Gothard komentáře u knih

Sbírka drobných povídek lehce kolísavé úrovně, ale vesměs velmi čtivých a zajímavě napsaných. Autor představuje celou řadu podivných figurek, které mají svá trápení, klopotně se potýkají se svými osudy, které jsou někdy úsměvně, někdy tragicky ovlivňovány historickými událostmi, dostávají se do podivných a místy zcela absurdních situací, marně bojují se svými slabostmi. Autora výrazně ovlivnil genius loci Sovích hor a složitá (a někdy docela krutá) historie tohoto území. Hodně napoví už první povídka, ve které zubař Tannenbaum zoufale touží stát se řezníkem a jeho touha mu nakonec přinese smrt. Rozhodně stojí za přečtení.

3 23.11.2019

Tak samozřejmě absolutní klasika. Je to jistě jeden z nejlepších sci-fi románů všech dob, který měl zásadní význam na vývoj žánru. Je zřejmé, proč je A. C. Clarke považován za velmistra a dodnes vysoce ceněného, uznávaného a oblíbeného spisovatele. Nepotřebuje velké akční scény, i tak banální věc jako nález neznámého artefaktu dokáže podat takovým způsobem, že snad ani není možné se od knihy odtrhnout. A myšlenkový rámec románu je úchvatný, jinak to neumím napsat. Proto zde nikterak nevadí několik triviálních nápadů (hotelový pokoj), které by za jiných okolností rozhodně dobře nepůsobily. Je to jeden z románů, pro které se vyplatí číst sci-fi. Dokonalý čtenářský zážitek.

6 26.10.2019

Temná hříčka, pěkný nápad, milé zpracování. Každý druhý nadšený čtenář alespoň jednou (jako dítě) zatoužil zůstat zavřený v knihovně. Pro někoho by to bylo dobrodružství mezi stovkami lákavých titulů, pro jiného nakonec jen černá můra, ze které vás může vysvobodit třeba tajuplná něžná dívka. Pokud měl příběh hlubší smysl, zjevně jsem ho minul.

4 26.10.2019

Celkem zklamání, od tak slavné autorky detektivních románů jsem čekal víc. Jedna vedlejší dějová linie zbytečná, druhá vedlejší linie krajně nepravděpodobná (abych nevyzradil příliš). Hlavní děj zajímavý, postavy dobře promyšlené i vystižené, komisař příjemný, zvraty a dávkování napětí fungují velmi dobře. Jen vysvětlení, proč se vše stalo tak, jak se stalo (tedy motiv vraha) - to je velmi neuspokojivé. Cožpak by si tak šikovný vrah nevymyslel něco sofistikovanějšího a ne tak šroubovaného (a nepravděpodobného)?

2 26.10.2019

Výborný román. Autorka vymyslela hodně složitý vesmír, ve kterém není jednoduché se orientovat, je třeba při čtení nespěchat. Úvahy týkající se filozofie, náboženství nebo sociologie jednotlivých světů a společností jsou bezvadné (hvězdička navíc za promyšlenou koncepci a odvahu, se kterou se autorka do budování "intelektuální sféry" pustila - byť to možná bude samoúčelné). Vlastní příběh se rozvíjí pozvolna, ale zápletka je docela netradiční, a tak to vlastně ani nevadí, tím spíše, že vyprávění sympaticky graduje. Lehce mě zklamalo, jak někteří z aktérů nalézají dříve nezmíněné a netušené schopnosti. A škoda, že vydání dalšího dílu v češtině je tak neuvěřitelně zpožděné (proč proč proč?).

1 04.09.2019

Tři nostalgické příběhy s dobře vystiženou atmosférou a místy i zajímavými postavami. Autorův poetický návrat do dětství je čtenářsky příjemný, byť s odstupem času vám povídky splynou do jednoho těžko popsatelného pocitu bez výraznějšího záchytného bodu.

