fénix56 komentáře u knih

Od Jarmily Loukotkové jsem četla asi všechny historické romány, ale tento mne nejvíc zaujal. Kromě vytříbeného slohu spisovatelky, napínavého děje (doba první punské války) a svérázných charakterů, jsou v knize popsány i dva rozlišné způsoby boje Římanů a Kartaginců. Disciplinovaní Římané v čele se sebejistým vojevůdcem Regulem, přezdívaným Králek, proti Kartagincům, kteří se vyžívají spíše v obchodě než v boji. Konec mne překvapil, ale vlastně překvapivý nebyl, když jsem se zapřemýšlela nad Regulovou povahou....

5 23.12.2019

Do knihy jsem se dlouho nemohla začíst, vadilo mi prostředí, postavy i děj... Možná hrálo roli i to, že jsem knížku srovnávala s nádherným románem Ruty Sepetysové Sůl moře, kterou jsem četla jedním dechem.

3 21.12.2019

Cestopisy od Mileny Holcové mám velmi ráda, sedí mi její styl psaní i to, že všechny země, které procestovala, popisuje netradičně. Spíš než popis památek jde o zážitky a setkávání s místními lidmi. A tím, že se dostane až do domácností "domorodců", dozvídáme se informace, které se jinde nemáme šance dozvědět:-) (viz název knihy)

7 21.12.2019

Kniha americké spisovatelky Kristin Hannah se odehrává v malé francouzské vesnici za druhé světové války. Dvě sestry, kterým brzy zemřela matka a otec se o ně příliš nestaral, prožívají válku každá podle své povahy. Divoká Isabelle se okamžitě vrhne do odboje, opatrná Vianne dělá vše pro to, aby hlavně ochránila svou malou dceru Sophii. Osud je ale nakonec k oběma krutý.

Krásná, dojemná kniha, ke které se budu vracet, i když už budu vědět, jak to dopadne. Válka semele všechny....

16 21.12.2019

Od Marty Davouze jsem nejdříve četla knihy o Bretani a ty se mi četly lépe. Tato byla moc pesimistická, bylo to takové vyřizování účtů, i když určitě napsané pravdivě.

4 21.12.2019

Na této knize je zajímavý hlavně popis mentality kmene Tuaregů, která je pro nás dost nepochopitelná. Připomínalo mi to podobnou knihu, Jezdci od J. Kessla, která se odehrávala v Afgánistánu. U obou knih jsem měla pocit, že čtu o dávné minulosti, ale šlo vlastně o současnost.

3 21.12.2019

Vždycky jsem tvrdila, že číst fantasy by mne nebavilo. Odříkaného největší kus. Do ságy Hra o trůny jsem se zcela ponořila, všech pět dílů jsem přečetla už několikrát. A samozřejmě jsem sledovala i seriál. Jenže seriál se v určitých liniích začal s knihou rozcházet. Tak mi jen zbývá doufat, že pan Martin tu svou sérii knih dopíše.

Stejně před spisovatelem smekám. Vytvořil propracované dílo, kdy záleží na každém detailu, svérázné charaktery, které se ovšem díky bouřlivým událostem mohou měnit. Jediným, ale jen malinkým mínusem, bylo občasné vyjmenovávaní spousty šlechtických rodů, včetně erbů, které nebyly pro děj důležité. Ale to se dalo přeskočit:-)

14 21.12.2019

Kdysi hoooodně dávno, jsem nejdříve viděla film Past na Popelku. Pak jsem někde v antikvariátu narazila i na knihu, kterou jsem si bez váhání koupila. Od Sébastiena Japrisota jsem četla více knih, ale tato byla první a možná i nejlepší. Rozhodně byla jedinečná dějem. Když už jsem byla přesvědčena, že vím, jestli je hlavní postava vražedkyně nebo zavražděná, bylo v další kapitole zase všechno jinak, vlastně až do konce knihy.

9 20.12.2019

Přestože čtu knihy s historickými tématy velice ráda, o ruské historii jsem toho bohužel moc nečetla. Takže jsem se s očekáváním pustila do čtení. Téma bylo zajímavé: špehování carevny a jejich blízkých chudou dívenkou, která se díky svému donášení dostává v hierarchii dvora stále výše. Jenže zajímavý obsah vyloženě pokazilo neuvěřitelné množství pravopisných chyb. Podle mne jich byly desítky....

4 20.12.2019

Toto je asi jediná kniha, která se mi líbí méně než film. Film Anglický pacient považuji za jeden z mých nejoblíbenějších filmů, ale knížka mne místy nudila. Námět vynikající, ale zpracování bylo pro mne poutavější ve filmové podobě.

