Filmové povídky
Ingmar Bergman
Český výbor Bergmanových filmových povídek zahrnuje sedm příběhů vybraných tak, aby zachycovaly autorův umělecký vývoj a ilustrovaly tematickou rozrůzněnost, ale i myšlenkovou kontinuitu jeho díla. Stále a znovu , někdy v otevřenější, jindy zašifrovanější podobě, se zde opakují základní životní otázky: Jaký je vlastně smysl lidské existence? Které faktory je v ní třeba považovat za primární, rozhodující a které ne? Do jaké míry lze či nelze ospravedlnit obětování lásky, přátelství ve prospěch vlastní seberealizace?... celý text
Přidat komentář
Tak tohle bylo místy dost silné kafe. Povídky jsou každá jiná, ale všechny jsou hutné, plné emocí. Většinou těch temných. Krásně vyjadřují rozporuplnost lidské povahy, touhu po lásce a zároveň její odmítání a taky otázku, co to vlastně ta láska je? Je tady strach ze smrti, uvědomění si vlastní prázdnoty a osamělosti, absurdita žití a hledání Boha. Děj je často vypjatý, krutý, syrový.
Nejvíce se mi líbily Scény z manželského života. Bez obalu vylíčený vývoj jednoho navenek "ideálního" manželství neobsahoval jediné slůvko navíc, chvilku smutné, chvilku komické, ale tak pravdivé!
Poslední povídka Hadí vejce byla spíše napínavou detektivkou z Berlína roku 1923. Velice se mi líbila i Sedmá pečeť, z níž mě zaujal jeden citát o lásce:
"...láska je jen jiné slovo pro chtíč plus chtíč plus chtíč plus takhle velikánský podvod, faleš, prolhanost a vůbec humbuk."
Celkový můj dojem z autora je, že se k "lásce" staví velmi skepticky a redukuje ji na strach z osamělosti, potřebu někoho vlastnit a ten výše zmiňovaný chtíč. Možná to vyplývá z toho, že byl Bergman pětkrát ženatý :-)
Kdo přišel na chuť skvělým filmům Ingmara Bergmana, pak by si určitě neměl nechat ujít literární podobu scénářů jeho nejvýznamnějších filmů. Mým favoritem a stálicí je rozhodně Sedmá pečeť.
Četla jsem dávno,některé zmíněné filmy jsem viděla poměrně nedávno. Obé k mému dobru.
Moje dva topy - Sedmá pečeť a Lesní jahody.
Musím s ostudou říct, že jsem dosud neviděl ani jeden z Bergmanových filmů, což vzhledem k tomu, že na filmy v posledních letech prakticky nekoukám, není nic tak prapodivného. Každopádně přečtení filmových povídek, mě důkladně přesvědčilo o nutnosti tuto kinematografickou mezeru co nejdříve zacelit. Sic mě trvalo než jsem se do knihy dostal a první povídka bůhví jak nezaujala, avšak ty další to bohatě vynahradily a posledních tři kusy jsem doslova hltal. Výjimečné texty.
Těším se na důchod (haha), mimo jiné proto, že si znovu přečtu Bergmanovy Filmové povídky a pustím si znovu všechny jeho filmy. Už jako mladé tele jsem na začátku 90. let ocenila Sedmou pečeť a Scény z manželského života, ale na Lesní jahody, řekla bych, dozrávám až nyní. I tak jsem tehdy četla tuto knihu s obrovským zájmem. Jojo, mladá holka, mladý mozek, připravený vstřebávat kvalitu. Toto kvalita je.
- Ještě pořád ses nepřestal ptát?
- Nepřestanu nikdy.
- Vždyť nedostáváš žádnou odpověď.
- Někdy se mi zdá, že nejdůležitější je se ptát.
Četla jsem v říjnu 2010. Podle mých poznámek:
7 scénářů. Prostě Bergman. Asi by bylo dobré vidět i nějaký film.
Psychologické, sociologické. Otázka vztahu, lásky, víry, obav, smrti, chudoby, přátelství. Náročné, smutné, těžké.
Sice se rychle čte, ale člověku to spíš přidá starosti - negativní myšlenky.
Citát:
"Štěstí je umění být spokojen."
Když jsem někdy v roce 1994 shlédl v televizi sérii filmů Ingmara Bergmana (jako první běželo Léto s Monikou), byl to pro mne zlomový okamžik. Byl jsem naprosto uchvácen, neboť jsem právě zjistil, že existují i jiné filmy než ty s Arnoldem, kterým jsem dosud holdoval. Najednou se objevilo něco, co podněcovalo moji inteligenci (měl-li jsem něco takového) a co neslo nějaké sdělení. Ze dne na den se změnil můj vkus filmového diváka. Místo výbuchů automobilů a ran pěstí mne začala zajímat psychologie postav a obecně řečeno touha pochopit svět. To vše ve mně vyvolávalo příjemný pocit, že sedím někde v zakouřené kavárně pro intoše a jsem na cestě k objevení jakéhosi základního tajemství o smyslu veškerého bytí. Ano-filosofující režisér Ingmar Bergman změnil můj život a já začal milovat to, co někteří opovržlivě označovali za "švédský filmy s titulkama"
Díky Bohu za takové filmy...