1 04.09.2019

Možná tato povídka nemá žádný hlubší smysl, možná se jen Murakamimu líbil zajímavý námět (a teď se směje, jak všichni usilovně hledají skrytý význam textu). Ale pokud povídka nějaký smysl má, pak zřejmě pro každého jiný. Pro mě osobně je to text o tom, jak v dospělosti ztrácíme iluze a čas patřící pouze nám, jak rezignujeme na to, co jsme měli jako mladí rádi, a co se nám ze životů postupně a nenápadně vytratilo. Hlavní hrdinka není vyloženě nešťastná, jen se jí pod náporem všedních banálních povinností a stereotypu vytratila radost ze života. Když přestane spát, získává čas navíc, a má možnost vrátit se k tomu, co měla jako mladá ráda: čte Annu Kareninu, pojídá čokoládu atd. Jsou to všechno jen drobnosti, ale strašně důležité, protože vnášejí do jejího života smysl a pohodu. Ale - a v tom je ten háček - jak všichni víme, bez spánku žít nelze. Takže bezděčná "vzpoura" proti zažitým pořádkům nemá šanci na úspěch, a je jedno, zda hlavní hrdinku zničí choroba z nevyspání nebo symbolický nepřítel. Takže autor vlastně naznačuje, že činnosti, které jsme měli rádi jako mladí, jsou nenávratně pryč, a není žádná cesta, jak se k nim opět vrátit, protože v dospělém životě už na ně nemáme čas. Kdo se pokusí o změnu, je asociál, který špatně dopadne. Zdánlivě snad tristní závěr, ale povídka zase tak deprimující není, a za přečtení rozhodně stojí - už pro nádherně sugestivní ilustrace v tomto vydání.

4 03.09.2019

Jeden z nejlepších románů Čeňka Kramoliše. První část velmi zajímavě a napínavě popisuje tažení valašského dobrovolnického sboru, který se zapojil do války proti Prusům a zúčastnil se několika šarvátek a bojů při dobývání měst obsazených pruskými oddíly. Druhá část - již výrazně méně povedená - popisuje povstání Valachů proti vrchnosti, kdy se poddaní domáhali přislíbených úlev. Povstání bylo pochopitelně krvavě potlačeno. Inspiračním zdrojem byly skutečné události, autor dále vycházel z dobře nastudovaných lokálních archivních pramenů, kde získal řadu podrobností. Kramoliš pak - tak jako téměř vždy - nezapomněl přidat milostnou linku vyprávění, pokus o humorné scény, a patetický obdiv k prostému valašskému lidu. Ale zejména první část knihy, která líčí tažení valašského sboru, je zajímavá a napsaná s až překvapujícím švihem.

1 28.10.2018

Je třeba brát v úvahu, že autor se rozhodl napsat jeden velký příběh rozložený do pěti svazků, nikoliv pět volných pokračování. Takže v první knize se celý děj pouze rozbíhá, teprve se začínají formovat jednotlivé problémy a dějové linky, svět bylo třeba důkladně představit a popsat. Podle mého to autor udělal výborně, fantasy je o vyprávění příběhů a těch je v prvním svazku otevřeno nepočítaně. Poněkud pomalejší tempo vyprávění proto rozhodně není na škodu, nepoučený čtenář by se dost možná mohl ztratit ve složitějším začátku a ve spoustě jmen a odkazů. Jen posledních část prvního dílu byla poněkud zdlouhavá, tam si autor už jen hrál s dialogy, aniž by přinesl něco výrazně nového. Ale jinak samozřejmě bezvadné.

6 28.10.2018

Pro mě výrazně lepší než první díl, který byl hodně zdlouhavý. Je znát, že autor má opravdu velký prostor, a může se podrobně věnovat i zdánlivě vedlejším liniím či postavám. Popis politické situace, královských intrik, a samozřejmě sněmu čarodějů a všech událostí, které z tohoto vyplynuly, byl úžasný. Jen závěr dílu byl trošku vytažený z klobouku, no ale budiž. Sapkowski je mistr ironického, výrazně pointovaného dialogu, který jeho knihám dodává mimořádné kouzlo. V tomto případě ani nemalá míra patosu neškodí.

