Hun komentáře u knih

Z mnoha komentářů tady byste mohli získat dojem, že kniha vás bude frustrovat tím, že začne spoustu příběhů s různými postavami, a pak najednou děj v půlce skončí a vy se nedozvíte, jak vše dopadlo.

Tak to ale není. Spíš jde o části historie, u nichž Tolkien část rozpracoval podrobně, část jen zběžně. Legendy jsou tedy všechny dokončené, jen nejsou všude stejně podrobné. Příběhy se dají číst snadno a nestane se vám, že se nedozvíte, jak to s někým dopadlo, nebojte.

Nejúžasnější je příběh postupného úpadku Númenoru a jeho konečné zkázy za Ar-Pharazôna Zlatého. Tragický, ale nádherný příběh o lidské pýše a jejích následcích. Navíc právě v této legendě nejvíc cítím promítnutí Tolkienových náboženských názorů.

15 05.10.2015

Padlo tu srovnání Silmarillionu s Biblí. Ono to (po obsahové stránce) docela sedí, hlavně na Starý Zákon. A to je právě neskutečné. Znáte jiného autora, který by byl schopen sám stvořit dílo obsahově podobné Starému Zákonu, který vznikal nějakých tisíc let prací desítek lidí?
Ale nejúžasnější je prostě ten jazyk! Tolkien to zvládl napsat tak, že příběhy opravdu působí jak stvořené před tisíci lety... Geniální překlad Staši Menšíkové tento efekt plně zachoval.
Když čtu příběhy o hudbě Ainur, rozhovor Húrina s Melkorem nebo loučení Belega s Túrinem, je mi jasné, že nic lepšího ve světě literatury nenajdu.

12 27.08.2015

Může vůbec existovat mocnější a jímavější příběh než tento? Ze všech nádherných vět vybírám tuto:
„Jsi slepý, Morgothe Bauglire, a slepý budeš vždy, protože vždy vidíš jen tmu. Nevíš, co vládne srdcím lidí, a i kdybys věděl, dát bys to nemohl.“

10 27.08.2015

Prý je to protiválečná hra. To je ale velice povrchní pohled. Karel Čapek tady neřeší ty velké chlapské věci jako politika, vlastenectví, válka... On právě očima ženy ukazuje, jak jsou tyhle velké chlapské věci vlastně trapné. Jak muži pokládají svůj život (nebo životy jiných) za tzv. vznešené ideály, které ale vznešeny vůbec nejsou, a vůbec neřeší, že pro jiné může být tím nejvznešenějším ideálem zdravá a živá rodina.

V mnoha nádherných pasážích Karel Čapek ústy Dolores jasně odkrývá povrchnost a pokrytectví chlapského světa. Jen je škoda, že na poslední půlstraně stejně Čapek spolu s Dolores kapitulují a posílají Toniho do války, aby zabíjel syny jiných matek. Jakoby se na samém konci Čapek zalekl toho, že by se měl svých pacifistických zásad zastat skutečně důsledně. Škoda.

Každopádně hra není o válce a míru, jak nám tvrdili ve škole. Je o střetu mužského a ženského vidění světa a je úžasná.

8 24.05.2022

Výborný rozbor Nimrala od @jirincz. Ještě bych doplnil, že Nimral je Tolkienovi podobný i tím, že svůj obraz nemohl dokončit, protože byl perfekcionista posedlý detaily, a místo aby obraz dodělal, pořád jen přikresloval a ladil detaily. Právě tato "muka" zažíval i Tolkien. Nemohl svůj velkolepý opus magnum (legendy Středozemě) dokončit, protože se neustále vracel k již napsaným příběhům, vylepšoval a přepisoval je, dokola měnil...

Ale v závěru Listu od Nimrala je jakési vykoupení: Díky tomuto perfekcionismu je Nimralův obraz (byť nedokončený) tak realistický, že se pro druhé stává přitažlivou a poutavou skutečností. A Tolkien často říkal, že se o detailnost a reálnost v každém ohledu snažil právě proto, aby byl jeho svět jako živý.

Inu, uspěl monumentálně... Ve srovnání s propracovaností Tolkienova světa jsou ostatní fantasy světy jen narychlo spíchnuté mazanice.

Také vám běhal mráz po zádech, když Gandalf četl v komnatě Mazarbul z trpasličí kroniky? Jak zněly skřetí bubny „Jdu!“ A pak záznam končil slovy: Už jdou...

Zajímavost: V originále je zvuk bubnů „doom“. Překlad „jdu“ zachoval hrozivost anglického „doom“ a přitom pořád zní jako úder bubnu.

8 27.09.2015

Pod vlivem této knihy jsme byli s bráchou schopni si klidně 4 hodiny v kuse hrát na lovce kožešin. V ložnici u našich jsme nalíčili pasti na bobry, v dětském pokoji si udělali loveckou chýši pod stolem a do kuchyně chodili prodávat ondatří kůže.

Tenhle román je významný hlavně proto, že byl první svého žánru, a tudíž přelomový. Našlo se v něm i pár zajímavých myšlenek.

