Nedokončené příběhy

Knížka, která nabídne, jak je z jejího názvu vidno, plno nedokončených příběhů. Je ovšem i plná informací (a též domněnek nebo jejich více verzí). Některých známých, třeba ze Silmarillionu (např. Túrin a Nienor), ale i plno pro mě nových věcí, dohadů, nebo upřesnění. Ač by knížka stylem mohla být, a pro mnohé určitě nudnější bude, mě dost bavila.

Takže, pokud jste měli pocit, že Silmarillion je největší knižní nuda a tvrdá skála k prokousávání, tuto knihu uctivě a z daleka obejděte. Nedokončené příběhy totiž v názvu nelžou, jsou opravdu kompilací různých příběhů, které spojuje kromě stejného autora i jeho neschopnost je dokončit. A tak vždy v nejlepším příběh končí a Christopher Tolkien dovysvětlí zbytek. Tahle kniha je ale skvělou přípravou pro další Tolkienovy knihy, které taky mimochodem nedopsal. Ale naštěstí je tu Christopher, který s úctou a nezměrnou pílí otcovu pozůstalost zpřístupňoval čtenářské veřejnosti. A tak zde můžete číst větší i menší fragmenty jiných verzí příběhů o pádu Gondolinu, o Thúrinových dětech a dalších z období Druhého a Třetího věku. A, pokud už máte za sebou Silmarillion, věci vám začnou do sebe zapadat, alternativy příběhů, postav a jejich jmen, začnete vnímat jako literární lahůdku a budete se těšit na další Tolkienovy příběhy. Které nedopsal.

Ve čtení Tolkiena se dostávám k prvnímu svazku z nádherné ilustrované edice od nakladatelství Argo, jejíž předloha byla rovněž vydána posmrtně díky Tolkienovu synovi Christopherovi. Jak už název napovídá, kniha obsahuje soubor různých příběhů z historie Středozemě. Nejedná se tedy o ucelené vyprávění, ale spíše o více či méně podrobnější rozpracování některých vybraných historek zmíněných v Silmarillionu. Najdeme zde příběh o Tuorovi a jeho příchodu do Gondolinu, příběh Húrinových dětí, popis Númenoru, příběh Aldariona a Erendis, přehled Elrosovy linie králů a královen Númenoru, příběh Galadriel a Celeborna i historky ze Třetího věku - Pohroma na Kosatcových polích, historie přátelství Gondoru a Rohanu, Výprava k Ereboru (aneb jak Gandalf přišel na Bilba) či další popisy bitev o Prsten. V závěru se dozvíme i o původu palantírů a čarodějů Istari, mezi něž se řadí i Gandalf a Saruman.
Ačkoliv jsou některé z příběhů jen fragmenty nebo k nim existuje více verzí, syn Christopher ke každému z nich poskytuje až téměř akademicky přesný komentář, bohatý poznámkový aparát a podrobné dodatky, které nám umožňují vhled do mysli J. R. R. Tolkiena. Oproti Silmarillionu mají samotné příběhy většinou charakter klasického vyprávění, takže se čtou příjemněji, a některé události jsem si nyní dovedla lépe zasadit do kontextu. Zmíním také chronologii čtení Tolkienových děl - řídím se zejména pocitovým řazením od Starého Brala (a za jeho zpracování moc děkuji!). Zde musím s řazením určitě souhlasit, jelikož jsou Nedokončené příběhy skvělým doplňkem k Silmarillionu. Ale pozor, pokud jste Silmarillion ještě nikdy nečetli, můžete být u některých příběhů lehce zmateni ohledně pozadí či dobového zařazení.
Doporučuji všem Tolkienofilům a Tolkiendilům, kteří si chtějí blíže přečíst vybrané příběhy a nahlédnout do procesu tvoření Mistra fantastického žánru!
Hodnocení: 4*

Tento komentář také najdete na mém bookstagramu @knihy_a_kava :)

Nedokončené příběhy bych, na rozdíl od Húrinových dětí nebo Příběhů, doporučil už jen zapálenějším fandům Středozemě. Až na pár vyjímek jsou příběhy a eseje z knihy opravdu nedokončené. Navíc celou část z prvního věku najdete v lepší formě jinde. I tak mám knihu hodně rád, skvěle doplňuje základní pětku knih ze Středozemě a v nejnovějším vydání je kniha doplněna spoustou ilustrací.

