hanak_v_exilu komentáře u knih

Z druhého dílu osmidílné série jsme skončili rovnou na ten poslední. Je to škoda, protože se toho nejen hodně vynechalo, ale také se podle anotací zdá, že tenhle díl vyfasoval nejfádnější zápletku. Naštěstí je čtivě napsaný a osídlený plastickými charaktery. Děj rychle odsýpá a kmitá mezi třemi liniemi, z nichž ani jedna není výplňová. Proto mi na konci vůbec nevadilo, že se všechno vyřešilo až příliš poklidně. Diplomacie a špionážní akce jsem si ovšem užil vrchovatě.

2 18.08.2023

Je to zábavné, svižné a chlípné. Leoš Kyša trochu odbočil ze svého obvyklého stylu, ale ten kdo četl sérii Spad, tak ví, že se barvitých popisů erotických eskapád nebojí. Tady se v nich přímo vyžíval. Příběhům to občas prospělo, občas škodilo. Postavy a smysl pro humor jsou ovšem na nejvyšší úrovni. Fanouškům autora knížku rozhodně doporučím, ale ti co ho neznají, by měli začít něčím tradičnějším. Poutník z Mohameda je dobrá volba.

10 10.08.2023

Nejdřív jsem byl znuděný, potom natěšený a nakonec smířený s tím, že opravdovou kvalitu tady nedostanu. Icehenge se skládá ze tří povídek propojených tématem paměti. Ta je nespolehlivá za všech okolností, ale v době kdy lidé žijí stovky let, a z prvních čtyř století života si pětisetletý člověk pamatuje sotva pár mlhavých dojmů, je najednou Sluneční soustava zalidněna nespolehlivými vypravěči. Přidejte k tomu tvrdou diktaturu která záznamy cenzuruje, nebo jimi cíleně manipuluje, a dále podzemní hnutí které je ze své podstaty tajnůstkářské, a dostane mix, kde i jednoduše vysvětlitelná událost vypadá jako nerozluštitelná záhada.

4 10.08.2023

Útlá knížka obsahuje dvě eseje. První polemizuje se slavnou pasáží v Havlově knize Moc bezmocných, kdy Havel na příkladu prostého zelináře zdobícího výlohu hesly na podpory strany a vlády, ukazuje na schopnost komunistického režimu korumpovat společnost, protože tlakem na konformitu nutí nezúčastněné lidi ke spolupráci. Petr Stainer naopak tvrdí, že onen hypotetický zelinář používá tyto hesla pouze jako krytí pro svou činnost, která je v příkrém rozporu se zájmy režimu a jeho proklamovanými cíli. V tomto autor myšlenkově navazuje na knihu Iva Možného Proč tak snadno. Druhý esej rozebírá podobnost Zvacího dopisu představitelů ČSSR, který formálně vedl k srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy, s výzvou osmi evropských politiků k americké invazi do Iráku. Paralela je trochu kostrbatá, ale v několika ohledech překvapivě trefná, a proto bude pro část čtenářů nestravitelná.

2 10.08.2023

Mísí se ve mě spokojenost s mírným zklamáním, protože i když se autorovi podařilo uzavřít všechny konce, úplně elegantní proces to nebyl. Některé postavy opomenul, některé radši upozadil a jiné trestuhodně nevyužil. Oceňuji ovšem, že myšlenkově navázal na svou předchozí ságu Úsvit noci, takže obě série jsou v důsledku o tom samém. V Konfederaci stačilo k dosáhnutí vyšší úrovně existence umřít "dobře". V Prázdnotě stačilo umřít na správném místě. No a ve Velkém společenství stačí - ale to už bych kazil čtenářům zážitek.

3 14.07.2023

Peter F. Hamilton správně vycítil kde leží síla jeho trilogie, takže prostřední díl sci-fi ságy je už spíše fantasy lehce obohacené vedlejší sci-fi linií. Vyprávění o Kráčejícím po vodě zabírá pocitově tři čtvrtiny knihy, což ale není výtka. Je to bohatší, poutavější a v konečném důsledku důležitější příběh, než ten který se odehrává ve Velkém společenství.

3 14.07.2023

"Neustále jsme zpřísňovali dozor - ale nezískali jsme pocit bezpečí, jak jsme doufali, naopak jsme čím dál bázlivější. A se strachem roste i náš reflex bít kolem sebe hlava nehlava." Klobouk dolů. Takhle vystihnout patologický rys první čtvrtiny jedenadvacátého století, projevující se především na sociálních sítích, a to s osmdesátiletým předstihem, to je ryzí vizionářství. Není to jediná pozoruhodná věc na Kallocainu. Autorka stvořila uvěřitelnou společnost, která je v něčem krotší než Orwellovo 1984, ale v něčem naopak mrazivější. Je to především proto, že některé její aspekty jsou nepříjemně povědomé.

