Eremites komentáře u knih

Dlouho jsem váhala, co o knize napsat. Ač se mi to stává málokdy, tak tentokrát prostě nevím....neumím tentokrát své pocity ze čtení vtěsnat do slov, pořád se mi rozprchávají jak hejno holubů.
Nádherně to vyjádřil čtenář s-reader níže. Přesně takto to vnímám. Přesně.

19 22.09.2017

Moje nejmilejší kniha od Václava Cílka. Přinesla mi mnohé - poučení, milá setkání, jiné náhledy na věci zdánlivě všední, pochopení dosud opomíjených souvislostí. Posloužila mi částečně také jako učebnice ke zkouškám, jelikož krásně jednoduchým a poutavým stylem dokáže přiblížit i látku jinak vcelku nezáživnou až nudnou - například definici "epivarské platformy". Myslím, že z pana Cílka by si mohli (a měli) vzít příklad mnozí vysokoškolští pedagogové - kdyby dokázali tak niterně, poutavě a zdánlivě jednoduše přednášet i o složitějších záležitostech (tady např. geologie), nebyly by posluchárny plné znuděných a zívajících mladých lidí. Nebo možná byly (třeba jsem ještě pořád velký idealista), ale určitě by jich pár dokázal nadchnout a inspirovat.
Velmi oceňuji i téma knihy - mám pocit, že krajině je dnes věnováno příliš málo pozornosti, stojí na samém okraji "ochranářských" zájmů i zájmu běžné veřejnosti. Přitom má na nás tak velký vliv....

25 19.09.2017

Těšila jsem se na tuto knížku moc. Odkojená klasickými westerny (jak knižními tak filmovými), strávila jsem v dětství mnoho hodin hrou na toho nejlepšího pistolníka všech dob, s kolty proklatě nízko a rukou rychlejší než smrt. Navíc miluju fantasy, či raději hezky česky - říši fantazie, kouzel a magie. A k tomu všemu je King můj oblíbený autor. Takže Temná věž byla sázka na jistotu. Měla být.

Ovšem jaksi to nevyšlo....

Tohle prostě není můj šálek čaje, kávy ani jakékoliv jiné poživatiny. Jak jsem se dočetla v komentářích níže - autor tuto úvodní část ságy psal velmi mladý, v dalších dílech to prý již má spád a šmrnc, je to jen rozjezd.....No, já nevím, zda tohle všechno může být dostatečnou omluvou a důvodem, proč sáhnout po pokračování. Pro mne spíše ne. Přišlo mi to plytké, nepropracované, chaotické, postavy chatrné. Pokud měla být mlhavost a rozplizlost (těch několika málo) jednotlivých postav lákadlem, abych se o nich v dalších dílech dozvěděla více, minulo se to u mne účinkem. Asi nejsem obdařena tou správnou dávkou čtenářské zvědavosti.

Pokud kdy sáhnu po pokračování, tak jedině díky tomu, že moje paměť má zázračnou schopnost zapomínat nepříjemné zážitky.

Mám ráda povídky a mám ráda Andronikovou - tudíž pro me velmi příjemný čtenářský zážitek. Zajímavé postavy, skvělé pointy, zručný styl psaní. Srdeční záležitost, ke které se budu ráda vracet.

18 16.09.2017

Nádherná kniha s hlubokým lidským příběhem. Ač napsána před třičtvrtě stoletím, čte se úžasně, příběh je stále aktuální a poselství nadčasové.
Velmi mne pohladila po duši, léty okoralé skoro až k cynismu. Moc bych si přála alespoň z poloviny tak krásné dětství a takového úžasného otce.
Hluboce se mne dotkla myšlenka, že i předem prohraný boj vě věci, která se nás niterně a morálně dotýká, bychom měli se ctí a hrdostí dobojovat až do (prohraného) konce. Tohle bych se měla naučit i ve svém životě.

49 16.09.2017

Posloucháno jako audio kniha v autě na cestě na dovolenou. Existuje lepší kombinace než Zeměplocha s Elániem v hlavní roli, dovolená, léto a uši plné dokonalého humoru pana Pratchetta? Možná ano, ale moc jich nebude :-)

Posloucháno společně s juniory a dokonce jimi kladně přijato, za což jsem moc ráda. Pokud to pro ně zafunguje jako pozvánka do úžasného světa Zeměplochy, budu ještě raději.

