gumkacik komentáře u knih

Lars Kepler mě prostě baví. Kniha po celou dobu drží rychlé tempo, má skvělou atmosféru a čte se prakticky sama.

16.11.2014

Jednohubka pro ty, kteří mají náladu pořádně se porýpat v lidské nicotnosti. Člověk jako nechutná změť krve, žil a slizu: rozkládající se a spějící k zániku prakticky od narození. Pokud máte sklony pohrdat soudobou "happy" konzumní společností, pro kterou je tématika naturalistického zobrazení smrti tabu, doporučuji. Já bohužel potřebné sklony zrovna neměla, takže jsem jen lehce znechucena.

10.11.2014

Z této knihy mám rozporuplný pocit. Ačkoli autor tvrdí, že příběh je napsán podle skutečných událostí, vyskytuje se v něm až příliš podezřelých náhod. První půlka mě bavila - byl to takový milostný románek s akčními prvky. Druhá půlka už byla utahaná, jakoby autor potřeboval něčím knihu vycpat, aby jen suše neoznámil "dopadlo to tak a tak".

1 30.10.2014

Kniha dává nahlédnout do soukromého života Daphne du Maurier a její rodiny. Po přečtení knihy si možná řeknete, že Daphne nebyla zrovna matkou roku. Byla člověkem, který toužil po svobodě, volnosti, který často pobýval ve světě své fantazie, kam ukřičené malé děti neměly přístup. Na svou dobu byla nekonvenční. Uzavírala se před společností, nesnášela zdvořilostní tlachání s návštěvami, dávala přednost pohodlným kalhotám před módní dámskou róbou. Tomu odpovídala i výchova jejích dětí. Flavia si velmi dobře všimla, že Daphne ji a její sestru neměla ráda tolik jako svého jediného syna. Tento postoj mohl být motivován tím, že Daphne se sama nesmířila s požadavky, které tehdejší společnost na ženy kladla. Mužský svět byl pro ni daleko zajímavější, svobodnější, nabízel více možností seberealizace a rozuměla mu tedy více než světu ženskému.

3 13.10.2014

Čtenář tohoto románu se dostává blízko k pochopení osobnosti samotné autorky. Dcera Daphne du Maurier si na matku vzpomíná jako na někoho, kdo se často propadal do svého vlastního světa fantazie, pro koho byly děti a rodinné povinnosti často rušivým elementem, spíše než životním posláním (viz Můj život s Daphne du Maurier). U ženy se takový postoj stále ještě odsuzuje. S hlavní postavou románu (Dickem) ale čtenář sympatizuje – je to muž, který pomocí určité drogy podniká výlety do minulosti a pozoruje osudy lidí, kteří žili ve 14. století. Dick - stejně tak jako Daphne du Maurier - střídá existenci ve dvou realitách: v jedné být musí (unylá současnost) a ve druhé být chce (pro Dicka minulost, pro Daphne svět jejích románových postav).

2 02.10.2014

Probudíte se uprostřed noci, máte žízeň. Vstanete, vyjdete z pokoje a jdete potmě chodbou ke kuchyni. Náhle vás přepadne podivný pocit. Víte, že jste doma sami, ale stejně tak jistě víte, že někdo stojí přímo za vámi. Pozoruje vás a co nevidět vám sáhne ledovou rukou na rameno. Rychle se otočíte. Chodba je prázdná. Ten pocit známe všichni: vy, já, Alfred Hitchcock i skvělá Daphne Du Maurier, která z něj umí vytěžit maximum.

10 20.09.2014

Tahle kniha mě překvapila. Čekala jsem úplně něco jiného - víceméně romanci, kde by vyzněly postavy učitelky i žáka jako oběti společenské konvence, které nedělají veskrze nic nepatřičného. V tomto duchu jsem ke knize zezačátku přistupovala, než mi došlo, že tudy se cesta opravdu ubírat nebude. Učitelka byla představena jako opravdový záporák: osobnost skrz naskrz perverzní, chladná, vypočítavá a nesympatická. Jakoby ji autorka chtěla vykreslit jako dokonalé monstrum, jehož jedinou životní náplní je hystericky skrývat známky svého stárnutí, tolerovat s nechutí svého bohatého manžela a ukájet své pedofilní sexuální touhy za všech okolností. Konec samozřejmě nebudu prozrazovat, ale podle mě byl dobrý a umocňuje čtenářův odpor k hlavní postavě. Každopádně je to kniha na zamyšlení a stála za přečtení.

5 12.09.2014

Absurdní a mrazivé. Spisovatel Besian a jeho žena Diana, kteří praxi krevní msty horalů zvědavě pozorují, Ďorg (jeden z horalů), který je nucen ji žít, a Mark (správce krve), který ji udržuje v chodu. Kontrast mezi Markem a Dianou je kontrastem mezi dvěma pohledy na svět, které se zcela míjejí, nechápou a navzájem zpochybňují: „Část tvrzení, jež jim princ rozvážně sděloval a jež Mark vždy považoval za nedotknutelné zákony, ztrácela veškerou sílu, poklidně se rozkládala a rozpadala, jakmile se setkala s pohledem mladé ženy. (…) Slova v jejích očích slábla a ztrácela na jistotě. (…) Něco takového se stalo poprvé a to vysvětlovalo jeho děs.“
Slova kritizující spisovatele Besiana jakoby Ismail Kadare adresoval sám sobě: „Vaše knihy a celé to vaše umění páchnou zločinem. Místo abyste pro ty nebohé horaly něco udělal, pozorujete jako divák jejich smrt, pátráte po vzrušujících námětech a hledáte zde krásu, jíž byste napojil své umění. Nevidíte však, že ta krása zabíjí…“

