Evus komentáře u knih
Výborná detektivka s mojí oblíbenou postavou Daneelem. Bylo zajímavé číst jména planet a vzpomínat, jak je navštívili Janov Pelorat a Golan Trevize v sérii Nadace o takových 25 000 let později úplně pusté nebo přeměněné...
Výsledný dojem z knihy je spíš průměr všech povídek - byly tu nejlepší i nejhorší povídky, které jsem od Asimova četla, ale v mysli mi utkvěly spíš ty lepší, takže celkem spokojenost nad oddechovou tématikou
Tato kniha ve mně nechala rozporuplné pocity. Přečetla jsem ji skoro na jeden zátah, takže jsem o tom zatím nestihla moc přemýšlet, ale představa nějaké Věčnosti, která se cítí být nadřazená běžným Skutečnostem, a proto o nich může rozhodovat, se mi ani trochu nelíbila. K tomu postava až neuvěřitelně arogantního Harlana, který předčil snad všechny ostatní, aby si léčil svůj komplex méněcennosti, a stačilo mi to. Knížka jako vždy výborně napsaná, ale...
Skvěle psaná kniha, která se četla skoro sama, konec měl sice trochu fantaskní, ale i tak skvělý dojem. Až na naprosto nadbytečně používaný výraz žába, ze kterého se mi ke konci už dělalo špatně
První jsem četla povídku Dvěstěletý člověk, takže jsem věděla jak Andrew skončí, i tak mě ale tato rozpracovaná verze ztrhla a naprosto pohltila, takže odpouštím i občasné nesrovnalosti ve stáří jednotlivých osob.
Hrabalovský styl vyprávění je jedinečný, jakákoli postava mi svým přístupem připomíná mladého nadšeného člověka, z knížky cítím optimismus, nebo alespoň takové smíření se životem, i když vlastně vůbec optimistická není
První půlka byla naprosto skvělá - povídky o robotech jsou zajímavé, promyšlené, prostě Asimov. Ale druhá část - eseje mě moc nezaujala. Možná proto, že jsem minulý týden dočetla Trochu magie a všechny ty eseje mi přišly stejné, místy si protiřečily a omílaly pořád dokola totéž. Navíc mi moc nesedla ta Asimovova americká nadřazenost typu "Amerika byla stvořená k vedení světa a zbytek si může akorát tak..." řekl to sice jen v jednom eseji, ale cítím to skoro ze všech...
Tedy na Asimova mě kniha velmi zklamala. Povídky o Azazelovi mě nijak nezaujaly, myslím, že do fantasy mají celkem daleko, nejsou ani vtipné, ani nějak extra zajímavé. Eseje se mi líbily mnohem víc (až na poslední asi tři, kde Asimov vynáší sebe a Ameriku do nebe, IQ 270 budu jeho "zdravému sebevědomí" samozřejmě bez pochyb věřit). Takže Azazel za **, eseje za ****
Jedna z prvních detektivek, co jsem kdy přečetla, velmi se mi líbila, i když příběh mohl být delší
Krásná knížka pohádek od klasika minulého století, hlavně jednoslabičná pohádka dokazuje, jak si Werich hraje s jazykem i humorem
I přes to zvláštní zakončení se mi kniha líbila. Naopak otevřený konec dost podnítil moji fantazii, když jsem začla uvažovat, co všechno se mohlo stát
Zajímavě psaná nenásilně humorná kniha, velmi překvapila a líbila se
Asi nejlepší z celé trilogie, především vyprávění o islámských světech mě velmi zaujalo, i když mám dojem, že po svržení Talibánu již dost informací o bezpečnosti neplatí
Zajímavé pokračování příběhů z cest, opět ve čtenáři budí touhu popadnout krosnu a vyrazit na nejbližší výpadovku
Zajímavé postřehy z cest, sama bych ráda podobný způsob cestování vyzkoušela
Naprosto famózní zakončení série, celá kniha mi poskytla námět k přemýšlení na celou noc po dočtení, opravdu to stálo za to. Člověk si stále představuje, jak to tu bude vypadat za 25 000 let
Za půl dne přečteno, tentokrát opravdu stála za to, jak příběhem mezi Evou a Roarkem, tak "nečekaným" vrahem
Promyšlený ucelený příběh plný nečekaných zvratů, zhltala jsem ho jedním dechem
Jako ukázka, proč se ještě ve 20. století mohly stát takové hrůzy, je Mein Kampf výborný. Byly určité části, které by se mi jako národu poníženému po první válce (byť právem) velmi líbily a mé nezaujaté já tolik nepřekvapuje, jaký měl Hitler úspěch. Ovšem z literárního hlediska - škoda každého slova.