Hanina61 komentáře u knih

Snad stačí napsat, že kdyby se dalo hodnotit až deseti hvězdami, tahle nádherná kniha by je ode mě dostala...

17 06.12.2022

Přečtena před dvaceti lety a teď znovu, a líbila se mi stejně jako tehdy. Inteligentní, promyšlené příběhy s nádechem strašidelnosti a tajemna, odehrávající se v různých časových obdobích (nejvíc se mi asi líbil "Smutný příběh Gillyho Bodkina" a také "Bridgey"). Bonusem jsou moc pěkné ilustrace Luďka Bárty. Určitě se poohlédnu po dalších autorových knihách. :-)

12 05.12.2022

"Vždycky, když někam jdu, si s sebou chci vzít knihu... I když vím, že nebudu mít čas ji číst. Myslím, že se pak cítím v pohodě... Protože mám pocit, že při mně stojí dobrý kamarád."

Já si s sebou nějakou knihu nosím pořád... A v hlavní postavě jsem našla obraz sebe samé před mnoha lety, když jsem byla na škole, když jsem nastoupila do prvního zaměstnání, když jsem se chtěla s někým seznámit (zvládla jsem to jedině přes inzerát)... Roky plynou a dnes už je to lepší, ale přesto nejsem ve společnosti mnoha lidí ve své kůži a samota pro mě má svůj půvab... Skvělá knížka pro introverty, kteří nevědí, co se sebou samými... Jdu si půjčit pokračování... PS. Za manžela mám extroverta... :-D

27 24.11.2022

Někdy si prostě potřebuju přečíst něco i pro úplné mrňousy... A tahle knížečka plná půvabných obrázků, napsaná mojí oblíbenou autorkou a s obrázky mojí oblíbené ilustrátorky je prostě vánočně kouzelná... :-)

13 24.11.2022

Co lepšího číst, když se dny zkracují a kolem svítí vydlabané dýně, než další strašidlácké povídky? Knížka je opět skvělá (podotýkám, že věkem daleko překračuji cílovou skupinu), třebaže ta první se mi líbila o malinko víc. Taky mi trošku vadila počeštěná jména a příjmení (Čestmír, Jarda, Luboš, Norman Brouček nebo Bob Spodek), ale desetiletí caparti to možná uvítají (i když na desetileté jsou některé povídky strašidelné až moc)... :-D

14 03.11.2022

Co lepšího si přečíst 31. října než něco strašidelného? A nemusí to být zrovna Stephen King, ale třeba taková jednohubka jako "Děsivé historky" od Michaela Dahla. Sice nejsem cílová skupina, ale pobavila jsem se skvěle. Moc se mi líbilo, že na závěr spisovatel vysvětluje, jak na který námět pro povídku přišel, protože některé jsou opravdu kuriózní. Vřele doporučuji pro všechny "nebojácné čtenáře"... a jdu si do knihovny půjčit pokračování... :-)

16 31.10.2022

John Boyne se tentokrát neskutečně zábavným způsobem a bez servítků strefuje do nešvarů dnešní doby, aneb jak jeden tweet stačí k tomu, aby váš život nabral dráhu po sestupné spirále až kamsi do pekla....A že to byla jízda... místy jsem se smála, až jsem se za břicho popadala... :-D V dnešním poblázněném světě ji doporučuji k četbě úplně každému... ;-)

20 25.10.2022

Knížečka je přímo skvost... A ten svéhlavý psí cestovatel člověku okamžitě přiroste k srdci... Taky bych takového Zrzka chtěla mít doma, i když by mě soustavně opouštěl... ale vždycky by se vrátil... Milé, úsměvné i dojemné čtení a docela netypický Bernieres... Velkým plus jsou úžasné ilustrace... Takže doporučuji, a nejenom milovníkům psů, ta knížka je hodně i o nás lidech :-)

16 25.10.2022

"Když táta v bílém pokoji zabil babičku, byla tam tma jako v pytli. Stála jsem u postele. Carl taky, ale toho si nevšímali. Přihodilo se to na Štědrý den brzy ráno. Trochu sněžilo, ale o bílých Vánocích nemohla být ani řeč.
Tenkrát ještě bylo všechno jinak. Stalo se to předtím, než se tátovy věci nahromadily tak, že už se nedalo chodit do obýváku. A předtím, než máma natolik ztloustla, že už ani nevycházela z ložnice. Ale stalo se to až potom, co nahlásili, že jsem umřela, abych nemusela chodit do školy..."

