ellescorpio
komentáře u knih
Není římského lidu
Jarmila Loukotková
Jednou z mých nejoblíbenějších knih je Quo vadis, a proto jsem se na tuhle knihu moc těšila. Bohužel to pro mě bylo zklamání, chyběla mi tam hlavní dějová linka a to, aby příběh vtáhnul a nepustil. Autorka používá hodně básnický a květnatý jazyk a ačkoliv dokáže skvěle popsat prostředí, mně tam chybělo napětí, zvraty, chemie mezi postavami, výrazné charaktery. Knihu jsem měla jako audio, Pavel Soukup je velký profesionál, ale tady mi bohužel ten trochu až dokumentární styl příliš nesednul.
Jizvy plné beznaděje
Stefan Ahnhem
Dost jsem se divila, proč je můj oblíbený Ahnhem v modrých číslech, ale tolik nesympatických arogantních sebestředných postav a tolik zbytečných dialogů o ničem se jen tak nevidí. Autor v doslovu uvádí, že tento příběh je vyjmutý z Posledního hřebíku, bohužel je to na kvalitě dost znát.
Zimní hrob
Peter May
(SPOILER) Kniha se mi moc líbila, trochu jsem se bála nějakého postapo, ale byla jsem nadšená. Jediné, k čemu mám pár výhrad je, že mi přišlo, že občas autor zapomněl, v jaké době se děj odehrává - konkrétně, když velitel přisunul vytištěné články ve složce a když člen horské služby vytáhnul z auta papírovou mapu. Vždyť to už nikdo nepoužívá ani dnes. Jinak se mi atmosféra, klimatické problémy a to, s čím se populace té doby potýká, přišlo skvělé. Budu oproti komentářům pode mnou v opozici, ale mně osobně se třeba Skála a knihy z Hebrid vůbec nelíbily a všechny ostatní, ať už série Akta Enzo nebo volné nesériové přijdou mnohem lepší.
Až najdu klíč
Alex Ahndoril (p)
Už dlouho jsem neměla z knihy tak moc rozporuplné pocity. Příběh skvělý, postavy perfektní, závěr famózní. Hlavní hrdinka Julie byla ovšem tak strašně nesympatická postava, že mi knihu dost kazila. Úplně mi nesednuly pasáže, kdy v hlavě odbíhá k úplně jiným událostem a návaznost na současnost byla místy dost nekonzistentní. Proti Lars Keplerovi hodně jiný styl psaní, což mě překvapilo.
Oko
Bernard Minier
(SPOILER) Několikrát jsem se při čtení této knihy musela zarazit, zda čtu opravdu Miniera a ne Thillieze (zejména pak, když Servaz potkal na chodbě Sharka :-), celou dobu jsem se nemohla zbavit pocitu, že tohle všechno už jsem četla v některé z knih Thillieze. Bod dolů srážím za konec - spousta toho zůstala nevyjasněná a nevyřešená, až jsem se i vracela, jestli jsem něco nepřehlídla.
15 let v Rusku: Zápisník zpravodaje
Jiří Just
Jelikož mě knihy novinářů působících v zahraničí hodně baví, neubránila jsem se srovnávání s Tomášem Etzlerem, Janou Ciglerovou a Martinem Řezníčkem a popularizovanou geopolitikou Tima Marshalla, které mě opravdu nadchly. U Jiřího Justa mi opravdu nesedla forma, přijde mi, že o Rusku jako takovém a životě v něm jsem se toho příliš nedozvěděla. V knize je spousta útržků, na třech stranách autor projde legionáře, české pivo a Vrbětice, je zde spousta setkání a rozhovorů a kniha není až tak o Rusku, ale spíš o lidech, které tam autor potkal. Neříkám, že je to špatně, ale já čekala trochu něco jiného.
Jsem Baťa, dokážu to!
