Forestwalker komentáře u knih

Foglarovky mám poctivě načtené, i když mě už dlouho moc neberou. Knihu jsem si nepořídil ani kvůli Rychlým šípům, ani kvůli Foglarovi, ale kvůli Velinskému, protože mě zajímalo, jak asi skloubil Foglarovo universum se svým literárním stylem, který mě moc baví.
V tomhle ohledu se mi dostalo zklamání, protože autor zcela pochopitelně podřídil svůj literární talent (podle mě větší, než jaký měl Foglar) právě Foglarovi. Myslím, že v tomto ohledu budou čtenáři spokojeni, s tím se Velinský vyrovnal velmi dobře, stejně tak se mi líbily i způsoby, jakými vyřešil zbývající záhady kolem Jana Tleskače a jeho létajícího kola.
Asi to bude jen můj dojem, ovšem pro věc zapálená děvčata z knihy mi trochu připomněla nadšené svazačky z detektivek s mladým Finkem. Zarazil mě ovšem závěr knihy týkající se Vontů a Stínadel. Tady autor Foglarem vytvořený svět jasně popřel.

5 03.08.2022

Zhruba před měsícem jsem četl odfláknutý životopis K. Knispela od Kurowského a v porovnání s ním je tato autobiografie o 100 % lepší. Přitom se v ní pojednává o vojácích stejného 503. praporu těžkých tanků.
Líbil se mi popis každodennosti u takové jednotky, neustálé papírování a shánění všeho možného, aby bylo možné elitní jednotku udržet v chodu. Zvlášť ke konci války, kdy už nebylo k dispozici ani palivo. Zábavné jsou také další detaily. Tak v roce 1943 autor válčí na stejných místech, kde se bojuje i teď, v červenci 2022 (Charkov, Mariuopol, řeka Doněc). Zmiňuje také notoricky známé natáčení pro týdeník, kdy u Paderbornu ve velitelském tanku přehlížel nastoupenou rotu zbrusu nových Tigrů II (působivé záběry jsou k dohledání na Youtube). Fanoušci těžkých tanků si také užijí spoustu technických detailů, jako byly postupy nakládání tanků na vagony nebo jejich věčné vyprošťování z bahna.
Český název je samozřejmě nesmyslný a autor by si ho jistě sám nevybral, původně se kniha celým názvem jmenuje "Als Panzeroffizier in Ost und West – Im Panzer III, Tiger und Königstiger in Russland, Frankreich und Ungarn", což přesně popisuje její obsah. 503. prapor ukončil válku na našem území (Knispel padl na Moravě), konec války ovšem autor prožil jako těžce zraněný v lazaretu v Německu. Závěr knihy, popisující francouzskou okupaci Německa s jejími průvodními jevy, je také zajímavý a já sám jsem se s něčím podobným ve válečné literatuře ještě nesetkal.

2 28.07.2022

Musím opět ocenit myšlenku Čtenářské výzvy, protože bez ni (konkrétně "kniha vydaná letos") bych se k aktuální české literatuře přes všechny ty haldy klasiků a knížek o válkách a o historii vůbec nedostal. Jinak vizuál knihy je opravdu velice povedený, to se hned tak nevidí. Darek samotný je samozřejmě velice naivní, člověk prožije nejpohodlnější život tehdy, když se nenechá vláčet vášněmi a všechno si předem rozmýšlí s chladnou hlavou. Samozřejmě ale musím přiznat, že potom je to trochu nuda.

1 24.07.2022

Tyhle staré knihy pro mládež mě baví čím dál víc, jen by mě zajímalo, jestli to čtou i dnešní děti. Otázka je, jestli jsem infantilní spíš já, nebo dnešní děcka. Tohle je regulérní psychologický román s pečlivým prokreslením a vývojem postav, navíc velmi dobře napsaný. Knížka mi padla do ruky čirou náhodou, ale asi bych si od autorky nechal líbit i další knihy.

3 20.07.2022

Kdyby Poláček napsal svou knížku před 30 lety, nebyla by o moc jiná. Jen to plivání na světnici postupem času vymizelo a také člověk nemohl potkat chlápky, kteří předchozí čtyři roky strávili na frontě. Jinak se moje ZVS od Poláčkových zkušeností z prvorepublikového vojenského cvičení tolik nelišila.
Knížku jsem si přidal do ČV - 4. kniha autora. Zjistit přesné pořadí Poláčkových knih je ale velmi obtížné, v půlce dvacátých let mu vyšlo hned několik knih najednou. Kandidátů je tedy víc, naštěstí jsou zde k dispozici jako e-knihy zdarma.

