Godgifu komentáře u knih

Takové nemastné, neslané, bezbarvé, místy nudné... Často jsem se přistihla, že vůbec nevnímám text, a musela jsem se vracet. Tváří se to mysteriózně (což jsem celou dobu čekala, že bude), aby to nakonec vyšumělo do prázdna a vyznělo obyčejně, civilně. Velmi zjednodušeně řečeno: jeden trouba neví, co se sebou, a řeší pseudoproblémy... Ačkoliv jsem vnímala impresionistické tendence, přičemž jednotlivé obrazy působily živě, tak tento příběh, způsobem jakým byl podán, mě nedojal.

To bylo jako pro děti? Nápad dobrý - bludiště v knihovně, ovčí mužík, němá dívka - znělo to slibně, ale vypadla z toho jakási pohádka, či kam to zařadit.

Paní Dvořáková to umí podat tak, že jí věřím každé slovo. Navíc valí vtipné hlášky jako nic. Zneklidňující ale na tom je, že pokud takto naše zdravotnictví funguje aneb prachy až na prvním místě, tak to potěš koště - felčarům se raději vyhýbat obloukem...

Nicméně Hynek... další zkrachovalá existence... jako by spisovatelé už neuměli psát o ničem jiném. Znamení doby asi. Mnohem raději čtu o tom, jak udatný princ složil draka, ne naopak (jak to je dnes běžné), že drak složil zženštilého prince. O princeznách raději nemluvě. Ale ten Hynek... no, nebyl to zas tak úplně špatnej chlap.

12 21.04.2021

Přízemní antihrdina, notorický děvkař a nenapravitelný sobec, se pokouší o nějaké vzletné myšlenky. Co z toho asi tak může vzejít? Klišé a nízkost. Žádná hlubší sebereflexe se nekoná, jen lítost nad sebou samým a strach ze smrti. Jejda, jak já nerada čtu o lidech, kteří se plácají v problémech, které si sami způsobují, viní z toho všechny okolo a hledají Boha způsobem "musíš se mi ukázat hned tady a teď, jinak na tebe seru". Svatá prostoto...

4 16.04.2021

OTEC: Že je to humbuk, to malomocenství. Sem tam nějaký případ,
a noviny z toho hned dělají senzaci. A lidé, to se ví: jak někdo lehne s rýmou, už říkají, že má bílou nemoc.
MATKA: Píše mi sestra, že u nich je toho taky plno.
OTEC: Nesmysl. To už je taková panika – To je zajímavé, tadyhle říká
Sigelius, že ta nemoc přišla z Číny (...)

Pane Čapku, dostal jste mne!

11 15.04.2021

Při čtení se mi vybavila známá filmová hláška: "Na venkově, tam je úplně jiná morálka..." A zkažená to ona je nabeton, ale takovým svým způsobem.
Kniha mě bavila strašně moc. Jako by vyprávěla o lidech, které znáte osobně. Autentické, uvěřitelné, živé, legrační. Člověk z města zřejmě nedocení fakt, že autorka se skvěle vyzná v mentalitě vesnických babek a dědků i jejich potomků. Vše navíc vyšperkované hanáckým nářečím. Prostě to sedlo!

