Voliéry

kniha od:


Koupit

Málokdo z české literatury se dokázal hlídat tak důsledně, aby nepsal zbytečně. A málokdo do svého psaní investoval tolik ze svého života jako Zuzana Brabcová. Dokladem je i její finální kniha Voliéry — intimní deníková výpověď o neuroticky přecitlivělém vnímání světa kolem nás. Jako v jejích předchozích dílech, i zde uhrančivě působí práce s jazykem, pulzujícím od strohého záznamu po výsostnou metaforičnost, od lyrických poloh až po vulgárnost, obnažujících motivy osamění a ztracenosti ve světě, který přestal dávat smysl. Záznamy každodennosti se tu posouvají k obecným, symbolickým, výpovědím. Nefilozofují, ale šokují obnažováním grotesknosti — jako by přítomnost generovala už jen černý humor, bizarnosti, nadutost a prázdnotu. Poutník provedl inspekci světa a nemá se kam uchýlit. Ráj srdce, vlastního nitra, už není. Voliéry jsou černou perlou....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295803/voliery-62D-295803.jpg 3.438
Žánr
Romány, Literatura česká
Vydáno, Druhé město
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (11)

Kniha Voliéry

Přidat komentář
anansie
02.06.2019

Dojmová, depresivní kniha plná metafor a představ až z toho jde hlava kolem a ke konci už jsem nemohla, ačkoli ze začátku se mi to celkem líbilo.

eiramka
16.03.2019

Přečetla jsem tuto knihu za jedno odpoledne. Něco mne nutilo ji neodložit, snad ze strachu, že bych už neměla odvahu se k ní vrátit. Zůstala mi pod kůží jako tříska, která se ozve při každém neopatrném pohybu . A tak jsem ji vzala do ruky znovu a tentokrát otevírala na přeskáčku, jen tak libovolně a opět se začetla do zápisků - vzpomínek, deníku, fantazií, filosofických úvah, obrazů malovaných slovy, obrazů depresivních, tvrdých, jdoucích až na dřeň. Vrátím se k té knize ještě někdy? Nevím. Ale některé obrazy mi už asi zůstanou v hlavě navždy.


Veríňák
26.02.2019

Hrozně těžké hodnocení, stejně jako kniha sama. Fantastická slovní zásoba, popis a opis nicoty, samoty, deprese.
Rozhodně nelehké čtení, ale už jen kvůli použitému jazyku to za to stojí.

Stoklaska
29.06.2018

Na mě byla kniha až příliš metaforická. I když z textu jde vidět, že jde o zkušenou autorku, která umí zacházet s českým jazykem.

Jacquesmort
27.05.2018

pátá za neuvěřitelně debilní komentáře tady

Pavelina
18.10.2017

Tak jsem objevila Ameriku. Zuzanu Brabcovou. Okouzlila mě, hlavně teda svou češtinou, kterou využívá pro dokreslení nálad a stavů. Taky mě bavila kompozice, vracení (jen tak mimochodem) už užitých motivů, neustále vracení. V nejmíň čekanou chvíli.
O děj ani tak nejde, on to žádný kasovní trhák není... Ale přesto je to velmi, velmi, velmi čtivá (až hltaná) kniha.
Už pomýšlím na další výlet do své nové Ameriky.

holkaslebkou
23.09.2017

Tak nevím.
S dílem jsem se v mnoha pasážích až neuvěřitelně ztotožnila (drásalo to), jiné mne nechávaly podivně chladnou. Hlavní hrdinka osciluje někde mezi chytrou, uvědomělou ženou (matkou) a jakoby (i jakoby má v knize svůj význam) bezdomovcem bez kořenů.
Analyzuje svůj vztah k dceři Alici, která se možná víc než o matku stará o svého Dylana a dumpster diving. Je v Praze. Je osamělá. Je ve voliéře.

Nakonec jsem tím taková asi netknutá. Bohužel. Ale těším se, že ji třeba vytáhnu za pár let a všechno bude jinak.

Magriva
29.06.2017

Možná je to umění, ale mně to spíše než lyrický deníkový záznam přišlo jako surrealistické nesmysly kombinované s vlastními zážitky. Neoslovilo mě to.

1

Doporučujeme

Hordubal / Povětroň / Obyčejný život
Hordubal / Povětroň / Obyčejný život
Můj život po životě
Můj život po životě
Léto, kdy jsem zkrásněla
Léto, kdy jsem zkrásněla
Zapisovatelé otcovský lásky
Zapisovatelé otcovský lásky