Ohně v oblacích
Pierre Henri Clostermann
Pierre Clostermann byl jedním z těch, kteří hned na první výzvu generála de Gaulla odjeli do Anglie, aby po ztracené bitvě o Francii pokračovali v boji a zachraňovali čest svého národa. Ve svých čtyřiadvaceti letech byl nejúspěšnějším francouzským stíhačem této války. Kniha Ohně v oblacích již nyní dostává český čtenář do ruky, je věnována autorovým spolubojovníkům, přátelům i nepřátelům. Pierre Clostermann s láskou a úctou píše o těch, kdo byli opravdovými „rytíři nebes“. S citem a znalostí představuje ty, kdo se velkou měrou zasloužili o vítězství, i ty, kdo se konce války nedočkali.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1996 , Laser-books (Laser)Originální název:
Feux du ciel , 1991
více info...
Přidat komentář
Autor veľmi sugestívne popisuje letecké súboje, až som mal pocit, že mi pred očami beží vojnový film. Tak ako bola prvá kniha vzdaním pocty všetkým pilotom, ktorí sa zúčastnili šialenstva 2 sv. vojny, tak mi táto kniha pripadá ako oslava rôznych typov lietadiel a ich tvorcov, ale samozrejme nezabúda ani na obrovské obete, ktoré si vojna medzi letcami vyžiadala. Dávam všetky hviezdy..
Čtivá kniha. Každá kapitola má svůj příběh. Nejdříve je čtenář seznámen se situací, následuje podnadpis a vlastní příběh a nazávěr jsme blíže seznámeni s bojovou technikou,která se prolínala vlastním příběhem.
Ohně v oblacíchKniha Ohně v oblacích je v
| Přečtených | 35x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 34x |
| Chystám se číst | 10x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 2x |
Soubor příhod válečných pilotů z druhé světové války. Autor vždy načrtne situaci na bojišti, popíše konkrétní operaci a kapitolu uzavře popisem použitých letadel. Většina příhod se týká spojeneckých pilotů, dojde ale i na Japonce a Němce, u nichž je znát autorova fascinace proudovými stíhačkami. Tak tomu ostatně bylo i ve Velkém cirkuse.
Kniha má dvě slabiny. Jednak je velice stará, napsaná na počátku padesátých let, takže některé operace jsou od te doby už notoricky známé. Horší je to s otřesným překladem, skutečným dítětem devadesátých let, kdy nakladatelé chrlili kvanta válečné literatury a o víc se nestarali. V knize zůstala jména japonských lodí a zeměpisných míst v anglické transkripci (Tsushima), německé tanky jsou označovány anglicky (Mark IV), když překladatel nezná odborný termín, nechá ho v knize v angličtině (destroyer) a nejvíc ze všeho mě pobavil homologovaný (uznaný) sestřel. Hvězda dolů jen a pouze za překlad.