Gothard
komentáře u knih
Palác snů
Ismail Kadare
Vynikající román, pochmurný a zneklidňující, ale skvělý. Krom toho, že se zde pracuje s interpretací snů, zde však nic snového nebo nejasného není, právě naopak. Předtechnická společnost, ve které vládnoucí elita za pomoci rozsáhlého aparátu donašečů, špiclů, policie a úředníků kontroluje sny prostých obyvatel, aby jejich výkladem byly odhaleny případné intriky proti vládnoucí moci. Můžeme předpokládat, že obdobně jsou kontrolovány i další oblasti života společnosti. Hlavní hrdina pocházející z privilegované rodiny se stává pracovníkem úřadu, který se zabývá správným výkladem podezřelých snů, a úspěšně postupuje po kariérním žebříčku, aniž by tušil, že je jen loutkou v mocenské hře jiných. Vykreslení Paláce snů, temných, špatně osvětlených chodeb, tíživé atmosféry strachu, kde každý podezírá každého, odosobněné pracovní prostředí, dodržování rituálů, které nemají žádný smysl, naprostá anonymita úředníků, to vše je popsáno neobyčejně sugestivním způsobem. Autor se snažil upozornit na praktiky totalitní moci, na omezování osobní svobody a zasahování do výlučně osobních či přímo intimních oblastí života, jakým bezpochyby právo na vlastní svobodné snění je. Je to tak působivý román, že vnímavý čtenář si patrně chtě nechtě musí položit otázku: je to opravdu jen minulost? Nejsou zde lidé nebo síly, které nás přesvědčují nebo nám přímo vnucují, abychom si mysleli něco, co je důrazně doporučováno, ale přitom evidentně v rozporu se zdravým rozumem a naší svobodnou volbou? To jen na okraj, jinak samozřejmě velmi doporučuji - s tím, že je třeba se připravit na poněkud zneklidňující text, který dost možná nedá nějakou dobu spát.
Les mytág
Robert Holdstock
Občas se uvádí, že kniha vymezila zcela novou kvalitu a podobu fantasy, přinesla do žánru nová témata nebo úspěšně oslovila čtenáře středního proudu. Je to všechno pravda. Vynikající, svým způsobem zcela mimořádné dílo, které ani čtyřicet let od svého vzniku nezestárlo. Úžasné nápady (jak prostorové nebo časové vymezení původního lesa, tak zejména koncept mytág a obecně pojetí archetypů), skvělé zpracování, úžasná atmosféra. Nenapadá mě nic, co by se knize dalo vytknout. Způsob, jakým autor pracuje s původními mýty (nebo hrdiny) a s tím, co z nich v lidské paměti zůstalo v podobě prastarých ság nebo tradovaných pověstí, mi připadá naprosto fascinující. Výjimečný román, který jen tak nevymizí z paměti. A skvělá práce překladatele.
Tufova dobrodružství (6 povídek)
George R. R. Martin
Četl jsem vydání, které obsahuje šest povídek. Z mého pohledu se jedná o dva texty skvělé, dva velmi dobré a dva spíše průměrné a ne až tak zajímavé. Na rozdíl od většiny ostatních čtenářů mi byl hlavní hrdina silně nesympatický a jeho chování mně většinou strašně lezlo na nervy. A ani se mi nezdálo, že by povídky byly příliš vtipné. Ale i přesto jsem se celkově docela bavil a přes výše napsané jsem neměl problém knihu dočíst (což je tedy poněkud specifické, ale přece jen uznání kvality). Samozřejmě schopnost autora napsat skvělý a zajímavý příběh ani jeho spisovatelskou obratnost a nápaditost nelze zpochybňovat, jen bych jeho vrcholné práce zcela určitě viděl jinde. Ale za přečtení (a pozdější návrat alespoň k několika povídkách) kniha určitě stojí.