V pořadí již šestá kniha, již jsem přečetla v rámci své čtenářské výzvy S Tolkienem rokem 2025. Jedná se o soubor příběhů pojednávajících postupně o prvním, druhém a třetím věku Středozemě. Jednotlivé příběhy uspořádal Christopher Tolkien. O ilustrace, jež příběh dokreslují a přidávají mu atmosféru, se postarali John Howe, Alan Lee a Ted Nasmith. Celá kniha je rozdělena do čtyř částí. První část je věnována prvnímu věku a čtenář tu najde příběhy o Tuorovi (Pád Gondolinu) a Túrinovi (Húrinovy děti). Druhá část sleduje dění druhého věku a je tu vyprávěn příběh Pádu Númenoru a příběh Galadriel a Celeborna. Třetí část se zabývá třetím věkem, kde se čtenář dočte o Pohromě na Kosatcových polích, o Cirionovi a Eorlovi a přátelství Gondoru a Rohanu a pak už následuje Výprava k Ereboru, Honba za prstenem a Bitva u brodů přes Želíz, což jsou příběhy, jež jsou zmíněné v Hobitovi a v Pánu prstenu. Poslední čtvrtá část pojednává o Drúadanech, Istariích a Palantírech. Vše uzavírá seznam ilustrací a poměrně rozsáhlý rejstřík, jenž obsahuje všechny možné termíny, jež se objevily nejen v tomto svazku. Příběhy samotné se mi moc líbily, protože jsou čtivé a jazykově bohaté. Co však považuji za nepovedené a rušivé, jsou poznámky, které jsou v textu číslovány, ale samotné poznámky jsou vždy umístěny až za kapitolou. Lepším řešením by dle mého názoru byly poznámky pod čarou, kdy by čtenář nemusel listovat, aby vysvětlení našel.

Tohle je kniha pro opravdové fanoušky Tolkienova světa.
Ze začátku mě kniha moc nebavila, protože mi přišlo, že se opakuje, co jsem četla v Silmarillionu. Avšak od Druhého věku, kde se objevil Celeborn a Galadriel, tak mě to začalo bavit, protože jsem ty postavy znala.
Třetí věk už bych skvělý a já se dozvěděla nové věci.
Však pro ten horší začátek dávám menší hodnocení, protože jsem knihu musela na čas odložit.

Přečetl jsem sérii Pána prstenů? I Hobita? Bavilo mě studovat mytologii a historii Středozemě v Silmarillionu? A mám vše ještě v živé paměti?

Pokud si čtenář na všechny tyto otázky odpoví kladně, není co řešit. Dostane se mu víc než jen krásně zpracovaný přídavek do "skládačky" jeho oblíbeného fantasy světa.

Pokud si čtenář odpoví jen polovinu z otázek kladně, není kniha přímo pro něj. Potěšení shledá jen v nostalgii Tolkienova krásného vypravěčství a kniha u něj samostatně neobstojí.

O pokusu číst tuto knihu po kladném zodpovězení méně než poloviny otázek ani nemluvě. Co naplat, kniha je opravdu určena jen pro zaryté fanoušky.

Doporučuju

Všichni, co říkají, že je Silmarillion náročný na čtení, se nejspíš nepokoušeli číst Nedokončené příběhy. Navzdory tomu jsem byla ráda za každou další informaci nebo variaci ze světa Středozemě. Občas z těch poznámek mám pocit, jako kdyby si to Tolkien nevymyslel, ale jako kdyby se i jemu samotnému postupně zjevovala pravda. (Anglicky i česky.)

Tato kniha je snad ještě více náročnější, než samotný Silmarillion, jelikož se jedná o dílo podobné vědecké práci, která popisuje skrze dodatky a poznámky podrobnosti o příbězích. Určitě je potřeba být skutečně zarytým fanouškem, který je zároveň i tak trochu tolkienolog a má mnohem větší povědomí o tomto světě. Bylo to dozajista náročné čtení, ale já hltal každou stránku a byl fascinován, jak propracované to vše je a zároveň obdivuji Christophera Tolkiena, že šel v otcových šlépějích a s velkým zápalem se snažil vysvětlit svět, který jeho otec stvořil.

