evismaior komentáře u knih

80% - Dlouho jsem si při čtení myslela, že se z toho stane můj nejoblíbenější díl s Rhymem a Sachsovou, ale nakonec to řadím "jen" mezi ty povedené. Téma tetování na kůži v téhle sérii ještě nebylo a ráda jsem se dozvěděla i něco z teorie díky vyprávění vedlejších postav - tatérů (a přesvědčila se, že já ty správné pohnutky nechat se tetovat prostě nemám:-)). Amélie a Lincoln zde nebyli tak otravně předvídaví, takže celkem logicky bylo i hodně obětí. A opět se objevila i postava jejich skoro adoptované dcery Pam. A třebaže se také dalo předvídat, že jedna z nových postav bude do příběhu zapletená více, než bychom čekali, tak to zas až tak nevadilo. Dobře zpracovaná mi přišla i provázanost na úmysl jedné typické americké sekty způsobit mnohem větší škodu a více obětí, než jen ty tetované. Ovšem závěrečné překlopení do promyšleného činu jisté nejmenované postavy, která Rhymovi pořád nedá spát, mi přišlo nesmírně překombinované, to to prostě nemohlo zůstat jen u té sekty? Fakt by nemohli být sami tak chytří, aby tohle vymysleli? Tyhle závěrečné překombinované zvraty v ději už jsou vážně dost únavné (hlavně tedy tím, že už je čtenář prostě čeká, takže ani není překvapený, spíš naopak otrávený), bylo by moc fajn, kdyby se Deaver od nich pro jednou dokázal oprostit...

2 29.04.2019

65% - Ta moudra sama o sobě jsou určitě v mnohém inspirativní - nehřešte slovem, neberte si nic osobně, nevytvářejte si žádné domněnky a k tomu ještě dělejte vše, jak nejlépe dovedete (protože tím se každopádně nedá nic zkazit), i když by z toho stačil zřejmě udělat jeden delší článek a vysloveně bych z toho neždímala materiál na celou knihu. Hodně dobré je ono - neberte si nic osobně, protože všechno, co vám kdo říká a jak se k vám chová, vypovídá věci často spíš o něm a ne o vás - protože vás vlastně vůbec nezná. Jo, tohle je asi hodně velká pravda a když jsem teď svědkem, že se někdo do někoho naváží, docela je zajímavé se na to dívat z tohoto úhlu pohledu. Jenže autor už to přehání, když tvrdí, že tím dojdeme štěstí - jako, když to hodně přeženu, asi bych nechtěla sedět v plynové komoře a snažit se umřít se šťastným úsměvem na rtech, protože přece ti náckové o mně nic neví a všechna ta zvěrstva dělají proto, že sami mají nějaký problém. Taky mi přišlo přehnané, že vlastně nemám nikomu věřit, co mi říká, ani to dobré, ani to špatné, protože ten člověk se zabývá sebou a nikoli mnou. Takže fajn, ono je pak lepší spolu vůbec nemluvit, nesnažit se druhého pochválit a ani ho nekritizovat, i když to, co udělal bylo zjevně objektivně špatné. Jako kdybychom se podle názoru autora každý měli uzavřít ve světě vlastní hlavy a řešit jen sami sebe - a to mi přišlo smutné... No, nakonec je to i přes všechnu slávu jen další rádoby návod na život jako hromada dalších - a člověk by si z toho měl vybrat to, co jemu samotnému pomůže - a o to jsem se snad úspěšně pokusila.