1 15.07.2022

Nemít to jako čtenářskou výzvu (kniha afrického autora), vůbec bych to nedočetl. Dělá to na mě dojem, jako kdyby se někdo v padesátých letech rozhodl stůj co stůj sehnat pravého afrického spisovatele a sebral prvního gramotného člověka, který šel kolem. Zajímavé je to snad jen jazykovým stylem, věřím, že si to překladatelé museli opravdu užít. Jinak to vážně dějově vypadá jako sběr dětských historek. Prý je to africká klasika, pak ovšem s klasikou jiných světadílů vážně nesnese srovnání.

2 14.07.2022

Bral jsem to jako dokument doby, ale dost mě překvapilo, jak moc jsou některé vtipy aktuální i dnes. Něco samozřejmě ne, třeba četné narážky na národní umělce. Jak ale přijde na legraci na adresu politiků nebo České televize, může to někomu připadat, že jsme se za těch 30 let moc daleko neposunuli.

1 14.07.2022

Nevím, nakolik je moje hodnocení objektivní, Apollinaira mám rád už od střední školy, kdy nám ho vnutili v rámci povinné četby. Nyní jsem si knížku přečetl čirou náhodou, když jsem v e-knihách zdarma lovil pár zbývajících knížek pro ČV 2022 (ne že bych si pár knížek nemohl koupit, ale už to doma prostě není kam dávat) a na Apollinaira čirou náhodou narazil. Tato verze je doplněna pěknými linoryty Josefa Čapka, překlad pochází od Karla Čapka (nikdy jsem nenarazil na překlad od někoho jiného), jde ale o nejstarší verzi, která se od té nejznámější z třicátých let v detailech liší.

1 10.07.2022

(SPOILER) Young Adult literatura padesátých let. A věřím tomu, že kdo si knížku v mládí přečte, sotva na ni někdy zapomene. Je výborná.
Po letech mám snad jen trochu víc pochopení pro otce, protože život s úzkostlivými a věčně nervózními partnery vážně není žádná legrace a lidé od nich utíkají a utíkat budou. Způsob řešení následné situace byl ale dost nešťastný, takhle by se třeba v naší rodině nezacházelo ani se zlou kousavou kočkou, natož s chytrou a citlivou dívkou, jejímž největšími zájmy byly opera a hraní na klavír.
Hlavně otec byl ukázkový vometák, který své pseudoproblémy řešil na cizí úkor, matka to ale taky dvakrát nevytrhla.

5 08.07.2022

Je to vlastně retro, pohled na práci pokrokové ZOO na počátku šedesátých let. Maxvell v Jasné vodě vůkol popisuje mimoděk tehdejší britské ZOO (kniha vyšla poprvé roku 1959, což je i letopočet vzniku ZOO v Jersey) asi jako koncentráky pro zvířata. Durrell se svým týmem posunul vnímání a funkci ZOO obecně, z lepších zvěřinců se z nich postupem času stala ochranářská zařízení. Durrelllova činnost byla samozřejmě limitována tehdejší úrovní znalostí, z knihy se člověk o zvířatech dozví mnoho pravdivých informací, ale i věci pochybné či přímo zavádějící. Například "redleg" (těžko říct, proč překladatel nepoužil pěkný český termín chytridiomykóza) likvidující Durrelllovy pipy americké nemá nic společného s tvrdostí vody, ale jeho původcem je plíseň. To tehdy nemohl ale nikdo vědět, choroba ovšem dodnes likviduje obojživelníky po milionech a léčba je velmi obtížná.

4 04.07.2022

Autor si dal velkou práci s rešeršemi, informace o výrobě rukavic nebo o průběhu soutěží Miss America odpovídají přesně skutečnosti. Vznik hnutí weathermenů ale posunul o rok, v roce 1968, kdy se zapojila Švédova dcera, hnutí ještě neexistovalo. Stejně tak mně osobně přišla trochu přestřelená jeho údernost a nebezpečnost, Roth o nich píše stylem, jako kdyby šlo o další generaci Frakce Rudé armády.
Z knihy je ale hezky vidět, k čemu vede další vlna nihilismu. Rodiče mají zničené životy, dětem zbyde na útěku promáčená matrace a jediný, kdo si z toho odnese ten svůj pocit moci, jsou různé zvrhlé Rity Cohenové. I když samozřejmě ani starší generace není bez viny, vždy mě fascinovala její naivita, s jakou vysedává u televizních zpráv a čeká, jaké skvělé zprávy se od politiků dozví. To je asi všude stejné, dnes v ČR jako tehdy v Nixonově Americe.