5. 4. 1355 – Korunovace Karla IV. císařem Svaté říše římské
František Kavka
Stručný, přehledný, výstižný a celkově skvělý přehled vývoje římsko-německé říše až do roku 1355, kdy byl císařem korunován Karel. Výborně jsou popsány politické aspekty vývoje říše v první polovině 14. století. Je zřejmé, že Karel byl výjimečný panovník, který se ovšem čas od času dokázal uchýlit i k čistému pragmatismu (zcela bez ohledu na to, co dříve slíbil). František Kavka byl skvělý znalec tohoto období a života Karla IV., a jeho kniha je napsána s velkým přehledem a místy i s docela milým a vtipným nadhledem. Popis vlastní korunovace je výborný. Jako úvod do studia dějin říše nebo politické politiky první poloviny 14. století nebo jako příspěvek k působení Karla IV. vřele doporučuji.
Křížové výpravy
Antony Bridge
Napsat dějiny křížových výprav v jednom poměrně útlém svazku je samozřejmě velmi obtížné. Je to velmi složitá a obsáhlá problematika, která se pochopitelně týká i politického vývoje řady evropských království v dlouhém časovém horizontu. Autor se proto soustředil především na základní politické okolnosti a popisy vojenských záležitostí, tedy na to, co je obecně považováno za nejzajímavější a nejpřitažlivější. Sociální, detailní náboženské, zeměpisné nebo technické aspekty křížových výprav až na výjimky pomíjel, vzhledem k jeho autorského záměru a charakteru knihy to však není až tak na závadu. Jeho vyprávění má naprosto strhující tempo, je skutečně mimořádně čtivé, a více vtipných postřehů, komentářů nebo myšlenkových zkratek pobaví. Je vidět, že autor nebyl historik, ale novinář, a nemusel se proto držet úzkostlivě korektního přístupu profesionálních badatelů. Myslím, že jako první seznámení s problematikou je to naprosto vynikající, drobná zjednodušení a chybičky je možné omluvit. Pokud vážnější zájemce o studium křížových výprav poté sáhne po některé z propracovanějších monografií, aby si pohled na téma upravil a prohloubil, bude jen dobře, Antony Bridge by byl určitě rád..
Boleradický hrad
Josef Unger
Dobrodružství archeologie v podmínkách Moravy. Žádný systematický plošný výzkum lokality, jen jednotlivé sondy, které ovšem ukázaly, že hrad měl výrazněji skromnější podobu, než předpokládaly starší generace vlastivědných pracovníků. Jinak velmi pečlivě sestavený sborník odborných textů. Stěžejní je studie Josefa Ungera o průběhu výzkumu a získaných nálezech, kterou doplňují zasvěcené texty Miroslava Plačka a Emila Kordiovského týkající se stavitelů hradu a dějin Boleradic. Rovněž studie zabývající se některými nálezy (zbraně, kachle z kamen) jsou přínosné. Rozpaky asi vzbudí úvodní text místního vlastivědného pracovníka o jeho korespondenci s Antonínem Kolkem, který se svého času o hrad zajímal. Je to pěkné svědectví doby, jen by čtenář jistě uvítal, kdyby si mohl také přečíst, kdo to vlastně Antonín Kolek byl, kdy žil (1895-1983) nebo co napsal (třeba román O klíče markrabství). Celkově ovšem velmi vydařený a přínosný vydavatelský počin s výrazně nadregionálním přesahem.
Samuraj
Šúsaku Endó
Opravdu velmi dobrá kniha, jen putování hlavních hrdinů do Evropy může být pro čtenáře místy poměrně úmorné. Cesta z místa na místo, krátká zastávka (většinou za různých znepokojivých okolností) a pokračování do dalšího cíle je lehce stereotypní. Od příjezdu do Evropy však vyprávění získává úžasný spád a očekávání stále hrozivější budoucnosti se naplňuje. Autor skvěle zachytil vývoj hlavních postav. Fascinující je, že román je možné chápat mnoha způsoby: jako historický román o střetávání nebo vzájemných vztazích Japonska a Evropy, o významu víry v životě člověka, o schopnosti obětovat se, o tom, jak "velké" události mohou ovlivnit životy jednotlivců, aniž by s tím oni sami mohli cokoliv udělat. Autorovo výsostné přesvědčení, že člověk není vždy pánem svého osudu - ať už vlivem vnějších okolností, nebo na základě vlastního, nutného morálního rozhodnutí - platil a platí vždy a všude. Závěr knihy je mimořádně působivý.