3 29.04.2019

80% - první díl mě nijak zvlášť neoslovil, druhý se mi zdál o dost lepší a v tomto pokračování šla kvalita opět o něco výš. Předně oceňuji, že autorka už používá ten "cool" jazyk hlavního hrdiny mnohem uměřeněji a i těch výkřiků velkými písmeny bylo poskrovnu. Co se mi ale líbilo nejvíc, to byl samotný příběh, kdy Honza s pejskem odjíždějí na prázdniny za prarodiči do Beskyd, opět se objevuje celkem vtipná postava bratrance Robina - nešiky v dílně, ale zdatného kuchaře - i kamarádky Moniky, která přijede na ekotábor, což se ukáže být pro dětské čtenáře zdrojem mnohých zajímavých informací. Celé mi to hodně připomínalo prázdninové filmy s Tomášem Holým (Za trnkovým keřem a spol.), které mám moc ráda. Myslím, že je celkem škoda, že se autorka zatím neoprostila od útlého formátu literární soutěže Albatrosu a vrší na čtenáře kusovitě jednotlivé informace jen tak halabala a najednou je konec. Tohle by si zasloužilo košatější příběh, přece jen už to není pohádka pro úplně malé děti před spaním, takže proč z toho neudělat pořádné prázdninové dobrodružství?

1 16.04.2019

70% - Po prvním dílu, který ve mně valný dojem nezanechal, jsem dala šanci i dílu druhému a vyplatilo se. Příběh je mnohem vydařenější a hlavní hrdina už mi nepřipadal jako ne zrovna sympatický kluk, který sice chce psa, ale povinnosti s tím spojené už ho zas tak neberou - tady naopak s pejskem prožívá všechno a snaží se dokonce si i na to vydělat prací v tátově firmě. K tomu se ještě stará o babičku a v neposlední řadě i o mladšího spolužáka, kterého šikanují deváťáci. Zápletka s počítačovou onlinovkou sice moc věrohodně nepůsobila (ledaže by tu hru hráli vážně jen žáci jedné školy), ale jinak to bylo fajn, až tedy na ten autorčin styl psaní, kdy čtenáře od začátku vrhne do nestrukturovaného děje a vrší na něj bez ladu a skladu jednotlivé zápletky, než dojde do konce. Na hovorový styl hlavního hrdiny jsem si od minula už jakž takž zvykla, ale ještě pořád nechápu ty výkřiky velkými písmeny, zvlášť když pocitově bych měla dojem, že by měla z 90% být zvýrazněna jiná slova než ta, která na nás ze stránek vykřikují. Tak uvidíme ve třetím dílu, jestli se to ještě někam posune.

08.04.2019

65% - byla jsem varována, že tohle je zřejmě zatím nejslabší díl série o Sachsové a Rhymovi, takže jsem od toho mnoho nečekala. Zápletka je navázaná na americkou tajnou službu, která bezpilotními letouny na dálku likviduje protiamerické živly, a to přesto, že zpravodajské informace jak o závadnosti těchto živlů, tak i o jejich konkrétní situaci vhodné či nevhodné k likvidaci s ohledem na vedlejší ztráty, mohou být dost často mylné či rovnou zmanipulované. Úplně mi to nesedlo, půlku knihy mi trvalo se do příběhu ponořit, a to i s ohledem na to, že Rhyme se motal kdesi po Bahamách, zatímco Sachsová zůstala vyšetřovat v New Yorku a pár věcí dokonce i nedomyslela, díky čemuž zemřel nevinný člověk (a ona to až na krátké zamyšlení celkem v pohodě přešla). Záporné postavy byly tentokrát takové nemastné neslané (a zejména neprokreslené), jako by Deaverovi už docházela na padouchy inspirace, a tak jednoho aspoň nechal vařit podle svých vlastních receptů. A trochu únavné bylo to jeho obvyklé - "ukončím kapitolu s tím, že se někomu hodnému přihodí něco hrozného" - ovšem hned vzápětí to otočil a vyklubalo se z toho něco jiného - on tenhle postup používá samozřejmě ve všech knihách, ale tady to na mě vyskakovalo vážně snad v každé kapitole, a to s dost předvídatelnou následující otočkou o 180° - až jsem se při závěrečné scéně, když zcela záměrně ve čtenáři budil dojem, kdo že to jde na operaci, a pak tam šel (jak jinak) ten druhý musela smát, protože už to působilo trapně. Ale na detektivku je to pořád nadstandard, to jen že od Deavera čekám víc. Takže snad příště...