4 20.12.2019

Nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, ale asi jsem měla velké očekávání a to může být příčinou částečného zklamání. Téma knihy bylo zajímavé, vše bylo i dobře napsané, jen některé kapitoly jsem četla s nadšením a některé mne nezaujaly.

9 20.12.2019

Kniha nabízí možný průběh pomsty synů slavného Ragnara Lodbroka, který zemřel na hadí uštknutí v northumbrijském vězení. Vše je vyprávěno z pohledu mladého chlapce, kterého zachrání před oprátkou vikingští bojovníci.

Postavy synů byly autentické, kromě nich se zde vyskytovali i fiktivní hrdinové. Příběh byl zajíavý a docela dobře se četl, jen mne trochu rušilo, že jsem před čtením knihy viděla seriál Vikingové a tam měli Lodbrokovi synové jiné povahové rysy. Samozřejmě, seriál i kniha jsou fikce, jakou povahu synové i jejich otec ve skutečnosti měli, už dnes nikdo nezjistí....

5 20.12.2019

Podle této knihy byl natočen film Želary, a mysím si, že velice dobře. Vyjímečný a zajímavý příběh, krásná příroda, svérázné charaktery drsných horalů. Ale přestože je kniha nádherná, o trošičku víc se mi líbila kniha Želary.

9 18.12.2019

V knize je několik povídek o osudech obyvatel horské vesničky Želary v období první republiky. Barvité a lyrické popisy krajiny se střídají s popisem krutosti přírody a neidealizovaných vesnických lidí. Je zde spousta svérazných postav (svérázná kořenářka Lucka Vojničová, zručná Žeňa, v mladí vysmívaná kvůli leváctví a koktání, sirotek Vratislav Lipka, všemi nenáviděný, ale milovaný jeho malou kamarádkou Helenkou, Vratislavova matka Lenka, znásilněná, neprozradivši otce svého dítěte, těžce nemocný Vilém, považovaný za otce Vratislava, nešťastný inženýr Šelda, stále vzpomínající na svou lásku Pavlínu...

Zamlženost a nejasnost některých příběhů je vyřešena v poslední kapitole. Vše do sebe zapadá a propojí se v ucelený příběh.

Jedna z nejhezčích knih, které jsem četla... Smekám před spisovatelkou, která ji napsala ve svých osmdesáti letech.

13 18.12.2019

Je to první z knih od Jonase Jonassona, které jsem četla a od té doby čtu od něj všechno, co se u nás objevilo. Líbí se mi jeho nezvyklý styl, kombinace současnosti s minulostí, okořená svérazným stylem humoru, někdy velice "nekorektním".

17 15.12.2019

Tak tato knížka mne dostala.... I když to nebylo jednoduché čtení a nakonec jsem přes slzy ani nemohla číst. Ale přesto končí v určitém směru optimisticky a hlavně je zde všudypřítomné varování, aby se podobná situace neopakovala. A taky bychom si měli uvědomit, že lidé jsou často úplně jiní než jak působí navenek, ať už v kladném nebo záporném smyslu.

28 09.12.2019

Mám ráda historické romány, proto jsem byla zvědavá, jak pojala osud Eleanory Akvitánské tato spisovatelka. Musím říct, že kniha mne nezklamala, i když místy byla trochu rozvláčnější. Spisovatelka se ve velké míře držela historických skutečností a pokud tyto skutečnosti nejsou úplně jasné, nefabulovala s nimi (např. vztah se strýcem v Antiochii). Těším se na další dva díly...

4 09.12.2019

Když jsem knížku četla, skoro pod všechny "strachy" bych se podepsala. Jen už jsem v jiné věkové kategorii, proto už řeším trochu odlišné problémy, než autorka. Ale ty neustálé obavy ve mně stále přetrvávají, takže jsem se při čtení knížky uklidnila, že v tom nejsem sama:-)

3 09.12.2019

Kniha Tiché roky je dobře napsaná, s neobvyklým příběhem. Jen jsem dříve než tuto knihu četla Hanu, které je pro mne nepřekonatelná a asi se vždy budu dívat na další tvorbu Aleny Mornštajnové tímto prizmatem.

18 09.12.2019

Knížku jsem dostala k narozeninám a protože jsem fanoušek skupiny Rolling Stones i Keithe Richardse, udělala mi radost. O jeho drogové minulosti se ví, nicméně dokázal závislost překonat a jeho energie, která z něj při jeho "podzimu života" srší, je obdivuhodná. Překvapila mně i jiná stránka Keithe, o které se moc neví, a to jeho sečtělost. Hvězdičku bych jen strhla za pro mne nezáživné pasáže detailního popisování hry některých jeho hudebních vzorů.

5 09.12.2019