Ikkju diskuze u autorů

Úžasný pán. Vůbec nechápu, jak se mohlo stát, že se na premiéru filmu podle jeho předlohy mohly dostat moje žena (přečetla od něj 0 knih) s mámou (1 kniha), a ne já (skoro všechno). Navíc ho nakonec místo úvodu k filmu vyšťouraly v přilehlé hospodě, už v mírné euforii. Život není spravedlivý. Ale nemám jim to za zlé, jestli budu mít někdy koule si do lesa vzít tu krabičku, co jsem dostal na minulém čundru, určitě sebou vezmu (kromě dobrého piva) i jeho Františka.

A možná že z nich měl nakonec větší radost, než by měl ze mě :)

Autor elektronických stavebnic Franzis, dle mého hodně povedeného úvodu do elektroniky, programování mikrokontrolerů, stavby rádií, wearables a dalších elektronických prvků.

Podle mojí rychlé řešerše je do češtiny přeložená jenom malá část jeho věcí, kouzelná by od něj jistě byla třeba kniha o detekci a čtení řeči netopýrů; už se vidím, jak sedím za soumraku u zahradního stolku se sluchátky na uších a chytám jinak neslyšné štěbetání ze světa, který se jenom cípkem kryje s tím naším.

Čítávám jeho články z historie Kralup. Vzhledem k tomu, že chodí nedaleko nás venčit pejska, rád bych se ho jednou zeptal, jestli to místo nedaleko xxx nemůže být čistě náhodou zbytkem hradiště... A už se raději vůbec nezmiňuji o tušení podepřené několika chatrnými indiciemi, že by tam mohla mít kdysi sídlo kněžna Libuše. Mou hypotézu mi zatím potrvrdil jenom místní záhadolog. Pan Stupka bude mít ze mě určitě radost...

Autora zasvětili do ztraceného jazyka čisté poesie skřítci při dmt tripu na Berkeley, v La Chorrera z předmětu složil maturitu i státnice. Že je to naprosto pitomé jsem věřil jen do chvíle, než jsem si jednu z jeho přednášek poslechl, jsem přesvědčený, že krátce po jejím skončení by dmt, ač s ním fyzickou zkušenost nemám, naměřili v krvi i mě (to není nadsázka, ale můj návrh na důkaz o věcech, které jsou jinak na hmatatelné důkazy skoupé).

Jazyk tvoří a boří svět, tahle teorie z díla McKenny přímo odkapává, proto jí mám i rád. McKenna byl v tomhle směru směs extatického šamana s hardcore učitelkou občanské nauky.

Nicméně na jeho díle mi trochu ubírá, že time wave zero (aspoň podle mého) neproběhlo, a raketový hyperpohon se podle bytostí z lysohlávek též zatím žádnému psychonautovi sestavit nepodařilo (to si žádný raketový inženýr nikdy nedal houbičky, když je frčeli i u Disneyho?). Ta králičí nora vede nejspíš ještě hlouběji...

Přijde mi, že autor spojuje nejbujnější dětskou fantasii, která je schopna vykouzlit z trnkového křoví za domem celý pohádkový svět, s dospěláckou pochmurností a osudovostí, která zná nesmrtelnost už jenom jako vzpomínku na dětství.

A protože na dospělosti leží obrovská tíha konečnosti života, jsou hrdinové ochotni se pro jeho naplnění vydat do samotného středu obřího mlýnku, který mele lidské bytosti na kusy, a z nějž vytékají jen ryzí osudy, příběhy a mýty o těch, kteří si do poslední chvíle dokázali zachovat silné kosti :o.

Na pana Zadrobílka jsem dostal telefon od jeho kolegů z antikvariátu, a využil ho po mém trofejním lovu, při kterém se mi podařilo sehnat "opravdickou kabalu", knihu Share Orah. Nutno říct, že se zpětně docela stydím s jakým nekritickým nadšením jsem ho spovídal, co za jedinečné dílo jsem vlastně získal.

Taky mi zpětně došlo, že mi kolegové dali jeho telefon nejspíš z recese, když viděli, jak jsem z knihy "vyndaný". A knihou jsem se stejně nakonec neprokousal, přišlo mi to jako luštění matematických matic s dosazováním starozákonních termínů - synonim nevyslovitelného slova jhvh. Pročež zůstávám jen světem bloudící schechinou. Ale mluvil jsem s tímhle zajímavým pánem!

