Král Lear

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Král Lear je bezpochyby jednou z největších Shakespearových tragédií. Největší proto, že všechno dění a lidské konání v ní probíhá na obrovských pláních země i nebe. Několik postav v ní přehrává drama lidského údělu. Je to hra velmi konkrétní, fyzický detail v ní hraje mimořádnou roli, zároveň hra univerzální, hra o světě, který se otřásá v základech, hra, v níž se hroutí všechny tradiční hodnoty, hra vizionářská a apokalyptická. V samém srdci této Shakespearovy tragédie je obraz poutníka a cesty. Geograficky vzato putuje Lear ze svého sídla do Doveru. Ale jako každá cesta poutníka i Learova pouť má ještě jiný, daleko důležitější rozměr. Lear putuje z královského paláce do pusté přírody, od svých dcer Regan a Goneril ke Kordelii, od pýchy k pokoře, od panovačné a autoritářské sebestřednosti k soucitu a odpuštění, od koruny ze zlata, symbolu slávy, bohatství a moci....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/45308/kral-lear-Dk7-45308.jpg 4.1385
Nahrávám...

Komentáře (25)

Kniha Král Lear

666Jitka
09. června

Jedna z největších tragédií mistra dramatu W.S. o lidském údělu, bloudění, pýše, poznání, zklamání, ale v neposlední ředě také o soucitu, pokoře a odpuštění. Dramatický život krále Leara, který ho dovede až na pokraj šílenství, je příznačný a metaforický pro celý lidský svět a je třeba si z něj vzít hluboké ponaučení.

Kozel
30. ledna

Při četbě úvodní scény se našinec asi těžko ubrání představě Jana Wericha v pohádce Sůl nad zlato=o) Tím všechna pohádkovost patrně končí.

Král Lear je psychologická (tolik krve tu zas neteče) tragédie o legendárním vládci a za sebe můžu říct, že patří mezi nejvyšperkovanější hry od Williama. Příběh velmi temný o nevděku, sobectví, zapomínání minulosti, šílenství, neštěstí, přehlížení stáří a o tom, že ty nejtěžší zla se dějí v rámci rodiny. O čemž se přesvědčil nejen Lear, ale i Edgar s Gloucesterem. Ostatně první dva propadli šílenství, byť Edgarovi bylo přáno štěstí navrácení rozumu, a ten třetí naprostému zoufalství a ztrátě očí. Je to hra, kde je výrazně oddělené dobro a zlo, a to včetně samotných postav, což se na jednu stranu může zdát příliš zjednodušující, na tu druhou to v této hře funguje na výbornou.

Příběh je to skvěle plynoucí, nikde nijak nedrhne; možná proto, že se autor zaměřuje spíš na děj, než postavy a vzájemné vztahy. A tak začínám cenit autorovy hry, které nemají velký počet postav. Protože jejich malé množství je vyrovnáno několika vrstvami vyprávění, myšlenkami v nich a samotnými scénami. Lear je rozhodně jedním z takových případů. Navíc je hra tak skvěle rozložená a látka tak hluboká, že by jí mohla velmi dobře slušet beletristická podoba. Čímž se dostávám k jedné z oněch vrstev, která v tomto případě zasahuje za samotnou hru. Král Lear je legendou, která poprvé zazněla v knize Geoffreyho z Monmouthu. Přestože se v detailech liší, je zajímavé odkud bral Shakespeare inspiraci. A jedna z věcí, které jsou na Shakespearovi nedocenitelné, je jeho schopnost učinit staré příběhy nesmrtelnými.

Poznámka pod čarou: Zmíněný Geoffrey z Monmouthu ve své knize Dějiny britských králů poprvé sepsal Artušovskou legendu, kterou v díle alžbětinského barda nenajdete. Nejsem si ani jistý, jestli Artuš nějaké alžbětinské zpracování vůbec má. Což je pozoruhodné, protože Shakespeare tuhle legendu nepochybně znal. I v samotném Learovi je zmínka, kdy šašek předvídá Merlinovo proroctví.


iskovsky
09.12.2020

Rozprávka Soľ nad zlato v "Trasioštepovom" podaní... nehodnotím básnický preklad z iného jazyka, pretože nemôžem posúdiť nakoľko sa podaril, ale poučenie z tohto príbehu bude aktuálne stále...

Hun
11.11.2020

Naprostý vrchol Shakespearova tragického génia. Leč soudě podle řady zdejších komentářů nějak ubývá lidí schopných takovou literaturu ocenit. Škoda.

heliiinka
24.10.2020

Nebavilo mě to. Příliš mnoho postav a každá z nich jednala nelogicky. Král Lear byl pomatený, ale jeho řeči opravdu nebylo rozumět a knihu tak zbytečně prodlužoval. Po většinu čtení mě ani nezajímalo, jak to dopadne, protože tam chyběla jedna stěžejní hlavní postava, s kterou lze soucítit.

Jrsnbl
15.09.2020

Čteno v angličtině, dosti pěkný, ale tragický příběh.

inachisio
30.08.2020

Vynikající a velice dramatické drama. Skvělá tragédie.

Set123
27.07.2020

„Zlé časy, zlé, když blázni vedou slepce…“ To mi skoro sedí na koordinaci naší vlády v posledním měsíci… Ehm? Cože? Já to napsal? Sakra…

Ale vážně, Král Lear je hrou, která se velice podobá mému oblíbenému Timonovi Athénskému. TImona v mém srdci Lear nepokořil, ale i tak je to skvělá hra. Varuji před obsahem vyzrazujícím děj, níže v komentáři.

Hned na začátku učiní král něco tak nekonečně hloupého, že si o něm i jeho šašek – moudřejší než je u šašků zdrávo – tropí žerty. Dosti to připomíná sůl nad zlato, tedy když si odmyslíme konec… Je tragické, když čtenář pozoruje, jak král odvrhuje všechny ty, kteří mu byli opravdu věrní a ctili ho. Věrný hrabě Kent je odvržen, protože se zastává nejmladší dcery Kordélie, která otce jako jediná z hlouby srdce milovala. Pak už zbývá jenom sic věrný, také trochu zbabělý – tedy jenom do jisté části – Gloster a šašek. Na druhou stranu je fascinující, jak odvržení nadále stáli za svým milovaným vládcem a rvali se za něho až do tragického, apokalyptického konce.

Je pravda – když už jsme u té apokalypsy - , že Král Lear by mohl se státi bez problému biblickým textem. Opravdu, když se člověk na tuto moralitu podívá, nestačí se divit.

Jedná se o hru o boření falešných ideálů a nastolení těch pravých, které vedou ke smrti v pravdě. Konec hry patří – podle mě – k těm nejtragičtějším v Shakespearova pera, je opravdu strašlivý. Na druhou stranu se nad koncem vznáší jakési světlo naděje, které sotva najdete v již jmenovaném Timonu Athénském.

Nejedná se o mou nejoblíbenější hru, ale místo v mém srdci si jistě najde, a to už jenom díky geniálnímu překladu pana profesora Martina Hilského. O Shakespearovu umu ani netřeba hovořiti.

1