GepardLady

Příspěvky

Husí táta - Sedm divokých hus a objevování fascinujícího světaHusí táta - Sedm divokých hus a objevování fascinujícího světaM. Quetting

Kdo s husami (nebo jinými divokými zvířaty) nežil, ten tuhle knížku nepochopí. Resp. nepochopí ji ten, kdo uznává jen "mazlíčky" typu pes a kočka a nanejvýš nějakého papouška či hlodavce a ostatní zvířata má jen jako příležitostnou pochoutku nebo tvory, kteří žijí v divočině a člověk s nimi nemá nic společného. Kdo stejně jako já nebo autor téhle knihy vyzkoušel, jaké je to sblížit se s těmi jinými/cizími zvířaty, pochopí. Na téhle knížce je krásně popsáno, že zvířata jsou oduševnělí tvorové a každý z nich má svůj jedinečný charakter. A když člověk chce, dokáže s nimi navázat hezký vztah.
Ke komentáři níže bych jen podotkla, že mluvit na vajíčka a mláďata je stejně naivní, jako když někdo mluví k břichu těhotné ženy. Kdyby čtenář četl pozorně, pochopil by vysvětlení o vnímání vyvíjejících se plodů a účelu mluvení a pouštění dalších zvuků z přehrávače. A tak odborné, aby to bylo nepochopitelné, to opravdu není. Myslím, že třeba 10leté dítě to pochopí hravě :-)
Za sebe doporučuji, protože jsem zažila něco podobného. I proto jsem knížku četla s porozuměním, se smíchem a chvílemi i se slzami v očích. A kdo to nepochopí, ten je asi jako "ti ostatní", o kterých autor píše na konci knihy a s nimiž po návratu do civilizace vnitřně tak bojoval.

07. ledna


Zlaté rounoZlaté rounoR. Graves

Je to taková alternativa ke klasickým, někdy až pohádkově podaným mýtům. Líbí se mi, že autor postavy polidštil - Jason není nedotknutelný hrdina, co všechno zvládne, Herkules je nadmíru silný, což je ale kompenzováno duševní omezeností... Místy mi to přišlo až karikující. Líbí se mi, že se autor vše snažil dát dohromady s určitými historickými poznatky, hledal vysvětlení a reálné podklady pro to, co možná jen z nedostatku povědomí, nepochopení významu piktogramů či překroucení skutečnosti předáváním ústní formou dnes chápeme jako mýtus - něco, co se nemohlo stát. Ale ono se to možná stalo. A když si přečtete tuhle knížku, odmyslíte si kouzla a zázraky, které Graves neváhal zapracovat, uvěříte, že to tak mohlo být - chce to jen přistoupit na způsob myšlení a chápání lidí, pro něž bylo vše nevysvětlitelné božské a nadpřirozené, a proto podřizovali veškeré své počínání víře. Vskutku zajímavé dílo :-)

09.11.2018


Ohnivá bránaOhnivá bránaS. Pressfield

Když čtu komentáře níže, musím uznat, že autorovi se jeho záměr podařil. Vůbec nezáleží na historických faktech a souvislostech, když je příběh podán dostatečně drasticky a atraktivně. Historickou literaturu, a to i tu z antického Řecka, mám dostatečně načtenou, abych mohla říct, že knihy z dílny amerických autorů se vesměs vyznačují stejným neduhem - snahou o co největší líbivost, postavenou na vulgárnosti a drsnosti. Hrdinové nejsou podmaniví správňáci, jak tomu bývá v evropsky romantickém pojetí, ale arogantní krasavci, kteří sice vynikají fyzickou dokonalostí, ale jsou to hajzlíci, které čtenář prostě musí nenávidět, nebo jimi alespoň pohrdat. Jak typické pro to americké pojetí dávných dějin (příp. mytologie)! Ne jen v literatuře, ale i ve filmu - vezměme si např. bájného Achillea, kterého v Tróji ztvárnil Brad Pitt - uctívaný řecký íroás je tu ztvárněn jako nafoukanej blb, kterej se ale umí ohánět oštěpem tak, že před ním všichni padají na zadek. V Ohnivé bráně je takovým příkladem Polynikes. Já jsem přesvědčená, že kdyby Sparťané vychovávali chlapce a vedli vojáky tak, jak je uvedeno v téhle knize, byla by to banda demoralizovaných ubožáků, kteří by v životě nedokázali vytvořit pověstnou lakedaimonskou kulturu bojovníků.
Knížku jsem ještě nedočetla a ani nevím, jestli najdu sílu ve čtení pokračovat (a že jsem schopná skousnout leccos). Skončila jsem v okamžiku, kdy Polynikés tyranizuje Alexandra přirovnáváním zabíjení soupeřů k "mrdání" a označuje ho za rozkoš. Je to prostě hnus!
Co se literární stránky týče, pominu-li tu „smyčkovitou“ kompozici, kde se každou chvíli přes drobná faktaod hlavního děje odbočuje k jiným dějům, v jiném čase apod., jsem rozčarovaná i mizerným českým překladem. Mluvit o týmu, o chození do akcí a podobně, to je opravdu v historické literatuře z tohoto období neadekvátní. To chvílemi jeden v představách vidí zpocené hokejisty a v dalším chlapi s kulometama.
Ach jo, a to jsem se na tuhle knížku tak těšila…

