Eicherik komentáře u knih
Malin Forsová je v současnosti moje nejoblíbenější detektivní série. Oproti minulým dílům se mi zdál tenhle malinko slabší, ale pořád je to na pět hvězdiček. Téma tohoto příběhu je takové sociálně švédské a děj je místy možná až moc optimistický. Jinak je to detektivka, jak jsme u téhle série zvyklí. Malin zase pije, mrtví opět promlouvají a je tu spousta prostoru pro soukromí zúčastněných osob.
Svět tajemných sil je kniha plná záhad, s bohatým obrazovým materiálem. Všech dvanáct kapitol bylo zajímavých. Mě nejvíce zaujala ta devátá, s názvem Velký sibiřský výbuch, která pojednává o tunguzském meteoritu, dle mého názoru spíše o tunguzské kometě. Nutno podotknout, že kniha je už čtyřicet let stará. Na její zajímavosti to, myslím, neubralo a mnoho nových poznatků se v této oblasti asi neobjevilo. Jediné, čeho se obávám, je, že plocha pralesů se za těch 40 let podstatně zmenšila, vodní plochy jsou díky znečištění méně obyvatelné a některé starobylé památky jsou nyní v ohrožení díky přibližujícím se lidským sídlištím.
Tahle útlá knížečka v sobě obsahuje ty nejlepší povídky z knihy Noční směna a v knihovně moc místa nezabere.
Noční směna není sbírka povídek, ke kterým bych měl potřebu se ještě někdy vracet. Za nejlepší hodnotím povídky Noční směna, která ve mně nejvíce utkvěla po prvním čtení této knihy a Na dobrou noc, která by se dobře vyjímala v nějakém sborníku upířích příběhů.
Tato kniha je vcelku zdařilou antologií romantických příběhů z dnes již předminulého století zaměřenou na přeludy a přízraky. Psána je v duchu doby dosti archaickým jazykem a je bohatě ilustrována. Za nejzdařilejší považuji povídky Ligeia a Věra.
Je nepochybné, že celá kauza hraběnky Alžběty Báthoryové je plná intrik a zákulisního jednání. Tento příběh ale v mnohém vyznívá nepravděpodobně a samotná Hraběnka Alžběta Báthoryová je zobrazena nevěrohodně.
Edgar Allan Poe je můj oblíbený autor už od dětství. Z této konkrétní sbírky se mi hodně líbí asi třetina povídek. Jako největší nedostatek tohoto vydání vidím v tom, že neobsahuje moji nejoblíbenější povídku Berenice.
Velmi zajímavé, uvěřitelné a obsahově dostatečné pojednání o uherské hraběnce Alžbětě Báthoryové. V šestnácti kapitolách nás autor seznámí s dobou, osobnostmi a intrikami Uher přelomu 16. a 17. století. V páté kapitole se seznámíme také s valašským knížetem Vladem III. Draculou řečeným též Vlad Tepes. Koho zajímá skutečný osud temné ženy přezdívané Čachtická paní, tomu tuto publikaci doporučuji.
Z hlediska provedení nejsou Nevysvětlitelné záhady napsány zrovna extrémně přitažlivou formou. Možná by tomuto druhu literatury prospěla také alespoň nějaká, byť třeba jen skromná obrazová ilustrace. Některé kapitoly byli pro mě zajímavější a některé méně. To je ale naprosto individuální. Za sebe bych vyzdvihl jako zajímavé třeba Nedotknutelní, Hrobka bez času, Neklidní mrtví, Rozplynuli se ve vzduchu, Pohlceni zemí, Bájná zvířata, monstra a fantómy..... Nevysvětlitelné záhady beru jako knihu pro zábavu. Sám některým věcem věřím, ale myslím si, že jen jedna tajemná věc z tisíce je pravá. Na závěr dodám ještě jednu větu z knihy: "Nevěřme všemu, ale také nic nezavrhujme."
Temné vize jsou takovým průměrným souborem hororových a fantasy příběhů. Nejlépe hodnotím povídku Metastáza. Nadějnou se jevila ještě ta s názvem Iversonovy jámy, ale druhá část příběhu nesplnila zcela moje očekávání.
Mám rád soubory hororových povídek, ale tahle sbírka byla dosti bídná. Nejvíce se mi líbil lovecraftovský Tlouštík.
Myši Natálie Mooshabrové jsou takovou bizarní smutnou groteskou. Líbily se mi ty donekonečna se opakující motivy. Konec mohl být trochu jiný. Tohle je jedna z knih, po kterých zbude smutek na duši.
Tato kniha populárně naučnou formou předkládá čtenáři mnoho pojmů z psychiatrické profese a zároveň ze světa magie. Vše je prokládáno skutečnými a stručnými příklady z psychiatrické praxe. Obsahově mi tento počin připadá velmi bohatý. Ačkoli je tato kniha psána v duchu ateistickém, může posloužit lidem praktikujícím magii k oddělení zrna od plev.
Z této knihy mám trochu rozporuplné pocity. Velmi se mi líbilo umístění děje do léčebny pro dlouhodobě nemocné a většinou nevyléčitelné pacienty. Autorka velmi pěkně popsala prostředí a velmi umně vykreslila většinu postav celého příběhu. Občas se mi ale některé postavy pletly. Ovšem nejvíc mě zklamala zápletka a konečné vyústění příběhu.
Jediné, čím je tato kniha zajímavá je, že poprvé vyšla v roce 1957, protože jak mě v dobrém poučil kamarád Encyklopedie, tak v letech 1948 - 1958 byla detektivka v Československu odmítnutým žánrem.
Jupiter s pávem je podprůměrná špionážní detektivka. Nejhloupější byl systém, kterým si protistátní skupina předávala mezi sebou zprávy. Vrcholem byl kouřící agent v restauračním zařízení. Milé bylo setkání hlavního hrdiny s maminkou.
Páté roční období je další případ Malin Forsové, která naslouchá hlasům vyšetřování. V tomto příběhu se dostaneme také k osudu Marie Murvallové, který byl už naznačen v předchozích dílech. Čtení je to tentokrát drsnější a patří určitě k vrcholům této povedené série.
Jarní mrtví je detektivka se silnými prvky vztahového románu. To je také jeden z důvodů, proč se mi knihy z této série tak líbí. Taky se mi zdá jako dobrý nápad, že v příběhu promlouvají mrtví. Třetí díl se mi líbil o malinko více a už se těším na ten pátý.
Zatím poslední díl této velmi povedené série se mi opět líbil. Přibližně předposlední část knihy byla trochu utahaná, ale celkově má tento román hodně vysokou kvalitu. V příběhu je toho ještě hodně nedořešeného, takže zbývá počkat, jestli se dočkáme dalšího pokračování.
Vermontské psycho je čtení pro patnáctileté slečny. Já se k tomuto románu dostal přes knihobudku, jinak by se mi těžko dostal do rukou. U knihy je v době, kdy píšu tento komentář štítek "duchařské romány", s čímž naprosto nemohu souhlasit. Líbilo se mi, že se děj knihy odehrává ve třech časových rovinách. Na závěr pochválím vcelku povedený obal.