ElleNora komentáře u knih
Hned jsem se začetla a přečetla tuto poměrně tlustou knihu za jeden den. Líbil se mi styl psaní, člověk se v knize vyznal, i když žádný rébus se tu hledat nemusí. Takové optimistické počtení, které vyvolá u člověka dobrý pocit.
Jsem ráda, že se autorka rozhodla popasovat i s životem hluché ženy. Je úžasné, kolik lidí dokáže přitahovat člověk i bez slov. Lidé si začnou mnohem víc vážit ticha.
Nečekala jsem, že kniha ve mě vzbudí takhle rozporuplné pocity. Četla se dobře, zamilovala jsem si mnoho postav a bylo v ní i hodně z života. Je smutné, jak se lidé odcizí, ale tak to chodí.
Já nemám ráda otevřené konce. Spousta otázek, nic nezodpovězeno. Jsem potěšena zakončením příběhu 10. člena, to ano. Ale nevím, jestli mi něco uniklo, nebo to tam prostě není. Co Laura S? Proč zmizela? A přízrak ze zahrady? Knižní mor?
Navíc si vždy užívám závěrečné rozhovory, avšak naneštěstí se v této knize už nedočkáme dalších momentů s matkou, Zimotou o jejich vztahu, atd. Moc bych stála o společnou debatu všech spisovatelů - členů. Je mi líto, že to mezi nimi takto skončilo. Ale co. Dějem jsem se nadchla a jsem ráda, že jsem knihu vzala z regálu.
Tentokrát se autor skutečně překonal. Žasla jsem nad promyšleným dějem a hltala stránky. Navíc dostáváme pohledy několika různých situací, kde i vyšetřovatelé mají vlastní příběhy.
Byla jsem hlavně ohromená způsobem, jakým Van Van Vaateren na pachatele přišel. Vlastně šlo o shodu náhod, ale co. Kniha mi přišla lepší než jiné ze série, možná kvůli rychlému vyšetřování, kde se něco dělo. Jen je mi líto, že autor znovu rychle skončil konec.
Vraha sice tak trochu známe, ale i tak mě bavilo sledovat, kdo bude další obětí. A pořád jsem doufala, že lidé přijdou na policii, která by jim jistě nabídla pomoc. Navíc by se předešlo ztrátě několika životů.
Tentokrát mě kniha nadchla ještě víc. Vtipné dialogy je umění, které autor opravdu ovládá.
Pořád nevím, jak vlastně o knize smýšlím. Styl autora, který mnoho lidí pobuřuje, se mi líbí, ráda sleduji práci sympatických detektivů i přemýšlím o vrahovi. Ale myslím, že konce knih nejsou autorova silná stránka. Není to první kniha, kterou od něj čtu, a vždy mě konec překvapí a zároveň zklame, protože si přeji, aby byl rozvinut mnohem víc.
Každopádně mi ani tolik nevadí, kdo byl vrahem, ale nedokončené myšlenky. Kdo získal nakonec místo policejního náčelníka? Jak dopadl poslední rozhovor Munstera a Beaty Moerkové?
A proč jsme se nedočkali pořádného rozhovoru mezi Synn a Munsterem? Toho je mi obzvlášť líto. Přesto si kniha zaslouží vysoké hodnocení, nebyla vůbec špatná.
Na knihu jsem se moc těšila, chtěla jsem začít hned od prvního dílu. Nebyla jsem zklamaná, to vůbec ne, bylo skvělé sledovat detektivní postupy. Ale na druhou stranu, to nebyl ten typ knihy, na který dlouho nezapomenu. Očekávám, že se mi hned vykouří z hlavy...
Kniha se hezky četla. Skládala se vlastně hlavně z návodů a receptů, jak připravit kávu, dále taky spoustu rozprav a diskuzích o slavných knihách a faktech z novin. Bylo to skutečně poučné, autorka musí být jistě velmi vzdělaná žena. Příběh byl zajímavý, do poslední chvíle jsem neodhalila vraha, jen jsem se snažila zůstat v přesvědčení s Clare.
Kniha mě rozbrečela, ale to tím dojemným způsobem. Jsem moc ráda, že autor se zaměřil i na problémy mezi lidmi, které pes sice nemůže vyřešit, ale vždy je páníčkovi oporou.
