Gweny komentáře u knih

Po více než roční pauze jsem si přečetla další díl. Překvapilo mě, jak snadno se mi vybavil děj i postavy z předchozích dvou. Čtení téhle série ve mě vážně něco zanechává, což mě děsí, protože téma je příliš vážně a smutné a kruté.
Naštěstí ho oživují otevřené sexuální scény a taky trochu jiných příběhů a špetka romantiky.
Opět jsem dnes odpoledne brala knihu do ruky s tím, že bude alespoň na dva tři večery. A teď ještě není půlnoc a já mám dočteno a zase jsem netrpělivá, jak to celé skončí.
Každopádně za překlad sexuálních scén opět hvězda dolů.

33 05.02.2023

Byl to dnes dlouhý večer, ale jsem ráda, že je příběh Sebastiana Rudda za mnou. Úplně jsem zapomněla, jak poutavě dokáže Grisham psát. V podstatě čtenář nemá šanci se nudit. Je vtažen do děje sarkastickým právníkem hned od prvních řádků a jen čeká, co se z toho všeho vyvrbí. Místy je děj předvídatelný, chvíli si říkáte, že to snad skončí dobře a pak zase kroutíte hlavou nad lidskou hloupostí. A to, co vás neustále dostává do varu, jsou zkorumpovaní strážci zákona.
Jsem ráda, že mám knihu přečtenou. Téma bylo poměrně silné a já se teď těším na něco oddychového.

38 03.02.2023

Pan mistr nám zase připravil kvalitní zákusek. Ovšem čtení povídek na mě udělalo jiný dojem než čtení jeho románů (např. Komturova smrt, Kafka na pobřeží apod.). V povídkách bylo méně fikce a více reality. Párkrát mě napadlo, jestli se nejedná o střípky z autorova života, které mu posloužily jakožto odrazový můstek pro napsáno dalšího příběhu. Doslov Jana Bělíčka mi pak mou domněnku částečně potvrdil.
Některé povídky se četly lépe, měly náboj a zajímavý děj, jiné, jako ta o baseballu mě nebavily. Ale to je v pořádku. Díky těm pro mě horším mohly vyniknout ty lepší. A asi nejvíc mě pobavila ta s tou opicí. Dlouho jsem nedokázala pochopit, proč je zrovna opice na přebalu knihy. :-D
Jinak jsou ale některé příběhy plné otázek, na které Murakami standardně nedává odpověď a nechává na svých čtenářích, aby si ji domýšleli sami. A to mě na jeho knihách a příbězích nesmírně baví.

A sem tam se v nich dá najít i nesmírně hluboká myšlenka, jako za následující.

"Dle mého názoru je láska palivem nenahraditelným pro naše přežití. Může pravda jednoho dne skončit. Anebo nemusí vydat žádné plody. I pokud však zmizí anebo zůstane nenaplněná, mohou nám přesto zůstat vzpomínky na to, že jsme někoho milovali, že jsme byli do někoho zamilovaní. I ty nám mohou být vzácným zdrojem tepla. Bez kterého by pak z lidského srdce - a z opičího jakbysmet - zbyla jen mrazivá prázdná poušť. Na jejíž půdu sluníčko nezasvitne, jak je den dlouhý. Kde nerostou byliny klidu ani stromy naděje." (s. 143)

36 01.02.2023

Naivně jsem si myslela, že mi tahle knížka vydrží alespoň na dva večery. Ach ty mylné představy. Vydržela jen jeden... Začetla jsem se tak, že mi stránky ubíhaly pod rukama rychlostí blesku. A že jsem se při čtení opravdu bavila.
Životem zlomená žena najednou začne dělat bláznivé kousky. Představila jsem si na jejím místě sama sebe a musela jsem se vážně smát. Nahlas.
První polovina byla sice zábavnější, ale ta druhá zase emotivnější, takže všeho tak akorát. Původně jsem čekala thriller nebo horor a ona se z toho vyklubala komedie se šťastným koncem. Takových není nikdy dost.
Je to odpočinkové čtení a svůj úděl plní stoprocentně. :)

