Forestwalker
komentáře u knih
Wagner
August Sarnitz
Wagnera mám spojeného s videňskou secesí, což není zrovna obor mého zájmu, ale knížka byla v obrovské slevě (19 korun), takže jsem neodolal.
Secese je tu sice taky, ale Wagner se za svůj život prosadil ve všech možných slozích, počínaje historismem, přes secesi a art deco, až se v pozdějších letech stal skutečným průkopníkem moderní architektury. Jádro knihy tvoří chronologicky řazené návrhy jeho staveb s obrazovou dokumentací (kreslené návrhy jsou mimořádně precizní, u realizovaných staveb lze také najít fotografie především interiérů) s textovým popisem týkajícím se okolností vzniku stavby. U skutečně zásadních realizací (kostel sv. Leopolda či c. k. Poštovní spořitelny, vše ve Vídni) je počet otištěné obrazové dokumentace výrazně vyšší.
Doporučuji všem, koho zajímá architektura přelomu 19. a 20. století a ještě dodám, že Wagner byl učitelem celé řady úspěšných a slavných architektů včetně Plečnika či Kotěry.
Filozofie básnické skladby
Edgar Allan Poe
Ano, je otázka, nakolik Poe myslel svůj rozbor vážně a nakolik jde o uměleckou mystifikaci, která má ovšem ten důsledek, že čtenáře zcela zbavuje možnosti vlastní interpretace díla. Samozřejmě by bylo lepší myslet si, že báseň tak nějak vytryskla z umělcova nitra a ne že si všechno pečlivě propočítal, zvolil si ten nejtklivější námět a k dovršení všeho začal psát odzadu tak, aby jednotlivé sloky měly tím slabší účinnost, čím blíž jsou začátku básně. Někdy je to i docela vtipné, třeba když Poe kritizuje Miltona za to, že je Ztracený ráj tak dlouhý.
Havran
Edgar Allan Poe
Asi musím souhlasit s W. B. Yeatsem, že Poe především předvádí svůj smysl pro rytmus. Celá báseň je vycizelovaná do detailu a jako takovou ji Poe předává čtenářům, aby ukázal, co umí.
Zajímavé je přečíst si co nejvíce českých překladů. Nezval je asi nejpopulárnější, ale stejně jako u jeho překladů Baudelaira si člověk není úplně jistý, kde končí autor a kde začíná Nezval. Ideální je samozřejmě originál, ale úplně snadná angličtina to tedy zrovna není. Ale české překladatele rozhodně nechci kritizovat, zrovna tady to měli sakra těžké.
Tmavá studnice
Jaroslav Velinský
Uznávám, že začátek je pozvolný, ale je třeba říct, že autor v něm postupně exponuje celou řadu postav, které následně procházejí i dalšími knihami série. Zamotá se to až zhruba ve třetině knihy, kdy se ztratí a posléze zase najde pes jedné z postav.
Je to opět zábavné a vtipné, líbil se mi třeba popis Laokoona zápasícího s armaturou. A opět jsem si musel některé výrazy dohledávat, protože na některé věci z padesátých let se už prostě zapomnělo. Hlavně by mě zajímalo, jak vypadala ta papundeklová hansa, protože Google mi na daný dotaz ukazuje jen samé krásné leštěnky.
Odysseus a hvězdy
Ota Hofman
(SPOILER) Krátká, hutná, čtivá knížka o možnostech setkání s mimozemskými civilizacemi, což bylo v době vydání knížky a natáčení filmu oblíbené téma dětí i dospělých.
Samozřejmě se dneska můžeme divit některým představám o budoucnosti v popisovném roce 2003, jako je bourání panelových sídlišť ve velkém nebo běžné lety raketoplánů, ale přiznám se, že mě vždyky nejvíc fascinovala představa, že by mi někdo poslal přesnou kopii některé z mých dávno mrtvých koček, na které občas myslím. Už při koukání na film jsem si říkal, jestli si v tom roce 2003 Odyssea hrdinové knihy nechali už navždycky a doufal jsem, že ano.
Od měděné formy k automobilu: Příběh liberecké továrny Ch. Linser
Jan Mohr
Hodně důležitá práce, především pro zájemce o historii Liberce a také motorismu v českých zemích. Linserova továrna působila v centru Liberce dlouhá desetiletí (mít slévárnu v centru města byla asi radost) a od tradičních železných výrobků přešla nejprve k výrobě motocyklů a poté i automobilů (jako druhá automobilka u nás, jen pár měsíců po Laurin a Klement). Jednalo se sice jen o krátkou dobu, ale v historii už tento zápis zůstane.
