GepardLady komentáře u knih

Tleskám panu Kiršovi za to, jak ze sebe skvělým marketingem a self-promotion dokázal udělat takového odborníka, že si jeho knihy lidé s důvěrou kupují. Těm produktům už ale můj obdiv nepatří, protože to není odborná literatura, ale klasické mlácení prázdné slámy, s jakým se setkáte u většiny "markeťáků". Tahle knížka je skutečně jen pro hodně trpělivé čtenáře a lidi, kteří mají velkou motivaci dobrat se v ní toho, co by v ní prý mělo být - zázračný návod na milionový e-mail marketing. Jenže než se prokoušete vším tím balastem a opakujícími se frázemi, zjistíte, že v knize (pardon - knížečce) není nic víc než to, co si můžete přečíst v článcích, kterých je na internetu spousta a mnohdy je píšou daleko erudovanější lidé. A jsou k přečtení zadarmo.

Když jsem si tu přečetla anotaci, říkala jsem si, že to může být zajímavá knížka, ale nebyla jsem si jistá, jestli mě hlavní hrdina může něčím oslovit. Už po přečtení prvních stránek mi bylo jasné, že anotace z Hynka Tase dělá většího "studeného čumáka" než sám Václav IV. Hrdina si mě získal, a i když jsem si původně říkala, že zkusím aspoň první díl a na další dojít nemusí, teď po přečtení se nemůžu dočkat, až se začtu do dalšího.

Moc se mi líbily pasáže, které zachycovaly Hynka se zvířaty, když s nimi promlouval apod. Hlavně jeho cestu s Flaviem a Hnědkou přes Alpy jsem s ním tak příjemně čtenářsky prožila.

Co se mi na podání Františka Niedla velmi líbí, je jazyk, který je úměrný historickému románu. Nemám ráda moderní vyjadřování soudobých historických románů, kde se to hemží slovy jako "profesionální, akce" apod., jako tomu bylo u Hořící lilie O. Dvořáka, kterou jsem četla před knížkou Čtvrtý králův pes. Možná jsem konzerva, ale když historická literatura, tak ne jazykem byznysmena počátku 21. století. František Niedl má v tomto ohledu jako autor cit.

Co bych vytkla, je opakování určitých událostí Hlavním hrdinou. Čtenář je s ním prožije a zná detaily, ale když se pak Hynek Tas setká s králem nebo někým z vlastních řad, líčí jeho ústy autor všechno znovu, ačkoliv by stačilo, kdyby napsal třeba: "Hynek králi vše vypověděl..."

Celkový dojem z knihy je ale skvělý :-)

4 11.03.2016

Nevěřte řečem o starodávném stylu psaní a nesrozumitelnosti. Kdo má jen trochu vztah k češtině a dost čte, nebude mít s touhle knížkou problém. Ani já jsem ho neměla. Naopak, je to krásný jazyk, malebný a příjemně uvádí do doby, o níž vypráví. Upřímně doufám, že žádného barbara nenapadne dílo po jazykové stránce „rekonstruovat“.
Ačkoliv je příběh psán jakoby z pohledu nezaujatého pozorovatele, nezdá se mi odosobněný. Dokáže vtáhnout do děje, čtenář porozumí postavám.
Také oceňuji, že i když je dílo o postavě, o které se mnoho historických faktů nedochovalo a vyprávějí se o ní spíš legendy, popisuje vše realisticky a racionálně.
Je to jedna z nejhezčích knížek, kterou jsem kdy četla, byť jsem ji po přečtení komentářů zde v DK otevírala s nejistotou. Určitě se i v budoucnu poohlédnu po další knížce od Aleny Vrbové.

9 21.01.2016

Pěkné čtení. Děj má spád a čtenář jím příjemně "proplouvá". Je to další zajímavý pohled do doby vlády Rudolfa II. Po literární stránce je to zase něco trochu jiného - vzhledem k tomu, že jde o dílo z 19. století. Mohu doporučit.