4 06.09.2014

Tuhle knihu jsem darovala svému příteli, ale po přečtení mám pocit, že to byl spíš dárek pro mě :)

3 27.08.2014

Má druhá kniha od Pratchetta. Obdivuji tu záplavu fantazie, svět Zeměplochy je prostě neodolatelný. Trochu zápasím se stylem psaní...není to ten případ, kdy jednoduše zaplujete do děje a nic víc neřešíte. Občas se ztrácím a musím se v textu vracet, občas si nejsem tak docela jistá, co mají postavy na mysli. Každopádně hodlám pokračovat :)

2 23.08.2014

Tahle kniha je jeko tekutý písek - zezačátku vypadá obyčejně, nezajímavě (navíc prostředí americké střední školy není zrovna téma, ze kterého bych byla nadšená), ale postupně se propadáte do děje a pak vás má. Nemůžete přestat číst. Není lehké zpracovat téma několikrát se opakujícího dne, aniž by z toho čtenář nebyl unaven. Tady se to povedlo víc než dobře. Na každý den jsem se vyloženě těšila. Opravdu dobrá kniha.

4 21.08.2014

Jako milovník fantasy (především Gaimana) jsem na Pratchetta prostě musela narazit. Pravda, dlouho jsem ho odkládala. Měla jsem obavy, jestli to bude můj šálek kávy...Nakonec jsem mile překvapena: vtipné, chytré...zkrátka milé počteníčko. Zdá se, že jsem objevila svého nového oblíbeného autora.

1 14.08.2014

Velmi čtivě napsaná kniha, ačkoli poněkud zaměřená proti císařovně. Autorka si neodpustila pár rýpanců kritizujících životní styl Alžběty, která se podle ní celý život "nedokázala povznést k lepším a užitečnějším aktivitám." V knize mi chyběly souvislosti a motivy, které mohly přispět k (dle názoru autorky) neblahému chování císařovny, a případné srovnání s jinými (jistě početnými) výstřelky dalších vysoce postavených osobností té doby. Alžběta tak působí jako jediný exot mezi jinak racionálně se chovající společností, což jistě nebyla pravda. Alžbětě jsou mimo jiné vyčítány finanční náklady na její sportovní, cestovní a léčebné aktivity, které jsou autorkou posuzovány z dnešního hlediska jako zbytečné plýtvání penězi. Je ovšem třeba si uvědomit, že mezi vysoce postavenými lidmi nebyla zdaleka jediná, kdo finanční prostředky vkládal do nákladných honů, choval pro vlastní potřebu desítky koní či investoval nemalé částky do péče o svůj zevnějšek.

2 15.07.2014

Pro mě bohužel docela zklamání. Námět bezesporu velmi zajímavý, ale kniha mě od druhé poloviny nebavila a měla jsem problém ji dočíst. Možná jí dám v budoucnu ještě šanci.

2 08.07.2014

Prostě Neil Gaiman a nekonečný oceán jeho úžasné fantazie

3 13.06.2014

Mrazivé, přitom civilní a uvěřitelné. Žádné příšery, „jen“ skupina satanistů :)

2 26.03.2014

Přidávám se k názorům, že kniha je zbytečně dlouhá a překombinovaná. Motivy určitých postav se mi navíc nezdály dostatečně přesvědčivé. Sněhulákovi se dařilo udržet si mou pozornost daleko lépe. Nicméně - dobře jsem si početla.

4 03.03.2014

Přiznám se dobrovolně, že románky pro ženy mi připadají přihlouplé, a proto je nečtu. Náhodou jsem zabloudila k této knize, která mě v mé averzi jen utvrdila. Nepopírám, že je příběh podán čtivě. Ovšem děj! Čeští turisté v Africe nepůsobí cool, ale spíš směšně (viz scéna záchrany pana Janouška a hysterický výlev jeho manželky). Postavy turistů nejsou ani náznakem vykreslené. Najednou se mluví o nějaké „slečně Lence“ nebo nějakém abstraktním dítěti – Aničce, pokud se do děje náhodou hodí. Hlavní hrdinka je velmi naivní žena (znuděná či otrávená Evropou), která si vysnila, že její životní štěstí na ni čeká v Africe. Přitom nebere v potaz kulturní rozdíly, a když na ně narazí, je jimi doslova šokována: „To tě nenapadlo, že mi to jako Evropance bude vadit?“ Čtenáři se chce dodat „A tebe nenapadlo, že pro něj – Afričana – je to naprosto přirozené?“ Konec knihy mě doslova dostal do kolen. Mohu jen poznamenat, že myšlenkové pochody hlavní hrdinky jsou mi velkou záhadou.

3 22.02.2014

Duo autorů skrývajících se pod pseudonymem Lars Kepler u mě tedy rozhodně boduje. Skvělá atmosféra, napínavý děj, čtivě podáno. Máloco mě dokázalo od knihy odtrhnout.

2 16.02.2014

První polovinu knihy jsem četla s nadšením. Skvělý námět, zajímavě podaná prastará myšlenka o reinkarnaci a nesmrtelnosti lidské duše. Ve druhé polovině se mi nicméně občas zdálo, jakoby se autor snažil těžit z již vyčerpaného tématu nabízením dalších a dalších příběhů.

2 11.02.2014