28.06.2022

"To dá rozoumek, že nejsem žádnej nepman!" Skvělá knížka, překvapilo mě, kolik má stran, přečetl jsem ji v jednom zátahu. Vždycky mě zajímalo, jaký byl v jednotlivých fázích života Bulgakovův vztah k režimu. Filipp Filippovič mluví o nastupujících bolševicích velmi trefně v pasážích o ukradených galoších nebo výpadcích proudu, nemyslím si ale, že by v půlce dvacátých let šlo o skutečné myšlenky autora. Ten stále doufal, že se nový režim postupně drobnými krůčky zcivilizuje, což byl samozřejmě omyl. I tak to stačilo knize k dlouholetému pobytu v šuplíku.

4 27.06.2022

Soubor příhod válečných pilotů z druhé světové války. Autor vždy načrtne situaci na bojišti, popíše konkrétní operaci a kapitolu uzavře popisem použitých letadel. Většina příhod se týká spojeneckých pilotů, dojde ale i na Japonce a Němce, u nichž je znát autorova fascinace proudovými stíhačkami. Tak tomu ostatně bylo i ve Velkém cirkuse.
Kniha má dvě slabiny. Jednak je velice stará, napsaná na počátku padesátých let, takže některé operace jsou od te doby už notoricky známé. Horší je to s otřesným překladem, skutečným dítětem devadesátých let, kdy nakladatelé chrlili kvanta válečné literatury a o víc se nestarali. V knize zůstala jména japonských lodí a zeměpisných míst v anglické transkripci (Tsushima), německé tanky jsou označovány anglicky (Mark IV), když překladatel nezná odborný termín, nechá ho v knize v angličtině (destroyer) a nejvíc ze všeho mě pobavil homologovaný (uznaný) sestřel. Hvězda dolů jen a pouze za překlad.

18.06.2022

(SPOILER) Staré exnerovky řadím mezi nejlepší české dektivky (spolu s Velinským a Proškovou) a tahle není výjimkou. Líbí se mi to klasické bezčasí, v němž se děj odehrává (i když datace se dá tentokrát určit z nalezených deniků), pěkně je vykresleno i klaustrofobické prostředí vily, obývané lidmi semletými režimem. Nejsou tu vlastně žádné kladné postavy a ten konec, poslední jedna dvě stránky, ten je tedy hodně hořký. A na závěr kvituji e-knihu zdarma.

3 13.06.2022

Také jsem četl eknihu zdarma, je založena na vydání z roku 1995. Kniha je samozřejmě mnohem starší, přesto na mě dýchla devadesatková atmosféra, kdy se všichni triumfovali, kam pojedou na dovolenou a za hrdinu byl ten, kdo jel do nějaké exotické země. Třeba do Tuniska. Válení na pláži jsem vždy nesnášel, takže jsem se mezi kolegy v práci cítil asi jako románová Zuzka mezi svými spolužáky.
Bývalo jistou dobu zvykem přepisovat knížky z období minulého režimu (nejznámější obětí je asi Honzíkova cesta). Ale tady to zas tolik nevadí, stačí se probojovat první kapitolou, řečmi o hroutícím se státním statku a pak už se rozjede příjemný prázdninový příběh o dětech a koních.

2 09.06.2022

Otu Finka jsem si nechal doporučit Dějinami české detektivky, které jsem četl před pár měsíci.
Knížka je skvělá! Ani ne tak co do kvality detektivní zápletky, ale fascinuje mě autorova představivost, bohatá čeština a vykreslení atmosféry padesátých let. Tohle kdyby někdo natočil jako film, to by byla skvostná dobovka.
Pobavilo mě, jakou si dal autor práci s popisem nejmenovaného severočeského města. Mohl si cokoli vymyslet, ale on si zrekonstruoval trasu libereckých tramvají z roku 1957 a názvy ulic si upravil jen tak mírně, aby je kdokoli z místních okamžitě poznal. Je docela zábavné otevřít si mapu a sledovat Otu, jak přebíhá z Rámového vršku na Březovou alej.