16 30.03.2021

Statkář Levin byl snad jedinou postavou, která mi byla sympatická. Nevyznal se pravda v politikaření a intrikách, taky byl ke své škodě zbytečně žárlivý, ale uměl vzít za práci a to je vlastnost mužů, dnes už čím dál méně populární, která ženám myslím imponuje. Všichni ti tak zvaní aristokraté, bloumající od ničeho k ničemu, a to jejich věčné tlachání, všechny ty jejich večírky, plesy, divadla... prostě marnost nad marnost. Anna byla vlastně obětí tohoto zahálčivého a vyprázdněného způsobu života. Ani nevím, jestli mi jí mělo být líto v jejím neštěstí. Autor totiž svou hrdinku vůbec nešetřil, rozebral na prvočinitele její pohnutky, takže ta "skvělá a milá žena" vyšla ve výsledku jako manipulátorka, která se pořád jen zaobírala sama sebou, přičemž jako matka, navíc nevázána žádnými pracovními povinnostmi, se na můj vkus jen pramálo zajímala o svoje děti. Sňatek s chladným Kareninem, arcizbožným křesťanem, kterého lze podezřívat, že snad nikdy nečetl Nový zákon, přispěl ovšem také zásadní měrou k její zkáze. Škoda, že tam nebylo více rozvedeno, jak snášela manželství s Kareninem předtím, než se spustila s Vronským. Co mě na tom bavilo nejvíc, byl způsob, jakým Tolstoj dovedl duševně obnažit, leckdy i nemile ztrapnit, svoje postavy. Oceňuji převelice a srdéčko mi zaplesá pokaždé, když někdo dovede s takovou stylistickou virtuozitou vyjádřit to, k čemu jiní (třeba já) marně hledají slova. Dnešní mnozí rádoby spisovatelé by se tady mohli mnohému přiučit.

12 07.03.2021

Zánik starého světa a jeho tisíciletých tradic. Pesimistické čtení o tom, jak svébytná kultura pozvolna ustupuje před západním konzumem a jeho "ideály".

7 07.03.2021

Celou dobu jsem byla zvědavá, jak autor z té motanice vybruslí. Vcelku zábavné čtení, leč s velmi zneklidňující pointou. Nicméně jméno baronky Udvarnoky von Kiss-Jóka je zkrátka nezapomenutelné!

5 07.03.2021

Velmi úsporný, jednoduchý, strohý vypravěčský styl příběhům Soukupové svědčí. Přesně odráží ten odstup a chlad, jakým se vyznačují narušené vztahy mezi postavami. Smutné čtení o tom, jak lidé sobě a co hůř - svým dětem dělají život zbytečně složitým.

11 04.03.2021

Po přečtení jsem zhlédla i film, ale ten se mi zdál hodně zmatený a kdo knihu nečetl, tak se v něm musí těžko orientovat - prolíná se současnost a vzpomínky a to v docela závratném tempu. Ale kniha je bezvadná. Tato četba dnes už babiček kupodivu zaujala i mého 12letého synátora (to píšu proto, že dnešní kluky už neberou ani foglarovky).

6 04.03.2021

Příběhy o ženách, které přece musejí být šťastné, když jsou konečně moderní a emancipované. A ony stejně nejsou... šťastné, ba ani spokojené... Něco je shnilého ve státě dánském. Už i to jablko na obálce... Za mne velmi skličující, ačkoliv se to četlo dobře.

4 04.03.2021

Autorka mi nevymluví, že na japonské kultuře solidně ujíždí:-) Inu kdo chce zapalovat, musí sám hořet. Potenciál oslovit čtenářskou obec tady je. Nutno podotknout, že nejen z řad "japanomaniaků". A nejen to. Na prvotinu si mladá spisovatelka ukrojila poněkud velké sousto: román, navíc s proplétáním časových i prostorových rovin, kdy to celé do sebe perfektně zapadne, navíc princip knihy v knize, a to vše napsáno svižnou češtinou. Až dotud to zní slibně a ono to má šmrnc, ne že ne. Jenže já už jsem na dobrodružství, jaká prožívají postavy, nejspíš stará (o holčičkách, které se motají kolem koní, taky nemám potřebu číst, a to jsem prosím "koňofil"; stejně tak mladická poblouzněnost extravagantními hudebníky a kapelami se mne už prostě netýká - díky tomu působí příběh lehce naivně...). Ani Japonsku nijak zvlášť neholduji, byť se přiznám, že jsem se při čtení chvílemi nechávala strhnout a některé věci si musela prostě vygooglit. Tak jako je pro mne tato kniha atraktivní zpracováním, pro mladé bude spíše atraktivní onen příběh.