Takto začíná jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Ale také z nejděsivějších a nejdepresivnějších, místy až natolik, že to člověk musel rozdýchat... Zůstane mi ještě dlouho v hlavě... Ač je napsaná velmi čtivým způsobem, až se skoro čte sama, místy je při čtení hodně těžko na duši, hlavně ke konci, kdy máte chuť utéct od knihy tak daleko, jak to jen jde, a přece čtete dál, protože vás nepustí... V každém případě ji doporučuji, opravdu stojí za to a doufám, že stejně skvělé budou i další autorčiny knihy.

24 24.10.2022

Úžasné náčrtky a ilustrace, skvělý doprovodný text i parádní doslov... :-)

14 15.09.2022

Druhý díl série a opět parádní jízda, místy až šílená (hlavně pro arachnofobika, jako jsem já)... Mám dalšího oblíbeného detektiva (právě ony často "temné" - a Sharko takový rozhodně je - postavy detektivů jsou tím, co mě na detektivkách baví nejvíc)... Původně jsem si čtením Francka Thillieze jen chtěla zkrátit čekání na dalšího Chrise Cartera, ale teď i FT řadím, mezi své oblíbené spisovatele... a jdu si do knihovny půjčit další díl. Vřele doporučuji, ovšem - zase - nikoliv citlivějším povahám...

22 14.09.2022

"Portrét starého protivy ztraceného v čase"... Přesně tak, ne vždy je doktor člověku zrovna sympatický (stejně jako ostatní postavy), a přesto jsem se nedokázala od jeho pomalu plynoucího příběhu (prokládaného mnoha jinými příběhy a vzpomínkami z jeho minulosti) odtrhnout. Tajuplná atmosféra šérů, jejich svérázní obyvatelé, jejich pomalu mizející svět... Ještě lepší než "Italské boty" a ty se mi líbily velmi... Henning Mankell se rázem dostává mezi moje oblíbené spisovatele, ač pokračování příběhu Fredrika Wellina už bohužel nebude...

24 08.09.2022

Moje první setkání s Henningem Mankellem (pominu-li celou TV sérii "Wallander" se skvělým Kennethem Branaghem)... Vypůjčila jsem si ji v jedné malé venkovské knihovničce, jen na zkoušku... ale jakmile jsem se začetla, ponořila jsem se hluboko do děje, který mi podivně učaroval. Jsem duší samotář, a takový život skoro v izolaci bych si dokázala představit... jenže člověk má minulost, a ta ho často dožene i na těch nejneočekávanějších místech, stejně jako Fredrika Wellina. Doktor mi přirostl k srdci a knížku budu mít ještě dlouho v hlavě. Těším se na "Švédské holínky"...

24 12.08.2022

Asi si o mně budou všichni myslet, že jsem blázen, ale budiž. Já jsem totiž knížku od jejího vydání v roce 2015 přečetla už osmkrát. Každý rok ve stejnou dobu. Můžu si zas a znovu přísahat, že už ji číst nebudu, ale přijde červen, zavoní lípy a už se to ozve, ta neodbytná touha znovu se Annou setkat... Kniha "Do tmy" se tudíž stala mou "kultovní", učarovala mi a očarovala mě podobně jako Annu Bartákovou byliny, a i když jsem ji už četla tolikrát, pokaždé objevuju nové a nové nuance jejího příběhu... Přiznám se, že jsem ji - přesvědčena, že už ji opravdu číst nebudu, že zas až takový cvok nejsem - několikrát prodala, jen abych si ji příští rok na začátku června znovu koupila... teď, poučena, už si ji nechám, protože je mi jasné, že bych ji stejně kupovala znovu... No, přečtěte si ji, uvidíte sami... ale musíte být taky tak trochu cvoci anebo pro ně aspoň mít porozumění...