1 22.03.2019

80% - Knihy s odklápěcími okénky nás s dítkem baví už několik let, tuto o ponících a koních jsme ale ještě neznali. Druhy koní, části jejich těla, typ kroku, cvalu, péče o koně, to vše tam jednoduchou srozumitelnou formou je. Škoda jen, že se ty knížky nedělají nějak trvanlivější - při častém prohlížení se nezřídka nějaké to okénko utrhne...

06.03.2019

80% - soubor odpovědí uznávaného českého psychologa na otázky rodičů, prarodičů, zkrátka všech, které trápilo něco ohledně jejich dětí, které vycházely časopisecky a následně z nich vznikla kniha. Asi bych si představovala řazení spíš podle jednotlivých témat, než podle toho, jak odpovědi postupně vznikaly podle zaslaných otázek, ale i tak je to čtení poutavé, je vidět, že pan profesor měl za léta praxe hluboký vhled, a to nejen do duše dětí, ale i jejich rodičů. Odpovědi píše s citem pro věc a přitom realisticky - jako někdo, kdo přesně věděl, jaký by měl být ideální stav, ale zároveň jak málo reálné je v praxi často toho stavu dosáhnout. Asi nezapomenu na jeho úvahu "hubené dítě = šťastné dítě", která mě přesvědčila, že vážně nemusím dítěti cpát jídlo doslova krku, že ono hlady neumře (samozřejmě pokud tam není nějaký zdravotní problém), že se mu prostě jenom zrovna jíst nechce a že to jinými slovy znamená, že nemá potřebu kompenzovat si jídlem nedostatek citového zázemí.

06.03.2019

40% - Na Allenovy filmy se ráda podívám, ale tady jsem při čtení nebyla schopná vézt se s autorem na jedné vlně. Přišlo mi to hrozně nudné, což vzhledem k originální zábavnosti jeho filmů byl pro mě dost zvláštní a nečekaný dojem.

2 25.02.2019

80% - Vztekloun, Měkoň a Květoň šli taťkovi Šmoulovi pro nové přesýpací hodiny, vlezli do kyvadlových hodin, které je omladily, a tak se z nich stala Prťata. A protože měli dobré srdce, rozhodli se smutné Šmoulince pořídit kamarádku. Příběh o tom, jak vznikla Sašetka, je povedený a formát malé knížky na jednorázové přečtení opět nezklamal.

22.02.2019

60% - Knížka je napsaná pěkným jazykem, opět se potvrzuje, že není nutné používat nespisovnou češtinu, aby knihy pro děti působily víc cool - autorčin styl vyjadřování mi přišel jako zcela adekvátní vzhledem k příběhu a hlavním postavám. I dějově to mělo určité pěkné momenty (nový kluk ve třídě, pro někoho nový kamarád, ovšem rivalita jiného spolužáka, která přeroste v čin, z něhož je pak nový kluk obviněn, i historka s rozbitými houslemi a zmizením kamaráda, který za ně shání náhradu není zlá), na můj vkus ale autorka v textu odděleném jen občasným číslem či barvou písmen bez ladu a skladu splácala až moc věcí dohromady - ok, že se v případě vítězné knihy literární soutěže Albatrosu dočkáme politicky korektního tématu, kdy se "bílý" kluk spřátelí s poctivým a milým romským chlapcem, to chápu. Ale už to nutně nemuselo gradovat dalším sociálním tématem (pomoc chlastajícímu bezdomovci), a i kdyby, asi bych tam pak oželela tu sci-fi vsuvku s neviditelným vynálezcem kořeněnou navíc občasnými rozhovory školní tabule a houby či vloženou stránkou suchého výčtu pravidel sportovní hry kin ball, kterou děti hrají - to si asi zájemci snadno mohou vygooglit (a hrdinové knížky googlit umí, tak pochybuji, že by to neuměla cílová skupina čtenářů:-)).