Blade Runner: Sní androidi o elektrických ovečkách?
Philip K. Dick
Knihu jsem četl až mnoho let poté, co jsem viděl film (mnohokrát, naprosto kultovní a takřka dokonalá záležitost). Na jedné straně je to nádherně typický Dick: poměrně pochmurný, místy hodně nejednoznačný (pro někoho snad až nesrozumitelný), ale současně nápaditý a myšlenkově hodně provokativní. I v této knize je hodně věcí jinak, než jak na první pohled vypadají. Nejde jen o vztah lidí k androidům (kde se skrývá to, co nazýváme lidskost), ale třeba i o problém vnímání skutečnosti, Dickovo oblíbené téma falešné reality, manipulování s fakty, obelhávání sama sebe i okolí. Na druhou stranu přiznávám, že posun ve vyznění některých postav mě celkem zaskočil. Tak jako tak výborná kniha, ke které se rád ještě vrátím.
Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda (navíc 2 povídky)
Robert Louis Stevenson
Je neuvěřitelné, že ještě v druhé polovině 20. století byl R. L. Stevenson považován za podřadného a bezvýznamného autora, a řada přehledů anglicky psané nebo světové literatury jeho jméno vůbec neuvádí. Titulní novela je obecně známá a zaslouženě obdivovaná. Je úžasné, jakou strukturu textu autor zvolil, jak důmyslně skládá jednotlivá fakta a postupně osvětluje historii podivuhodného příběhu. Dnes se "vědeckému" pozadí titulní novely asi můžeme usmívat, ale nepochybuji, že ve své době to musel být velice zneklidňující a hrůzostrašný text. To samé platí i o dvou přidaných povídkách. Opět je třeba brát v úvahu dobu jejich vzniku, byť hororový tón je jistě příjemný (tak dobře - zajímavý) i pro současného čtenáře. Nový překlad mi příliš neseděl, předcházející se mi zdál jemnější a výstižnější. Tak jako tak se jedná o milé setkání s klasikem a skvělý čtenářský zážitek.
Kouzlo útěku
Frank Herbert
Asi jsem byl celkově lehce zklamán, ale patrně hlavně proto, že jsem očekával více klasických sci-fi témat a více "průkopnického" nadšení, jakým oplývají třeba rané povídky A. C. Clarka. Texty jsou co do témat hodně různorodé, skutečně kvalitních povídek je málo, ale sbírka celkově baví a slabší dílka spíše časopisecké úrovně sice příliš nezaujmou, ale ani nepohorší. Zájemcům o detailnější poznání díla Franka Herberta nebo vývoje klasické americké sci-fi lze jednoznačně doporučit.
Vlk a dýka
Juraj Červenák
Tak nakonec docela zklamání. Dvě třetiny knihy byly výborné: zajímavý nápad, opravdu svižný děj, logické vyšetřování, řada historických detailů, které potěší, prostě příjemná oddechová četba na několik večerů. Ale poslední třetina knihy byla (alespoň dle mého názoru) hrozná. Zbytečně brutální popisy, děj natahovaný líčením vojenských střetnutí s Turky, která pro odhalení vraha nejsou důležitá, spousta vaty, rozvláčný závěr. U předcházejících dílů série (některých) se mi zdálo, že se autor sympaticky snaží oslovit širší spektrum čtenářů a posunuje se tak od původní prvoplánové fantasy do lehce vyšších pater literatury (byť samozřejmě komerční), ale toto je krok zpět.
Královna vzduchu a temnot
Poul Anderson
Tři svého času velmi oceňované novely od klasika žánru. Dvě se týkají možností výzkumu, pochopení a komunikace s cizozemskými bytostmi či rasami, třetí je nápaditá alternativní historie s řadou překvapivých momentů a zajímavou pointou. Kniha byla vydána v roce 1992, kdy byl trh se sci-fi a fantasy literaturou neuvěřitelně nenasycený a nakladatelství chrlila jednu knihu za druhou. Bohužel vydavatelskému chvatu odpovídá i kvalita překladu prvních dvou novel. Mnoho jazykových neobratností a až trapných obratů významně snižuje požitek z četby. Třetí novela je naštěstí přeložena výrazně lépe. Alespoň něco, i když celkový dojem z knihy nakonec stejně zůstává poměrně rozpačitý. Tak zajímavá díla by si zasloužila nové vydání v kvalitním překladu.
