Ikkju komentáře u knih

Mě zas v paměti utkvěl trik se vzájemným věšením se na prádelní šňůru. Jako děcku mi tam něco nesedělo, tušil jsem že mě autor nějak šikovně oblafnul.

6 20.03.2012

McKenna nabízí úplně něco jiného než náboženství nebo běžná spiritualita. Svět který představuje je šílený, nekonvenční, a svým způsobem i nebezpečný. Málokdo má sílu překročit vlastní a společenské předsudky a zkusit tenhle svět prožít na vlastní kůži...

Vtipná jsou například jeho odhalení, že new age, přestože se opírá o východní texty, které bezpochyby mluví i o nápojích bohů (Patandžalí je dokonce uvádí jako jednu ze čtyř cest), tedy o přírodních drogách jako nejpřímější cestě k hlubinné skutečnosti, se vlastně drog štítí, protože je v nejvnitřnější podstatě ovlivněné kalvinismem, postojem který (prý) tvrdí, že hodnotné je jenom to, co lze dosáhnout vlastním úsilím (uf, to je hrozné souvětí x). V každém případě když mám chuť necham padnout pár svých "nevyvratitelných" představ, sahám čím dál raději po knihách právě Terence McKenny.

6 13.03.2012

Přestože jsem kluk, v boji s domácími pracemi mi byla hrdinka knihy vzorem. Ikdyž mám občas pocit, že bych se místo luxování raději obklopil palisádou, a vzdoroval náporu rozzuřených domorodců (manželky a hladových koček x)

V téhle knize citují S. upanišady a bhagavadgítu, respektive je cituje sklerotický kocour... A Vůčako je pojem, ikdyž asi víc o něm bylo v Pohádce o trojce. Každopádně občas se hrůzou pozoruji jestli mi nerostou chlupy z ucha (příznak duševního úpadku x)

6 10.02.2012

Výborné čtení o společenských hrátkách. Jako osoba s nízkou společenskou inteligencí mám občas tuhle knížku jako mapu k tomu "co se to sakra děje" v různých vztazích... A jako samotáře mě zas překvapilo prohlášení že jsou lepší špatné společenské vztahy než žádné..

6 10.02.2012

Berniérovky jsme si s radostí půjčovali v době randění se svou budoucí manželkou. Zpětně se mi zdá Emmanuel asi jako nejlepší kniha, kterou jsem od B. četl. A slovo chuchlůvka se natrvalo zabydlelo v našem slovníku...

6 29.01.2012

S touhle knihou padla moje představa o tom, jak by bylo krásné žít jako (téměř) jediný chlap ve světě žen x)

Klasické vzdělání. Filosofie dost temná, ale vzpomínám si na přednášku z kina Aero, kde přednášející dokazoval že Bergman má i smysl pro humor: na scéně na které smrtka s kosou sedí pod stromem a v klídku čeká až chudák spadne z větve vysílením, aby se nemusela namáhat a lézt za ním ...

Při čtení mě vždycky znovu napadá myšlenka jak by bylo parádní se jednoho dne prostě sebrat, utéct na Ledovou horu a odtud se smát vážným chudákům plahočícím se někde dole odnikud nikam... Nádherné čtení, plné moudrosti a vtipu... Z básní čiší pocit radosti v syrové přírodě Ledové hory, a svobody volné mysli plynoucí s mraky kolem svahů hory nad jiskřivými vodopády. Jen ten štiplavý mráz který se dere pod hadrovou kutnu nutno nevnímat...

6 02.01.2012

Klasika. Strýc Podger strašívá v různých podobách ve většině domácností x)

6 29.12.2011

"Kdo je to ten Morrison? Ta holka říkala že jsem mu podobnej" "Tak to byla pěkně sjetá" x) Kde jsou ty doby kdy bylo čtení tohohle kousku absolutní povinností ...

Asi vůbec první kniha ve které jsme snad jako 11tiletí s vyjeveným výrazem četli, že něco je jinak...

6 19.09.2011

Naprostá paráda, není potřeba ani komentovat. Snad jen můj skromný návod na "vikingskou" kánoj vyrobenou za půl hodiny: vezmi pádlo, levou nohou ho přišlápni téměř kolmo proti palubě a zafixuj o zadní příčník lodi, pod rukověť pádla uvaž násadu od koštěte a na oba konce zavěš oka celty, zafixuj je uzlíkem lana, které přišlápneš pravou nohou a úhel natočení plachty zafixuješ posunutím a přimáčknutím lana kolenem k obrubě kánoe. Pokud se něco podělá, zvedni špičku levé nohy a celé se to poroučí k zemi a téměř na místě zastaví. Funguje na zadní vítr, manévrovat jde pádlem ponořeným u zádi zhruba v rozsahu asi 40°, za svižného větru jsme předjeli všechny malé lodě a větší motorové čluny se nám vzdalovaly opravdu jenom zvolna. Ahoj!

