-Endy- komentáře u knih
Tento díl byl možná až moc rychlý. Tahle manga sama o sobě nemá tolik stran jako jiné, navíc stránky překotně otáčíte a hltáte hyperčtivý obsah. Je to škoda, jelikož pak není čas všimnout si pěkné kresby...takže jsem to potom vzala hezky znova s důrazem na obrázky - jeden celostránkový art s postavou Mami mě obzvláště potěšil :-D a vizuál v závěru mi připomněl psycho(pa)tickou Kakizakiho Skrýš.
Nu, do března 2021, kdy má vyjít pětka, je daleko. Těsně před vydáním budu muset předchozí díly pročíst znovu.
Za mě dosud jednoznačně nejlepší re:čkový díl.
Zjevení páně Cukijamovy mě vždycky potěší, navíc v tomto díle v úplně jiném světle - vždyť on je ten holomek vlastně také něčí syn!
A potom Eto, po Suzujovi má druhá nejoblíbenější postava, zahalená, obvazy obalená, výmluvnější než kdy předtím, mi tím svým šitíčkem otevřela oči jako nikdo předtím.
Po téhle pratchettovce si budu muset dát od Zeměplochy na chvíli oddych, a až zase někdy znovu navážu, pustím se do Morta (vždyť přece Smrť je nejlepší zeměplošská postavička, víme!) a tuhle dějovou linku patrně nechám jednou provždy plavat.
Tohle už bylo moc tlačené na sílu...stejně jako mnohá pokračování úspěšných filmů. Děj šroubovaný, útržkovitý a tak nějak celý zbytečný.
Konec byl skvělý - konverzační drama ve skladišti, to já ráda :))) Úchvatné kresby Rjúka (který zkrátka není komická postavička, i kdybychom se na hlavu stavěli) a Lighta (kterému prostě rozumíte, ať už jste na jeho straně nebo ne).
Kontroverzně hodnocené knihy mě zajímají.
Sci-fi miluju.
Tuhle knihu jsem však dočetla s utrpením a nulovým zájmem.
Ano, je psána obtížným jazykem, vyskytuje se v něm spousta technických a matematických pojmů, ale i lama jako já se přes to dokáže přenést a rozumět. Zásadní problém v mém případě spočíval v naprostém nezájmu o hlavní postavu i o příběh. Mám pocit, že jsem přečetla konverzační drama z velitelského můstku. Epický příběh se zatoulal kamsi do pozadí, a to já nerada. V reálném životě jsem samozřejmě obrovský srab, ale v knize chci stát v předních liniích při sebevražedné misi, chci mít nejrychlejšího válečného koně (tank, stíhačku, létající talíř, vyberte si) a největší sekáček na maso, zkrátka chci být u toho, když se něco děje, a ne na to čučet v podobě jedniček a nul na obrazovce.
Kira je pod tlakem a dělá chyby a/nebo unáhlená rozhodnutí...neomylný mylně činí.
Mello je geniální nevyzpytatelný psychopat a Near hračičkářský logik - dobře napsané postavy, dobře vy, autore ;)
Úchvatná plastická kresba a sugestivní náhled do života malířského génia.
Caravaggio, ty temná duše plná démonů, ty průšviháři...soudě jen dle tohoto komiksu bych mohla milovat i tvou osobnost, nejen tvé obrazy.
Evropské komiksy mají (alespoň pro mne) úplně jinou atmosféru, jiný drive, jiskru, vystupují ze své placaté 2D roviny.
Jasně, je to nastavované (stejně jako re:čko Tokijského ghúla), ale stejně je to pořád dost dobré.
Mello a Near jsou malí drzí geniální maníci, kteří dokážou vycedit pot na čele z jinak "božského a neomylného" Kiry.
Musím říci, že Mello "butters my toast" s tou svojí čokoládou a latexovým oblečkem :-D
Simmonsův spisovatelský um je požehnání letošní karantény :-D
A teď vážně - první díl byl prostě první, a zůstane mou srdeční záležitostí. Ale ani tady nemohu dát méně než 5 hvězd; Hyperion a jeho Štír jsou prostě výjimeční.