O řeřavých očích a jiné příběhy
Henri Pourrat
Vesměs velmi krátké příběhy vycházející z lidové slovesnosti. Často zde důležitou roli hraje lidská hloupost nebo naopak chytrost (či někdy spíše vychytralost) stejně jako zbabělost nebo odvaha. V mnoha příbězích se rovněž objevuje motiv nadpřirozených bytostí nebo různých tajemných sil, které v dobrém nebo ve zlém zasahují do děje. Ne všechny příběhy končí dobře, některé jsou docela kruté, takže jako pohádky bych je asi neoznačil. Jak už to bývá, výbor obsahuje texty jak vynikající a silně působivé, tak i takové, na které do večera zapomenete. Je třeba ocenit skvělou práci překladatele, texty mají výjimečné jazykové kouzlo, je to čistá radost. Doporučuji číst po malých dávkách, třeba jen několik příběhů každý den (před spaním pro "divoké" sny), jinak příběhy splynou do jednoho možná košatého, ale v zásadě stále stejně zeleného stromu.
Hvězdná hora
Valerij Jakovlevič Brjusov
Příliš mnoho jsem od knihy nečekal, vždyť sám autor (nesporně obdařen vynikajícím talentem i literárními kvalitami) nebyl s textem spokojen a za svého života nepřipustil vydání, a proto jsem byl docela příjemně překvapen. Je to jednoduchý a velmi přímočarý příběh, kterému by jistě prospělo rozšíření či přepracování, ale obsahuje několik zajímavých myšlenek týkajících se nadřazenosti ras či obecně lidské svobody, a celkově je to docela příjemné čtení. Jen je potřeba ke knize přistupovat s vědomím, že vznikla před více než sto dvaceti lety, a je to pokus o dobrodružný a fantastický román. Ale jako zajímavé nenáročné čtení na jedno odpoledne lze literárně tolerantnímu čtenáři doporučit.
Směr času
Arthur Charles Clarke
Výborná sbírka povídek, které vznikly v dlouhém časovém rozpětí od padesátých až do devadesátých let, i když texty z padesátých let výrazně převažují. V řadě povídek je vidět autorovo nádherné (někdy až lehce naivní) nadšení z vědeckého pokroku, díky kterému by se mohl rozvíjet výzkum vesmíru. Některé texty tak ani nemají pointu, jsou spíše popisem možností nebo úvahami nad tím, co vše by mohlo být možné. Clarke je ovšem výborný stylista, který má dar několika větami vytvořit skvělou atmosféru, a tak povídky rozhodně nenudí. Sbírka nemůže neobsahovat drobné humorné mini příběhy (různé kvality), často postavené na jednom vtipném nápadu nebo myšlenkovém paradoxu. Clarke tyto drobnosti miloval a psal je snad po celý život. Možná popudím ortodoxní fanoušky sci-fi, ale pro mě nejzajímavější a asi i nejlepší byla povídka Druhý úsvit, protože dokonale vystihuje autorovu víru v pokrok, ve vzdělání a v humanismus.
Zakřivený čas v Kremži
Claudio Magris
Soubor pěti krátkých povídek většinou s minimálním dějem, avšak s velmi svébytnou (a pozoruhodnou) atmosférou, které jsou navíc napsány s ohromujícím mistrovstvím. Hlavními tématy jsou čas, stáří a vzpomínky. Ale není to takové to uslintané "jó, když jsem byl mladý, to byl svět ještě v pořádku", na to je Claudio Magris příliš výsostný intelektuál a příliš kvalitní autor. Jeho hrdinové si uvědomují stárnutí a běh času jako přirozený proces, se kterým se nelze než smířit. Životní zkušenosti nebo vzpomínky představují nevyčerpatelný zdroj, ze kterého je možné nejen získat sílu k překonávání dalších životních překážek, ale i inspiraci k porozumění modernímu světu. Titulní povídka, která si pohrává s relativitou času (a otázkou vracejících se časových smyček), je tak zamotaná, že jsem ji prakticky vůbec nepochopil. Asi je to moje chyba, ale proto jsem z hodnocení ubral jednu hvězdičku.