P. S. Knížku jsem nakonec dočetla a kdybych komentář psala teď, asi by byl smířlivější, ale z celkového pohledu na mě neudělala nejlepší dojem a rozhodně ji nezařadím mezi to nejlepší, co jsem kdy z daného historického období četla.

19.09.2018


Athéňanka TháisAthéňanka TháisI. A. Jefremov

Málokterá kniha ve mně vyvolá tolik protichůdných pocitů. Ta dokonale krásná a inteligentní hlavní hrdinka, resp. to, jak mi její klady autor stále předhazoval, mi chvílemi tak lezlo na nervy, že jsem chtěla knihu asi třikrát odložit. Naštěstí jsem se ale přes tu těžkou první třetinu přehoupla a dostala se i k hezkým, někdy poměrně napínavým pasážím. Ty však střídala sáhodlouhá umělecká pojednání a filozofické disputace, které mě ale často opravdu zajímaly. Na druhou stranu mě mrzelo, když se něčemu takovému autor prostřednictvím postav tak dlouho věnoval, pak poměrně zásadní události shrnul v několika větách a najednou jsem se s Thais ocitla někde úplně jinde, o několik let později (stejně tak konec byl jako ustřižený, s horkou jehlou přišitým epilogem). Nicméně celkový dojem je nakonec lepší než dobrý a já v duchu smekám před Jefremovem, který dokázal tak barvitě a uvěřitelně popsat všední i nevšední život lidí v dané době, jejich obyčeje atd. Skoro to působí, jako kdyby tam byl a vše líčil z pozice tichého pozorovatele. A tím si mě tahle knížka nakonec získala. Byla jsem v antickém Řecku! :-)

21.08.2018


Nikdy nedělej kompromis aneb Vyjednávej tak, jako by ti šlo o životNikdy nedělej kompromis aneb Vyjednávej tak, jako by ti šlo o životC. Voss

Velmi zajímavé čtení! Sice jsem ještě neměla možnost vyzkoušet uvedené metody v praxi, ale určitě to při práci využiji. Samozřejmě nejde knížku jen přečíst a hned být guru vyjednávání, počítám s nutností tréninku, ale už tak mi knížka v mnohém otevřela oči. Lidská psychologie je založena na vzorcích chování, které nikdy neselžou. Voss vám je pomůže "vyhmátnout". A určitě je neuplatníte jen v pracovním, ale i běžném životě - prohlédnete manipulativní jednání a budete se mu umět bránit, nebo spíš dostat míč na druhou stranu hřiště. Ale samozřejmě, nejdřív se musíte naučit jednat s lidmi, dostat emoce na uzdu a trošku vypilovat herecké umění :-)

05.08.2018


Svět bez stížnostíSvět bez stížnostíW. Bowen

Stejně jako někteří čtenáři níže, i já jsem měla pochybnosti, když jsem četla anotaci knihy. Ale chtěla jsem uplatnit slevu, a tak jsem si ji koupila. Musím říct, že jsem byla hodně překvapená. Je to hezké, pozitivní čtení, ale žádné memorování. Člověk se u knížky zasměje i zamáčkne slzu, když autor vypráví silné příběhy ze života (nejen svého) a ukazuje na nich, jak důležitá je morální a mentální síla. Je to obrovská motivace a i já, ač jsem se do výzvy ještě nezapojila, jsem odhodlaná do toho jít - ať už s fialovým náramkem, nebo bez něj :-) A dokonce už mám plán knížkou a náramkem v budoucnu obdarovat několik svých přátel. Určitě je to obohatí a já na to aspoň nebudu sama :-D