1 21.02.2019

80% - I tentokrát se autorovi podařilo vybrat si zajímavé téma - vraždy pomocí elektrického proudu, přičemž v tomto pokračování detektivních hádanek rozplétaných Lincolnem Rhymem a Amélií Sachsovou mě asi víc než kdy předtím fascinovalo, do jaké míry je Deaver schopný (a hlavně ochotný:-)) si podrobně nastudovat aspekty toho, o čem píše - zde tedy elektrického proudu, jeho výroby a vedení z elektrárny přes rozvodny až do poslední zásuvky, obloukových výbojů a dalších nebezpečí s elektrickým proudem spojených a možností, jak se nenechat proudem zabít. Škoda jen, že se to dost dlouho motalo kolem nudného podezřelého a jeho celkem nezáživného motivu, nakonec se sice podle očekávání objevil Hodinář, ovšem podobně jako v románu, kde se objevil poprvé, jsem s ním měla problém, že na můj vkus dělá věci prostě strašně moc překombinovaně. Až tak, že na to Rhyme (a s ním i pozorný čtenář) vždycky dost snadno přijde.

1 08.02.2019

80% - Než jsem se dostala k této knížce, viděla jsem výborný film s Anthonym Hopkinsem a Emmou Thompson (a Hughem Grantem:-)). Proto jsem se na knížku moc těšila, neboť jsem očekávala mnohem hlubší vhled do příběhu. Toho se mi však nedostalo - film je opravdu velmi věrný a skvěle románovou předlohu adaptuje a představitelé hlavních rolí jsou ve svém výkonu tak poplatní románové předloze, že jsem je při čtení stále měla před očima. Kniha je napsaná formou vzpomínek pana Stevense během jeho možná první delší dovolené, když v době, kdy má panství lorda Darlingtona svá slavná léta dávno za sebou, jede navštívit bývalou hospodyni, o níž vzhledem ke svojí zaslepenosti a oddanosti jediné myšlence - dokonale sloužit - ani neví, že si na něj kdysi myslela. Zprvu bylo dost obtížné včíst se do jeho stylu uvažování, který není schopný vybočit ze zajetých kolejí, bylo to jako se ocitnout v kleci něčí hodně omezené hlavy. Ale postupně se dalo proniknout trochu pod povrch a utěšit se tím, že minimálně i on nakonec trochu přemýšlel o tom, jaká byla role a názory jeho pána v období před a během druhé světové války. Myslím, že asi nejlépe ho charakterizuje mrazivá scéna, kdy mu umírá otec a on se vrací obsluhovat na konferenci - protože i otec, bývalý majordomus, by to takhle považoval za správné. A pan Stevens je tak zaujatý povinností, že si ani nevšimne svých vlastních slz.

6 07.02.2019

70% - doma máme Šmouly v oblibě, takže jak se něco objeví v knihovně, dítko to hned tahá k výpůjční přepážce. Černí Šmoulové nakažení mouchou a kousající se mezi sebou sice nejsou tím nejlepším, čeho se čtenáři může ze Šmoulí říše dostat, ale příběh má vývoj a spád, jedná se sice o knížku ale při čtení jako bychom na Déčku koukali na další díl. A přečtení zhruba i stejnou dobu trvá - akorát na udržení pozornosti těch nejmenších čerstvých čtenářů. Není to zlý nápad vydávat to formou těchhle kapesních knížek.