10 14.07.2023

S přehledem nejhorší gamebook z celé série Fighting Fantasy, který jsem zatím hrál. První polovina se dá absolvovat v poklusu, aniž by bylo nutné prozkoumávat okolí. Druhá část mě naopak honila po chrámu jako nadmutou kozu, abych posbíral všechno potřebné, a přežil závěrečný souboj. Což byl mimochodem jediný souboj, který jsem reálně podstoupil. Předchozí dva z různých důvodů nepočítám. Ani nevím komu bych knihu doporučil. Možná by byl vhodný pro začátečníky, ale ty by mohl odradit mizernou kvalitou příběhu, množstvím chyb a nefunkčními mechanikami. Jestli chcete proniknout do světa gamebooků, vyberte si jiný díl. Třeba Prokletý hvozd.

2 04.06.2023

Spíš tři a půl než čisté čtyři. Ještě v půlce knihy jsem byl pevně přesvědčený, že čtu pětihvězdičkový špionážní román z alternativní historie. Jenže pak autor podlehl pokušení s nímž musí bojovat všichni píšící o válce - začal jedné straně pomáhat. Při Američanech stáli všichni svatí, ale Německé armádě nevycházelo vůbec nic. Chyběla mi tam jen scéna, kdy nacističtí výsadkáři hromadně šlápnou na hrábě. Tohle by mohlo přebít i skutečný vrchol v podobě náhle se objevivší armády veteránů s nadpozemsky schopným vojákem. Kniha vypadá jako začátek delší série, jenže je (zatím) osamocená. Slibované pokračování dosud nevyšlo, ale pořád se plánuje.

1 19.05.2023

Legendárně kvalitní a legendárně těžký gamebook, jehož dohrání mi trvalo přes dvacet let. Místnosti Pekelného domu jsou důmyslnou pastí pro neopatrného návštěvníka i zkušeného harcovníka. Než jsem ho konečně vítězoslavně pokořil, tak jsem v jeho zdech zemřel asi čtyřicetkrát. Navigace mezi místnostmi, patry a odpočívadly je tak zmatená, až jsem měl pocit, že se dům přestavuje za pochodu. Rozsáhlé rodové panství nabízí spoustu cest uvážlivě zvolených na základě posbíraných informací, na jejichž konci ale čeká jen smrt. Tucetkrát jsem zemřel při pokusu prozkoumat slibnou oblast, vždy s představou, že výhra je téměř na dosah ruky. Ve skutečnosti jsem byl mrtvý už na jejím začátku, jen jsem to ještě nevěděl. Dokonce ani volba správné cesty nezaručí úspěch, pokud zareagujete trochu jiným způsobem. Někdo by si mohl myslet že to není fér, já tomu říkám život.

5 15.05.2023

Tahle kniha se často uvádí jako protiklad Prvních lidí na Měsíci od Herberta Wellse, coby ukázka vědecké odnože sci-fi, oproti té dobrodružnější. Což o to, text se fyzikálními a astronomickými poučkami přímo hemží, jenže většina je buď dávno vyvrácená, nebo je rovnou vycucaná z prstu, takže ve výsledku spíš škodí, než aby knize dodávaly vážnosti. Seriózní dojem nabourává i samotné vyprávění. Chvílemi se mi zdálo, že Jules Verne píše satiru a občas jsem si byl jistý, že čtu jemnou parodii. Mé vydání má 210 stran a startuje se na straně 201, takže je jasné, že je výprava nedokončená. Pokračování je v knize Okolo Měsíce.

Robert Harris, autor několika oceňovaných historických románů a Otčiny, uctívané v komunitě zabývající se alternativní historií, napsal, no v podstatě už taky historický román, respektive knihu s tématem alternativní historie. Tentokrát je úkrok stranou mnohem menší než je na tenhle subžánr obvyklé, ale tajemství postupně odhalované na stránkách knihy má potenciál změnit svět od základů. Téma je výbušné a Harris umí držet napětí, takže tenhle kříženec mezi detektivkou, mysteriózním dramatem a špionážním thrillerem šlape na výbornou. Kdyby měl otevřenější konec, dal bych i tu pátou hvězdičku.

3 26.04.2023

Egar Wallace vymyslel zajímavé postavy a nastolil tísnivou atmosféru, ale zdá se mi, že pro všechnu tu omáčku kolem zapomněl, že píše detektivku. Pátrání je nahodilé a pokrok ve vyšetřování je spíš projevem autorovy libovůle, než aby byl logickým důsledkem mnohaletých zkušeností příslušníků Scottland Yardu. Ve výsledku tak mnoho věcí nedává smysl, případně je vymyšlených jen pro efekt. To se odráží i v závěrečném odhalení, kdy jedna z postav správně poznamená, že "je záhadou, jak vlastně Žabák svou organizaci řídil". Pasáž s filmováním jezevců je další příklad.

4 18.04.2023

Vzhledem k národnosti autora a roku napsání je myšlenková inspirace Edenie jasná, ale bylo by chybou odbýt ji jako jednorozměrnou kritiku komunistické totality, případně výtku Válečnému stavu, kterým dostal Wojciech Jaruzelski Polsko do klinče. Zobrazovaný režim je totiž na první pohled překvapivě benevolentní a nějakou dobu se dokonce zdá, že je ospravedlnitelný a pochopitelný. Moment v němž čtenář tuto myšlenku odvrhne, záleží na jeho osobním nastavení. Závěrečná nadějná pasáž působí vzhledem k realitě poněkud hořce. Sám autor se totiž dlouho očekávaného zlomu nedožil. Zemřel o rok později na rakovinu plic, v době kdy měl komunismus ještě dost sil, aby vypadal že je opravdu na věčné časy.

