Eseter
komentáře u knih
Červená, bílá a královsky modrá
Casey McQuiston
Knížka se čte velmi snadno, jako letní odpočinkové čtení určitě můžu doporučit. Jinak ale to není ničím výjimečné a vlastně ani moc poutavé. Romance je jedno velké klišé, což nevadí; klišé můžou fungovat jako dobrá zkratka či komfort, ale tady mi chyběla nějaká větší inovace nebo něco aspoň málo navíc. V překladu: pokud jste zvyklí číst fanfikce (tak jako já), tak opravdu pro vás tento příběh nebude žádnou novinkou ani zajímavostí. Všechny scény, které se týkají romantického příběhu, byste našli v každé druhé fanfiction a pravděpodobně byste byli spokojenější. Určitě bych i preferovala, kdyby Henry měl trochu více prostoru. A když ne samotný Henry, tak aspoň charakterizace Henryho postavy, protože v knize často fungoval jen jako jakási představa o šarmantním anglickém princi, kterou všichni tak nějak máme. Škoda, že si autorka nedala víc práce s vykreslením této postavy. Co mě ale dráždilo asi nejvíc, byl velký nedostatek nějakého dramatu nebo překážek či neúspěchu. Ano, sem tam se cosi stalo, co jim stálo v cestě, ale vždy se to velmi rychle tak nějak vyřešilo samo, nebyl tam skoro žádný angst! (Ano, opět narážka na svět fanfikcí.) Autorčin jazyk dost zní jako že je "chronicky online" a zná všechny ty "správné" rádoby vtipné online fráze a mluvu mileniálů/generace Z. Což - může být vtipné a uklidňující nějakým způsobem, ale když se tímto tónem táhne celá kniha, začne to být otravné a postavy se zase zdají míň a míň uvěřitelné. Každopádně i tak této knize děkuji, protože mi pomohla prolomit roky nečtení knížek, jedna z prvních knih po velmi dlouhé době, kterou jsem dokázala dočíst (a to velmi rychle). A na film se velmi moc těším.
Konkurz na nevěstu
Helen Hoang
Knihy už prakticky nečtu (bohužel), takže jsem byla překvapená, že i takováto kvalitka může vyjít a dokonce si to i někdo koupí (já). Nevím, možná to bylo i hodně špatným překladem - originál jsem nečetla, ale nevěřím, že by to bylo až tak kostrbatě napsané. (Nebo je češtin tak blbý jazyk? Neukamenujte mě!) První půlka mě bavila víc, docela rychle jsem ji zhltla, ale pak to šlo do kytek. Jsem zvyklá číst hodně kvalitní romantickou fanfiction, takže když to pak srovnám s tímto, nechává mě to chladnou, jak co se týká charakteristiky postav, romantické zápletky tak erotických scén - vše hodně podprůměrné.
Čím mě kniha zaujala - vietnamská komunita a autismus. Souhlasím s ostatními tady, že na autismus mohl být příběh soustředěný daleko více. Je to škoda. Co ještě oceňuju - že autorka se jakž takž snažila o vytvoření silné ženské hrdinky, která má nějakou morálku a nepotřebuje k životu muže - snaha byla, ale moc se jí to nepovedlo teda LOL. No tak já asi zase zalezu do nory a vrátím se ke gay fanfiction no... Hetero romance jsou stejně divné.
V jedné osobě
John Irving
Po dlouhé době jsem dokázala dočíst knihu do konce a zrovna takhle dobrou! Mám pocit, že jsem se zbavila nějakého prokletí a zase můžu číst, a to určitě z části i díky skvělému Irvingovi. Nejvíce mě na románu zajímalo téma, které se mě hodně dotýká a bylo to taky asi poprvé, co jsem se dokázala s knižní postavou takto ztotožnit. Irvingovi se zmatenost, kterou Billy cítí, když si uvědomuje své bisexuální (řekla bych spíše pansexuální) sklony, povedlo popsat velmi dobře. Bylo uspokojující to číst. Psaní v první osobě, které jinak nesnáším, se tu samozřejmě perfektně hodilo, úplně jsem zapomínala, že to nejsou skutečné paměti opravdického člověka. Takový nelineární styl vyprávění, který Irving používá vůbec neznám a ze začátku mě to iritovalo, než mi došlo, jak je to dokonalé. Opravdu skvělá kniha, dala bych pět hvězdiček, ale vadilo mi pár věcí, které mi přišly zvláštní od člověka, který vybízí k toleranci k LGBTQ lidem.
Základní kniha o čakrách
Shalila Sharamon
Hodně mě zaujaly především úvodní teoretické kapitoly. Co se týče praktických návodů na harmonizaci čaker, těch je tu dost, každý si snad najde ten ideální. Kniha je psána dost srozumitelně, je konzistentní a dost motivující.