Mám ale pocit, že autor nebyl nijak mimořádný spisovatel, co se toho řemesla týče. Často popisoval věci tak, že člověk nevěděl, kde se postava nachází nebo jak se tam dostala. I v dialozích někdy nebylo jasné, kdo mluví. Autor nadužívá výpustky, až běda.

Skoro si říkám, že největší přínos téhle knihy literatuře spočívá v tom, že byla inspirací pro Konec civilizace a především 1984. Právě Orwellovo dílo je rozhodně vrcholem dystopického žánru.

6 21.08.2021

Abyste mohli napsat tak dokonalou knihu o etice a lidskosti, musíte být především sám prodchnutý humánností a křesťanskou morálkou. Možná proto už dneska takové knihy nikdo nepíše...

6 03.10.2016

Vlastně mi to hlavní myšlenkou připomnělo shakespearovského Krále Leara... Celá první půlka je vlastně taková dějová předehra, Čapek si připravuje půdu na to, aby v závěru rozehrál své myšlenkové majstrštyky.

5 04.05.2022

Znáte takové ty typické sny, které se sice odehrávají v realitě, ale občas se v nich dějí nelogické věci? Třeba že otevřete dveře u vás doma do obýváku, ale za nimi je vaše kancelář? Nebo s vámi osoby jednají nesmyslně? Kafka dokázal vytvořit příběh, který definují právě takové situace. A vystihl je dokonale. Mistrovské dílo.

5 19.07.2021

Naprostý vrchol Shakespearova tragického génia. Leč soudě podle řady zdejších komentářů nějak ubývá lidí schopných takovou literaturu ocenit. Škoda.

5 11.11.2020

Ishigurovy knihy jsou určeny přemýšlivým čtenářům, které baví domýšlet si a skládat dohromady to, co autor záměrně jen naznačuje. Je to tak v Malíři pomíjivého světa, v Soumraku dne a teď i zde v Pohřbeném obrovi. Nehledejte v knize historický román ani fantasy. Je to zkrátka příběh s propracovanou strukturou, který odhaluje těsnou spojitost mezi pamětí individuální a kolektivní.

5 01.07.2019

Nikdy jsem nezahradničil. A přesto tahle knížka patří mezi mé nejoblíbenější – zkrátka proto, že je tak neuvěřitelně vtipná. Vrchol Čapkova humoristického génia.

5 29.08.2018

Nápad skvělý, spousta výtečných postřehů, ale poslední třetina kniha výrazně slabší. Tam už je dost prázdného intelektuálního filozofování, řekl bych. Autor se postupně trochu zamilovává do vlastních myšlenek. Vybírám pár citátů:

„Ať budeš dělat cokoli, v duši tvého pacienta bude vždycky trocha dobroty i trocha zloby. Tu zlobu musíš zaměřit na jeho nejbližší bližní, které potkává každý den, a dobrotu zase do nejvzdálenějšího okolí, na ty lidi, které nezná. Pak bude zloba zcela skutečná a dobrota téměř neskutečná.“

„Všichni lidé se postupně stávají tím, za co se vydávají.“

„My chceme, aby se celá jejich rasa věčně honila za něčím nedosažitelným – aby nikdy nebyli v současnosti čestní, laskaví ani šťastní, ale aby všechno skutečné, co v přítomnosti dostávají, hromadili ke spálení před oltářem budoucnosti.“

„Musíš v něm pečlivě pěstovat ten podivný předpoklad, že ‚Můj čas patří mně‘.“

„Naučili jsme lidi říkat ‚Můj Bůh‘ ve smyslu, který se skoro neliší od ‚mých bot‘ a znamená ‚Bůh, který mi něco dluží za mé věrné služby‘.“

5 22.03.2017

Film jsem nikdy neviděl, zato knihu mám přečtenou mockrát. Brdečkův jazykový humor je geniální.
„Ze zavazadla vylovil chutnou svačinku, aby utišil fanfáry hladových útrob.“
„Jeho tělo, které obsahovalo přirozenou dávku železa, obohatil o méně přirozenou dávku olova.“

5 09.10.2015

„Na obloze zářil Jižní kříž, přibitý diamantovými hřeby do nekonečna...“

U žádného autora jsem nenašel tak neskutečně krásné metafory jako u Stefana Zweiga!

5 05.10.2015

Dáš-li pozor, uvidíš v každém kus sebe sama, a pak v něm s úžasem poznáš svého pravého bližního.

Díky tomu, že Christopher předložil více verzí legendy, tak jak se vyvíjela během desetiletí, jsem zjistil, že i Tolkienův styl se vyvíjel. Či spíše že zpočátku svůj styl hledal, než ho vybrousil. Nejstarší verze totiž ještě postrádá onu unikátní patetičnost, vznešenost a starobylou příchuť, které charakterizují pozdější podoby Tolkienových legend. Tolkien také později obohatil Pád Gondolinu mnoha krásnými prvky, které ho posouvají blíž vznešené mytologii a krásně ho propojují se zbytkem Quenty do působivého celku.

4 03.10.2022

„Dva mrtvé pomstít jdu: štěstí a přítele!“ Francouzský protiklad našeho Švejka čelí osudu s nejvyšším patosem a květnatou poezií...

4 10.04.2022