V předchozích dílech se děcka i dospělí mohli dočíst o spoustě zajímavostí z elektroniky, IV. díl zabere hlubokou šponu hned na začátku: vyprávění o tom, jak šikovný chlapec v 15 letech z vyhozených součástek vyrobil vysílač a spustil pirátskou rozhlasovou stanici, o jeho kolegovi s automatickým vysíláním napojeným na sloup veřejného osvětlení, anebo rovnou o realizovaném pirátském televizním kanálu :o A to vše v době, kdy to bylo tak trochu o pusu.

To, co je za klidných dob příjemná zábava může za dob neklidných získat jiný, každopádně velmi silný význam. Umět komunikovat na dálku nezávisle na nějaké síti nebo schopnost vysíláním oslovit větší množství lidí je strategická dovednost. Nehledě na to, že technická zdatnost jde často ruku v ruce se schopností vyrobit si ledascos.

Potom není divu, že když ve filmu Pošťák přijde konečně definitivně nahlodaný idealistický vůdce "opozice" za chlapíkem sedícím u vysílačky, tak se začnou věci opravdu hýbat. Jeho lakonické prohlášení "I know the staff" obsahuje všechno.

Ač jsem zatím v éteru nezanechal zajímavější stopu než zkušební vysílání z jednoduchého hacku raspberry na rádiový vysílač vytvořený podle návodu na instructables, je mi tenhle způsob myšlení blízký, a čtení Hamíka je pro mě pak směs poučení, zábavy i zdroje zajímavých projektů.

Několikrát mě napadlo jaká je škoda, že na Měsíc neletěl Cyrus Smith, dnes by na něm už jistě fungovala steampunková civilizace. Těch pár základních surovin z měsíčního projektilu by mu určitě stačilo, aby za pár let postavil její funkční základy, další generace .. moment, na to by mu přece jenom něco chybělo!

Moje první verneovka po víc jak čtvrt století, jsem rád, že jsem si doplnil starý rest. Vztah Verna k ženám asi řešit nebudu, ale na přetížení při startu či tlak Kolumbiády mrknu, až budu mít dlouhou chvíli.

(SPOILER) Na tygrovi jezdili nezkrotní bojovníci či mniši, kteří zvítězili nad životní silou či strachem ze smrti. Nechat si sníst od tygra svačinu a ještě se těšit / doufat, že se třeba někdy znovu objeví - tahle kniha vyvolává strašně zvláštní pocity. Nezapomenutelné!

Za čtyři večery vyvoleným! A ještě mě potěšilo, že .. no nebudu prozrazovat. Za mě povedený gamebook, sedl mi do nálady. Humor je samozřejmě dost dětinský, ale mám dojem, že to je atmosféra skutečného Junktownu (toho za Kladnem, ne toho mezi základnou Bratrstva oceli a Nekropolis), příběh namíchaný z ingrediencí a odkazů, které mám rád, kromě her a knížek jsem (snad) chytil odkazy třeba na místní občerstvovací stánek nebo na bastlení s arduinem - hrst mikročipů co propadávají poklopem kanalizace? Jak to sleduju, tyhle věcičky se ke cospleyi víc než hodí. Osobně jsem ale dal přednost myco (kapesní komputra) - viz odkaz v profilu, s odběrem pár mA je to stroj připravený skoro na každou apokalypsu (ještě musím vymyslet nějakou improvizovanou faradayovu klec). I když pravda, v gamebooku jsem ho zatím nevyužil.

Obtížnost celkem v pohodě, na první pokus jsem gamebook jenom se třemi podvůdky. Další vstup do téhle země si určitě dám za pár dní, tentokrát na permadeath, jenom pro radost objevování příběhových linek se slepými konci.

Pro čtyřleťáka poněkud složitě strukturované příběhy/anekdoty, brousím si na nich um vměstnat děj do dvou tří srozumitelných vět. Ale i přes tu kostrbatost mi mlaďas nedá pokoj a ke knížce se vrací, příběhy se mu líbí. Naštěstí i mě.

Vypravěči nikdo nevěří, přesto ho všichni rádi poslouchají. Sbírka si mě získala už u válečné porady, ve které indiáni probírali způsob, jak získat ztracený oheň u dýmky míru, překvapivé zatáčky příběhů (né, mrtvá manželka se nevrátí, je jí docela dobře u nového manžela) mě rozesmály, a za malou chvíli přiměly i k přemýšlení..

Je zvláštní, že mě podobné čtení před spaním uklidňuje. Zakutat se do teplé peřiny nebo v lese do spacáku a s rozsvícenou lampičkou dát pár stránek v černočerné tmě před spaním, nádhera!

Moje první kniha od Barrona, čte se to velmi dobře, i když pravda, asi žádná z povídek mě doopravdy nevystrašila. A to jsem se po dočtení musel ještě jít ze spacáku vyčůrat pod mohutné dubové větve nad stezkou vyšlapanou divočáky a vysokou. Ale dospělí se spíš bojí úplně jiných věcí, tohle je jenom taková hra.

Proto mě možná oslovila asi nejvíc povídka o autorovi, který se zúčastní podivné černé mše, a z ní odejde do osamělosti a beznaděje vlastního života. Lebky houpající se na věčnosti ve větru jsou proti tomu romantická pohádka..