Nedokončené příběhy už z principu nejdou objektivně hodnotit. Jde o dílo určené vyloženě Tolkienovým fajnšmekrům, jelikož na způsob encyklopedických dodatků z Návratu krále mapuje samotný vývoj Tolkienových myšlenek o jeho neskutečně propracovaném světě. Jde o vyloženě fascinující knihu a při čtení pochopíte, proč je Tolkien tak uctívaný (právem). Nedokončené příběhy nedoporučuji, pokud jste nečetli Silmarillion, a pokud jste nečetli ani Pána prstenů, nebo dokonce ani Hobita, pak je nedoporučuji už vůbec. Jde o velmi náročnou četbu, ale každý tolkienolog si tam najde něco pro sebe - mě spíš vyhovoval Třetí věk, moc jsem si užila pojednání o čarodějích i palantírech a vysloveně jsem se bavila nad jednáním Gandalfa s Thorinem. Ale zaujaly mě i části o Galadriel nebo o námořníkově ženě.

Myslím si, že táto kniha je povinnosťou pre každého fanúšika Tolkiena. Nedokončené príbehy dopĺňajú Silmarillion. Nachádzajú sa tu príbehy z každého veku. Človek sa môže dozvedieť niečo viac o Rohane a Gondore. Hlavne o tom, ako vzniklo ich spojenectvo. Mnoho príbehov už vyšlo v samostatných knihách. Či sú to Hurínove deti, Pád Gondolinu, Beren a Lúthien. Tieto príbehy čitateľ môže preskočiť, pretože boli už niekoľkokrát prerozprávané v novších knihách. Samozrejme, sú tu aj zaujímavejšie príbehy. Hlavne spisy o palantíroch alebo vzťah Galadriel a Celeborna. Je to dobré doplnkové čítanie, ak máte v pláne pozerať seriál Pán prsteňov.

Za mě neskutečná lahůdka!
Bavilo mě opet nechat se vtáhnout a doslova žít v tomto světě, vzpominat na Silmarillion i Pána prstenů, listovat v rejstriku,číst o různých verzích a nepresnostech a bavilo me take nedočíst, když nebylo dopsano..
A budu číst zas od zacatku:)
Velké děkuji oběma T.!
Pokaždé zde najdu něco z hluboké moudrosti a laskavosti.

Je smutné, že jsem fanouškem Tolkiena a filmovou trilogii znám do posledního dialogu a obrazu, ale knižní předlohu jsem četl donedávna pouze jednou a to jako žák základní školy. Tehdy se mi i s Hobitem velmi líbila, ale vlastně jsem jí četl jen tak mělce, hledal akci, souboje a bitvy. Návrat do Středozemě díky Nedokončeným příběhům mi připoměl, že ačkoliv je Pán Prstenů ve své podstatě pohádkou, může i dospělý člověk prohlásit: "Je to má nejoblíbenější knižní série" a nemuset se stydět před zastánci Camuse, Orwella, Hemingwaye; že je to krásně napsaná literatura s nádhernými přírodními pasážemi, veskrze lidskými dialogy a přemýšlivým tempem, ze kterého probleskuje autorův přesah do přemítání o lidském životě. A Nedokončené příběhy tento v trilogii naznačený přesah rozvádějí, byť spíše do dějového oblouku.

V knize se dočkáme rozšíření známých Tolkienových příběhů a vykreslení mnoha pozadí slavných událostí, postav a objektů; mnohdy se jedná spíše o torza a cimrmanovské rekonstrukce autorových fragmentů. Ale i to málo (tedy, málo: ono toho vlastně je dost) je půvabné. Styl prvního a druhého věku připomíná legendy, Túrinovo prokletí středověkou baladu, Námořníkova žena je hodně překvapivě lidským a rozvážným příbehem (do kterého Tolkien posadil typické úvahy nad muži a ženami, láskou k přírodě proti zálibě v vlastní, lidské tvorbě). Závěrečné pojednání se už opět vrací k prozaičtějšímu vyprávění a encyklopedické rozvláčnosti, díky kterým do sebe děj prvních knih lépe zapadne. To vše od jednoho geniálního, před sto lety tvořícího spisovatele. Možná si s přečtěním této knihy si někteří fanoušci rozvzpomenou, že nemají rádi knihy, ale film. A někteří si rozvzpomenou, že to cítí opačně...