Jozef Banáš
Mám ráda životopisy. Ale buďto je životopis formou rozhovoru či na základě rozhovorů přepsáno do příběhu, kde očekávám autenticitu, nebo je to román na motivy života nějaké osobnosti a pak k němu přistupuji jako k beletrii a počítám s tím, že si autor něco vybájí. Tady je to bohužel varianta b) tvářící se jako varianta a). A navíc je to v er formě a na mě vzhledem k ohromnému množství vnitřních monologů působilo strašně škrobeně a neautenticky. A já se často dostávala do stavu, že tomu prostě nevěřím. Možná tomu přidalo i to, že jsem měla knihu ve formě audio a přišlo mi to jako oslavný patos. Oceňuji množství informací, autor musel s rešerší strávit spoustu času, ale měla-li to být literatura faktu, měla se oprostit na fakta a vypustit spousty smyšlených rozhovorů a nebo to měl být román inspirovaný jeho životem.
Zatmění
Jo Nesbø
Na nového HH jsem se těšila hodně, bohužel se dostavilo rozčarování až zklamání. Pro všechny HH byl společný jmenovatel, že kniha dokonale vtáhne do děje a absolutně nevnímáte svět kolem. Na to jsem se hodně těšila. Bohužel jsem po první stovce stran tenhle pocit pořád neměla, neustále jsem se dívala, jak jsem daleko, do čtení se mi vůbec nechtělo a to je tedy pro tohoto autora velmi netypické. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala, že neustálé skoky v místě a osobách bez jakéhokoliv úvodu, odstavce, odrážky, mezery nejsou chybou sazby, ale záměr. S ohledem na rozuzlení dost prvoplánový. Závěr pro mě dost neuvěřitelný a až moc překombinovaný. Žádná z postav mi nebyla blízká, přišlo mi to takové ploché, místy nezáživné a námět nebyl nosný na počet stran. Po Noži, který byl pro mě jedním z nejlepších HH, nemilé překvapení. Možná by nebylo na škodu začít novou řadu.
Hra o přežití
David Urban
Na knize, kterou jsem měla jako audio, se mi nejvíc líbil přednes Filipa Švarce. Neustále jsem oscilovala mezi 3 a 4 hvězdičkami, lepší pasáže střídaly horší. Co bohužel celkový dojem totálně zkazilo, byl konec, který se mi vůbec, ale vůbec nelíbil a nebýt skvělé audio verze, hodnotila bych ještě míň.
Portrét neznámé ženy
Daniel Silva
Kdyby to nebyla součást špionážní série, ale samostatná kniha, budu nadšená. Nicméně ve srovnání se zbytkem série je to velmi vylouhovaný odvar předchozích pecek. Po rozpačitém úvodu s Gabrielem nemajícím nic ze svých dřívějších prostředků, z kterého je navíc podpantoflák, co řeší běžný život a vodění dětí do školy, jsem měla problém se začíst. Kladné body pak za setkání s většinou postav z minulých knih: Christopherem Kellerem, Annou Rolfe, donem Orsatim, korsickou vědmou, mým oblíbeným kozlem, dále Mauricem Durandem v Paříži - tohle shledání se starými známými bylo super. Chápu, že Gabrielovi už podle Černého září musí být 70, že nemůže být věčný a je třeba to nějak zakončit. Ale nejsem si jistá, jestli tenhle způsob natahování za cenu tak velkého odbočení od původního stylu knih je přínosný. Ze špionážníhi thrilleru už to mělo pramálo.
Most sebevrahů
Taylor Adams
(SPOILER) Od autora jsem četla “Není úniku” a nebylo to úplně zlé, ale ani žádná pecka. Další knihu jsem zkusila spíše proto, že ji četla Jitka Ježková a Martin Stránský. Jejich čtení bylo na 5*, děj bohužel na 1*. Přišlo mi to takové klaustrofobní, že se celý děj odehrává na jednom místě ve třech lidech. Děj knihy by se dal shrnout do odstavce, ale nekonečné natahování za účelem vzbuzení napětí bylo úmorné. Strašný nesmysl mi přišlo nahrávání na magnetofonovou kazetu, vždyť kdo dnes nemá v mobilu aplikaci na diktafon? Had v autě a vypadlé čočky už to degradovaly z béčkovýho thrilleru mnohem dál do abecedy.
