for-com komentáře u knih

Jsem s knihou moc spokojená. Skvělý historický román ze tří časových linií (Velká francouzská revoluce, I. světová válka, II. světová válka) vyprávěný třemi silnými ženami, které obětovali mnoho ze svého života pro vyšší cíle a ideály. Kniha je nadupaná informacemi a autorka má můj hluboký obdiv za práci, kterou odvedla, protože to muselo být náročné. Bohužel možná právě to velké množství informací může být pro mnohé čtenáře problém. Obzvláště to platí pro nejstarší dvě období, kde se to hemží množstvím postav a politikou, která nemusí být pro každého atraktivní.Je to kniha, která vyžaduje po čtenáři soustředění, rozhodně žádná odpočinková záležitost. Mně moc sedl styl, kterým byla psána a krásně jsem se nořila do jednotlivých příběhů. Jedinou, ale bohužel zásadní, výtku bych měla. Je to přeskakování z jednotlivých příběhových linií, beze smyslu. Začtete se a vnoříte do osudu jedné z žen, aby jste z něj po pár stránkách byli ¨vykopnuti¨ a ponořeni do další dějové linie. A to při složitosti textu (množství informací a osob) dost ztěžuje čtení. Což je velká škoda, protože jinak je to skvělá kniha!

4 26.11.2023

"Matylda" má nevýhodu, že byla čtena/poslechnuta jako druhá kniha od pana Holuba. První byla Mstivá Soňa a ta byla skvělá (do velké míry i naprosto fantastickým výkonem Davida Novotného). Matylda bohužel její úrovně nedosáhla. Oceňuji však, že Jiří Holub přibližuje vtipnou formou vážnější témata, jazyk jakým je příběh Káji vyprávěn bude děti určitě bavit. Jen jsem měla někdy pocit, že se hlavní hrdina chová na méně než nějakých 8 let, ale možná to bylo dáno jeho životní situací. Pro děti určitě super, mě tolik neoslovila, ale David Novotný je stále výborný.

30.10.2023

Dům pod náměstím má dobré téma a zajímavého vypravěče, dům. Jenže asi jen do půlky knihy. Od druhé poloviny knihy se dům dostává do pozadí a ke konci se neobjevuje už prakticky vůbec, což je velká škoda. Navíc začínají bobtnat postavy a jak děti mají děti,a ty mají děti atd. začíná se v tom člověk trochu ztrácet, ještě když se ty jednotlivé rodiny a jejich osudy proplétají. Autorka zvolila spíše epizodní způsob vypravování, což není úplně můj šálek čaje. Cítím v tom trochu promarněnou šanci. Mrzí mě to, protože se děj odehrává na mé milované Vysočině. Poslouchala jsem jako audioknihu a pan Táborský (který měl mnohem větší prostor) a paní Lazorčáková byli skvělí.

5 25.10.2023

Asi půjdu trochu proti proudu (tedy ne v hodnocení), ale za mě byla nejlepší první polovina knihy. Ta pomalá, poetická... jak když kůň cválá krajinou a vy máte možnost se kochat všemi vůněmi, pohledy, atmosférou.. to byla opravdu krása. Pak kůň přešel do trysku a soudní proces už jen tak profrčel kolem mě. Ne že by tam nebyly silné okamžiky, to zase jo, ale už se vytratila ta poetičnost, která mě tolik okouzlila. No a co se konce týče, říkala jsem si: Safra, to se asi nedozvíme, jak to vlastně bylo. A dozvíme, a není to zase tak moc šokující, jisté náznaky tam byly, ne že ne. Jen zjišťuji, že by to možná chtělo ještě jedno přečtení, aby všechno zapadlo na svá místa, zcela a úplně.
Je vidět, že autorka má velmi blízký vztah k přírodě, prolíná se to celou knihou a dělá ji to velmi uvěřitelnou. Postava Kyi je propracovaná, složitá, komplikovaná a silná a to zní dělá zajímavou hlavní hrdinku. Je to opravdu skvělé a byť se mi to u knih tak často nestává, tato mě dokázala dojmout a zahrát na moji vnitřní strunu. I přes mé předsudky k vychovalovaným a opěvovaným kninám, tato si chválu opravdu zaslouží.