Vznik knihy provázely potíže s výběrem autora, protože bylo třeba prohledat všechny možné archivy, a tak bylo nutné sehnat historika, který ovládá zároveň němčinu i kurent. Kniha ukazuje začátky firmy v Liberci, popisuje její vývoj a také vývoj samotné továrny, která stála na malém pozemku v Barvířské ulici a prakticky po celou dobu existence bojovala s nedostatkem místa. Velká část knihy se věnuje Linserovým motorkám, o něco méně autům (těch ovšem vzniklo jen pár), zajímavá je také kapitola o podílu firmy na výstavě Jablonecké přehrady ve Mšeně. Zamrzí jen rychlý konec knihy, především mi chyběl podrobný popis dopadu hospodářské krize, která firmu nakonec úplně zlikvidovala.
Ještě dodám, že kniha obsahuje velké množství fotografií, často z dobového tisku, a také plánů výstavby a rozšiřování továrních budov. Výborná práce, na kterou se dlouho čekalo, což potvrdil i narvaný sál liberecké knihovny při křtu knihy.
Akira 1
Katsuhiro Otomo
Akira spojuje několik témat loňské výzvy (součást série, štítek tajemství, žlutá obálka - když se sundá přebal), takže to byla pro mě další motivace, proč se seznámit s mangou.
Komiks má spád a zajímavou kresbu, samozřejmě je to ozvláštněno i tím, že se čte odzadu dopředu a zprava doleva (s tím si asi vydavatel taky užil svoje). Pár věcí, které jsem v ději nepochopil, se vysvětlilo o pár stránek později, něco si asi autoři nechali do dalších dílů.
Český mrakodrap. Nejzajímavější výškové stavby 20. a 21. století
Petr Vorlík
Krásná knížka, kterou jsem dostal zdarma k nákupu většího množství knih na KD. Autor se věnuje českým mrakodrapům od 1. republiky až po 21. století. Velkou část staveb bude čtenář znát, protože jde často o výrazné dominanty měst, ale je fascinující přečíst si, co se za nimi skrývá a jaká je jejich historie. Navíc je kniha doplněna černobílými fotografiemi u každé popisované stavby, ovšem z doby, kdy byly nové a bez cizích zásahů.
Pavilon Balast
Teodor Kravál
(SPOILER) Na mě působí smutně celá sbírka - pes chcípne, příbuzní mizí jeden po druhém, kamarádi se nikdy k ničemu neodhodlají a ve všem tom zmaru se od ničeho k ničemu potácí i autor. Ale líbilo se mi to.
Prázdniny
Jan Balabán
Těžké, melancholické čtení o věcech, které život přináší. Život obou hrdinů povídek se přitom prolne jen občas ve vzpomínkách na mládí. A zase si leckdo řekne, že spoustu problémů by si lidé ušetřili, kdyby měli víc rozumu a vůle - jednomu hrdinovi ničí život chlast a druhému zase manželka, o které se později dočteme, že chlastá taky.
Balabán byl vážně zajímavý autor a určitě mu dám ještě šanci.
Kocour Bob
James Bowen
Příjemná knížka o tom, jak si vzájemně vypomohli feťák na metadonu s toulavým kocourem. Až mě překvapuje, že si víc pouličních umělců nepořizuje místo těch nebezpečně vypadajících velkých psů kočky, které jsou navíc výrazně levnější na "provoz". Na druhou stranu je fakt, že jen málokterá kočka dovede tak v klidu skoro celý den sedět a pomáhat páníčkovi vydělávat. Je to dobře vidět na videích na Youtube a nakonec i ve filmu, kde hrál Bob sám sebe.
Zaujalo mě také, že knížka obsahuje celou řadu rad k chovu koček, navíc správných. Kdyby se do toho chtěl někdo pustit, s touhle knížkou si bez problémů vystačí.