05.08.2018


Pohádky s HvězdičkouPohádky s HvězdičkouL. Středa

Tuhle knížku zbožňuji do dneška! Milovala jsem ilustrace Stanislava Holého (třeba pana Pipa) a tahle knížka navíc měla kouzelné příběhy :-)

19.06.2018


Poslední z KrálůPoslední z KrálůM. C. Ford

Já nevím... Vůbec to není špatná knížka, ale stejně jako u Deseti tisíc mi ve Fordově vyprávění chybí určitá složka poutavosti. Tedy u Posledního z králů mnohem víc. Nestává se mi často, aby se mi u knihy rozbíhaly myšlenky jinam. Není to nezajímavá kniha, naopak je nabytá událostmi, bitvami... Jenže je toho asi až moc - když také titul tohoto rozsahu má popsat 50 let vlády jednoho krále, musí to autor vzít sakra zkrátka. Začátek jsem četla se zaujetím, druhá třetina knihy už šla hodně ztuha a děj mě opět zaujal až v posledních dvou částech vyprávění. No, ale závěr docela chytil za srdce a vykompenzoval předchozí dojmy.

23.03.2018


Deset tisícDeset tisícM. C. Ford

Je to hezká knížka, jen mě to, na rozdíl od Cameronova Tyrana, kterého jsem četla předtím, nedokázalo tak vtáhnout do sebe. Zřejmě je to tou formou (stylem vyprávění), protože jinak je to jistě kvalitnější dílo. Připadalo mi však, že je tam nějak málo hlavního hrdiny, protože vypravěč se postupem času začne více zaobírat sám sebou a Asterií. V závěru mi chyběla přiměřená gradace, která by víc podtrhla vyústění příběhu.

03.03.2018


Bouře šípůBouře šípůC. Cameron

Po prvním dílu jsem měla při čtení tohoto pocit, že už jen dobíhá jakýsi příběhový setrvačník poháněný otázkou, jestli se vyplní Kineiův prorocký sen o jeho vlastní smrti. Čtenář se musí smířit s tím, že hrdinové během strategických porad neustále přikyvují, tahají se za vousy a podobně (to už sice dělali dřív, ale teď častěji). Čili i po literární stránce tento díl klesl oproti prvnímu ještě o něco níž, jazyková úroveň českého překladu je navíc mizerná. Ale celkem vzato, někteří hrdinové si mě získali už v Tyranovi, a tak jsem si docela ráda přečetla i pokračování a nemůžu říct, že by mi činilo násilí knížku dočíst.

10.02.2018


TyranTyranC. Cameron

Zas až tak hluboce filozofické, jak jsem očekávala, to nebylo. Nebylo to ani nijak dobrodružné nebo napínavé. Většina textu jsou jen hovory mezi postavami, vojenská strategie... Ale když už dojde k nějaké té bitvě, autor se nezdráhá vylíčit ji do všech podrobností. Takže čtenář s dostatečnou představivostí jako by se ocitl přímo na bitevním poli, nebo se na ni dívá z nadhledu, jako ta sova, v níž se ve snech Kineiás mění. Suma sumárum: Není to nijak fantastická kniha, určitě nepatří k tomu nejlepšímu, co jsem četla, ale špatné to vůbec není. A není to ani nudné. Naopak jsem s hlavním hrdinou a jeho přáteli trávila celkem příjemné večery. Nakonec mi nevadil ani fakt, že knížka oproti očekávání v podstatě vůbec není o Tyranovi, jak jsem dle názvu očekávala.

13.01.2018


Tři útěky z KorintuTři útěky z KorintuW. Makowiecki

Volné pokračování Řeka Melikla se mi líbilo o něco víc. Jen ten závěr Diossova příběhu mi přišel trochu rychlý a jednoduchý, takže jsem si ho ani nestihla pořádně vychutnat. Jinak jsem ale ráda, že jsem mezi KODovkami objevila další skvělou knížku :-)

19.12.2017


Příhody Řeka MeliklaPříhody Řeka MeliklaW. Makowiecki

Po přečtení Černých korábů byla laťka nasazena hodně vysoko. Není to špatná knížka, ale vyprávěcí styl autora mě nedokázal úplně vtáhnout do děje a nacházela jsem i nějaké skuliny ve vyprávění. Celkově je to ale hezký příběh a napínavější části vyrovnají ty méně napínavé.