A k samotnému příběhu? Co dodat, Elánius patří mezi mé zeměplošské favority a tady dostal maximální množství prostoru ukázat, co v něm je - a ač tedy není nejostřejším nožem v šuplíku, mé srdce si získal dokonale. A v kombinaci s "Kde je má kravička?" je pro mne prostě hrdinou číslo jedna!
Nesmírně blízká mi byla taky vlkodlačí Angua se svými věčnými trably s upíry a šamponem "Hodná holka - proti blechám".
Obzory mi rozšířily pasáže podrobněji popisující historii trpaslíků a trolů, přičemž minimálně trolí "úderný jazyk" považuji za mimořádně účinnou metodu při jednání s některými lidmi - bohužel u nás je tento jednací jazyk zatím nepovolený.

21 26.07.2017

Tak jsme celou sérii (já i děti) zvládli do úspěšného konce. Michelle Paverová psát umí a celou sérii lze zařadit mezi to nejlepší z knih pro mládež. S nesmírnou citlivostí a empatií přibližuje dětem (nebo spíše juniorům) svět zvířat, přírodu, vztahy mezi lidmi včetně složitého dospívání. Její příběhy jsou hluboké, plné odvahy ale i lidského pochybování a selhávání, postavy úžasně propracované a rozhodně ne černobílé. Mé srdce "staromilce" plesá nad jemně a nenásilně vyzdvihovanými ctnostmi jako jsou přátelství, pravda, čest, úcta k přírodě a zvířatům.
Konec vlídný a milý, a ač nejsem zrovna fanoušek happyendů, v tomto případě jsem za to ráda, děti mají na fázi skeptického cynismu (do kterého často upadám já) času více než dost.

Opravdu mimořádná záležitost v žánru literatury pro mládež. Autorce za ní děkuji.

21 26.07.2017

Opulentní hostina pro milovníky hororů!
Což tedy já (bohužel) nejsem. Tak proč jsem to vlastně četla? Inu, protože mám od Kinga oblíbené jeho - asi ne úplně typické - knihy jako je Běh o život, Dlouhý pochod, Zelená míle....a miluju jeho styl psaní. Tak jsem si řekla, že zvládnu i jeho, pravděpodobně nejslavnější, hororové dílo.

Oč kratší název, o to delší obsah. Megalomansky grafomanská smršť všeho, co si v hororech (ne)dokážete představit: vraždící klauni, vlkodlaci, strašidla, upíři, pavouci, obří ptáci, brouci a červi, mrtví i nemrtví, roztodivné bytosti rozkládající se i celistvé, pozemské i mimozemské; tuny roztříštěných kostí, hektolitry krve, potoky hnisu a hnusu, tekutiny všech možných i nemožných barev a konzistencí; strašidelné domy a klaustrofobické kanalizační potrubí, džungle; domácí násilí a sex; vidiny, šílené představy i amnézie, prostě VŠECHNO. TO všechno. Asi bych nedokázala vymyslet nic, co by v téhle Encyklopedii hororu chybělo.
Na druhou stranu je třeba říci, že to vše dohromady celkem pěkně drží poutavým příběhem kamarádů z dětství, jejichž postavy jsou uvěřitelné, rozmanité a sympatické. V tom spatřuji Kingův takřka nadlidský výkon - stmelit to nesmírné množství hororových fragmentů do pevného příběhu s poutavým dějem. Nicméně mám pocit, že kratší verze by knize jen prospěla. Konec jsem vyhlížela se stejnou zoufalou nadějí jako námořník v rozbouřeném moři světlo majáku. Bylo toho všeho prostě příliš.

34 11.07.2017

Luxus maximus.
Nečekaný objev, pro mne jedna z top knih. Pořád jsem z ní tak trochu paf....
Až nečekané ztotožnění se s hlavní hrdinkou - jo, jsem taky vegetarián, astrolog, nepřítel myslivců, ochránce zvířat a ....blázen (pro většinu společnosti), jak jinak. Skutečně mne potěšilo, že tu krutost, nadřazenost, lhostejnost a bestialitu většiny lidí ke všem a všemu živému okolo, která mne leckdy nesmírně deptá a ubíjí, vnímá úplně stejně i někdo další (byť by to byla pouze fiktivní literární hrdinka).

Obdivuju autorku za odvahu. Nevím jestli je v Polsku také tolik myslivců (co mají k "myšlení" a používání "mysli" asi tak daleko jako tučňák patagonský k subsaharské Africe) co u nás, ale pokud ano, smekám. Vyrobila si tak touto knihou více nepřátel, než možná tuší.

38 28.06.2017

Nestává se mi moc často, že čtu knihy vícekrát. Tohle je čestná výjimka (no ano, bylo to tak, že se po těžkém pracovním vytížení dostavily silné čtenářsko-abstinenční příznaky a doma prostě nic nového/nepřečteného po ruce nebylo).
A rozhodně nelituju....

