy milej a s pochopením pro chyby druhých. Některý části knihy o jeho rodině mně šokovaly. Říkal jsem si, proč je vůbec psal, proč je psal zrovna do týhle knihy, v něčem autobigrafickým a ne primárně humoristickým by zapůsobily jinak. Tady ze ně šla jedna hvězda dolů.