Síla! Začínám Bergmana víc a víc milovat! Pro mě naprosto TOP povídky: Lesní jahody, Jako v zrcadle a Scény z manželského života.
Kniha mě poněkud zklamala. Styl "scénáře" je občas vhodný a zajímavý, ale častěji působí spíš suchopárně a nedokáže úplně vystihnout živost děje (v lepším případě dobře vylíčí prostředí, případně pocity). Většina povídek mi přijde jaksi vytržená, nemá začátek ani konec. Prostě nejsou to krásné malé romány, jaké umí psát mnoho skvělých povídkářů (Roald Dahl například). Větší ucelenost je tak dosažena právě díky většímu rozsahu v jediném příběhu: Scény z manželského života. Poměrně obsáhlý doslov mi stejně moc nepomohl do podstaty příběhů proniknout a lépe je pochopit. 60%, 26.11.2016.
Zvláštní. Nejdříve jsem si myslel, že název Filmové povídky jsou jen taková znouzectnost, první dobrá, která napadla, ale nakonec jsem musel uznat, že je to opravdu trefné a opodstatněné. není to toži ani pouhá povídka, ani čistý filmový scénář. Jsou to opravdu filmové povídky, do slova, do písmene, do poslední tečky. Druhou zvláštností je, že i když jsem tři filmy viděl, v psané formě mě to zaujalo i opačně. SEDMÁ PEČEŤ je jasná, to je výborný film a výborné to je i v psané podobě, které, pravda, trošičku ubírá absence vizuální stránky, ta je ve filmu hodně výrazná a dotváří jeho atmosféru. přišlo mi to fajn, protože jsem nejdříve viděl film, ale myslím, že bude-li to číst někdo, kdo film neviděl, bude o dost ochuzen. LESNÍ JAHODY jsem neviděl, ale přijde mi to trošku podivné a snad až nezáživné. Možná zhlédnutí filmu pomůže. JAKO V ZRCADLE si dva dny po čtení skoro nepamatuji, zůstal jen jakýsi nevýrazný pocit náznaku incestu či pedofilie, ale jinak nic. HOSTÉ VEČEŘE PÁNĚ jsem viděl a film mě moc nezaujal. Filmová povídka mě ale zaujala hodně. Zvláštní, Nevím. U filmu si myslím, že by mu prospěl spíše seriálový formát, takhle v psané formě je to však výborné. MLČENÍ je zvláštní jak ve filmové, tak i v psané podobě. Ten úporný pocit zvláštnosti a životnosti v na první pohled pochmurném a ponurém příběhu. Chápete, že slovem zvláštní myslím dobrý... SCÉNY Z MANŽELSKÉHO ŽIVOTA chchi okamžitě vidět. Dokonalá, vybroušená sonda do tématu, v níž nechbí prakticky nic. NAprosto mě rozsekala část, kdy hlavní hrdinku, coby rozvodovou právničku, navštíví žena, která se chce rozvést, protože v jejich vztahu i životě chybí láska. To je naprosto grandiózní část. HADÍ VEJCE je poněkud odlišné a vybočující, nijak však pokulhávající. Historizující mysteriózní thriller opěrující s lidským hnusem a marností. Skvělé.
...nebo spíše vlastně scénáře k filmu. Námětem zcela rozlišné povídky, jejichž jednotícím prvkem je člověk potácející se na tenké hraně smyslu vlastního bytí.
Nejlepší mi přišla už proslavená Sedmá pečeť - příběh rytíře hrajícího se Smrtí šachy nejdříve o svůj život, postupem času ale o životy dalších a smysl toho svého, a méně známá povídka Hosté večeře páně - den ze života kněze, který zažívá "mlčení Boha" a stejně jako Ježíš na kříži v zoufalém pokusu o nalezení smyslu volá "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil"
Klasické vzdělání. Filosofie dost temná, ale vzpomínám si na přednášku z kina Aero, kde přednášející dokazoval že Bergman má i smysl pro humor: na scéně na které smrtka s kosou sedí pod stromem a v klídku čeká až chudák spadne z větve vysílením, aby se nemusela namáhat a lézt za ním ...
Štítky knihy
Část díla
- Hadí vejce 1977
- Hosté Večeře Páně 1973
- Jako v zrcadle 1973
- Lesní jahody 1957
- Mlčení 1973
Autorovy další knížky
| 1988 |  Filmové povídky |
| 1991 | Laterna magica |
| 1988 | Fanny a Alexandr |
| 2018 | Hodina vlků |
| 2004 | Nevěra |
Kniha Filmové povídky je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 101x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 145x |
| Chystám se číst | 37x |
| Chci si koupit | 8x |
| dalších seznamech | 3x |
Palec nahoru.