19 01.12.2022

Kniha, která by se určitě měla objevit v povinné četbě. Silný příběh, jehož základní obrysy známe asi všichni, zde se dozvíme mnohem víc. Autorovi patří můj obdiv za důkladnou práci. Je to čtivé, zajímavé, nutící dohledávat si informace a hlavně nutí přemýšlet o tom, co bychom v té době dělali my sami, zda-li stojí jeden čin za tolik utrpení druhých.Jsou zde skvěle vykreslené postavy, jejich odhodlání, pochyby, slabosti, síla.. výborné. A i přesto, že víte jak to dopadne, tak jim v tom kostele neskutečně fandíte a přejete si, aby to mělo jiný konec. Knih o druhé světové válce je mnoho, ale jestli nějaká opravdu stojí za pozornost a čas, je to tato!

23 26.02.2022

Poslechnuto jako audiokniha a ta jedna hvězdička je za Jana Zadražila, který je skvělý, stejně jako v jedničce (Ty), jinak to bylo vážně utrpení. Musím se přiznat, že ani předchozí kniha Ty mě úplně nebavila, ale minimálně pohled na psychopata Joea byl zajímavý. Sice jsem si ho neoblíbila , ale vhled do myšlení psychopata mi přišel dobrý a uvěřitelný. Ale ve Skrytých tělech se to neopakovalo, navíc tady bylo špatně snad úplně všechno. Postavy nezajímavé a navíc úplně hloupé, děj nulový, prostředí nijaké, Joe vraždí jak na běžícím pásu a nikdo si ničeho nevšimne, dialogy jalové, obrovská láska (už zase, a zase) těžko uvěřitelná. Otevřený konec napovídá, že asi bude pokračování, jen nevím jestli budu mít odvahu se do něj pustit.

3 08.02.2022

Těžkotonážní kniha a to jak do velikosti, tak hlavně co se obsahu týče. Skvěle vykreslené postavy, naprosto uvěřitelné. Tolik bolesti, utrpení, nedorozumění a násilí. A přesto jsem neměla pocit, že by to bylo samoúčelné, použité jen na efekt. Bylo to nelehké čtení, ale přitom napsané tak čtivě, že těch skoro sedmset stran uteklo jako voda. Skvělé. Kniha, která ve mně bude rezonovat ještě dlouho.

6 17.11.2021

Velmi milé překvapení a z knih, které jsem od Jenny Colgan četla, zatím určitě nejlepší. Příběh Rosie, třicetileté ženy, která odjíždí z Londýna do malé vesnice, aby se starala o svoji starou a nemocnou pratetu, ničím moc nepřekvapí. Je od začátku vice méně jasné, kam se příběh bude ubírat a jak skončí. Ale pravdou je, že ta limonáda není zase tak moc sladká, jak to u tohoto druhu literatury bývá. A Rosie není tak moc otravná, jak to u hlavních hrdinek romantických knih bývá. Co bylo pro mne ale mnohem zajímavější, je příběh Lilian, pratety Rosie. Je to velmi svérázná dáma a výlety do její minulosti byly určitě tím nejhezčím na celé knize. Prostě příjemná kniha s hezkou atmosférou anglického venkova a kdo má náladu na něco oddechového mohu doporučit všema deseti.

7 21.03.2020

Kdo zná knihy Erskinové, tak nebude překvapen. Kniha je přesně taková, jako ty předchozí, dvě dějové linie, trochu romantiky, šílenství, duchů, hodně Anglie (v tomto případě Wales). Asi je naivní si myslet, že po těch 15 knihách, nebo kolik jich už napsala, se totálně změní její způsob psaní, popř. tématama. Kdo má rád její knihy a čeká příběh od Erskinové tak se ho dočká. Já jsem na ni, nebo na tento druhu literatury, měla náladu a dostala jsem, co jsem očekávala. Takže za mě spokojenost, i když už ty knihy nemají takové kouzlo, jako když jsem četla první či druhou od ní.
Ale pravda je, že korektora by ta kniha potřebovala jako sůl. Když je v knize jedna či dvě chyby, tak to přecházím, ale tady jich bylo jak máku.