31 31.01.2023

Jednoduché a přímočaré vyprávění, přesně to tahle mini knížka obsahuje. Vyprávění člověka, který si šel za svými sny a dokázal při tom opustit rodinu, přátele, práci, známé prostředí. Dokázal začít sám, od nuly a tímto si ode mě získává obdiv. Nedokážu si představit dobu totality. Nežila jsem v ní. Rodiče si na ni nikdy neztěžovali. Ale věřím, že ne každému vyhovovala a prostě měl potřebu být někde jinde. A to je v pořádku. To se děje v každém čase, v každé době.

17 31.01.2023

(SPOILER) Docházím k názoru, že si nevidím ani na špičku vlastního nosu. Lidi, které Aleš Palán vyhledává, se kterými tráví čas a zjišťuje, i čem je život, ty já obcházím obloukem aniž bych vlastně věděla proč. Možná je to tím, že sama sebe považuji taky za podivína, který sice zatím nemá odvahu žít podobně jako oni, ale v myšlenkách si s tím často zahrává.

Při čtení téhle knihy jsem ale došla k prozření, že ne všichni lidé žijící v nuzných podmínkách nebo na ulici, jsou zoufalí. Právě naopak.
Vysokoškolák, který našel smysl života v psaní básní pro lidi i daleko za hranicemi svého rodného města.
Umělec, který tvoří svůj malý velký svět v souladu s přírodou a přitom ho navštěvují bytosti z nehmotného světa.
Vědec, který padl na úplné dno aby si dokázal přiznat, že se chce vrátit zpět.

Co člověk, to velký příběh. Některý z nich jí byl sympatický více, některý méně. S některým bych ráda pobyla při odpolední procházce přírodou, s některým bych si asi neměla co říci. Nicméně všichni to jsou lidé, kteří si toho v životě prožili opravdu mnoho.

A já budu odteď nedočkavě vyhlížet další Palánovu knihu. Vím, že na ní už pracuje (prozradil to během předvánoční besedy se čtenáři v jedné z knihoven v našem okrese).

34 30.01.2023

Ach pane Zafóne, po dvou letech jsem opět propadla Vašim řádkům. Na pár hodin jsem se ztratila v příbězích, které jste stvořil a ve kterých jsem se mohla, byť jen na krátkou chvíli setkat s těmi, které už znám a jsou mému srdci drazí.

Kniha obsahuje pouhé povídky, které na sebe sice nenavazují, ale přesto mají něco společného. Co to je ale neprozradím. Přečtěte si ji. Nechte se již po několikáté zlákat tajemnem nejen Barcelonských uliček a jejích obyvatel. Nic neočekávejte a dostanete vše.

Já se slzou v oku zavírám tuto knihu a přikládám ji ke čtyřem dílům Pohřebiště zapomenutých knih. Teskno na duši mi je při pomyšlení, že tento PAN spisovatel už další povídky nenapíše, ale šťastná jsem naopak za to, že ne všechny jsem zatím přečetla a ne všechny byly předloženy do našeho jazyka. Ovšem už navždy pro mě bude Pohřebiště zapomenutých knih srdeční záležitostí.

"Člověk nezrazuje ty, již ho chtějí zničit, ale ty, kteří mu podávají pomocnou ruku, třebas už jen proto, aby nemusel připustit vděk, jímž je jim zavázán." (s. 56)

26 28.01.2023

Budou to 4 roky, co jsem tuhle knihu četla poprvé. Před pár dny jsem přečetla autorčinu novější komiksovou knihu Nejrudější růže rozkvétá a tak jsem dostala chuť si znovu přečíst Ovoce poznání. Je pravdou, že za ty roky mnohé z informací z knihy se z paměti vytratily, ale zase jsem je za jediné odpoledne obnovila.
Stále mě fascinuje nadnesené vnímání problematiky, jakou autorka poukazuje. Daná témata ukotvuje jak v historii, tak v současnosti. A k tomu navíc přidá své vlastní poznámky. Z toho všeho vzniká téměř "učebnice" pro hodiny sexuální výchovy (pokud se něco takového na základních školách ještě vyučuje).
Nečetla jsem poprvé a rozhodně ne naposledy. A jednou ji dám přečíst i svým dětem.