3 11.04.2023

Román byl čtyřikrát zfilmován - první dvě adaptace určitě stojí za pozornost, a dvakrát posloužil jako volná inspirace, takže je jasné, že má své nezpochybnitelné kvality. Protože jsem se nejdřív dostal ke klasickému filmu z rok 1956, tak jsem očekával, že předloha bude podobně zasazená do své doby. Jenže opak je pravdou. Děj působí pozoruhodně moderně, a pokud jsem to správně pochytil, tak se dokonce odehrává v budoucnosti - respektive v budoucnosti z pohledu knihy, tedy v roce 1977. Příběh je pravověrné sci-fi, které přímočarý motiv skryté invaze obohatilo o mytologii a dalo mu podstatně zlověstnější podtón.

5 11.04.2023

Je zarážející jak je příběh univerzální a trefný. Dá se v něm najít kritika nacismu i liberalismu, rasismu i progresivismu, kolonialismu i izolacionismu, militarismu i pacifismu, kapitalismu i komunismu. Kupodivu je aktuální i dnes, protože z řetězu osvobozená umělá inteligence se může snadno stát Mlokem budoucnosti. Sice nebude potřebovat náš životní prostor, jenže život v jejím stínu to snesitelnějším neučiní. Bez výhrad plný počet.

2001 Vesmírná odysea pokračování nepotřebuje a zároveň potřebuje. Nepotřebuje protože je to ucelený příběh, a potřebuje protože zanechává víc otázek než odpovědí. Arthur C. Clarke navázal na svůj sice ne nejlepší, ale pravděpodobně nejslavnější román ve velkém stylu. V prvním díle jsme sledovali jednu posádku, v tom druhém máme rovnou dvě. Překvapivě poklidná koexistence mezi Sovětskou a Americkou částí průzkumné výpravy je stěžejní částí knihy, a navzdory úžasné pointě i nejzajímavější. I tenhle díl byl zfilmovaný. Peter Hyams sice nebyl žádný Stanley Kubrick, ale za výsledek se rozhodně stydět nemusí.

8 31.03.2023

Předlohu mám rád, protože je to regulérní špionážní thriller z daleké ciziny - jeden z mála ke kterému se československá kinematografie kdy vzepjala. Bohužel si nese stejné nectnosti jako zbytek seriálu - major Zeman totiž uznává jen dva způsoby řešení zločinu, Boží vnuknutí, nebo infiltraci. Tady je použita druhá metoda, pro změnu ne přímo jím. Knižní adaptace tenhle modus operandi nevylepšila vůbec v ničem. Nevyhnutelně je tak slabší než seriál, protože exotiku Jižní Ameriky a krásu Hany Maciuchové jen popisuje. Nezbytné fotky, typické pro knížky edice Magnet sice potěšily, ale zážitek nijak výrazně nevylepšily.

2 24.03.2023

Je zvláštní že kniha a film vyprávějí tak podobný a přitom tak rozdílný příběh. Předloha je dějově složitější, s více motivy a do jisté míry filosoficky bohatší, přesto svým způsobem přízemnější. Verze Ridleyho Scotta je lyričtější, v určitých ohledech přímočařejší, ale jeho ústřední téma je silnější a zobrazovaný svět zajímavější. K filmu hrál Vangelis a skvěle dotvářel tajuplnou atmosféru. Ke knize by se hodil spíš psychedelický rock.

8 17.03.2023

"Řada z vás zaregistrovala status Knihkupectví Karolinum, kterým propagovalo prodej xenofobní knihy xenofoba Petra Hampla Prolomení hradeb, vydanou xenofobním spolkem Naštvané matky. Něco takového je naprosto nepřijatelné a je třeba požadovat, aby se to nedělo." Odsuzující citát a následná štvavá kampaň přitáhla ke knize moji pozornost. Takže i já bych rád poděkoval Samuelovi Zajíčkovi. Kdyby nestál bděle na stráži, pravděpodobně bych se k Prolomení hradeb nikdy nedostal. Takhle jsem si, částečně z trucu částečně jako podporu autora, koupil všechno co napsal. Přečtení nelituji. Petr Hampl předestřel vysvětlení relativního, a v jistých aspektech i absolutního úpadku Západní civilizace. Není to pochopitelně vyčerpávající vysvětlení - to v případě tak komplexní záležitosti snad ani není možné, ale je jasně formulované a vnitřně soudržné. Na konci autor přišel s patnácti tezemi. Prohlásil, že pokud se jakoukoliv z nich podaří vyvrátit, nebo přestane platit, tak své vysvětlení přepracuje. Uplynulo pět let a všech patnáct bohužel stále platí.

11 13.03.2023