05.02.2019

40% - pátrám po dobrých knížkách pro dítko, tak jsem se zkusila odpíchnout od titulů, které zvítězily v literární soutěži Albatrosu, ale u téhle knížky jsem spíš na rozpacích. Jasně, možná jsem ovlivněná tím, že když se v létě po ránu cestou do práce vyhýbám psím exkrementům a zapáchajícím čůrkům moči, nejsem z faktu, že je v Česku milion psů zdaleka tak odvázaná jako hlavní hrdina;-) To ale asi nebude rozhodující. Spíš to bude jednak tím, že na mě hlavní hrdina s tím štítěním se klíštat, psích výkalů a srsti páchnoucí leklou rybou nepůsobil moc důvěryhodně jako někdo, kdo fakt chce psa a něco o tom ví. Tohle prostě s normálním psem člověk zažije a myslím, že jsem byla zhruba v jeho věku, když jsem poprvé drhla auto od zvratků našeho nového pejska, kterého jsem si prosadila:-) (hele, vlastně bych měla být cílová skupina té knihy!). Druhá věc byla ta, že se dle názvu dal očekávat nějaký vtipný a záludný boj s rodiči o pořízení psa, jenže se brzy rozplizl do toho, že rodiče vlastně s jeho pořízením už počítali. A příběh tak skončil dřív než začal - přitom je určen dětem od devíti let, na to je ale podle mě dost jednoduchý a kraťoučký. Taky jsem moc nechápala, co autorka sleduje vypichováním některých slov psaných velkým písmem - no, asi to mělo vypadat jakože hustě, stejně jako ten podivně vyznívající hovorový styl. Tak jdeme pátrat dál...

3 05.02.2019

70% - První dva filmy s Bridget Jonesovou jsou pro mě vždy vítanou oddychovkou a líbilo se mi vcelku i pokračování, které šlo do kin ve stejném roce (2016), kdy vyšla tato kniha. A nějak z toho nejsem moudrá - časově navazující kniha, kde už je Mark Darcy po smrti, vyšla již v roce 2014, takže tenhle těhotenský díl působí spíš jako dodatečná snaha autorky dopsat mezičlánek příběhu, který mezitím šel do kina, resp. napsat ho tak, jak by asi vypadal i film, kdyby v něm neodmítl hrát Hugh Grant. Na jednu stranu se mi postava představovaná Patrickem Dempseym hodně zamlouvala, na druhou stranu teď, po přečtení knihy, bych přece jen byla raději, kdyby i ve filmu zůstalo u osvědčených protihráčů Darcy vs. Cleaver. Jinak byl děj v podstatě totožný a to mi asi nejvíc vadilo - knihu jsem měla přečtenou za dvě hodiny, tedy za stejnou dobu, jako trval film - a ono to tak odpovídalo, protože to opravdu mělo spíš formát převyprávěného scénáře než plnohodnotné knihy, od které přece jen očekávám mnohem větší košatost příběhu a v případě Bridget Jonesové i spoustu vtípků, které se do filmu nevešly.

11.01.2019

70% - Tahle kniha se mi pozdávala víc, než předchozí přečtená Jak být dobrým rodičem od stejné autorky, zejména proto, že jednotlivé aspekty výchovy a dětského chování jsou podrobněji rozebrány a obsahuje opravdu všehochuť témat. Přivítala bych však ještě mnohem podrobnější vhled do problematiky, více času věnovaného jednotlivým tématům, víc příkladů. Z knihy jsem si pár námětů na přemýšlení a zlepšení přístupu k dítěti odnesla (zejména to objímání při záchvatu vzteku dítěte určitě chci alespoň vyzkoušet, jaký to bude mít efekt), leč někdy jsem nad ní i dost nevěřícně vrtěla hlavou - např. když autorka jedním dechem odmítne plácnutí, pokud dítě i přes vysvětlování už podesáté dělá něco, co nesmí (a co je třeba nebezpečné) a vzápětí místo toho doporučí podpořit rodičovský nesouhlas tím, že dítětem zatřesu (!), ale pak ho hned zas obejmu, aby vědělo, že je stále milováno. No nevím, já být dítě, tak bych z takových vzájemně navazujících rozporných vstupů byla asi dost zmatená. No a ta poslední kapitola o tom, jak v dítěti probouzet vztah k andělům, modlitbě a kostelu, to už na mě vážně v psychologické příručce bylo moc.

