Elisa.Day
komentáře u knih
Šeptající země
Gerald Durrell
Moc příjemné čtení. Ideální pro milovníky zvířat, přírody a Jižní Ameriky.
Sběratel
John Fowles
Četla jsem až jako povinnou literaturu na vejšce, jinak bych se o ní asi vůbec nedozvěděla a to by byla škoda. Bylo to napínavé, bylo to čtivé, bylo to zajímavé a především to bylo mrazivé. Nebylo to stoprocentní, ale i tak to stačilo na to, aby ve mě knížka zanechala silný dojem. Rozhodně nepatří mezi ty zapomenutelné.
Účastníci zájezdu
Michal Viewegh
Viewegh rozhodně napsal mnohem horší a mnohem trapnější věci. Účastníci zájezdu ve světě literatury hodnotím jako bohapustý průměr, ve světě knih Michala Viewegha jde ale o celkem povedené dílko, ideální jako nenáročné čtení na letní dovolenou.
Na loučení nebyl čas
Linwood Barclay
Přečíst knížku za dva dny? Kde jsou ty doby, kdy tohle býval můj standard... Tahle knížka mě do těch dob ale úspěšně vrátila, a tak není divu, že si od mě vysloužila plný počet hvězdiček.
Norské dřevo
Haruki Murakami
Přiznám se, že mě to moc nenadchlo...asi jsem od téhle knížky čekala mnohem víc. Možná jsem poslední dobou četla moc thrillerů nebo co, ale pořád jsem čekala, že se něco stane...něco důležitého, co zásadním způsobem ovlivní celý dosavadní děj, vrhne na příběh úplně jiné světlo...a to se bohužel nestalo... Takže to celé tak nějak prošumělo kolem a to je celé. Ani nemám chuť číst nějaké další knížky od Murakamiho...nebo bych měla?
Schůzky se zvířaty
Gerald Durrell
Kdo má rád zvířata, toho Durrellovy knížky zaručeně pobaví a ani tahle není výjimkou... Některé příběhy budou věrní čtenáři znát z jiných knih, protože jde vlastně o takový souhrn těch nejzajímavějších postřehů a příhod, které autor zažil během cest nebo práce se zvířaty v zoo...
Revizor
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Báječně jsem se u toho bavila. Opravdu skvostné dílko a přiznám se, že bych teď moc ráda viděla i divadelní představení.
Pýcha a předsudek
Jane Austen
Přiznám se, že román Rozum a cit mě nijak neoslnil, a tak mi trvalo dost dlouho, než jsem se odhodlala přečíst další knihu od Jane Austen - možná jsem měla trochu předsudky... Teď ale uznávám, že autorka má opravdu být na co pyšná ;-)
Sázka na lásku
Alissa Johnson
V rámci žánru dobré čtení, konec byl tedy splácaný až běda, ale když je na takovéhle čtivo nálada, tak ani ten pak výsledný dojem nezkazí...
Hra svalů
Simona Monyová (p)
To jsem tak jednou poslala přítele do knihovny, aby mi půjčil nějaké ženské čtivo, abych se trochu odreagovala. Přinesl tohle. Bezprostředně před touhle knížkou jsem četla Komu zvoní hrana od Hemingwaye. Literární hodnota Hry svalů je alespoň tisíckrát menší, ale čte se to asi tisíckrát líp, takže jsem ji přečetla během jednoho dne. Je nesmysl obě knížky srovnávat, takže to dělat nebudu. Je jasný, že tohle je jen taková prvoplánová slátanina, určená pro ženské, které se nejspíš chtějí ujistit, že na tom nakonec nejsou zas tak špatně. Děj mi přišel dost nepravděpodobný, zhuštěný a silně mi připomínal všechny ty seriály, které teď tak frčí. Kolik smůly se dá do těch pár stránek nacpat...? Jak už jsem ale psala, čte se to rychle, vtáhne nás to do děje a nepustí. A jako relax to není zas tak zlé.
Komu zvoní hrana
Ernest Hemingway
Četla jsem ji snad čtyři měsíce... Pravidelně mě nudila a uspávala. Konec jsem přečetla celkem rychle, ale to jen proto, že už jsem to fakt chtěla mít z krku (a příčí se mi takovou klasiku odložit jako nedočtenou). Je mi jasný, že moje hodnocení asi není moc objektivní, knížku rozhodně neodsuzuju jako brak nebo něco špatného, ale mě to prostě fakt nesedlo (a přitom třeba Sbohem, armádo! so mi líbila opravdu hodně). Pár silných momentů tam určitě bylo, ale ty neskutečně zdlouhavé pasáže budou asi vždycky to, co si vybavím při vzpomínce na čtení této knihy.
Ještěrka
Iva Sanetrníková
Coby výpověď bývalé narkomanky (která určitě neaspiruje na post uznávané spisovatelky), to bylo chytlavé a silné, ale něco zásadního tomu chybělo...
Zkrocená láskou
Johanna Lindsey
Samozřejmě nic duchaplného, rozhodně to není kniha, jejíž četba by byla bůhví jak silný zážitek, ale zrovna na něco takového byla nálada a četlo se to vlastně dobře (a to i přesto, že jsem ji četla v originále), takže proč ne...
Na věky věků
Ken Follett
Velká láska, chamtivost, věčný boj o moc, budování významných staveb a jedno velké politické tajemství... Tyto a mnohé další jsou motivy jednoznačně zkopírované z Pilířů země. Jelikož ale autor kopíruje sám sebe, nemám mu to vůbec za zlé. Byl to vynikající čtenářský zážitek a během těch 5 týdnů a více než 900 stran mi mnohé postavy přirostly k srdci natolik, že se teď s nimi budu jen těžko loučit. Četla jsem pomalu, knížku jsem si pěkně vychutnávala a už na konci čtvrté části jsem bulela jak želva... Konec byl trošičku uspěchaný a v důsledku toho mi zakončení příběhu Gwendy a také Lolly přišlo lehce nedůvěryhodné, ale jinak nemám výhrady. Opravdu senzační čtení na dlouhé zimní večery.
Orel přistál
Jack Higgins
Bravurně napsaný špionážní thriller napínavý až do samého konce. Nakonec má čtenář potřebu se pídit, co je na tom pravdy a jak to s tím Churchilem vlastně bylo. Klidně si někdy zas přečtu něco podobného.
Žízeň po životě
Irving Stone (p)
Pro mě jedna z nejkrásnějších knížek vůbec. A to nejen proto, že miluju van Gogha.
Paní Dallowayová
Virginia Woolf
Možná to je významné dílo modernistické literatury, mě se to ale moc nedotklo. Příběh zůstal nepochopen a jsem ráda, že nebyl obsáhlejší.