11.12.2017


Černé koráby II.Černé koráby II.J. Alex (pseudonym)

Výborná knížka! Od začátku prvního dílu až do konce druhého střídá jedna napínavá situace druhou - zkrátka KODovka, jak se patří. Hlavní hrdiny jsem si oblíbila, protože jsou to hrdinové v pravém smyslu slova. Závěr druhého dílu mě překvapil, takový zvrat jsem nečekala.

03.12.2017


Třetí přáníTřetí přáníR. Fulghum

Jak píše Faila, vypovědět příběh nelze. Kdo chce hltat napínavé příběhy, pro toho to nebude. Ale kdo se chce zastavit, uklidnit po rušném dni, odreagovat se a zamyslet se nad smyslem života, ne jen konzumovat knihu, tomu se to bude líbit. Líbí se mi lidskost hlavních postav a jejich nevšední pohled na svět, jejich vztahy... Kdybychom takhle uctiví a kreativní vůči ostatním byli všichni, hned by na světě bylo líp. Jinak mě ale trochu zklamal konec - ten "kriminalistický" náznak se mi tam vůbec nehodil. A jak někdo píše, že mu v knížce chybí typický autorův humor - pro mě je to první Fulghumova knížka, takže se o to víc těším, až se začtu do některé z dalších :-)

12.11.2017


Domácí řecká kuchyněDomácí řecká kuchyněV. Hájková

Nikdy by mě nenapadlo, že se zamiluju do kuchařky. Ale tohle není jen tak nějaká kuchařka, to je knížka, která pohladí po duši. Fotografie s krásnou řeckou atmosférou, zajímavosti z historie řecké gastronomie, která je vlastně pramáti gastronomie západní civilizace. Jen těch receptů mi tam teď s odstupem času přijde málo :-D Už jsme některá jídla dělali i víckrát a pořád bychom chtěli zkoušet něco dalšího.

26.10.2017


Kapitán MichalisKapitán MichalisN. Kazantzakis

Nikos Kazantzakis dokáže psát o lidech tak, že si je čtenář musí oblíbit, ať už jsou kladní, nebo záporní. Zdaleka to není jen Řek Zorba, který mě chytil za srdce. I kapitán Michalis, ač je to opravdu svéráz - hrdý Kréťan, jaksepatří. A tak jsem doufala, že to dopadne trochu jinak. A nakonec byl ten závěr po předchozím zdlouhavém ději (což ale nemyslím jako negativní kritiku) poměrně rychlý a syrový. Chvíli ve mně zůstal pocit, že to Kazantzakis vzal docela zkrátka, ale pak mi došlo, že v tom byla hlavní myšlenka knihy, již Michalis vyjádřil slovy: "Svobodu a smrt." Kdo přečte, pochopí.
Jinak jsem s knížkou usínala na dovolené na Krétě (to ale nebyl záměr, spíš to tak vyšlo) :-)

28.08.2017


Zpověď KukatyZpověď KukatyJ. Žemlička

Zpočátku jsem se trochu ztrácela v těch rodových vazbách a politických souvislostech, ale pak se všechno vyjasnilo. A bylo to velmi pěkné a čtivé. Přímá řeč mi vůbec nechyběla, slovy vypravěče bylo vše podáno tak dobře, že jsem ji nepostrádala. Jen to místy bylo poněkud brutální... Ale to jsou zkrátka ty romány středověku.

21.05.2017


Majestát Rudolfa IIMajestát Rudolfa IIJ. Svátek

Od knížky Josefa Svátka jsem čekala víc - propracovanější příběh hlavního hrdiny. Ten je ale jen jednou ze dvou dějových linií knihy. Tou druhou je líčení peripetií kolem snah protestantů o uznání jejich víry, jde přitom spíš jen o politikaření, dlouhé disputace, které nebyly s to udržet moji pozornost. Hrdina Vilém Záhrobský, byť jeho osudy kniha začíná i končí, se v tom mezičase jen občas odněkud vynoří. Přitom, kdyby byl jeho příběh rozpracovaný třeba do "Monte Cristovského" stylu, mohlo by to být zajímavé. Navíc místy mi to přišlo až moc "změkčilé", a to i s ohledem na dobu, v níž dílo vzniklo. Ale celkově vzato to není špatné čtení

24.04.2017


Aristokratka na koniAristokratka na koniE. Boček

Není to horší než první a druhý díl, ale už to nefunguje. Je to jako s dobrým jídlem - když si přidáte a začnete se přejídat, tak už si nepochutnáte.