3 15.02.2021

Moc ráda bych knihu ohodnotila více hvězdami, opravdu moc. Jenže příběh staré dámy byl zkrátka jen těžko uvěřitelný. Snaha šokovat čtenáře (nebo o co autorce šlo, nevím) pokazila jinak kvalitně zpracovanou látku (vztahy Čechů a Němců po válce).

3 12.02.2021

Po přečtení třetí knihy (předtím Tiché roky a Hotýlek) od paní Mornštajnové musím žel konstatovat, že nejsem cílová skupina této populární autorky. Po technické stránce snad není co vytknout, jazyk je kultivovaný, projev učesaný, čistý... možná až moc... sterilní? Nic zneklidňujícího, nic živelného prostě. Autorka si předsevzala odvyprávět nějaký pro ni zajímavý příběh a tak učinila. Jenže s jakýmsi pro mne nepochopitelným odstupem... až úřednickým. Každý spisovatel ovšem nemá tu potřebu rozpitvávat myšlenkové pochody svých postav, uvrhnout je do maléru a pak zkoumat jejich reakce a emoce, jako leckterý čtenář se nerad zdržuje (zbytečnou) psychologií. Jistě. Řvu tady na špatným hrobě. Nicméně stačilo by alespoň si pohlídat, aby se v knihách neopakovaly stejné motivy. Proč musím pořád zakopávat o muže-bručouny, o zralé ženy zaučující panice, o divné dětí, které nepoznaly jednoho z rodičů, o nečekaná těhotenství, která překvapí hrdiny příběhu (mě nikoliv) v nejméně vhodnou dobu, o soudruhy z StB a jejich totožná pracoviště s uměle osvětlenými chodbami (inu, co naplat, když ono to tak kdysi vypadalo všude), nemluvě o pořád dokola omílaném komunistickém režimu a s ním ruku v ruce jdoucích zbabělostech a zradách (totalitní režimy jsou samo sebou konstruktivním námětem, z něhož lze čerpat příběhy do aleluja, tak proč to nenarvat do každé knihy). I některé postavy jsou si podobné jako vejce vejci (Anežka připomíná Bohdanu z Tichých roků, a pak všechny ty babičkovské babičky a laskaví dědečkové).
Takže je to řemeslně dobře odvedená práce, děj je poutavý, hezky plyne jako vždy, místy napínavý, avšak bez větších uměleckých ambicí. A to mě zase zamrzelo. Inu, ještě mě čeká Hana...

15 04.02.2021

Přišlo mi, že kniha byla psána ve stylu "nějak to dopadne". Vypráví a vypráví, docela suše vypráví, no a pak přijde onen očekávaný konec. Marně jsem čekala napětí, spád, překvapivé rozuzlení... nuže ani pointa, tajemství, filozofický podtext (to už bych chtěla moc) se nekoná. To, kvůli čemu obvykle beru knihu do ruky, tam prostě není no. Škoda.
Nemá to sice šťávu, ale zas tak úplně špatné to nebylo.

8 07.01.2021

To je snad poprvé, co knihu odkládám nedočtenou... Po knize jsem sáhla, neboť mě lákal autorův jazykový um, avšak ten ono vcelku nezajímavé vyprávění nespasil. Osudy Petra Kukaně mě zkrátka postupně přestaly zajímat. Ani nevím čím to. Buď se tam toho dělo až příliš moc, nebo naopak málo. Nešlo udržet pozornost. Ale musím uznat, že začátek se povedl:-)

23.09.2020

Opět předimenzované, ale už ne tolik jako Mlýn. Takový pro změnu koktejl. Ale stejně tomu něco chybělo...

09.07.2020

Za mne: trýznivé je číst tuto knihu... Vůbec nevím, o čem těch 30 stran, které jsem přečetla, než jsem to vzdala, bylo.

Vzdělaný kapr, který vyučuje z vany, mi připomínal učenou velrybu z Trnkovy Zahrady. Kdoví jestli to náhodou není autorova nejoblíbenější dětská kniha...

2 05.06.2020