3 29.10.2017

"Dobrá kniha, Marcusi, je taková, u které nám je líto, že skončila". Tak to byla poslední věta v úvodním odstavci Epilogu. A mně to bohužel líto není. Kniha se četla dobře, ale tak 3/4 knihy jsem přemýšlela, jestli je to bráno vážně a nebo je to jakási parodie na detektivku (viz. Marcusova matka, až přehnaně velká láska mezi Harrym a Nolou atd.). Jsem trochu zklamaná, čekala jsem, že mě děj více vtáhne, ale to se bohužel nestalo. Doufám, že druhá kniha spisovatele bude lepší, protože kvůli ní jsem se rozhodla si Pravdu o případu HQ přečíst.

4 19.10.2017

Já jsem unešena a přiznám se, že více než u Do tmy. Do tmy byla taková neuchopitelnější a snovější a navíc příběh vlastně jednoho člověka. U Ke dnu se nám příběh více tříští, protože sledujeme osudy více postav, které se samozřejmě propojují. A to mi možná sedlo trochu víc a nebo to byl ten podzim, který mám tak ráda. Každopádně kniha je to krásná, i když rozhodně ne veselá. Doufám, že se brzy dočkáme další knihy (že by zimní?). Rozhodně je Anna Bolavá příklad toho, že stojí za to sledovat české autory a českou literaturu.

6 09.10.2017

Tak se nám Joona Linna vrátil. Ale to je asi tak vše. Ke knihám od těchto autorů jsem už delší dobu měla výhrady, ale vždy jsem sáhla po nové knize z této série, protože to bylo čtivé a Joonu jsem, jako postavu, měla ráda. Jenže on už Lovec králíků není ani tak čtivý. Vlastně mi první půlka přišla dosti těžkopádná. Z Joony se stal superman s telepatickými schopnostmi, který nepotřebuje ani žádná vodítka, protože přesně ví, co vrah udělá. Linka s teroristy naproto vyšumí do ztracena a ke konci se člověk neubrání tomu, že tohle už někde rozhodně četl (ano Deset malých černoušků). Nebylo to vlastně ani zklamání, protože jsem nic nečekala, ale byla to bída. Dle konce to nebyl poslední díl. Další si přečtu, nejspíš, ale doufám, že místo hektolitrů krve a popisu co nejbrutálnějších scén se raději zaměří na propracovanější děj.

3 09.10.2017

Setkání s panem Hájíčkem podruhé, poprvé to bylo u Rybí krve, a opět to byla síla. Dvě věci na jeho knihách mám ráda. První je téma (jak u Rybí krve, tak u Selskýho baroka). A ta druhá, mnohem podstatnější věc, je atmosféra. Ta jemná poetika. Všechno to člověk cítí, vidí a prožívá. Jasně, dá se tomu lecos vytknout, ale ta atmosféra...Krása a rozhodně ne poslední setkání s jeho tvorbou.

7 16.02.2016

Čtivost. To je to, co spojuje všechny knihy Larse Keplera. Krátké kapitoly "končící v nejlepším" jsou velmi dobrý tah, ale nemůže se u nich zbavit dojmu, že příběhy tak nějak kloužou pouze po povrchu, nejde to do hloubky, postrádá to atmosféru. Jejich knihy mi připomínají akční hollywoodské filmy se spoustou akce a závěr, který je až za hranicí uvěřitelnosti. Ono to sice baví, ale také se to rychle vytratí z paměti. Stalker má navíc i dost nesympatické postavy v čele s hl. vyšetřovatelkou Margot a jejím kolegou Adamem, o profesionalitě ostatních členů by se taky dalo silně polemizovat a těch hluchých míst tam bylo také dost. Suma sumárum je to sice čtivá, ale průměrná detektivka.

7 09.10.2015

Myšlenky v knize nejsou špatné, rozhodně stojí za to se nad nimi zamyslet, bohužel příběh sám mě tolik neoslovil a to se z takového námětu dalo vytřískat určitě dost. Holt se musím smířit, že u knih P. Coelha se musíme "potkat" ve správný čas, aby to fungovalo, tady jsem byla tak na půl cesty.

24.07.2014