Bylo to to jako setkání po letech s blízkou kamarádkou u hrnečku dobré kávy, kdy se mlčení prokládané tichým vyprávěním stává hlubokou sdílenou radostí...

Je to krásná kniha, psaná nádhernou češtinou. Vyprávění plyne jako velká klidná řeka, i když se děj odehrává často v nelehkých časech. Autorčin styl psaní je mi nesmírně blízký, takový hladivý. Takový....tichý a klidný.

23 28.06.2017

Bravurně zachycený život ve všech jeho barvách, strastech i radostech s autistickým chlapcem. A navíc úžasně lidsky a srozumitelně, takže vhodně i pro děti (tedy ty větší). Klobouk dolů před každým rodičem a sourozencem takto "jiných" dětí, poděkování autorce za tohle téma.

24 26.06.2017

Pokračování fantastických Letopisů z hlubin věků. Torak dospívá a stává se chvílemi nesnesitelným puberťákem, který musí mít vždycky pravdu (kopie toho, co mám doma :-) Tentokrát je příběh hodně těžký, plný morálních otázek (můžu zabít, když jde o pomstu?), plný bolesti. S každým dalším pokračováním Letopisů přichází více a více temna. Vlastně jsem byla docela ráda, když jsme dočetli a ani jsem neměla chuť sáhnout hned po posledním dílu celé série. Ne proto, že by byla špatná - ro rozhodně ne. Jen už té tíhy a bolesti světa bylo k neunesení. Na druhou stranu by moje děti zase po delším čase ztratili nit a souvislosti, takže jsme se nakonec do závěru pustili hned. Jsem zvědavá, jak závěr celé série autorka uchopí.

22 20.06.2017

Dle mého nejde tak ani o knihu povídek. Spíš něco jako příběh na pokračování. První (a podle mne nejsilnější a nejlepší) příběh mě vzal za srdce, King je prostě spisovatelský king :-). Další příběhy byly stále kratší a kratší, a byť hodně silné, už ve mě nezanechaly takovou stopu.
Je to zase úplně jiný King, než na jakého jsou čtenáři zvyklí, což vůbec není na škodu. Nesmírně obdivuju rozmanitost Kingova díla, jeden nikdy neví, co mu další kniha od tohoto autora přinese :-)

27 20.06.2017

Jedna z nejpodrobnějších publikací na téma environmentální výchovy. Činčera je nadšeným teoretikem, pořád by něco třídil, škatulkoval a zařazoval. A taky evaluace - autorovo nesmírně oblíbené slovo :-). Praktických záležitostí v knize moc nehledejte, je spíše dobrým podkladem pro různé seminární či bakalářské práce, svým širokým záběrem mapuje historii, vývoj, směry a vlastně skoro vše kolem environmentální výchovy u nás i ve světě.

14 20.06.2017

Spousta námětů na ekovýchovné hry a programy pro děti spíše staršího školního věku. Užitečná věc pro pracovníky středisek ekologické výchovy, táborové vedoucí a další pedagogické nadšence, kterým není lhostejný stav životního prostředí.

13 20.06.2017

Publikace obsahuje srozumitelnou formou všechno, co byste chtěli, případně potřebovali, vědět o centrech ekologické výchovy a environmentálním vzdělávání. Ač zní tihle "od(p)borní termiti" děsivě, v podstatě jde jen o snahu nadšenců znovu přivést (nejen) děti zpět k přírodě, formou prožitku formovat myšlení a hlavně jednání (nejen malých) lidí tak, aby nám ta planeta vydržela co nejdéle a v co nejlepším stavu.
Kromě teoretických záležitostí, které jsou ovšem podány vcelku čtivě, jsou v knize náměty na ekologické hry a programy, spousta postřehů a dobrých rad přímo pro praxi - a to skutečně nejen učitelů, ale i pro vedoucí kroužků, táborových vedoucí a vlastně každého, kdo má čas a chuť vzít za ruku nějaké to dítě a společně s ním objevovat krásu lesa, louky, modrého nebe....

14 20.06.2017

Do poloviny knihy trošku zklamání - řekla bych, že na Kinga docela podprůměrné povídky, které nezanechají v čtenářově mysli hlubší stopu a po pár dnech se obsah rozplyne jako ranní mlha při východu slunce.

Ovšem povídka N. - to je jiný materiál! To je můj starý známý King. Vypilovaná k dokonalosti, mistrovské dílo děsu s plíživými prstíky hrůzy, které vám škrábou na okenní tabulky uprostřed temné zimní noci....