4 27.10.2018

K napsání knihy J. T. Grosse inspirovala těsně poválečná fotografie, na které skupina polských venkovanů pózuje s lidskými kosterními pozůstatky. Autor nejdříve popisuje, jak v poválečných letech místní obyvatelé hledali na místech, kde za války stály koncentrační tábory, v půdě, v masových hrobech a na žárovištích pecí šperky a zlato (třeba i zlaté plomby), jak systematicky rozkopávali plochu táborů. Je to ovšem jen východisko k širší úvaze o podobě vzájemných vztahů. Autor dále líčí, jak za války obyčejní Poláci prodávali zbídačeným Židům, kteří jeli v transportech do koncentračních táborů a vesměs zde zahynuli v plynových komorách, pohárky vody za zlato, šperky nebo nesmyslně přemrštěné ceny. Popisuje, jak na venkově obyvatelé vsí pronásledovali, okrádali, znásilňovali a zabíjeli židovské obyvatele, kteří se pokoušeli ukrýt před Němci. Obzvláště otřesná je scéna, kde líčí, jak skupina polských venkovanů v lese umlátila mladou Židovku a dvě její docela malé děti. Obdobně se zabývá jevem, kdy židovské rodiny, které se ukrývaly na venkově, musely za úkryt a potraviny platit horentní sumy, a přesto je jejich "ochránce" posléze udal. Autor velmi pečlivě dokazuje, že lidé, kteří páchali tato zvěrstva, nebyli kriminálníci nebo duševně vyšinutí jedince, ale docela obyčejní "slušní" lidé, kteří mnohdy požívali vážnost jako představitelé místní samosprávy nebo spolků. Co je opravdu zarážející, že toto pronásledování a vraždění bylo i lidmi, kteří se těchto činů přímo nezúčastnili (rozuměj převážnou částí veřejnosti) považováno za správné nebo přinejmenším akceptovatelné. Gross se zmiňuje i o opačných případech, kdy obyčejní Poláci nezištně pomáhali židovským rodinám, avšak často o tom nechtěli vůbec mluvit (mnohdy i mnoho let po válce), aby na sebe nepřivolali hněv svých spoluobčanů. Gross vše líčí přesně, s citem pro detail, zdánlivě zcela nezaujatě, jeho argumenty jsou promyšlené a jsou založeny na úředních archivních pramenech či doložených výpovědích svědků. Velice poučné (a smutné) čtení o událostech, o kterých se raději příliš nehovoří (ale kolik takových témat je!). Je to další doklad toho, že za určitých mimořádných okolností jsou lidé schopni absolutně nepochopitelných zvěrstev a hnusných činů, a to často prováděných bez logických důvodů - prováděných prostě jen proto, že to doba vymknutá z kloubů dovolovala. Velmi doporučuji.

4 27.10.2018

Výborně napsaný román umožňuje více interpretací. Pro mě to byl pěkně vystižený popis hledání mladého muže, který se na prahu dospělosti pokouší zorientovat v intelektuálním i fyzickém světě. Na straně jedné je to snaha pochopit nebo alespoň částečně proniknout do zákoutí filozofie, matematiky, historie. Na straně druhé je to hra těla a fyzických vášní: fyzické násilí, návštěva prostitutky, bití nebo ponižování spolužáka. A k tomu ta věčná a velice znepokojivá otázka: jaký vlastně jsem? Kde je hranice mých možností? Co mohu dokázat? A aby toho nebylo málo, autor hledání těchto "velkých pravd" zpochybňuje, vždyť pravda a spravedlnost mohou mít různé podoby (anebo nemusejí existovat vůbec). Snad poněkud znepokojivé, ale velmi přesvědčivé - je ovšem možné, že jiný čtenář pochopí knihu úplně jinak. Ale samozřejmě i to má svůj půvab.