Pokojská
Nita Prose
Na tuhle knížku jsem se hodně těšila, mám ráda prostředí hotelů. Čekala jsem všímavou bystrou pokojskou, možná krapet vlezlou a inteligentní, jako je slečna Marplová. Hlavní hrdinka naprosto neuvěřitelná, na uvedených 25 mi přišla zároveň strašně naivní a nepolíbená okolním světem a na druhou stranu mi k tomu věku přišlo neadekvátní, že nedokázala žvanit o ničem jiném než o šmouhách a úklidu. Zpočátku jsem si myslela, že je její prapodivné vyjadřování chybou překladatele, ale postupně jsem zjistila, že to, že mluví jako mistr Yoda šmrncnutej robotem, je asi záměr. Vyšetřování stejně naivní jako hrdinka. A ten závěr? Tak to byl nesmysl největší… Za mě bohužel zklamání, protože se mi dostalo něčeho úplně jiného, než jsem očekávala.
Jako stín
Helen Fields
Na novou knihu od Helen Fields jsem se moc těšila, ale bohužel zklamání. Ne a ne se začíst a jak kdybych četla jiného autora. Nemám ráda koncept, kdy je pachatel od začátku známý, ale knize jsem i tak dala šanci a bohužel. Všechny postavy podivně ploché a nedokázalo mě to vtáhnout do děje. Spousta chyb z pera editora tomu nepřidala.
V cizím zájmu
Matthew Richardson
(SPOILER) Čtivé, leč plné chyb. Hlavní hrdina najde jakýsi kód, na který hledí, dokud si jej pečlivě uloží do paměti. Navzdory tomu (a opětovnému připomenutí jeho fotografické paměti) kód třikrát (!!!) na veřejnosti vytáhne, aby se na něj opět podíval. Odnese knihu z veřejné knihovny, aniž by se spustil alarm. A takhle bych mohla pokračovat. Sečteno podtrženo, čtivá pohádka, ale autor si z hlediska tématu vzal moc velké sousto a uvěřitelné to nebylo ani omylem.
Volající
Jonathan Dylan Barker
Půjdu proti proudu, ale tohle se fakt nepovedlo. Nekonečné monology. Naprosto neuvěřitelný děj. Spousta nelogičností, mrtvol a bomb. Umím si to představit jako béčkový akční film, ale jako kniha to bylo utrpení.
Nečistá hra
Victor Methos
Ačkoliv z dvou předchozích knih autora jsem byla nadšená, tohle bylo fakt zklamání. Neskutečně nesympatická obhájkyně, která mi pila krev svým chováním od první stránky. Konec těžko uvěřitelný. Špatný překlad, kde je tykání na místech naprosto nevhodných. V knize je asi 100x “kámo” a “zazubil se”, což mi fakt šlo na nervy. Škoda, snad bude další kniha autora zase slibný kus jako ty předchozí.
Bílá tma
Danielle Girard
První půlka se zdála velmi slibná. Druhá se dost táhla, fůra jmen, navíc časté střídání oslovení jménem a příjmením, čímž se mi postavy dost pletly. Konec neskutečně přitažený za vlasy.
Kmotry
Camille Aubray
Prijemne prekvapeni a zarazi me zdejsi nizke hodnoceni (na good reads ma 4,1/5). Skvela rodinna saga nekolika generaci, silnych zen, rodinnych osudu a nejruznejsich charakteru. Moc me bavila, italska mafie a New York je moje oblibene a navzdory tloustce prectena za dva dny. Poslednich cca 50 stran se trochu tahlo, takze za to hvezda dolu.
Letiště
Arthur Hailey
Jako první jsem od autora četla Hotel, který mě opravdu nadchnul a Letiště pro mě bylo ve srovnání s Hotelem trochu zklamání. Na druhou stranu je to nesmírně zajímavý pohled do historie, přijde mi úplně neuvěřitelné, že dřív byl zcela normální totálně punkový přístup. Žádná kontrola zavazadel, černí pasažéři, prodej životních pojistek, neskutečná zodpovědnost dispečerů a nulová automatizace.. A přitom to není zas tak dávno!
První krev
Angela Marsons
Od Skrytých karet nejlepší kousek. Nástupce Dawsona mi úplně k srdci nepřirostl, takže bych klidně nějaký další prequel uvítala. Kniha se mi moc líbila, přečteno za dva dny.