1 06.01.2016

Bohužel, zapomenutý král byl tak trochu zapomenut i v této knize. Nevím, jestli je to způsobeno nedostatkem historických faktů o Václavu I., nebo spíš tím, že kniha se snaží postihnout příliš mnoho příběhů velké spousty postav. Vzhledem k tomu, že od paní Vaňkové jsem četla řadu knih a vím, že její schopnost fabulace je skvělá, nemyslím si, že by ji nedostatek faktů o tomto králi mohl nějak limitovat. Takže pravdou je asi spíš to druhé. Zkratkovité líčení příběhů jednotlivých postav by tomu nasvědčovalo. Jako by autorka toho chtěla vypovědět mnohem víc, ale byla omezena prostorem. Jde pravděpodobně o jedno z jejích nejrozsáhlejších děl, ale v podstatě vypovídá hrozně málo - ne o událostech té doby, ale o životech hrdinů. Do těch nahlédneme spíš jen skrze krátké epizody a když někdo z nich třeba zemře, dozvíme se to pak jen jakoby mimochodem z vyprávění o někom jiném. Výsledkem toho všeho je, že čtenář odkládá knížku s rozporuplným pocitem - nebylo to špatné, ale nezanechalo to ani žádný hlubší dojem. A to je malá odměna pro někoho, kdo se prokousal tuhou kaší první třetiny knihy, která tak nepřehledně rozebírá jen příbuzenské vztahy tehdejších představitelů moci (jeho sestra byla manželkou tamtoho a zároveň matkou té, co se provdala za tamtoho a porodila mu syna, pozdějšího manžela tamté, jež…).

4 29.12.2015

Nejslabší kniha Lucemburské trilogie. Jak dobře se mi četl První muž království a Rab z Rabštejna, tak těžko jsem se prokousávala Roky před úsvitem. První polovina ještě šla, ale jak se to přetavilo v čistě ženský román, navíc s poněkud za vlasy přitaženými příběhy Heřmana s Irmengardou a Oldřicha se Zuzankou, už to nebylo ono.

1 05.11.2015

Knihy Ludmily Vaňkové mám velmi ráda, ale tahle asi zatím bude patřit k těm nejlepším, které jsem od ní četla. Už dlouho se mi nestalo, aby mi kniha nedala spát a nutila mě číst pořád dál. Do Jindřicha z Lipé v jejím podání jsem se doslova zamilovala - správný klaďas s lidskými chybami i mužskými slabinami.

1 20.09.2015

Neudělalo na mě dobrý dojem, když jsem se dočetla, že celá ta záhada s kostkami a dalšími detaily byla na Vítu jen nahraná - ve chvíli, kdy se mrtvý (záměrně nepíšu kdo) objevil živý, pro mě celý příběh ztroskotal. Nezůstalo z něj víc než vražda Braheho. A taky mi lezlo na nervy neustálé opakování, co by šlechtic/rytíř (ne)měl.

18.08.2015

Kdybych si dopředu nepřečetla zdejší komentáře, v nichž někteří dobráci vyzradili konec, nepouštěla bych se do třetího dílu s takovou nechutí. I když vzestupy a pády Petra Kukaně působily už v druhém dílu nadměrně opakujícím se dojmem, stejně jsem se do té doby na pokračování těšila. Nicméně jsem autorovi vděčná, že se s koncem nemazal a zbytečně ho nepatetizoval. S hlavním hrdinou jsem totiž od května do srpna trávila příjemné večery i dlouhé cesty a oblíbila jsem si ho i přesto, že byl tak nadlidský a trochu cvok. Pan Neff to prostě podal tak, že ho nešlo nemít rád. A i když jsem měla při čtení pocit, že "krásná čarodějka" dala jméno knize zbytečně, protože se v ní téměř nevyskytuje a víc by sedělo třeba Albrecht z Valdštejna, nakonec sehrála roli více než zásadní a holt to skončilo, jak to skončilo - kdyby ne, české dějiny by vypadaly úplně jinak. Cherchez la femme.

2 11.08.2015

Ve vší úctě k paní Horňanové, po literární stránce je dílo velmi podprůměrné. Výtku bych měla i k práci korektora nakladatelství.

