eiramka komentáře u knih

Je mi to moc líto, hodně jsem se na tuhle knihu těšila, ale tohle je promarněná šance. Námět románu je přitom skvělý - architekt, který za druhé světové války staví v bytech a domech v Paříži úkryty pro Židy, to znělo víc než zajímavě. Bohužel zpracování je prostě - mizerné. Hlavní postava prodělá asi tak od poloviny příběhu salto přeměny charakteru, aniž autor dokáže tuto proměnu aspoň trochu uvěřitelně podat. Podle autora ve Francii za války žili vesměs a pouze jen antisemité a i odboj je líčen jako v podstatě sebranka. Chování většiny postav je schematické a dialogy tak ploché, že si člověk snad i přeje, aby to byla vina překladu (ale asi není, protože podobné námitky čtu i na recenze v anglickém originále). Taková škoda. Ach jo.

3 07.12.2019

Já mám Fikera ráda už pro jeho češtinu. Člověk si uvědomí, kolik slov už nepoužíváme, jak přechodníky už takřka zmizely a jak je čeština krásný a bohatý jazyk. Ten příběh byl pro mne druhotný, nemá nic z napínavosti detektivek, jak by se dalo očekávat, ale mne to stejně hodně bavilo .

3 03.11.2019

Autorka to opět dokázala. Úroveň detektivek neklesá, ba naopak. Líbí se mi, že se jí daří vytvořit hlavní hrdiny, které si člověk skutečně může oblíbit , držet jim palce a zajímat se o ně i mimo linii vyšetřování - všechno do sebe hezky zapadá a člověk se může těšit z kvalitně napsané detektivky. Bravo!

6 03.11.2019

Zajímavý příběh, autorka se inspirovala deníky a vzpomínkami skutečných osob. Maggie předbíhá svou dobu, je vzdělaná a touží se prosadit a v jistém smyslu jí válka nahrává - dostává se tedy do blízkosti Winstona Churchilla. Během čtení této knihy se mi vybavilo několik scén ze skvělého filmu Churchill - je vidět, že autoři čerpali ze stejných zdrojů. Kniha se čte velmi dobře, mohu doporučit.

5 03.11.2019

Marně přemýšlím, proč zde má tato kniha tak špatné hodnocení - pro mne je to jeden z nejlepších letošních objevů. V anglické vesnici se ztratí dívka - tak kniha začíná, možná někdo čekal klasickou detektivku a proto je zklamán. To je škoda, protože tenhle malý poklad sleduje osudy vesničanů po dobu několika let od zmizení dívky, sleduje proměny přírody a proměny postav - je to kniha poklidná a obyčejná, jako život na anglické vesnici - a je tam přitom všechno: láska a nenávist, zrada, bolest i klidné štěstí. Snad se tohle všechno neztratilo v překladu, protože v angličtině se to četlo jako meditace, jako příležitost k přemýšlení o velkých i malých věcech života.

6 04.08.2019

Hájiček umí. Venkovský román ze současnosti - tak jasně, že můžete čekat depku, ale až takovou? :) Ale vážně: píše moc dobře, jeho chlapské hledání smyslu života, nebo překonávání krize středního věku , chcete-li, působí opravdově, až někdy se mi chce dát mu pár facek a pořádně s ním zatřást, aby si uvědomil, že má štěstí, ohromné štěstí . Nádherná jihočeská příroda a vzpomínka na chuť letních jablek. Hajíček umí.

10 04.08.2019

Tohle byla pro mne pravá francouzská lahůdka. Luxusní hotel , odříznutý od světa během bouře, zalidněný pitoreskními postavičkami, sympatický detektiv, dobré jídlo a pití - co lepšího si můžete přát? Detektivka, která se jen rozplyne na jazyku, děsivé sny z ní mít rozhodně nebudete.

04.08.2019

Na pozadí historické události se před námi rozvíjí příběh mnicha Remigia, který má za úkol vypátrat vraha knížete Jaromíra . (Podobnost s Případy bratra Cadfaela je jistě čistě náhodná :) Tohle berte jako příležitost nahlédnout do českého středověku, zábavnou formou k tomu.

1 04.08.2019

Keiko si najde svoje místo v životě - je spokojená v obchodě, kde pracuje, kde je přesně stanoveno, jak se má chovat, jak se má tvářit, jak má komunikovat. Nic není ponecháno náhodě, vše je předem dané , existují zde přesná pravidla. To je její svět, tam se cítí bezpečně. Všude jinde je nejistá, protože nedokáže číst lidské emoce, nerozumí jim - myslím, že spisovatelka tady popsala to, jak se ve světě cítí lidé autistického spektra - vidí svět jakoby za sklem. Je to skvělá kniha, pro Evropany odhalující mnoho zajímavých aspektů života v Japonsku (např. problém mladých lidí, kteří odmítají opustit po celá léta svůj byt). Velmi dobře napsané a ráda si od autorky něco dalšího přečtu.