"Osum je osud a udržuje řád světa." - osm kamenů střežících bránu do pekla.
"Šest. To bylo dobré. Šest je fest." - sudá čísla, která mohou zachránit svět, protože - "Snaží se to prokousat skrz."
Asi nepřekvapí, že tato povídka je v knize zařazena jako OSMÁ. Začíná na straně 176, což je SUDÉ číslo a dělené dvěma dává 88.....
Takže přepočítejte si knihy v knihovně, zda je jich sudý počet, jelikož zlo už se blíží....
CTHUN!

23 29.05.2017

Ač od přečtení knihy uběhl už měsíc, pořád si nejsem jistá, jak se k tomuto dílu vlastně postavit (či posadit) ... proto jsem ji ani nehodnotila hvězdičkami, k čemuž se uchyluji jen výjimečně.

Předně - nemyslím si, že je to primárně určeno pro děti a mládež.

Už od začátku ve mně autor vyvolával lehce schizofrenní pocity - chvíli jsem byla z příběhu nadšená, chvíli nevěřila vlastním očím, jedna kapitola mi přišla fakt dobrá, druhou jsem četla s přemáháním. Musím uznat, že tohle se zatím u mně povedlo málokteré knize.

Takže to i v komentáři vezmu protipólně:
+ nápad jako takový - jak se jednotlivé postavy propojují a ukazuje se jejich pravá tvář i s jejich minulostí. Tohle se autorovi skutečně povedlo.
- pasáže (hlavně v úvodu knihy) o bájné říši Miamasu byly nekonečné a úmorné, jenže až v polovině mi došlo, že když jsem jim nevěnovala pozornost, nedává mi následný děj úplně smysl.
+ hlavní postava Elsa - je fajn ukázat, že nejsou všechny děti jako přes kopírák a i ty "jiné" děti mohou být v něčem skvělé a zábavné
- hlavní postava Elsa - ano, chápu odlišnosti dětí s určitými diagnózami (jedno mám doma) ale začínat každou kapitolu o Else větou "Nenávidím.....!" je no....divné. V některých kapitolách nás autor přesvědčuje, jak je Elsa geniální (přečetla všechny Dickensovy romány a hledá si údaje o palestinském konfliktu na wikipedii ve svých sedmi letech) a v další kapitole není to samé dítě schopno pochopit, že někdo truchlí pro smrt svých dětí? Když zas jinde "chápe, jak tatínkovi bylo, když....". Navíc se Else skoro v každé kapitole někdo zajíkavě omlouvá za ....vlastně za cokoliv, že vůbec dýchá. Takové ciráty s "divnými" dětmi opravdu páchat netřeba. Má v tom autor poněkud nekonzistentní hokej a to já v knihách nemám úplně ráda....
+ přítomnost Obludy a vzájemné poznávání a vztah s Elsou
- pasáže ke konci knihy, kde je o osudu Obludy rozhodnuto (nebudu více prozrazovat) jsou dle mého zcela záměrně citově vyšponované jak struna na kytaře - takové autorovo vykalkulované citové vydírání a to já nemám ráda.

Tož tak. Líbilo i nelíbilo.

24 26.05.2017

Skláním se nad mistrovskou schopností autorky pozorovat to hemžení lidského druhu nejen v jeho vnějších projevech, ale i vnitřních pochodech, pohnutkách a dalších záležitostech v celé škále lidské psychiky a následného geniálního přetvoření těchto poznatků do písmen a slov. Román Ke dnu nám nabízí velmi detailní nahlédnutí do života několika postav na malém městě a je to zážitek natolik reálný, hluboký a v podstatě známý, že si možná nevědomky říkáme o kterém z našich sousedů to Bolavá napsala. Je to bolestná a místy depresivní exkurze do běžných životů běžných lidí, o to bolestnějších, že jsou v mnoha věcech vlastně stejní jako my sami.
Zařazuji si autorku do mých TOP spisovatelů, protože oba dva její romány (Do tmy a Ke dnu) mi připravily úžasný čtenářský zýžitek.

37 26.05.2017

Neobvyklé ale hodně dobré....
Aneb sonda do života dvou lidí, kteří sdílí jednu postel, jedno manželství, jednoho psa, pár přátel, hodně obav, spoustu radosti a ....přece jsou každý na jiném konci vesmíru.

Precizně zachycená skutečnost, že PRAVDA je pouze úhel pohledu. Žádný skutečně prožitý příběh nebude vyprávěn dvěma osobami úplně stejně. Vše je relativní.

21 25.05.2017