46 30.07.2022

Pohádka moc hezká, dokonalé letní čtení pro děti i dospěláky... takové milé malé pohlazení duše... ale ještě víc než příběh samotný mi učarovaly ilustrace, kvůli kterým si určitě půjčím další knížky, které svými obrázky vyzdobila paní Eva Chupíková... :-)

14 26.07.2022

Jsem zběsilý "třídič", ale přece jen jsem měla v některých otázkách nejasno, hlavně co se týče následného "osudu" vytříděného odpadu, proto jsem si v knihovně půjčila tuto knížku, a leccos jsem se v ní dozvěděla. Jenže člověk může třídit, jak chce a když mu pak ve vsi v den sběru velkoobjemového odpadu, kde se do jednoho velkého kontejneru snese všechno možné, řidiči na jeho naivní dotaz odpoví, že ne, to už se třídit nebude, to všechno dohromady (stará kola, milion plastových přepravek ze zrušeného krámu, plechovky se zbytky barev, sklo, kartony...) půjde zahrabat do jedné velké jámy!!! (jedné z mnoha velkých jam, tuším někam k Lánům), tak jako by vše najednou postrádalo smysl. A to vedle stojí pečlivě vyrovnaná řada různobarevných kontejnerů na tříděný odpad! No nic, pro mě to smysl má, tak třídím jak pako dál... a tahle malá knížka mi přijde opravdu užitečná, asi by tyhle věci měli učit děti už ve škole...

13 19.07.2022

Nádherná kniha... na Džbánsku jsem prožila pětadvacet let života, a i když teď žiju jinde, stále se tam vracím, nikdy bez tamního genia loci nevydržím moc dlouho, protože jak kdesi napsal Václav Cílek, kdo jednou stráví nějaký čas na Džbánsku, ta krajina mu učaruje - a očaruje jej - natolik, že se tam musí stále vracet. Jsem toho zářným příkladem. Tuto knihu jsem objevila v jedné malé místní knihovně jedné malé džbánské vísky...i o ní se tam píše... Krásné fotografie a spousta zajímavých informací. Vřele doporučuji. :-)

10 15.07.2022

Po přečtení všech knih od Chrise Cartera jsem měla tak trochu "absťák"... než jsem narazila na Francka Thillieze... Moje první kniha od něj a hned takový nářez, že místy bylo nutné knihu odkládat. Dokonale vystavěný a velmi napínavý příběh, zajímavá hlavní postava (určitě budu chtít znát Sharkovy další případy i to, jak se vyvíjí jeho osobní život), trochu jiný styl, než na jaký je člověk zvyklý, místy až poetický a mystický, který se mi ovšem brzy zalíbil. Ale stejně jako u Cartera to není kniha pro "slabší žaludky". Osobně ji milovníkům napětí doporučuji a sama už mám v knihovně zamluveného "Smrtihlava"...

18 08.07.2022

Laskavý příběh věčně usměvavého obra a jeho výletu do "světa". Přečteno během chvilky v přítomnosti autorky. Kouzelné ilustrace a text, celkově moc milá knížka. :-)

10 25.06.2022

Uf, to byla zase jednou jízda... Skvěle vystavěný příběh, dokonale rozebrané postavy... poctivý "gore" horor jak ze staré školy, který ubíhá před očima jako film... ačkoliv filmového zpracování se asi nikdy nedočká, protože to by všichni dříve nebo později z kina utekli... Tak či tak doporučuju, ovšem nikoliv slabým povahám... ;-)

12 25.06.2022