Neber zvíře do úst aneb Podala snad Eva Adamovi jelito?
kolektiv autorů
Sbírka zajímavých rozhovorů - a zpovídaní jsou lidé z různých oborů, taková rozmanitost a tudíž nesubjektivnost se mi líbí. Bylo zajímavé dívat se na tuto problematiku i z pohledu křesťanství, víry v Boha a podobně. To oceňuju, i když by s knězem stačil možná jeden rozhovor. Nečetla jsem všechna interview, spíš jsem si vybírala ta, co mě zajímala opravdu nejvíc, některá mě právě vyloženě nebavila. Ale určitě je to důležitá knížka, za každou takovou vydanou v ČR jsem ráda a navíc je teď dostupné zdarma v elektronické podobě.
Celebrity pro Afriku
Helen Fielding
Helen Fielding není nijak geniální spisovatelka, její styl psaní je docela jednoduchý, přesto ale tahle knížka na mě hodně zapůsobila. A to tak, že i když jsem ji četla už velmi dávno, pořád si na ni sem tam vzpomenu. Myslím, že její osobní zkušenost je tu znát a velmi se mi líbil rozvoj a změna myšlení hlavní hrdinky.
Jíst slušně
Karen Duve
Kniha je psána dost poutavě, čtivě, někdy s humorem, často vyvolává silné emoce, především soucit, beznaděj, rozhořčení. Je zajímavé sledovat myšlenkové pochody autorky a její vývoj v průběhu jednotlivých životních stylů. Konec byl pro mě překvapující a zdrcující. Po tom všem téměř žádný pokrok!
Od vědy k Bohu
Peter Russell
Téma je mi velmi blízké, je to přesně to, co mě právě teď zajímá. První půlka knihy zaměřená spíše na vědecké vysvětlení světa je fascinující a autor v ní velmi logicky a srozumitelně vysvětluje jeho postoje, proč mu věda nestačila na zodpovězení jeho otázek a proč jeho cesta byla dál duchovním směrem. Velmi pochopitelné! Navíc nám nabízí velmi zajímavé spojení vědy a víry, což je tolik potřeba – obojí by mělo být součástí našeho nazírání na smysl života. Moderní společnost by neměla zapomínat ani na vědu ani na víru.
Návrat k pramenům
Robert Monroe
Podobně jako při čtení předešlého dílu, i tady pro mě bylo velmi těžké některé pasáže vstřebat a přirozeně pochopit. Tolik otázek se mi vířilo hlavou! Zajímavé, že při čtení prvního dílu, jsem takové problémy neměla (je to možná tím, že sám Monroe měl tenkrát „omezené“ zkušenosti a ke všemu přistupoval jinak – stále trochu skepticky, to ale po více jak 30 letech odpadlo). Tato kniha je asi ze tří dílů nejlepší, jestli má vůbec smysl takto porovnávat. Dokonale propojuje všechny tři knihy, spousta věcí dává najednou úplně jiný smysl a je to prostě fascinující! Navíc Robert Monroe ušel za ta léta neuvěřitelnou cestu a tolik se naučil a duchovně rozvinul. Celá trilogie zásadně ovlivnila můj život a nazírání na něj.
Daleké cesty - výpravy za hranice reality
Robert Monroe
Při čtení dalšího dílu Roberta Monroea mi šla hlava kolem. Nezvládla jsem jednotlivé informace jen tak strávit a vůbec pochopit! Jedno přečtení mi rozhodně nestačí. Je to pozoruhodná kniha a především příběh AA a BB je nesmírně zajímavý a poutavý.
Lhář 2
Jakub Ćwiek
Tentokrát je příběh víc komplexní, jednotlivé příběhy nejsou tak oddělené jako v prvním díle. Vyprávění je neméně zajímavé, líbí se mi nové postavy (až na slepici Jenny) a chybí mi některé postavy staré. Konec mohl být víc dobrodružný a záludnější. Oceňuju ale Ćwiekovo nadání pro vykreslení napětí a bojových scén a taky smysl pro humor.
Lhář
Jakub Ćwiek
Napínavá povídková knížka, která dokáže velmi rychle vtáhnout do děje. Chytré a zajímavé zápletky – to jsou hlavní přednosti Ćwiekova psaní. K tomu navíc velmi dobře napsané postavy – především Lhář. Nejvíc oceňuju bezvadné smíchání rozličné mytologie a tedy vystupování nejrůznějšího božstva. Z počátku mi vadily věci jako doslovné vykládání bible či lineární plynutí času i pro mýtické bytosti, ale přijala jsem to jako účelná Ćwiekova pravidla.