17 28.01.2023

"Být milovaný je jako procházet něčím, co se podobá vyvolávání fotografie - zvolna druhému odhalujeme svou pravou tvář, barvu a hloubku, pod jeho dlouhodobým a pronikavým pohledem." (s. 159)

Další řekla bych peprný komiks z rukou Liv Strömquist. Obdivuji její smysl pro představivost, smysl pro to spojit satiru s vědou, vtip s odbornými větami.
Opírá se sice primárně o práce Illouz, sem tam přidá jiné filosofy. Četba je ale poměrně náročná - nejen pro to, že je to komiks, ale hlavně pro ty odborné "odstavce". Na jedno čtení to není. Určitě si ji přečtu znovu a třeba lépe porozumím.

16 27.01.2023

"Svět nespasí hlava plná vědomostí, ale čisté otevřené srdce a svobodná mysl nezatížená myšlenkami." (s. 27)

Něžná, milá a přátelsky laděná knížka, další z ruky Michala Čagánka. Dovolím si tvrdit, že z jeho tvorby jsem přečetla vše (až na některé básnické sbírky) a uznávám, že jeho práce se jistým směrem posouvá. A přesto mám nejraději romány Plyšového Buddhu a Zastaveno.
Jenže na příběhu téhle knihy, Malé nebo Odloženého vesmíru je přeci jen něco víc, co nedokážu úplně popsat.
Důležité ale je číst Michalovy knihy s otevřeným srdcem a vyklidněnou hlavou, protože jinak je přečtěte aniž by ve vás něco zanechaly.

"'Jak mám udělat, abych neodevzdával moc svým strachům?'
'Tím, že je přestaneš označovat za svoje.'
'Žádný strach nikdy nebyl můj, že? Jenom jsem si to myslel.'
'Přesně tak. Když pochopíš, že jsi ta síla, která strach vytvořila, můžeš ho velmi rychle zrušit. Potom už žádný strach znovu nevytvoříš.'
'A co mám tvořit místo strachu?'
'Cokoliv ti přináší radost.'" (s. 90)

22 19.01.2023

Číst dramatickou práci královny detektivek se hodně liší od čtení klasických detektivek. Hlavně v tom neustálém střídání postav a minimálním prostoru pro vyprávění. Na druhou stranu si člověk díky popisům scény dokáže představit chování a jednání herců na jevišti a to je zase něco, co v klasické knize čtenář nenajde.
Černá káva mě bavila hodně, i když detektivka Hercule Poirota nemám moc v lásce. Příběh to byl skvělý.
Číst Deset malých černoušků v téhle podobě bylo vcelku vzrušující a to, že autorka nám dala více než jedno rozuzlení, mě překvapilo i pobavilo zároveň.
Poslední víkend mi k srdci nepřilnul. Možná už jsem dramat předávkovaná, nicméně ta zápletka mě nebavila a jediná postava, u které jsem vždy zbystřila, byla Lady Angkatellová. Takový Švejk v sukních, řekla bych.
Každopádně nemohu jinak než knihu doporučit ke čtení. Člověk se pobaví i nad svou neschopností v detektivní práci. :)