Sjezd abiturientů
Franz Werfel
(SPOILER) Je zajímavé, jak se liší v různých literaturách pohled na střední školy, konkrétně gymnázia. V české literatuře jsou to obecně místa pro roztomilé studentské rošťárny, kde sice studenti bojují se svými profesory, ale ve skutečnosti se mají všichni rádi, a když je třeba, táhnou za jeden provaz. V německé literatuře vypadá gymnázium jako malé peklo. Profesoři jsou hloupí, zlí, přinejlepším žijící v minulosti a zkostnatěli, třídy bývají plné zákeřných idiotů, kteří si dělají naschvály a jejich nejvyšším projevem života je vymetání bordelů, případně hromadný odchod rovnou na frontu. Jerome ještě upozorňoval, že němečtí studenti strašně chlastají, a když se dostanou na vysokou, sekají se šavlemi.
Sjezd abiturientů popisuje podobnou partu studentů osmiletého gymnázia, kteří chodí za školu, opíjejí se alašem, holdují spiritismu, bordelům a dramatické tvorbě. Vypravěč má navíc spadeno na spolužáka, který jej zjevně převyšuje, a tak jej pronásleduje různými nepěknými naschvály. Závěrečná katarze ovšem vyjde naprázdno, protože nešťastný spolužák se ztratil kdesi ve světě.
Výborná klasika, pro čtenáře svým dějem ovšem dost nepříjemná.
Mé cesty do hlubin mozku
Martin Moravec
Další velmi čtivá kniha. Samozřejmě jako skoro každý najdu něco, kde s panem profesorem nesouhlasím (to hlavičkování v mládežnickém fotbalu do 13 let je naprostá marginálie, děti se k hlavičkování na malém hřišti dostanou minimálně), ale řada poznatků o fungování lékařů nebo o jejich egu je velice trefná a asi si to leckdo v roli pacienta mohl ověřit i v praxi. Na druhou stranu, kolik takových kapacit u nás máme? Určitě méně, než třeba reprezentantů v hokeji. Nedivím se, že to někdo neunese a musí se projevit.
Zaujaly mě popisy postupů při různých operacích, například spolupráce s logopedy při operacích při vědomí, nebo zkušenosti s lékařskou péčí v zahraničí. Přičemž ze všeho nejdepresivněji působily místní zvyky, kdy příbuzní raději nechají člověka zemřít, než aby se podrobil banální operaci. Pobavilo mě také vzpomínání na Valju Stýblovou a profesora Kunce.
Knížku lze brát jako čtivý úvod do neurologie a neurochirurgie, pokud by měl někdo chuť dozvědět se o nich něco víc.
Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
Martin Moravec
Nejsem žádný rychločtenář, ale tohle je další kniha pana Moravce, kterou jsem přečetl za dva dny. Tyhle knížky jsou neuvěřitelně čtivé a rychle odsýpají.
Marek Dvořák má opravdu hodně rušný život, až si říkám, jestli ten 0 - 1 volný den měsíčně není přece jen trochu životu nebezpečný. Na druhou stranu se ale čtenář může dozvědět podrobnosti jak ze záchranky, tak i z urgentu a dokonce i z poradenství při natáčení seriálů.
A od Martina Moravce si co nejdřív seženu i další knihy rozhovorů, které mi ještě k přečtení chybějí.
Chrysantémy (starokorejská lyrika)
* antologie
Další zajímavý pohled na starou asijskou poezii, opět v perfektním vydání od Světové četby. A jak už tu padlo, je to i letmý pohled na korejskou historii, sváry dynastií i buddhismu a konfuciánství.
Jenom jsem celou dobu přemýšlel o "zakaleném i čirém" víně, které tolik básníků opěvuje. Vysvětlivky na konci knihy osvětlí všelicos, ale ta chuť zkrátka zůstává nepřenosná. Možná je čas kouknout někam do asijských specialit.
Skutečné zločiny na Plzeňsku
František Müller
Velice poutavá kniha. A i když čtenář bude asi některé případy znát z podcastů, knížka ho pořád ještě zaujme podrobným popisem policejní práce. Zajímavé jsou také odbočky k jiným zajímavým kauzám, jako je neobjasněná vražda na pumpě ve Chválenicích z roku 1998 (a v knize popisované období roku 2012, kdy se už už zdálo, že pachatel bude dopaden, si moc dobře pamatuji z novin) nebo problémy nejmenované mediální hvězdy z oboru biomechaniky, proti jejíž práci se postavili vědečtí kolegové i někteří policisté.
