Eicherik komentáře u knih
Druhý díl není tak bombastický a překvapivý jako první, ale pořád se jedná o velmi kvalitní krimi příběh. K mé spokojenosti také přispělo, že kniha má přes pět set stran, které jsou navíc opravdu plně využité. Mám totiž rád dlouhé knihy. Konec nabízí pokračování, tak jsem zvědavý, jestli nastíněná linka najde uplatnění v některém z dalších dílů.
Nutno podotknout, že příběhy v této knize znám a nejvíc mě zajímalo, jak se Neil Gaiman k tomuto tématu postavil. Gaimanova kniha je beletristickým zpracováním starých islandských rukopisů a výsledek je podobný tomu, jak stejné téma pojaly u nás Helena Kadečková a Ivana Vízdalová ve svých knihách. Možná jen kapitolu o Ragnaröku zpracoval Gaiman o něco podrobněji. Knihu bych doporučil všem českým a slovenským čtenářům, kteří se s germánskou mytologií ještě nesetkali, protože je to vyprávění nejen nádherné, ale jedná se o jeden ze skutečných kořenů evropské kultury a civilizace.
Na závěr už jen pochválím důstojný obal tohoto dílka.
Zatím nejlepší díl téhle série. Příběh je to velmi uvěřitelný a nemalou úlohu v něm sehrává i náhoda. V románu je poměrně silná také sociálně kritická linka, kterou je tahle série pověstná.
Klasická Dánovka. Tentokrát do života nám známé mordparty zasáhne změna režimu a rozsáhlá amnestie. Doba je to složitá a kriminalisté musí dokázat, že i v nových pořádcích budou potřeba. Vše se jim nakonec podaří, i přes drobné ztráty ve vlastních řadách.
Ve druhém dílu této legendární série se Martin Beck vydává do Budapešti. Ten předchozí se mi líbil o něco více, ale ty nejlepší teprve přijdou.
Mám rád detektivku a krimi, ale nejsem nějaký znalec a nebo gurmán těchto žánrů. Tahle sbírka je na mě už moc letitá a styl, kterým jsou některé povídky psány je pro mě už moc archaický. Některé povídky se mi líbili více a jiné méně. Jasným vítězem je u mě Hercule Poirot s kterým se pravděpodobně ještě v některé knize potkám.
Úvodní díl legendární detektivní série. Tohle není moderní severská detektivka, kde brutalita nezná mezí a kde zvrat stíhá zvrat. Tady se pohybujeme v šedesátých letech minulého století. Vyšetřovatelé nemají k dispozici mobilní telefony, elektronickou databázi a hustou síť pouličních kamer. Mají však buldočí vytrvalost a i přes množství chyb se pomalým tempem derou za pachatelem. Velkou předností tohoto románu je jeho uvěřitelnost.
Moje první knižní setkání s vrchním inspektorem Scotland Yardu, Adamem Dalglishem, a určitě ne poslední. Tahle kniha je klasická anglická detektivka, ve které se vypijí hektolitry anglického čaje a jež má i typický anglický závěr. Jednu hvězdu strhávám za některé pasáže, v nichž jsem se trochu ztrácel.
Tenhle román jsem si vybral, protože místem děje je Československo roku 1935 a podstatná část se odehrává v psychiatrické léčebně umístěné na hradě s hrůznou minulostí. Důležitou složkou příběhu je i mytologie, zejména ta slovanská. V žánru thriller je tahle kniha velmi zdařilá.
Velmi povedená kniha, která se bude asi nejvíc líbit čtenářům, kterým někdy učarovala tvorba Ludvíka Součka. Je to psané v podobném stylu a kniha je bohatě ilustrovaná v takovém moderním stylu a zároveň součkovském. Je poznat, že Ondřej Neff má Ludvíka Součka pečlivě nastudovaného. Nejlepší na tomhle příběhu je samotné pátrání v pražských reáliích a v relativně nedávné minulosti.
Velmi dobrá kniha a zároveň velmi smutná. Perfektně propojená středověká legenda o Janu Nepomuckém s životem čtyř studentů v normalizační Praze. A nakonec přijde náraz. Hodně velkej náraz.
Román je vypravován velmi těžkým jazykem, který se na jednu stranu obtížně čte, ale na druhou stranu podporuje atmosféru doby. V příběhu je hodně licencí a fikcí. Mezi ty patrně patří i osud Jesseniovy manželky Marie, který mě velmi zasáhl. Kniha je plná historických událostí. Výborně je třeba popsána bitva na Bílé hoře a nebo počátek třicetileté války.
Sbírka desíti kriminálních příběhů napsaných podle skutečných případů. Některé jsou velmi známé a jiné zase dávno zapomenuté. Případy jsou řazeny chronologicky a jsou napsány velmi jednoduchou formou. Zajímavé jsou popsané postupy vyšetřovatelů. Nejvíce se mi líbila povídka Nedokončená.
Dva krimi příběhy z blízké budoucnosti. Nutno připomenout, že kniha byla napsána již v roce 1974 a dnes v roce 2019 máme onu budoucnost v podstatě již za sebou. A právě tohle je nejslabší článek těchto dvou románů, protože autor onu budoucnost zrovna moc neodhadl. V prvním případu autor správně předpověděl pouze roli oficiálních médií, jako hlavního nositele dezinformací. Nejpovedenější a nejnapínavější z celé knihy považuji tu část v druhém případu, kdy se komisař Jensen vrací zpět do vlasti a vyšetřuje události, které zde nastaly.
Koho by tahle kniha zklamala, tomu doporučuji autorovu sérii Martin Beck (Romány o zločinu), která je velmi povedená a kterou Per Wahlöö napsal se svojí manželkou.
Tohle je taková neveselá krimi, kde se hlavní hrdina stále více a více zamotává do svých problémů. Příběh je to velmi realistický s moralistickým poučováním, které mě však nijak nerušilo. Velmi se mi líbil dovětek.
Jednoduchá, oddechová krimi psaná čtivým jazykem. Rušilo mě pouze, když byl vypravěčem Norbert. A konec byl trochu nevěrohodný.
K téhle knize jsem se dostal přes TV film Klec. Román Odměna je psychologická krimi s nesympatickým hlavním hrdinou, celkem přitažlivou obětí a pro mě s překvapivým a povedeným koncem. Až na některé, dle mého zbytečné epizody jsem spokojený.
V knize se střídá minulost se současností. Zatím co minulost je zvládnuta vcelku dobře, tak současnost je taková překombinovaná a nepravděpodobná a současné Slovensko je v příběhu až nevěrohodné. Velmi mě pobavilo, když si jedna z postav nebyla jistá, jestli může pít na Slovensku vodu z vodovodu. Čtenářům, kterým se líbila historická část tohoto románu doporučuji autorčinu knihu Lazebníkova dcera, ta se odehrává pouze v minulosti a povedla se celá.
K téhle knize jsem se dostal přes román Lazebníkova dcera. Zajímalo mě, jak stejnou látku pojme jiný autor a navíc je rudolfínská Praha mé oblíbené téma. A jsem spokojený. Dílko je to poměrně útlé a velmi čtivé. Hlavní postava hejtman Pablo Ortiz je sympaťák. I přes neveselé téma je příběh psaný humorným jazykem a velmi zajímavě působí vkládání současných pojmů, ale třeba i témat, jako například "globálního oteplování" do tohoto historického vyprávění. Jediné drobné mínus vidím v příliš kladně vyobrazeném Rudolfu II. v závěru knihy. To mi přišlo malinko nevěrohodné.