Krásné příběhy, které se dobře četly. Některé pasáže trochu zdlouhavé a hlavně předmluva a poznámky na mě byly moc.

Nádherné pojednání o Středozemi formou krátkých povídek o postavách Středozemě spolu s poznámkami Otce i syna - nutnost pro každého fanouška Tolkienova světa.

Povinnost pro tolkienovské "badatele", kteří chtějí více proniknout do hloubky promyšleného a propracovaného světa, který je díky svým příběhům a mýtům téměř živoucí.

Tolkien svým slovem maloval obrazy. Rozeznejme popředí a pozadí. Oboje je důležité. Na první zapomenout nelze, druhé však často opomíjeno bývá. Jestli byl někdo mistr na malování pozadí, byl to Tolkien. A je to, nenechme se zmást, právě pozadí, díky čemu popředí může velice vzrůst, co do své nádhery.

Hlavně Pán prstenů je popředím, je výraznou dominantou Tolkienova světa. Pozadí však Tolkien budoval mnohem déle a mnohem komplikovaněji. Hobit, Silmarillion, rozkvetlé příběhy o Húrinovi, Gondolinu, Berenovi a Lúthein (hlavně oni jsou tím pravým vrcholem, pro mě jistě), nedokončené příběhy, stovky a tisíce stran poznámek, náčrtů, změn. Neskutečná píle mistra věčně nespokojeného.

Nedokončené příběhy představují poměrně široké spektrum příběhů ze všech věků Ardy. Nebudu lhát, osobně jsem shledal (přečetl jsem si ji konečně po čtyřech letech, po které mi kniha ležela v knihovně) nejzajímavějšími vyprávění o Třetím věku, Právě ta doplňují pozadí Pána prstenů způsobem až neuvěřitelným. Dozvíte se ledacos o pouti Prstenových přízraků stíhajících prsten, o pohromě odehrané na Kosatcových polích, o Ereboru, o řádu Istari a dalším. O vztazích postav, o nenávisti vzniklé stran Sarumana mezi ním a Gandalfem, o historii, o jejíž existenci jste neměli ani tušení, ale její zjevení jakoby vám otevřelo nový svět. Samozřejmě, Silmarillion to není. Budiž. Stále to však funguje a rozhodně to stojí za přečtení. Pán prstenů se každým dalším střípkem informací stává geniálnějším obrazem, řekl bych nenahraditelným, nezastupitelným.

Nejen Třetí věk však obsahuje skvělé příběhy. První věk obsahuje hlavně povídání o Húrinovi a Tuorovi, respektive Gondolinu. To vás nemusí přehnaně trápit máte-li přečtený nikoliv Silmarillion, ten mnoho informací neobsahuje, ale Húrinovy děti a Pád Gondolinu. Následuje několik… ani snad ne příběhů, ale informací z Druhého věku. Vyprávění o Galadriel a Celebornovi pro mne bylo těžištěm vyprávění.

Tolkien při tvorbě svého díla spal. A při spánku snil svět, který netvořil, on jej nahlížel. To je nejlépe vidět na jeho esejích (Istari, Palantíry), případně, snad ještě lépe, na vyprávění i Kosatcových polích. To shledávám takřka dokonalým. Samozřejmě je to zřejmé i z dodatků k hlavní trilogii, přesto však toto připomenutí zahřálo u srdéčka.

Víceméně fragmentární dílo doplněné o poznámky Tolkienova syna skvěle dokresluje pozadí mnoha příběhů ze Středozemě. Některé rozšiřují Silmarillion, jiné člověku osvětlí co předcházelo před Hobitem nebo Pánem Prstenů. Pochopitelně se to četlo mnohem lépe než již zmíněný Silmarillion a jsem rád, že jsem se tak dostal i k příběhům, které Jackson využil při vytvoření některých dějových linií svých filmů. Chválím ale jinak i více encyklopedické pasáže, které lépe osvětlí Palantíry apod.