03.04.2017


Malovaný důmMalovaný důmJ. Grisham

Obdivuji Johna Grishama, že do tak málo zajímavého prostředí dokázal zasadit natolik zajímavý příběh. Jeho podání je navíc tak poutavé, že mi nevadily ani ty dlouhé pasáže líčící baseballové zápasy, byť baseballu rozumím jako vrána joju. Jen mi občas přišlo, že vnímání a uvažování hlavního hrdiny není úplně přiměřené rozoumku sedmiletého chlapce, ale celkový dojem mi to nezkazilo. S Lukem jsem prožívala jeho úzkosti z toho, co zažil, jeho rozčarování z některých lidí i radosti z maličkostí. V podstatě je to hezká a odpočinková kniha :-)

22.03.2017


Řek ZorbasŘek ZorbasN. Kazantzakis

Nejdřív jsem viděla film, a tak jsem od knížky čekala trochu něco jiného. Kniha je mnohem hlubší, zatímco film hlavní myšlenku pojímá poněkud vágněji a spíš zábavnou formou. I postavy (především vypravěče a Zorby) jsou ve filmu jaksi plošší. Není to ale tak, že by se mi po přečtení knihy film znelíbil, jak už se mi to stalo u některých jiných děl. V tomto případě asi pro mě zůstanou dvěma různými zpracováními, aniž bych mohla říct, které z nich je mi milejší.

21.02.2017


Hříšná MessalinaHříšná MessalinaA. Schirokauer

Ať žijou levné knihy! Dřív v nich končily nekvalitní a neprodejné knížky a dneska tam člověk sežene takové klenoty, jako je třeba Hříšná Messalina. Koupila jsem si ji spíš do počtu a obávala jsem se nějakého lascivně laděného čtení, ale když jsem zjistila, že kniha poprvé vyšla někdy r. 1934, říkala jsem si, že to snad nebude žádná "pornografie". A není. Je to napínavý historický a psychologický román, při kterém mi tuhla v žilách krev spíš u drsnějších scén s Caligulou, ale naštěstí autor se v detailech nevyžívá, takže mi ani ty dojem nezkazily.

24.01.2017


Milionový emailMilionový emailD. Kirš

Tleskám panu Kiršovi za to, jak ze sebe skvělým marketingem a self-promotion dokázal udělat takového odborníka, že si jeho knihy lidé s důvěrou kupují. Těm produktům už ale můj obdiv nepatří, protože to není odborná literatura, ale klasické mlácení prázdné slámy, s jakým se setkáte u většiny "markeťáků". Tahle knížka je skutečně jen pro hodně trpělivé čtenáře a lidi, kteří mají velkou motivaci dobrat se v ní toho, co by v ní prý mělo být - zázračný návod na milionový e-mail marketing. Jenže než se prokoušete vším tím balastem a opakujícími se frázemi, zjistíte, že v knize (pardon - knížečce) není nic víc než to, co si můžete přečíst v článcích, kterých je na internetu spousta a mnohdy je píšou daleko erudovanější lidé. A jsou k přečtení zadarmo.

24.06.2016odpad!


Čtvrtý králův pesČtvrtý králův pesF. Niedl

Když jsem si tu přečetla anotaci, říkala jsem si, že to může být zajímavá knížka, ale nebyla jsem si jistá, jestli mě hlavní hrdina může něčím oslovit. Už po přečtení prvních stránek mi bylo jasné, že anotace z Hynka Tase dělá většího "studeného čumáka" než sám Václav IV. Hrdina si mě získal, a i když jsem si původně říkala, že zkusím aspoň první díl a na další dojít nemusí, teď po přečtení se nemůžu dočkat, až se začtu do dalšího.

Moc se mi líbily pasáže, které zachycovaly Hynka se zvířaty, když s nimi promlouval apod. Hlavně jeho cestu s Flaviem a Hnědkou přes Alpy jsem s ním tak příjemně čtenářsky prožila.

Co se mi na podání Františka Niedla velmi líbí, je jazyk, který je úměrný historickému románu. Nemám ráda moderní vyjadřování soudobých historických románů, kde se to hemží slovy jako "profesionální, akce" apod., jako tomu bylo u Hořící lilie O. Dvořáka, kterou jsem četla před knížkou Čtvrtý králův pes. Možná jsem konzerva, ale když historická literatura, tak ne jazykem byznysmena počátku 21. století. František Niedl má v tomto ohledu jako autor cit.