Berezina
Sylvain Tesson
Cestovat v tuhé zimě na motorce (nebo na sajdkáře) mi příliš rozumné nebo dokonce romantické nepřipadá. Kličkovat na motorce na hlavním tahu na kluzké silnici mezi kamiony - to je nerozum. Chlubit se, že jsem tak krátkozraký, že stěží rozeznám světla vozů před sebou - to je hazard. Autor chtěl společně se svými přáteli uctít a připomenout muže Napoleonovy armády, kteří v otřesných podmínkách ustupovali zpět do Francie. To samo o sobě vůbec není špatný nápad, jen jeho reálné provedení mi přijde trošku jako samolibé pozérství. Protože zatímco vojáci každou noc mrzli ve strašlivé ruské zimě a umírali po stovkách hladem, vyčerpáním a zimou, Tesson se vždy ubytoval v nějakém hotelu, dopřál si horkou sprchu, teplou večeři a poměrně výrazné množství alkoholu. Proč třeba jednu noc nepřespal venku ve stanu, aby alespoň vzdáleně poznal, co každý den zažívali ustupující Napoleonovi vojáci? Reflexe celého tažení je celkem zajímavá, postřehy o ruské duši a vnímání velikosti Ruska jsou vzhledem k současnému dění takřka pozoruhodné. Je třeba doplnit, že i v češtině máme k tažení do Ruska více kvalitních titulů. Celkově Je dobře, že Tesson umí psát čtivě a zajímavě, jinak by kniha byla jen záznamem nabubřelého zbytečného dobrodružství.
Černý mnich a jiné povídky
Anton Pavlovič Čechov
Čechov byl skvělý povídkář a prakticky vše, co v této oblasti napsal, stojí za přečtení. Kniha obsahuje vedle Černého mnicha, který je uváděn snad ve všech výborech Čechovových povídek, i méně známé texty, které ovšem nejsou o nic horší. Některé zmiňovaný motiv záhadnosti prakticky vůbec neobsahují, tak to prostě berme tak, že editor vybral různé zajímavé povídky a spojil je berličkou rádoby společného tématu. Ve výsledku je to jedno, podle mého mínění se tak jako tak jedná o skvělou četbu. V doslovu se urputně a kostrbatě hledá aktuální význam Čechovovy tvorby - nestačilo by snad jen konstatovat, že Čechov byl skvělý autor, jehož díla dodnes oslovují a inspirují generace vnímavých čtenářů i umělců?
Černý mág z Vendhye
Robert Jordan (p)
V letech 1982-1984 napsal Robert Jordan sedm knih s Conanem. Černý mág z Vendhye je poslední z nich. Všechny knihy s Conanem byly napsány na objednávku a především z finančních důvodů, ale pro Jordana to asi byla dobrá zkušenost. U Černého mága paradoxně lépe funguje vlastní dobrodružný příběh (Conanova cesta za lékem a snaha objasnit tajemství neznámých beden) než "magická" linka s čarodějem. Závěr tradičně není nic moc, rozsah daný smlouvou byl patrně naplněn. Ale jako oddechovka docela dobré, Jordan zde už piloval vlastní styl a alespoň v některých pasážích se tak vyhnul tradičním naivním stereotypům.
Panáček
Tomáš Němčík
Poměrně otevřená zpověď o celoživotním boji s alkoholem. Je dost děsivé sledovat, jak si autor postupně ničí život, až se z něho stává naprostá troska neschopná fungovat. Stejně tak je šokující, kolik toho dokázal vypít a přežít to. Pro jeho nejbližší to muselo být strašné, soužití s alkoholikem je jedním slovem peklo. Nebudu hodnotit hvězdičkami.