Dílo paní Foučkové neznám, ale potkal jsem ji kdysi v knihkupectví v Bubenči, kde mi bez nějakého zjevného důvodu nabídla jablko, nejspíš ze své svačiny. Pro mě je svačina určitý symbol; pokud mě někdo naštve, tak mu jí sním a jsme obvykle vyrovnáni. Podělit se o svačinu je naopak dobré...

Vzpomínám na vtipný začátek jeho přednášky, kdy si na pódiu rozvinul podložku, uvědoměle usedl, a požádal publikum o dotazy. Po minutě ticha podušku sbalil, a jal se odcházet x).

Chca zachránit přednášku jsem vykřikl "co je to teda ten zen", ale co odpověděl si nepamatuji, sbírání vůle k takovému činu před celým sálem mě tak vysílilo, že mi docela dlouho trvalo, než se mi zas vrátila pozornost. Ale aspoň jsem zachránil přednášku x).

Svobodovky jsme kupovali výhradně přímo od autora, měl stanoviště na Václaváku kousek od Dobré čajovny (ta tam možná tenkrát ještě ani nebyla)... Takový český Kerouac se svérázným způsobem psaní.

S knihami Marcela Pagnola jsem strávil dospívání, většinu jeho věcí jsem znal nejdřív z vyprávění mamky která mě ke čtení přivedla, a později i ze svého nadšeného čtení. Užíval jsem si příhody malých chlapců v provensálské divočině, příběhy morem nakažených i hrbáčovy rodiny.

Jinak koukám že tu autor není kompletní, Poznámky o smíchu by si přes svou tenkost určitě zasloužily přidat.

Pane, na co máte na čele namalovanou tu čárku? Otázaný sádhu kouká jako puk, a všichni kolem se chechtají, kulturní odlišností jde tahle zbytečnost nahlédnout opravdu lehce... ale možná máme všichni na čele namalované nesmyslné obrazce, a lpíme si na nich neochvějně.

Líbilo se mi autorovo vyjádření, že od realizace si připadal, jako když v něm běží dvanáctiválcový motor. Jeho knihy jsou zvláštní, ale zároveň velmi silné.

Zajímavé pro mě též bylo, že se o něm vyjadřoval například Gustav Meyrink..

Viděl jsem ho na koncertu v Arše jak hraje na dětské fotbalové hřiště (brnal za plastové hráče na pérkách) a dost mě to dostalo x).

Výborný autor, většinu jeho knih jsem dosloval hltal. Slabší jsou jen knihy z budovatelského období, samotná kapitola jsou jeho úvahy (Tajemství čínského pokoje, Sex wars, a nejspíš i Summa technologiae, ale ta podle mě ve skutečnosti neexistuje x) - nejde sehnat). Jestli jsem správně vypozoroval, jeho mladistvé nadšení pro techniku přebila ve stáří skepse, jednak kvůli tomu jak lidé techniku zneužívají, jednak z principu (technologická past je dokonalý termín, nechápu proč se neskloňuje denně). Můj oblíbený žánr lemovek jsou recenze na neexistující knihy, ale rád se vracím k většině jeho věcí.

Weigelovo překlady mám rád, jednak proto, že má dobrý vkus, jednak asi proto, že chodil na stejné přednášky na conech x). Pana Weigela delší dobu sleduji, a mám pocit, že má i vlastní literární ambice.

Zajímavý pohled na jeho dílo od Zdenka Neubauera: http://www.databazeknih.cz/knihy/do-sveta-na-zkusenou-cili-o-cestach-tam-a-zase-zpatky-57003

herdekfilek: Povídku Petroleum jsem určitě četl v jedné ze sbírek, zapátral bych v knihovně ale jsem si jist...

Pro mě ode zdi ke zdi, nad některými povídkami jsem skoro křičel "úchvatné", Boletus jsem sotva dočetl (moc doslovné), Stín katedrály jsem nedal ani do čtvrtiny... Dobrý autor, ale pro mě by to chtělo trpělivost na to, prohrabat se k jeho dobrým věcem...