3 27.10.2018

Pro mě Jedno z nejúžasnějších literárních překvapení posledního období; autora jsem vůbec neznal. Je zde vše, co je možné si představit pod pojmem ruský emigrantský román: stesk po domově, touha po návratu starých časů, společenská neukotvenost, bezútěšná existence bez vyhlídky na výraznější změnu k lepšímu, fatalismus místy spojený s pošetilou bezstarostností, zádumčivé nebo naopak rozevláté úvahy nad smyslem života, a i ta vodka tam je. Hlavní hrdina se probíjí životem jako novinář v Paříži, aniž by se více zajímal, co mu přinese další den. Jeho osud ovlivní nejdříve povídka popisující malé válečné střetnutí, jehož byl vypravěč přímým aktérem, a pak vztah k podivuhodné ženě. Dokonale vystižené charaktery, mistrná atmosféra, úžasné postřehy, tajemství a vlastně i strhující děj. "V nastalé tmě ke mně doléhala hudba, jak v bytě nad námi kdosi hrál na klavír; velice zřetelně a pomalu, až vznikal dojem, jako by do roztaveného skla jedna za druhou dopadaly obrovské krůpěje zvuku." Takovou knihu nemůžete nemít rádi.

2 30.07.2018

Výborný román, zajímavý a dobře propracovaný příběh, kdy se zdánlivě banální problém promění v urputný boj o existenci milionů lidí a jejich světů. Autor si připravil pečlivou síť odkazů a náznaků, a tak v závěru může vytahovat jedno efektní řešení za druhým (no, někdy je to lehce přepálené - třeba odhalení původu Hodináře mi přišlo hodně nelogické a přitažené za vlasy). Škoda, že jedna velice zajímavá vypravěčská linie je uzavřena již v polovině románu a dál nepokračuje, a dvojitá škoda odbytého závěru, kdy si autor sice připravil půdu pro další pokračování, ale řadu událostí pak pouze konstatuje, než aby je svižně odvyprávěl. Ale i tak je to v hranicích žánru skvělá kniha.

1 30.07.2018

Drobné povídky, črty, fejetony, které spojuje autorovo okouzlení Vídní a jejím nejbližším okolím. Některé texty jsou docela vtipné nebo ironické, některé jen svébytným způsobem popisuji a komentují událost či jev, který autora zaujal. Jsou to takové jednohubky: z většiny máte celkem příjemný pocit, postupně vám ale začnou splývat a po určité době si vybavíte jen několik nejvýraznějších chutí.

1 30.07.2018

Fantaskní román, který vychází z tradic ruské klasické literatury, ale který svůj svět formuje docela jinak. Něco je příliš malé (koníčci, kteří táhnou saně, mlynář, který se stulí své manželce na ňadra), něco příliš velké (obři), něco příliš podivné (prodavači medikamentů a jejich technologie). Zpočátku se zdá, že se děj odehrává někdy ve dvacátých letech, ale pak je zmíněna televize a dokonce vrtulník. Vnější rámec románu je ovšem tradiční: lékař se nemůže dostat do oblasti postižené záhadnou chorobou, a využije proto služeb místního vozky. Zdánlivě krátká cesta se díky silné vánici a dalším okolnostem změní ve strastiplnou několikadenní pouť, na které oba hrdiny čeká nejedno překvapení. Kniha byla (a je) přijímána poněkud rozporuplně: pro někoho je to magické vyprávění plné fantazie a absurdních nápadů, pro jiného doklad autorovy neukázněnosti, se kterou do vyprávění zařadil řadu zbytečných nebo podivných motivů, které rozmělňují tok vyprávění (něco na způsob jako když pejsek a kočička vařili dort). Podle autora je román metaforou, která zobrazuje postavení ruského intelektuála v soudobé ruské společnosti: nástrahy na každém kroku a nepřátelství státu donutí člověka zaměřit se především na vlastní přežití, na snahu nalézt cestu, jak si zachránit alespoň život. Obecně bychom mohli román chápat i jako urputný boj jedince s osudem v podobě nástrah moderní civilizace. Ale nevím, zda tento rozměr románu není jen zbožným přáním někoho, kdo tam tyto charakteristiky prostě chce mít. Z mého pohledu se jedná především o zajímavé setkání s poněkud kontroverzním, leč bezesporu velmi dobrým soudobým spisovatelem a knihou, kterou je třeba brát jako netradiční, avšak místy podnětné čtení - to vše podpořeno skvělým překladem Libora Dvořáka.