5 07.06.2022

Tohle je spíš polotovar, než biografie. Souhlasím se všemi výtkami předřečníků, text je jeden velký chaos a překlad to dorazil. Autor si s knihou moc práce nedal, v knize třeba úplně chybí popis Knispelova dětství a mládí. Knispel se jednoduše narodil a o pár řádků později rovnou narukoval. Co se jinak dozvíme o rodinných poměrech? Otec pracoval v autodílně. Matka se mihne při příjezdu na dovolenou. Sourozence neměl vůbec? To se nedozvíme. A že by se autor trochu rozepsal o národnostních poměrech na Jesenicku, o tom si fakt můžeme nechat jen zdát. Doslov je ale opravdu výborný a ještě lepší je, že kolektiv autorů spolu s panem Schildbergerem vydal nedávno o Knispelovi vlastní práci. U té by bylo asi lepší začít.

04.06.2022

(SPOILER) Literatura faktu, která se dá zařadit do ČV 2022 pod knihy o nešťastné lásce. To je ideál. Kniha je zajímavá jako kronika vývoje malých divadel a kabaretů na začátku 20. století, ale určitě přijde čtenáři vhod, pokud má alespoň základní informace o Červené sedmě, kabaretu BUM nebo Revoluční scéně. Potom se bude v knize mnohem lépe orientovat. Problematické je, že autor s ohledem na dobu napsání knihy (1928) všechny reálné lidi a divadla přejmenoval. Ve vydání z roku 1972 je sice v doslovu malý slovníček, ale spousta toho zůstává neodhalena. Nový doslov by se opravdu hodil, už je to skoro 100 let a všichni Xenini milenci jsou už dávno po smrti.
Čímž se dostávám ke gró knihy, jíž je životopis a obhajoba autorovy manželky. Longen sice ze sebe dělá ukázkového padoucha, ani to ale nestačí k zamaskování faktu, že jeho žena byla zřejmě krajně nevyrovnaná osoba. Donutila Longena k sňatku, aby ho následně mohla podvádět se zástupem ctitelů a navíc jej naprosto cíleně veřejně zesměšňovala. Myslela si o sobě, jaká je skvělá herečka, ale skoro celý život jí práci dával pouze manžel a její vysněné angažmá (vlastně hostování) ve Vinohradském divadle nedlouho před smrtí skončilo pro její nesnášenlivou povahu katastrofou. Kdyby kniha začala tak, jak končí (skokem z okna), spousta lidí by asi prožila šťastnější život.
Pro zajímavost, Longen i Xena si zahráli i ve filmu. Longenovo herectví můžeme posoudit i dnes (Otrávené světlo, 1921), Xenin jediný film se nedochoval (Prach a broky, 1926).

1 27.05.2022

Dá se na to nahlížet z různých úhlů. Román se pěkně čte, hezky klouže čtenáři po srsti, vše je jednoduché a srozumitelné. Že si autor upravil povahy osob a vymyslel dialogy, to je samozřejmě v pořádku. Nedokáži se ale smířit s tím, jak si autor upravil, či spíše zploštil reálný děj. Věřím tomu, že si dělal rešerše, ale to zjednodušení je opravdu extrémní. Nejen že vynechal první výpravu, jak už tu někdo zmiňoval, v následujících výpravách také svévolně vyměnil jejich účastníky, takže se v nich objevují lidé, kteří v nich nikdy nefigurovali, zatímco jiní v nich pro změnu chybí. Mallory se při poslední výpravě pokusil zdolat vrchol dvakrát, ale při prvním pokusu s ním lezl horolezec, který v knize vůbec není zmiňován, takže tahle epizodka se v knize vůbec neobjeví. Ve snaze ukázat Cottie jako budoucí úspěšnou spisovatelku pobaví také Malloryho rodinná diskuse nad její knihou Peking Picnic, která ovšem vyšla ve skutečnosti až osm let po Malloryho smrti. A podobných věcí je v knize spousta.
Jsou to zbytečné kiksy, realita byla mnohem zajímavější a barvitější, než se z románu zdá a autor promarnil příležitost toho patřičně využít.

1 18.05.2022

Opravdu krásná kniha o zvířatech, navíc skvěle napsaná, skutečně vysoká literatura. Je to jedno z těch děl, která donutí člověka sednout k Internetu a vygooglit si dodatečné informace. O hladkosrstých vydrách, vysoušení iráckých bažin (jejich domova) za Saddáma Husajna nebo se podívat na obrázky velekraba. Jenom škoda, že se člověk už nedozví, jak to dopadlo s Edel a jak skončil divoký kocour z poslední kapitoly.

1 12.05.2022