fisa14 komentáře u knih
Opět mě autor nezklamal a kniha se četla jedním dechem. Drsný jazyk a syrovost s jakou autor píše mě vždy vtáhne do děje každé jeho knihy. Ano, díky krutosti mám občas problém dočíst stranu nebo kapitolu, ale nedá mi to a musím číst dál a doufat, že každé zlo bude potrestáno a sny hrdinů se naplní.
Na knihu jsem se moc těšila. Nikdy jsem nečetla knihu japonského spisovatele a byla jsem mile překvapena. S dcerou koukáme na animované japonské filmy a možná i proto, jsem si celý příběh přehrávala v hlavě animovaně. Stalo se mi to u knihy poprvé a byla to zábava.
I když je v názvu knihy kocour, hlavním hrdinou je mladý, uzavřený student. Provází nás světem knih a donutí nás ( mě tedy určitě) zamyslet se nad tím, co pro nás knihy znamenají a jak se k nim chováme.
Určitě se k této knize ještě vrátím.
Mrzí mě to, ale autorčin styl psaní mi moc nesedl. Bylo to jak na houpačce. Některým pasážím jsem vůbec nevěřila a některé byly popsány moc pěkně. Pro mě to nebyla kniha, kterou bych přečetla jedním dechem.
Knize jsem dlouho ( i přes časté doporučení) odolávala. Jsem však ráda, že jsem si na ni našla čas a musím říct, že jsem ji přečetla jedním dechem.
Jestliže bych měla popsat knihu jedním slovem, bylo by to slovo KDYBY ( kdyby tam nešla, kdyby to řekl, kdyby to udělala nebo neudělala,...).
Zlodějka knih je malá, statečná holka, která i přes všechny útrapy jejího dětství dokáže žít naplno. Autor moc pěkně popisuje její vztah s nevlastním otcem, díky němuž pozná kouzlo knih a hlavě sílu slov.
Tato kniha je hlavně o slovech. Ať už těch nevyřčených nebo těch která dokáží pomoct, ale i zranit.
Smrt je zde postavou důležitou, vždyť je všudypřítomná a ukazuje nám, jak je těžké žít a lehké umírat. Líbí se mi, jak jako vypravěčka provází celým příběhem se sobě vlastními postřehy o životě nás lidí.
Moc pěkně napsané. Je spousta knih kde se prolíná minulost se současnost a popravdě už mě začínají nudit. Toto ovšem není ten případ. Tato kniha je úžasná a věřím, že si ji brzy zase přečtu.
Jen mě zaráží, že je ze série. Ale díky bohu, konec není otevřený. Prostě správný ( dost předvídatelný) Happy End
Knihy a přátelé jsou to nejdůležitější v našem životě.
Musím se přiznat, že v začátcích mě kniha moc nebavila. Když jsem však poznala jednotlivé postavy, hned mi přirostly k srdci ( až na Sabine Gruberovou :)).
V začátku na mě kniha působila hodně depresivně. Poté mě však děj pohltil.
Jaké by to bylo vyzkoušet si své paralelní životy a poučit se ze svých rozhodnutí ?
Kniha mě hned zaujala svou obálkou. Obsah je ale ještě hezčí.
Krásně napsaná kniha, o přátelství, odvaze a strachu z neznámého. Nezáleží na tom CO nebo KDO jste, když máte přátele zvládnete vše.
VŠECHNA ZVÍŘATA JSOU SI ROVNA, ALE NĚKTERÁ JSOU SI ROVNĚJŠÍ.
Téma které bylo, je a bohužel zřejmě i bude.
Miluji Körnerovou, ale tato kniha mě zklamala. Po přečtení Domu U Tří borovic jsem se na knihu moc těšila. Chvilkami mi však připomínala telenovelu.
Kniha mě mile překvapila. Byla o něčem úplně jiném než jsem si v prvních chvílích myslela. Nezáleží na tom kdo nás vychoval, ale jak.
Dovolím si pár úryvků z knihy:
Ženské zkrátka musejí vydržet víc. Musejí. A také to, třeba i s vypětím všech sil, nakonec dokážou. ( str 147)
.... ,že ty nejbolavější zážitky si dítě s sebou nese až do dospělosti. Že formují jeho povahu, ovlivňují vnímání světa i vytváření mezilidských pout. (str 197)
Kniha se mi líbila ještě víc ne Heřmánkové údolí ( to bylo ale také super).
Opravdu krásný příběh. V knize nejsou žádná hluchá místa, žádné zdlouhavé popisy. Kniha má spád a i když je zřejmé jak příběh dopadne, vždy mě v ději něco překvapilo. Hana Marie Körnerová se stává mou velmi oblíbenou autorkou.
Moc se mi líbilo, jak autorka popisuje hlavní hrdinku. S Effie jsem se, někdy i s hrůzou, ztotožňovala ( sebepodceňování, práce v knihkupectví, láska k vínu :), .. ). Kniha mě bavila a těším se n další.
Silný příběh o velmi silné ženě. Autorka moc dobře píše. Vtáhne vás do děje. I když popisuje drsnou dobu, vyhýbá se násilí.
Kniha se moc dobře četla. Těším se na pokračování.
Tři příběhy o dobru a zlu. Tři náhledy do lidské mysli.
Venkovské sídlo nelze srovnávat s Panským domem je úplně jiná. Líbila se mi.
Kniha se četla dobře, na originál však nemá. Děj byl předvídatelný. Ale jako letní čtení fajn.