23 14.01.2023

Agathě se nedá upřít styl, rafinovanost a fantazie na té nejvyšší úrovni. Neexistují slova, jimiž by bylo možné její um vychválit natolik, nakolik by si zasloužil. Nikdy jsem netušila, že psala i divadelní hry a čtení těch tří jsem si vážně užila.
Past na myši mě ze začátku nebavila. Až někdy v první třetině jsem se začetla a pak už četla se zaujetím až do konce včetně ostatních dvou her.
Past na myši mi trošku připomněla kriminální komedii Na nože. Několik lidí, odlehlé stavení a někdo z přítomných je vrah. Tahle strategie nikdy neomrzí.
Svědkyně obžaloby mě více než ty dvě ostatní překvapila svým zakončením. Tip jsem měla, ale že bude zase vše vzhůru nohama, to mě ani ve snu nenapadlo.
No a čtení Pavučiny jsem si nesmírně užívala. Clarissa a její neustálé vymýšlení historek. Geniální lhářka. Pár takových lidí znám... Řeknou lež a přitom se tváří smrtelně vážně. A pak se za chvíli začnou smát tomu, jak mě, důvěřivého člověka, zase napálili. :-)

20 11.01.2023

A zase jsem vraha neodhalila. To už je standard. Tohle byla první divadelní hra královny detektivek a i když jsem jí ze začátku moc šancí nedávala, po cca první třetině to začalo mít spád a pak už se to četlo samo. Rozhodně další kvalitní počin, který bych ráda někdy shlédla v divadle.

17 09.01.2023

"Dobré myšlenky jsou vždycky bláznivé, dokud se neuskuteční." (s. 335)

Elon je pro partnera něco jako superhrdina současnosti i budoucnosti. Nedávno jsem mu tuhle knihu koupila s vírou, že to bude po dlouhých letech něco, co přečte. Je velmi těžké ho něčím zaujmout. Tohle byla trefa do černého. Knihu přečetl za velmi krátkou dobu a pokaždé mi nadšeně vyprávěl, co ještě doteď o Elonovi nevěděl.
No, nedalo mi to a s nevelkými nadějemi jsem knihu po novém roce také otevřela. A světe div se, za 3 dny jsem ji zhltla jako malinu.
Měla jsem obavy z toho, že bude plná teorie, různých pojmů a pouček a bude pro mě těžké ji pochopit. Jenže to jsem se vážně spletla.
Knihu mohou číst naprosto všichni - ti, kteří už něco znají, i ti ostatní, pro něž je průmysl a vše kolem něj španělskou vesnicí.

Elon je vážně cvok. Ale je to cvok, který na úkor sebe sama vytvořil něco, čím se jen tak někdo chlubit nemůže. Ano, překvapily mě některá fakta a v určitém smyslu mi kniha otevřela oči a i přesto si myslím, že ten člověk nemůže být ze Země, nebo může, ale spíš to bude cestovatel v čase, a nebo je to prostě nějaký mimozemšťan, který se omylem vyskytl na Zemi a teď se snaží dostat zpět domů. Což ale vyvracejí podrobně popsané historky z Elonova dětství.

Co naplat. Elon dál nahlédnout do svého života i businessu jednomu člověku na zemi pro to, aby o něm napsal knihu - a svolil k tomu jen proto, aby měl nad obsahem knihy určitou kontrolu. To se dá pochopit. Nemůže potřebovat, aby mezi lid vyšlo něco dalšího, co ho bude očerňovat.

Já si čtení užila. Byly sice části knihy, které mě tak nebavily, ale pak zase příběh nabral spád a zaujal mnohem víc.

26 05.01.2023

Ach Bailey, Bailey, tys mi zase připravil několik vzrušujících, uplakaných i sem tam smějících se chvil. Další kniha, další pokračování Baileyho příběhu, který je ale odlišný od předešlých dvou knih. Bailey se rodí jako Cooper a nic, vůbec nic si nepamatuje a i přesto se se svým životem vypořádá nejlépe, jak jen může.
Čtení jsem si užila do poslední stránky. Epilog mě vážně pobavil, až se partner ptal, co je na knize tak veselého :)
Jediné, co mi trochu kazilo dojem ze čtení, byly chyby - ať už překlepy, nebo stylistika nebo dokonce krátké věty, které absolutně nedávaly smysl. Při překládání si to po sobě holt někdo nepřečetl. Příběhu to ale na atraktivitě neubírá a já jsem šťastná, že mám všechny tři knihy o Baileym ve své knihovně.