4 29.06.2018

Absolutně srdeční záležitost. Podle mě dokonalý literární skvost. Můžete knihu číst pořád znovu a znovu, a pokaždé objevíte něco nového, zajímavého, další rovinu vyprávění nebo síť dokonalých úvah. Nejde jen o detektivní příběh, o nádherný román, o úžasně spletitý labyrint teologie, filozofie, historie, o dokonalé zapracování skutečně žijících osob do příběhu. Ale pořád znovu a znovu se musím ptát: jak je možné, že Eco dokázal nashromáždit a načíst tak neuvěřitelné množství znalostí?

20 02.04.2018

Skvělá novela, která byla napsána dlouho před Lolitou a vyšla dlouho po Lolitě. Téma je ovšem stejné: starší muž se zamiluje do mladičké dívky, a aby se jí přiblížil, neváhá se oženit s její nepříjemnou, nervní a hypochondrickou matkou. Nakonec vše dopadne poněkud jinak, než si hlavní hrdina přál, a jeho přímo zoufalá touha po dívence zůstane nenaplněna. Mistrně napsané, jazykově dokonalé, s postavami skvěle vykreslenými (a to i na malé ploše - z popisu dívčiny matky a jejího chování mi běhal mráz po zádech). Jen v druhém plánu cítíme, že Nabokov pouze zkoušel své možnosti, že hledal půdorys pro "pobuřující" příběh, a že jeho hlavní hrdina je směs touhy, bezradnosti, zoufalství a dokonce snad až komičnosti. Doporučuji nečíst doslov, který úžasně vědecky rozebírá text na prvočinitele - tedy dělá přesně to, co sám Nabokov odsuzoval.

2 02.04.2018

To není literární brak, to je jen brak. Nezajímavý, neoriginální, nevkusný, špatně napsaný. Prostě brak. Seřazením slov do vět ještě nevznikne literatura, a ani záplava vulgarit a trapností tomu nepomůže. Ale číst se to samozřejmě dá, stejně jako třeba reklamní letáky nebo tištěné jízdní řády.

Četl jsem vydání z roku 2001, které po všech stránkách skvostným způsobem (včetně vynikajícího doslovu Drahomíra Šajtara) vydalo nakladatelství Sursum. Josef Uher pocházel z velmi chudých poměrů, patrně celý svůj krátký život bojoval s chudobou, onemocněl tuberkulózou a ve velmi mladém věku zemřel. Stejně neveselé jako jeho život jsou i krátké prózy tohoto souboru. Bída, hlad, sociální nespravedlnost, nešťastný osud, lidské trápení, smrt (smrt mnohdy jako vysvobození). Autor se snažil dodat svým textům co nejvyšší naléhavost, urputně hledal slova, která by čtenáře zasáhla, některé pasáže jsou emocionálně vyhrocené až neúnosně. A všude jen zmar, neštěstí, beznaděj, bída a smrt. Osm desítek stran jsem četl dva týdny, tíživé autorovo vidění světa nebylo snadné vstřebat.

28.03.2018