Co bych vytkla, je opakování určitých událostí Hlavním hrdinou. Čtenář je s ním prožije a zná detaily, ale když se pak Hynek Tas setká s králem nebo někým z vlastních řad, líčí jeho ústy autor všechno znovu, ačkoliv by stačilo, kdyby napsal třeba: "Hynek králi vše vypověděl..."

Celkový dojem z knihy je ale skvělý :-)

11.03.2016


V erbu lviceV erbu lviceA. Vrbová

Nevěřte řečem o starodávném stylu psaní a nesrozumitelnosti. Kdo má jen trochu vztah k češtině a dost čte, nebude mít s touhle knížkou problém. Ani já jsem ho neměla. Naopak, je to krásný jazyk, malebný a příjemně uvádí do doby, o níž vypráví. Upřímně doufám, že žádného barbara nenapadne dílo po jazykové stránce „rekonstruovat“.
Ačkoliv je příběh psán jakoby z pohledu nezaujatého pozorovatele, nezdá se mi odosobněný. Dokáže vtáhnout do děje, čtenář porozumí postavám.
Také oceňuji, že i když je dílo o postavě, o které se mnoho historických faktů nedochovalo a vyprávějí se o ní spíš legendy, popisuje vše realisticky a racionálně.
Je to jedna z nejhezčích knížek, kterou jsem kdy četla, byť jsem ji po přečtení komentářů zde v DK otevírala s nejistotou. Určitě se i v budoucnu poohlédnu po další knížce od Aleny Vrbové.

21.01.2016


Tajemství Rudolfa II.Tajemství Rudolfa II.J. J. Stankovský

Pěkné čtení. Děj má spád a čtenář jím příjemně "proplouvá". Je to další zajímavý pohled do doby vlády Rudolfa II. Po literární stránce je to zase něco trochu jiného - vzhledem k tomu, že jde o dílo z 19. století. Mohu doporučit.

06.01.2016


Zapomenutý králZapomenutý králL. Vaňková

Bohužel, zapomenutý král byl tak trochu zapomenut i v této knize. Nevím, jestli je to způsobeno nedostatkem historických faktů o Václavu I., nebo spíš tím, že kniha se snaží postihnout příliš mnoho příběhů velké spousty postav. Vzhledem k tomu, že od paní Vaňkové jsem četla řadu knih a vím, že její schopnost fabulace je skvělá, nemyslím si, že by ji nedostatek faktů o tomto králi mohl nějak limitovat. Takže pravdou je asi spíš to druhé. Zkratkovité líčení příběhů jednotlivých postav by tomu nasvědčovalo. Jako by autorka toho chtěla vypovědět mnohem víc, ale byla omezena prostorem. Jde pravděpodobně o jedno z jejích nejrozsáhlejších děl, ale v podstatě vypovídá hrozně málo - ne o událostech té doby, ale o životech hrdinů. Do těch nahlédneme spíš jen skrze krátké epizody a když někdo z nich třeba zemře, dozvíme se to pak jen jakoby mimochodem z vyprávění o někom jiném. Výsledkem toho všeho je, že čtenář odkládá knížku s rozporuplným pocitem - nebylo to špatné, ale nezanechalo to ani žádný hlubší dojem. A to je malá odměna pro někoho, kdo se prokousal tuhou kaší první třetiny knihy, která tak nepřehledně rozebírá jen příbuzenské vztahy tehdejších představitelů moci (jeho sestra byla manželkou tamtoho a zároveň matkou té, co se provdala za tamtoho a porodila mu syna, pozdějšího manžela tamté, jež…).

29.12.2015


Roky před úsvitemRoky před úsvitemL. Vaňková

Nejslabší kniha Lucemburské trilogie. Jak dobře se mi četl První muž království a Rab z Rabštejna, tak těžko jsem se prokousávala Roky před úsvitem. První polovina ještě šla, ale jak se to přetavilo v čistě ženský román, navíc s poněkud za vlasy přitaženými příběhy Heřmana s Irmengardou a Oldřicha se Zuzankou, už to nebylo ono.

05.11.2015


První muž královstvíPrvní muž královstvíL. Vaňková

Knihy Ludmily Vaňkové mám velmi ráda, ale tahle asi zatím bude patřit k těm nejlepším, které jsem od ní četla. Už dlouho se mi nestalo, aby mi kniha nedala spát a nutila mě číst pořád dál. Do Jindřicha z Lipé v jejím podání jsem se doslova zamilovala - správný klaďas s lidskými chybami i mužskými slabinami.

20.09.2015


1 2 3