05.08.2015

Knížku jsem dostala a zprvu nevěděla, co si o ní myslet. Byla jsem ale ujištěna, že nejde o žádnou pornografii, že se nemusím bát. A skutečně - jde o inteligentní, místy až poetické čtení, které obsahuje všechno - humorem a nadsázkou počínaje, až po snahu nalézt odpovědi na závažné společenské otázky. Co to všechno má společného s mužským pohlavním orgánem? Nu, přečtěte si, pochopíte :-)

1 13.07.2015

Když mi knížka přišla do ruky, byla jsem z ní nadšená. Jakmile jsem se ale začetla, přišlo zklamání. Příběhům často chybí pointa nebo nějaká zajímavá myšlenka a jde jen o plácnutí do vody, které zvídavé děti patrně moc nezaujme. Chybí i určitá provázanost - ta spočívá jen v tom, že se vše odehrává v Modrozeleném lese (občas jsou i některé postavy zmíněny ve více kapitolkách), ale celkově to jaksi nefunguje. A po stylistické stránce je to slabý průměr, od zkušené autorky bych čekala kvalitnější text. Navíc je to místy psáno tak, jako kdyby autorka zapomněla, že píše pro děti. Dvě hvězdičky dávám spíš za zajímavé ilustrace.

2 13.07.2015

Snad se mi ještě nestalo, abych se u některé knížky doslova "zalykala" dějovými zvraty. Chvílemi jsem se až s Petrem ocitala na pokraji zoufalství a říkala jsem si: "Proboha, co teď?" Ale byly tam pro mě i jisté rušivé prvky - že to bylo místy moc upovídané a okatě to zdržovalo další děj, to bych překousla, ale ty dialogy byly místy dost nešťastně řešené. Rušilo mě, když za každou přímou řečí následovalo: řekl Petr, řekl Giovanni, řekl Petr, řekl Giovanni...

6 03.06.2015

Čekala jsem svéráznou babičku a spoustu humorných situací. Místo toho jsem se seznámila jen s nenápadnou dámou, kterou si všichni Angličané doslova zamilují - z jaksi těžko pochopitelných důvodů, protože o "babiččině kouzlu osobnosti" se sice hojně mluví, ale autorkou vystiženo zrovna není. A humorné situace? Zrovna si žádnou nevybavím...
S tímhle laskavým vyprávěním jsem sice strávila pár hezkých večerů, ale rozhodně jsem od knížky čekala daleko víc, podle toho, jak mi byla prezentována. Je vidět, že autorka dílo psala z lásky k babičce, ne z potřeby vylíčit nějaké nevšední zážitky.

4 05.03.2015

Od zavedené autorky bych čekala opravdu dobrý nápad v každé pohádce. Ale ten většině z nich bohužel chybí. Je hezká ta myšlenka vždy vítězícího dobra a lásky, ale když jsou pohádky jinak o ničem, tak je to málo.

11.11.2013

Pokračování není sice tak "dějové", jako Cesta pro Hanku, ale i tak je knížka čtivá a příjemná. Kdo se seznámí s Hankou v prvním dílu, jistě si ji oblíbí jako já (takový typ správný holky, kterou by chtěla mít za kamarádku asi spousta z nás) a pokračování už je spíš takovým sledováním toho, jak se její příběh vyvíjel po tom všem, co se odehrálo v Cestě. Doporučuji (oba díly) jako čtení na letní dovolenou :-)

31.05.2013

Velmi pěkná, čtivá a místy i napínavá knížka. Nejedná se o žádný dívčí či ženský románek, ale poměrně osvěžující psychologické dílo se sympatickou hlavní hrdinkou. Asi jako 17letá jsem slyšela audioverzi a moc se mi líbila. Po letech jsem sáhla po papírové verzi a ani dnes, když se v literárních žánrech orientuji trochu někam jinem, mě nezklamala.

1 27.05.2013

Když horor, tak klasiku. Gotický román s touto tematikou je oproti současné hororové literatuře opravdu dobrou volbou. Děj je zasazen do atraktivního prostředí i doby. Takhle nějak jsem si Draculův příběh vždycky představovala a jsem ráda, že mě tato kniha nezklamala.

4 18.05.2013

Postavy této Poláčkovy knihy jsou svými vlastními karikaturami. Zpočátku jsem měla problém to překousnout, strašně mi s tím lezly na nervy. Ale pak jsem se začetla a šlo to samo. Celkově hodnotím jako hezké odpočinkové čtení.

2 08.05.2013

Lidé, kteří nikdy nečetli, uvádějí jako svoji nejoblíbenější knihu Babičku - jediný titul, který si pamatují ze školy. Lidé, kteří čtou, uvádějí jako svou nejoblíbenější knihu Saturnina. Tak jsem se, "díky" nemoci, k ní dostala i já. A musím dát všem těm kladným kritikám za pravdu. Jen mi přišlo, že je tam málo Saturnina a více tety Kateřiny, doktora Vlacha a slečny Barbory :-)

3 05.05.2013