Jih proti Severu 1
Margaret Mitchell
Po přečtení první strany jsem měla chuť knížku zahodit. Pak jsem se ale rozhodla dát jí šanci a popřípadě si přečíst něco opravdu strašného (což někdy není na škodu). Nakonec je mé hodnocení někde uprostřed. Doba a prostředí popisované v knize je zajímavé, samotný příběh mě zaujal a lhala bych, kdybych tvrdila, že mě nezajímalo, jak to bude dál. Vadil mi rozvláčný a zbytečně detailně popisný způsob vyprávění. Víc mi ale vadil rasistický podtón, který bych dokázala pochopit u postav (vzhledem k době a místa, kde žily), ale těžko u autorky. Často pro mě bylo těžké rozeznat, co je názor postavy a co již autorky samotné – což je dobré, alespoň má člověk o čem přemýšlet. Na druhou stranu se bojím, že se se spoustou těch nechutných myšlenek a narážek Margaret Mitchell ztotožňovala. Některé obhajoby otroctví jsou opravdu hrůzné a těžko se mi určité pasáže četly, aniž bych neměla chuť knížku namístě roztrhat. Škoda že román není víc objektivní a trochu jednodušeji vyprávěný, bylo by z toho zajímavé vyprávění o jedné fakt nesympatické ženě.
Bohatý táta, chudý táta - Co bohatí učí svoje děti a chudí a střední vrstvy ne
Robert T. Kiyosaki
Určitě mě tato kniha donutila přemýšlet o některých věcech úplně jinak, trochu pozměnila vnímání světa kolem mě, ale nezpůsobila, že bych nějak zásadně přehodnotila své priority. Navíc jsem přišla na to, že jsem právě ten člověk, který velmi rád bude pracovat pro peníze. Nejsem k mému zklamání žádný kapitalista. Ale nevadí, i tak docela zajímavá knížka, jen málokdo se podle ní asi bude řídit.
Život před životem – návraty do minulých životů
Raymond A. Moody
Minulé životy mě fascinují a hodně zajímají. Tato kniha především docela barvitě a detailně popisuje zkušenosti jiných lidí s regresní terapií. Líbí se mi praktický návod na autohypnózu a taky zmínka o křišťálové kouli. Hned jsem si zkoušela zírání do „křišťálového džbánu“.
Zkrocení zlé ženy
William Shakespeare
Spolu s Mnoho povyku pro nic patří Zkrocení zlé ženy k mým oblíbeným shakespearovským komediím. Je to pěkná hra a čte se velmi dobře. Opět mě Shakespeare přesvědčuje o své genialitě, především o znalosti lidských povah.
Hlazení duše
Dorothy Bullitt
Po této knize jsem sáhla omylem, ale nemůžu říct, že by mi vůbec nic nedala, nebo že bych ji vůbec nepotřebovala. Najde se v ní několik dobrých rad, všechno jsou to ale docela známé věci. Líbila se mi kapitola o recidivě, pochopila jsem díky tomu některé souvislosti. Je to dost stručná knížka, někomu ale jistě může pomoct překlenout těžké období nebo alespoň ukázat správnou cestu. Přesto bych se asi podívala ještě dál po nějaké další literatuře, pokud je potřeba.
Lamentace/Dopisy mužům
Božena Němcová
Asi jsem si zvolila podivně: přečíst si Lamentace aniž bych kdy něco od Boženy Němcové četla. Já ale chtěla poznat, jaká byla, po tom co jsem slyšela pár citací právě z jejich dopisů. Kniha BN nestaví v moc příznivém světle a já o ní jako o člověku ztratila iluze. To nic nemění na tom, že mě tato kniha opravdu nalákala konečně si přečíst alespoň Babičku. Některé dopisy jsou vskutku skvostně napsané, postupem času ale přibývá těch lamentací. Spousta psaní je o běžných a docela dost nudných záležitostech. Přesto jsem často zapomínala, že čtu pravdu a že to není smyšlený příběh. Dopisy mě dokonale přenesly do zajímavé minulosti. Nejvíc mě z přátel BN bavil a zaujal Václav Čeněk Bendl.
Jarmark marnosti
William Makepeace Thackeray
Vanity Fair je hlavně specifický svým stylem vyprávění. Autorovo tlachání „mimo mísu“ mě někdy iritovalo a nudilo, většinou bylo ale spíš zajímavé. Přesto je kvůli těmto vykecáváním román příliš obsáhlý. Docela mě ale pohltil; nejvíc oceňuju jeho námět a morální poučení vůbec. Líbí se mi, že nakonec dobro (tedy víra a láska) zvítězí. Největší plus je pro mě příběh Amelie a Dobbina.
Rubín v kouři
Philip Pullman
Taky jsem nečekala, že mě Rubín tak chytne, hodně mě překvapil jeho svěží styl vyprávění. Sally je dost neobyčejná; nenapadlo by mě, že i účetní může být zajímavou hrdinkou. Všechny postavy jsou pěkně rozkresleny, ale neškodilo by, kdyby byly víc plastické. Někdy jsou to jen takové náčrty charakterů. Velmi se mi líbila dvojice Sally a Fred a taky zákeřná paní Holland. Škoda jen těch překladů jmen, to se někdy nedá...