Překvapilo mě, že kniha nemá žádného spoluautora a že ji pan Müller zjevně dokázal napsat úplně sám. To tedy všechna čest. Asi jedinou výtku mám k tomu, že autorovi někdy utečou detaily. Např. v třetí kapitole o dvojnásobné vraždě v (Ty)Mákově není vysvětleno, jestli se pachatel na pozemek obětí dostal přes sešlápnutý plot, nebo odemčenou brankou, přestože se to v textu podrobně řeší a poškozené pletivo je ukázáno i ve fotopříloze.
Admirál a gejša
Valentin Pikul
Tak takhle si nějak představuji historický román. Člověk se na pozadí příběhu seznámí doslova s horou nových informací: o vývoji ruského námořnictva v 19. století, o prudkém rozvoji Japonska, první čínsko - japonské válce, o pokusu Číny napadnout na řece Amur Rusko a o osudové rusko - japonské válce v letech 1904 - 1905. Autor se drží velmi přesně historie a čtenář má tak příležitost setkat se i s konkrétními historickými osobnostmi, zejména ruskými námořními důstojníky a japonskými a čínskými politiky.
Pokud jde o Madam Butterfly, autorem představené "dočasné manželství" jako tolerovaná forma prostituce působí rozhodně věrohodněji, než příběh Pucciniho hrdinky, která jako jediná široko daleko netuší, jak to vlastně funguje. Paradoxně zase Pikulova čínská císařovna působí jako krvežíznivější verze psychopatické princezny Turandot (Puccini si fakt dovedl vybírat libreta).
Jen mě občas zarazily některé jakoby narážky a nedoslovnosti. Nevím, třeba se to v SSSR obecně vědělo, ale já se nechytal. Tak například v pasáži o "cestě kolem světa" k Cušimě ruští námořníci jen tak střílejí v rozporu s rozkazy z kanonů a dostávají tresty smrti, které následně nejsou vykonány. Ve skutečnosti ale pálili po anglických rybářích, což dovedlo Rusko na samý pokraj války s Británií.
Kdyby Ogden uměl česky
Ogden Nash
Je to vlastně výběr z obrovského množství básní, které Ogden Nash napsal, přičemž je dána přednost spíše těm těm kratším a hlavně srozumitelným českému čtenáři (velká část Nashovy tvorby je zatížena americkými reáliemi).
Nápad bilingvního textu je dobrý, je zábavné sledovat, jak se překladatel popral s originálem.
Deník venkovského faráře
Georges Bernanos
Cítím potřebu obhájit si, proč jsem knihu zařadil do knižní výzvy s tématem alkoholismu hlavního hrdiny.
Ta náboženská asociace těžce nemocného kněze, který dokáže jíst jen chleba a pít víno, je samozřejmě jasná. Pochopitelně okolní postavy, ať už hrdinovi přátelé či prostí farníci, to vnímají úplně jinak a venkovského faráře prostě považují za alkoholika. Je příznačné, že hlavní hrdina nedokáže bez vína existovat do té míry, že v průběhu knihy pije čím dál horší a zřejmě hlavně i levnější patoky. Jen čtenář a venkovský farář ovšem mohou pochopit, že to jinak nejde.
Kniha je velice silná, klíčový je samozřejmě moment dlouhé rozmluvy s hraběnkou, ale je tam i spousta skrytějších, ovšem drtivých detailů - např. když si hlavní hrdina pere sutanu a přitom zjistí, že není špinavá ani tak od bláta, ale od vlastní krve, kterou zřejmě v bezvědomí chrlil, aniž by o tom vůbec věděl.
Ke knize jsem se dostal díky tomu, že jsem nedávno viděl operu Dialogy karmelitek, ke které Bernanos napsal libreto a která byla provedena tak působivě, že se rovnou v divadle několik lidí psychicky složilo (a to si myslím, že operní publikum zvyklé na Verdiho házení dětí do ohně musí být docela otrlé). Řekl jsem si tedy, že se v antikvariátu poohlédnu i po dalších knihách autora.
Křižáci v Levantě
Miroslav Hroch
Opravdu velmi zajímavá knížka, napsaná navíc čtivě a srozumitelně, která shrnuje a vysvětluje složitou problematiku křížových výprav od jejich počátků na sklonku 11. soletí po hořký konec křižáckých států o 200 let později. Oceňuji především podrobnější vhled do politických poměrů Blízkého Východu, kde je zvykem brát všechny tehdejší místňáky prostě jako muslimy, ačkoli realita, se kterou se západní křesťané setkali, byla mnohem, mnohem složitější. Nemluvě o tom, že i muslimové měli své vlastní říše s vlastními zájmy.