11.01.2019

60% - Pro někoho, kdo tématu rozumí, to asi bude celkem zbytečná brožura, pro jiného, který je zatím literaturou o výchově nepolíben, to zas je jen taková sbírka tezí - občas jsem si připadala, jako kdybych si pročítala nějaký sborníček citátů, kdy mezi jednotlivými tvrzeními není dost prostoru na zamyšlení. S lecčíms se dá souhlasit, mě se líbil hlavně motiv - když někomu dítě ublíží, nejen že se mu omluví, ale ještě pro toho druhého udělá nějaký dobrý skutek.

11.01.2019

45% - Čekala jsem, že by se mi to mohlo líbit - koneckonců pro příběh o nezadržitelně kila a léta nabývající matce, která ráda romantické příběhy (ať čtené nebo vlastnoručně sepsané) bych sakryš měla být cílová skupina a zhmotnění literárních postav v reálném světě taky není nápad, který by tu už nebyl - a nezřídka dokázal čtenáře potěšit. Jenže tady byly ony zhmotnělé postavy Aidana a Lily takové podivné (teda on sice sexy, ale zas z toho nic nebylo:-) a z Lily už vůbec ne), pak do toho autorka zamotala v rámci úporné tvorby zápletky ještě jakousi čarodějnici z jiné hlavní hrdinkou nedopsané knihy a o rychlé prolítnutí knihy, které nezanechá větší dojem, bylo postaráno.

1 07.01.2019

65% - Některé pohádky byly docela vtipné, poučné a dalo se o nich s dítkem dobře debatovat (svátek Pepy Pátka) - zejména se mu líbily ty "kontrolní otázky" (jak jsme to nazvali), na konci každého příběhu, které vždy prověřily, jestli dával pozor. Nad některými pohádkami jsem ale i já měla zdvižené obočí jednak zvoleným tématem a jeho zpracováním (chlapec převlečený za Zorra se setká s ekologicky naladěnými mimozemšťany hledajícími tučňáky...??) a jednak tím, že postrádaly významnější zápletku a uplynuly tak nějak odnikud nikam (viz např. pohádka o pravěku, kterou můžeme využít jako logopedické cvičení, z děje ale syna nezaujalo nic moc).

07.01.2019

90% - Pro mě je tohle zatím nejlepší díl celé série. Téma krádeže identity je velmi aktuální a autor si tentokrát odpustil závěrečné násobení nepravděpodobných rozuzlení, které mi vždy docela vadí (naopak místo toho o kousek posunul případ Hodináře z předchozí knihy), protože ono už to bylo řádně napínavé i bez toho - a kladně hodnotím zejména fakt, že tentokrát ani obvyklý pro mě už dost nepravděpodobný jasnovidec Rhyme na pachatele neměl a ten mu jednu oběť vyrobil téměř před nosem. Představte si, že někde existuje datové úložiště, kde je o vás uloženo vše od základních údajů, přes výpisy telefonních hovorů, seznamy oblíbených webových stránek, nákupní historii až třeba po váš pohyb po městě sledovaný průmyslovými kamerami. A představte si, že někdo s přístupem k těmto údajům toho o vás ví tolik, že klidně může spáchat zločin a nastrčit důkazy tak, aby seděly přesně na vás. Anebo provést v těchto databázích takové změny, že vám náhle klepou na dveře exekutoři, protože máte statisícový dluh, jiný člen vaší rodiny má najednou v trestním rejstříku pěkný soupis spáchaných zločinů a zjistí se, že v porodnici došlo k záměně a vaše dítě třeba dle databází vůbec není vaše. Jo, občas mi už přišlo přitažené za vlasy, že by opravdu vláda dovolila soukromé firmě všechna tato data shromažďovat (ještěže v EU máme teď to GDPR:-)) a že by tato firma mohla tímto způsobem otevřeně nabízet na webu služby pro jiné firmy třebas o nákupních preferencích konkrétních lidí, a proto taky nedávám plných 100%. Ale už skutečnost, že možné by to nepochybně bylo, je natolik znepokojivá, že tuhle knížku ještě dlouho nedostanu z hlavy.

2 03.01.2019