6 03.08.2019

Výborně napsaná skotská detektivka - Karen Pirie je sympatická svým odhodláním dobrat se pravdy a vyšetřuje případy s vysokým nasazením, třebaže jde o vraždy mnoho let staré . Děj se odvíjí chvilkami ve dvou rovinách, ale není to nijak rušivé, naopak to přispívá k atmosféře. Autorka nám dává nahlédnout i do soukromí hlavních postav a to mám u detektivek ráda. Oceňuji také, že to není nervy drásající, že se autorka vyhnula přehnanému líčení násilí - prostě kvalitní odpočinkové čtení Můžu doporučit

7 13.07.2019

Představte si situaci, že teprve až v dospělosti, až po smrti otce se dozvíte o tom, jak se rodiče seznámili. Dostanou se k vám dopisy rodičů a najednou je vám jasné, že tenhle jejich osobní příběh si zaslouží být vyprávěn. Právem. Po skončení války, po všech prožitých hrůzách v koncentračních táborech , se mladí Maďaři jeli zotavovat do Švédska. Jeden z nich se nehodlá smířit se svou diagnozou a napíše svým krajankám dopis s prosbou o seznámení. 117 dopisů. A tak začíná příběh jedné lásky, dvou lidí uprostřed chaosu, dvou lidí, kteří navzdory prožitým hrůzám se odmítají vzdát a chtějí si vybojovat své štěstí v životě. Je to útlá knížka, ale silná svým obsahem. Jsem moc ráda, že jsem ji přečetla.

3 13.06.2019

Tess umí psát detektivky - dokáže svoje příběhy zalidnit silnými sebevědomými ženskými hrdinkami. Dokáže příběh vystavět tak, že jste napnutí, ale tak nějak přiměřeně - nervy vám to nepocuchá . Taková milá detektivka ( když si moc nepustíte k tělu líčení pitvy :).

4 13.06.2019

Tohle je moje první Stančíkova kniha, takže jsem opravdu nevěděla, do čeho jdu . Ze začátku trochu šok, přiznávám, ale říkám si, proč ne - není to sice můj šálek čaje, ale nemohu upřít originalitu....ale po čase jsem měla pocit, že jsem něco hodně podobného četla , že mi to stylem připomíná Urbanovo Sedmikostelí. Určitě je to zajímavá kniha, beru to jako změnu, jako návštěvu cizí země, kterou ne úplně chápu a jejíž jazyk se už učit nechci.

1 04.05.2019

Pokud máte chuť na temný příběh, kde sice nepotečou potoky krve, ale celou dobu vám půjde mráz po zádech - nesáhnete vedle. Skvěle vykreslená psychologie postav, vývoj vztahů , příběh očima několika postav a na závěr skvělé finále. Doufám, že se nic z toho neztratilo v překladu . Doporučuji.

2 04.05.2019

Prokurátor je v tomto posledním díle oproti těm předchozím již tak trochu uhlazený - asi je to věkem. Příběh je napínavý a ráda také čtu o Polsku - polských autorů jsem v poslední době nečetla mnoho. Konec je tak trochu zoufalství, ale já mu to odpouštím. Sbohem, pane prokurátore :)

2 04.05.2019

Přečetla jsem tuto knihu za jedno odpoledne. Něco mne nutilo ji neodložit, snad ze strachu, že bych už neměla odvahu se k ní vrátit. Zůstala mi pod kůží jako tříska, která se ozve při každém neopatrném pohybu . A tak jsem ji vzala do ruky znovu a tentokrát otevírala na přeskáčku, jen tak libovolně a opět se začetla do zápisků - vzpomínek, deníku, fantazií, filosofických úvah, obrazů malovaných slovy, obrazů depresivních, tvrdých, jdoucích až na dřeň. Vrátím se k té knize ještě někdy? Nevím. Ale některé obrazy mi už asi zůstanou v hlavě navždy.

4 16.03.2019

Zvláštní kniha. Napsaná v třicátých letech minulého století, jazykem živým a poetickým. Poutavý příběh hrdých lidí, rodu nezdolného z drsného kraje Norska. Je tam vše - život a smrt, vášeň a hřích, život tichý a bohabojný i nespoutaný a krutý. A k tomu lesy, věčně zpívající lesy. Nevšední zážitek.

10 09.03.2019

Já bych tuto knihu navrhovala jako povinnou četbu - do škol i pro naše pány politiky, kteří rozhodují o naší budoucnosti. Nikdo, kdo by si jí přečetl, by se už nemohl chovat ke stromům bezohledně a necitlivě. Utopie? Asi ano. Ale trochu mrazí z toho, co všechno my stromům dlužíme, jak málo o nich vlastně víme. Pro mne osobně bylo čtení fascinujícím zážitkem, určitě se k ní budu vracet .

17 09.03.2019

I zachtělo se mi staré dobré české detektivky a po kom jiném sáhnout, než po Exnerovi . A nezklamal, samozřejmě :) Exner je skoro vždycky sázka na jistotu, úplně jsem zapomněla, jak mne kdysi dávno okouzlil. Nervy vám to nepocuchá, krvavých a bestiálních líčení se bát nemusíte, naopak se vám dostane skvělého líčení postav, napínavé zápletky a výletu do doby dávno minulé (i když samozřejmě přiměřeně vypulírované). Prostě dobrá česká detektivka.

14 09.03.2019

Některé knihy nedokážu odložit (i když bych možná měla:), přestože mi hrdinky jdou v podstatě na nervy a tuším, jak to dopadne. A ono to pak skutečně tak dopadne a žádný moc velký posun v sympatiích pro hrdinky se nekoná. Takže proč přesto tuhle nezatracuji? Jsou tam pro mne úžasné pasáže popisu života žen po první světové válce v Británii. Celý ten třídně rozdělený svět , společnost, která se ještě nevzpamatovala z Velké války a která zoufale lpí na konvencích a tradicích. Autorka píše poutavě, to se jí musí nechat, a tak jí snad i těch 595 stránek odpustím. .

5 16.02.2019