25 02.01.2023

Dva dny, dva večery na tuhle knihu, která mě nenechala vydechnout. Neznám originální příběh z románu, ale přesto jsem ráda, že jsem mohla poznat alespoň Nezvalovu verzi tohoto dramatického příběhu.
Nepovedlo se mi ale ztotožnit se s žádnou z postav, což se mi už dlouho nestalo. Ale zato jsem mohla nahlížet na celý děj tak nějak nestranně, ale i tak stále nevím, co si o celém příběhu myslet.

24 01.01.2023

S odstupem vidíme, čeho se lidstvo samo na sobě dopouštělo... ale co v tu chvíli - jak bychom se na jedny nebo druhé dívali? Dokázali bychom být nestranní nebo naopak stranit těm, kteří byli nevinní? Toť otázka.
Tohle krátké dílo vede k zamyšlení. Nejsou v něm hluchá místa. Není v něm nic navíc. Vše jde přímo kupředu. Nemá smysl se otáčet zpět. Sophiina volba - TADY a TEĎ rozhodni o sobě a svých dětech. Nemáš šanci, nemáš čas na rozmyšlenou i když nevíš, co tě další den čeká...

29 27.12.2022

Tak jestli tohle bylo podle skutečnosti, divím se, ze bud autor nebo Božka stále ještě žijí. Nebo že není pan Toman zavřený ve vězení.
Nicméně příběhy jsou krátké a vtipné. Jedná se o oddechovou četbu a tak by k ní čtenáři měli přistupovat.
Já si s knihou zpříjemnila dva večery.

14 18.12.2022

Nečetla jsem celou - knihu jsem kupovala jako dárek a tak jsem pouze nahlédla a přečetla pár povídek. Styl je jednoduchý, žádná dlouhá souvětí. Žádný zdobený jazyk. Zuzana píše tak. Jako bychom mezi sebou mluvili. Je to milé a odpočinkové čtení a už teď vím, že jako dárek bude mít kniha úspěch. :)

21 11.12.2022

"Láska bohužel nenaslouchá hlasu rozumu." (s 105)

Co naplat, Rebecca Gablé umí psát. A nejen to. Dokáže čtenáře natolik vtáhnout do děje, že zapomíná na čas. Tahle sedmiset stránková kniha mě zprvu odrazovala a chvíli mi trvalo se začíst, ale pak jsem se těšila na každý další večer, kdy si lehnu do postele a před spaním přečtu pár řádků.
Ač je v knize velké množství postav, nebylo těžké si pamatovat jejich jména a osudy. V ději jsem se neztrácela. Přehlednost je na nejvyšší úrovni. Stejně tak propracované charaktery jednotlivých hrdinů i záporáků. Vlastně to byli svým způsobem hrdinové všichni, jen záleží z jakého úhlu a postavení se na ně člověk dívá.

"Ostrý meč je vždy lepší argument než slova na pergamenu." (s. 220)

Caedmon měl mnohdy všechny svaté na své straně a nevěřila bych, že by v temném středověku měl takových šancí znovu začít svůj život. Nicméně právě jeho postava je stěžejním hrdinou románu, protože se kolem něho neustále něco děje.
Nejednou jsem při čtení ronila slzy. To většinou tehdy, když umíral někdo, kdo si svou smrt nezasloužil. A pak jsem bývala zklamaná, když ten, který umíral, nestihl před smrtí říci to, co chtěl a že šlo vždy o nějaké tajemství, které patřilo Ceadmonovi.

Chtě nechtě přirostl mi ten pacholek během čtení k srdci a jelikož jsem včera odpoledne/večer přečetla posledních 200 stran, strávila jsem v jeho přítomnosti velkou část noci ve svých snech.

Skláním se před autorkou, před neskutečnou pílí, kterou vynaložila, aby tenhle román sepsala. Bezpochyby je to velmi kvalitní dílo, které dokáže mnohým napovědět, jak probíhalo utváření Anglie.

30 09.12.2022