Kniha mi přišla hrozně zdlouhavá, jsem opravdu ráda, že jsem se dostala ke konci. Chtěla jsem se ale dozvědět víc o Mauglím a to se splnilo. Ostatní povídky pro mě byly občas jen nudné a moc dlouhé, i když se našlo i pár hezkých a čtivých.
Byla jsem trochu ztracená, že jsem si někdy sama říkala, jestli nejsem v říši divů s Alenkou. Za mě tedy zmatené, skvěle nápadité a fantasy, kterému se meze nekladou. Rozhodně si musím knihu přečíst i za pár let, kdy jako starší toho určitě pochopím víc. Mimochodem, jsem ráda, že nám autor nabídl jako postavy i kočky jako Micku a Katku. Kéž by měly větší úlohu.
Kniha byla pro mě plná hořkosladkých věcí. Znala jsem totiž hlavně Zvonilku, ale i Petra Pana, z jiných filmů (Petra Pana jsem ale neviděla) a vždycky si o nich myslela to nejlepší. Autor je ale v této knize nevykreslil zrovna lichotivě. Zvonilka se tu chová zákeřně a chová vůči Wendy velikou zášť. Četla jsem ale knihu ráda a nejradši jsem byla za ty malé zmínky, které znám ze Zvonilky. Pamatujme si jedno:
"Pokaždé když nějaké dítě řekne ,Já nevěřím na víly,' nějaká víla zemře."
Bylo hodně náročné vstřebat všechny informace a postavy, které nám autor podstrkoval. Občas jsem listovala zpět, abych se úplně neztratila. Ale zápletka byla skutečně vynikající a kniha se skvěle četla. Nejspíš si přečtu i jiné autorovy knihy.
Konečně jsem se k této klasice přiměla a nakonec nelitovala. Párkrát jsem knihu musela odložit, abych děj vstřebala a chvilku o tom popřemýšlela. Bylo mi trochu líto, že Jana nepsala víc o svých pocitech, ráda bych znala důvod některých rozhodnutí. Ale přesto jsem se nenudila.
Na začátku mě představa vraždy mezi důchodci zaujala, ale asi v půlce jsem se na chvíli zasekla. Dokonce jsem si myslela, že už vím, o co jde. Jak jsem ráda, že jsem pokračovala. Nová fakta celý případ posunula na novou úroveň a ke konci už jsem hltala strany. Úplný konec mě navíc překvapil a byla jsem překvapená, jak poslední strany můžou vše změnit.
Trochu mi v příběhu vadilo neustálé ,,Allright." Proč to překladatel nepřeložil, je mi záhadou, ale podle mě udělal chybu.
Za mě skvělá kombinace detektivky a milostné zápletky. Claire jsem si moc oblínila jako postavu a společně s Cassidym mě bavilo odhalovat všechna tajemství. Vraha jsem neodhalila, vlastně jsem byla celkem překvapená.
Poslední a nejsmutnější díl série, ke které se budu ještě ráda vracet (až dospěji, těším se na pohled jinýma očima). Možná to bylo až příliš depresivní. Pořád jsem si kladla otázku, jak se z těch loajálních Narnianů mohli stát takoví zrádci.
Jsem ráda, že se v knize objevili všichni důležití z předchozích dílů. Bylo skvělé se znovu setkat s panem Tumnusem, Rípčípem, ale i s Polly a Digorym. Zarazilo mě, a jsem z toho pořád trochu vykolejená, Zuzanino chování. Netušila jsem, proč se jich u stolu objevilo jen sedm. Pořád jsem uvažovala proč. Možná to byl i pro mě ten nejemotivnější moment z celé knihy. Každopádně byla tahle kniha plná emocí, že člověk na ni jen tak nezapomene.
Jsem ráda, že se postavy v jednotlivých dílech vyvíjí, ale není to hned. Eustace je v téhle knize už polepšený, ale přesto dělá pár chyb (jako děti Pevensiovy). I Jill není dokonalá, ale to mám na postavách z Narnie ráda. Nejsou dokonalé, ale to je v pořádku. Přečetla jsem jedním dechem, i když znám i lepší díly.