Pozn.: Na konci děje jsem si připadala jako při dočítání Herbertovy Duny...je tam přesah, u nějž si nejsem jistá, jestli mu kdy dokážu plně porozumět.
...tak, a je to v pytli. Že já jsem s tím "re:čkem" vůbec začínala! Teď budu nutně potřebovat číst i další díly, a čím dříve, tím lépe.
To byl teda slušný tsunami twist...
Dan Simmons upevňuje své místo na špičce mých top autorů s každou knihou, kterou od něj přečtu. Jeho knihy jsou žánrově i dějově rozmanité a návykově čtivé.
Hyperion je kniha stylu Dekameronu a Canterburských povídek, ovšem zde jsou povídky důležitou součástí pro základní pochopení fungování celého universa. A jsou skvěle napsané. Mými favority jsou Příběh detektiva a Příběh učence.
To jako vážně nechal Išida takhle? Až tak moc nedodělaně? Až tak moc uspěchaně? To přece nejde, to nemůže...
Já jsem původně nechtěla číst "re:čko". Nechtěla, nechtěla, nechtěla...
Dlouhou dobu byl mojí ghúlí topkou 4. díl, ale tenhle jej jednoznačně překonal. Jde opravdu do tuhého a prostor zde dostávají i do této doby vedlejší postavy.
Zaujalo mě rozložení panelů a více než u jiných dílů jsem si všímala kresby (a to především té celostránkové).
Dechberoucí příprava na (doufejme) epické finále.
A jeden sarkastický dík - teď budu toužit po manga verzi Džúzóovy biografie...
Silně znepokojivá kniha.
Na začátku jsem si říkala, jestli se mi některé věci jen zdají být divné, nebo věřím, že jsou divné, protože si přeji, aby byly divné...a pak jsem prostě začala upadat do nejasného duševního neklidu.
Doma hrajeme deskovky Arkham a Eldritch Horror, Lovecraftova monstra znám, ale aktivní čtenář Lovercrafta nejsem. Myslím, že začnu být...
Dan Simmons skutečně umí!
Dávám 4 hvězdičky, jelikož 5 jsem dala Terroru, ten mě naprosto uhranul. Ale i tato kniha je nadprůměrné dílo s postavami, kterým fandíte, hrůzostrašným zlem a jakousi nostalgií (???) pro všechny z vás, kteří kdy nesnášeli školu :-D
No ale to úvodní slovo autora fakt ne! Tam je tolik spoilerů! Proč to jenom udělal? Proč to nenapsal až na konec?
Je to celé jakési narychlo spíchnuté - zástupy různých lidských postav, monster, míst a překážek - skutečně hordy všeho možného vmáčknuté do pouhých 200 stran, no nevím, já si klidně raději počtu nějakou tu bichli, kde jsou všichni a všechno podrobněji prokreslené.
Za mě ne. Nemůžu doporučit.
Co to vlastně je? Je to sci-fi? Je to vědecká publikace? Je to military propaganda?
Nemělo to pořádnou zápletku, postavy mi byly lhostejné a vztahy mezi nimi nulové. Navíc jsem ještě nečetla knihu, kde by tzv. \"hlavní postava\" byla tak zbytečná jako tady.
Vzpomínka na Zemi bylo vizionářské dílo, celá trilogie má výjimečnou pozici v mé knihovně i v mém životě, ale tohle...jako Peter Jackson a jeho LOTR vs. Hobit.
Úchvatné, mistrovské...
...ale rozhodně ne pro začátečníky.
Knih o Severní Koreji už jsem pár přečetla, tato byla pojata zase trochu jinak - hodně zaměřena na líčení "běžného" života jednoho školáka v období hladomoru v 90. letech.
Ačkoliv Hjok vypráví události emocionálně víceméně nestranně, ve vás ty emoce rozhodně vyvolá, a to především svědectvím o osudu jiných dětí; hlavně těch mrtvých.