Voliéry

4 11. ledna

Mám ráda poetický jazyk, snové výjevy i metafory, ale co je moc, to je moc. Autorčina sestra v knize prohlašuje -,,vždycky jsi byla divná", já bych spíš řekla blábolivá. A psychiatr by to jistě pojmenoval ještě přesněji.

1 08. ledna

Jedna z (mála) knih, kterou si určitě s odstupem času budu chtít přečíst podruhé... a potřetí... a pak zde o ní možná i něco napíši... Nelehké ale krásné čtení!

2 28.11.2020

Depresivní, zároveň krásné... Nemohla jsem se odtrhnout, leč jsem se v některých pasážích ztrácela, kniha mě nenechala klidnou, přečetla jsem ji jedním dechem. O ostatních z próz Zuzany Brabcové totéž bohužel říct nemůžu.

1 02.06.2019

Dojmová, depresivní kniha plná metafor a představ až z toho jde hlava kolem a ke konci už jsem nemohla, ačkoli ze začátku se mi to celkem líbilo.

4 16.03.2019

Přečetla jsem tuto knihu za jedno odpoledne. Něco mne nutilo ji neodložit, snad ze strachu, že bych už neměla odvahu se k ní vrátit. Zůstala mi pod kůží jako tříska, která se ozve při každém neopatrném pohybu . A tak jsem ji vzala do ruky znovu a tentokrát otevírala na přeskáčku, jen tak libovolně a opět se začetla do zápisků - vzpomínek, deníku, fantazií, filosofických úvah, obrazů malovaných slovy, obrazů depresivních, tvrdých, jdoucích až na dřeň. Vrátím se k té knize ještě někdy? Nevím. Ale některé obrazy mi už asi zůstanou v hlavě navždy.

2 26.02.2019

Hrozně těžké hodnocení, stejně jako kniha sama. Fantastická slovní zásoba, popis a opis nicoty, samoty, deprese.
Rozhodně nelehké čtení, ale už jen kvůli použitému jazyku to za to stojí.

1 29.06.2018

Na mě byla kniha až příliš metaforická. I když z textu jde vidět, že jde o zkušenou autorku, která umí zacházet s českým jazykem.