Jednadvacet detektivů

Jednadvacet detektivů https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/120170/detektivky-jednadvacet-detektivu-6rk-120170.jpg 4 26 4

Detektivky série

< 10. díl

Číslovka 21 přitahuje zřejmě nejen karbaníky. Ale třebaže se almanach detektivních povídek, vydaný nakladatelstvím Domino, jmenuje stejně jako sborník, který vydal Odeon – blahé paměti – už v roce sedmašedesátém, tedy Jedenadvacet detektivů, nejde o reedici. Zatímco také onen dávný výběr sestavil český editor v upřímné snaze rehabilitovat žánr klasické detektivky po letech oficiálního opovržení (a na oplátku i všelidového obdivu, mnohdy nekritického), teď už jde jen o komerční shrnutí jednadvaceti malých drahokamů žánru. Malá dílka velkých mistrů, říkalo se v muzice. A Jedenadvacet detektivů, jak je vybrali a do světa vypustili američtí znalci žánru John L. Breen a Ed Gorman, takovému označení odpovídá. Byť některé povídky jiskří víc a jiné jsou tu spíš v roli kuriozity… Mezi autory, ve sborníku zastoupenými, jsou literární hvězdy první velikosti – jako klasikové G. K. Chesterton, Agatha Christie, Ellery Queen, Rex Stout, Erle Stanley Gardner, Raymond Chandler, John Dickson Carr, Dorothy L. Sayersová. Nechybějí – zemřelí i dosud tvořící – následovníci zakladatelské generace – Ross Macdonald, Ed Mac Bain, Ruth Rendellová, Georges Simenon, Donald E. Westlake, Lawrence Block či britský Reginald Hill (jména jeho velkých detektivů poví tuzemci víc než jméno autorovo: Dalziel a Pascoe). Ale najdou se i autoři, které český čtenář nezná možná vůbec: Jacques Futrelle, narozený už v předminulém století (a utonuvší s Titanikem), či naopak u nás dosud nezdomácnělí současníci Bill Pronzini, Sharyn McCrunbová či Sara Paretskyová. Paleta příběhů je pestrá a rozsáhlá: a jakkoli podobné almanachy představují vždy jen ochutnávku díla, dík za ni patří nakladeteli, ostravskému Dominu, i překladateli Jiřímu Kobělkovi za seriózní a kultivovaný výkon. Svazek v hezké obálce by rozhodně neměl uniknout nikomu, kdo se o detektivku dvacátého století zajímá více než jako o kratochvilné čtení do vlaku.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Detektivky, krimi , Povídky

Vydáno: , Domino
Originální název:

Sleuths of the Century , 2000


více info...

Přidat komentář
Jája92
Jája92
17.08.2022 3 z 5

Poměrně zajímavá sbírka detektivních povídek chronologicky seřazená. O každém spisovateli se něco dozvíte plus i o jejich literární tvorbě. Některé povídky se čtou samy, najdete tu známé a oblíbené autory. S některými autory se tu naopak setkáte nejspíš poprvé. Jak to už u těchto knížek bývá, některé povídky byly lehce zapamatovatelné a strhující, jiné na tom byly hůře.

regulax
regulax
07.06.2020 3 z 5

Fajn čtení směsky dobrých i méně zajímavých krimi povídek.


Eicherik
Eicherik
17.11.2019 3 z 5

Mám rád detektivku a krimi, ale nejsem nějaký znalec a nebo gurmán těchto žánrů. Tahle sbírka je na mě už moc letitá a styl, kterým jsou některé povídky psány je pro mě už moc archaický. Některé povídky se mi líbili více a jiné méně. Jasným vítězem je u mě Hercule Poirot s kterým se pravděpodobně ještě v některé knize potkám.

HTO
HTO
18.02.2014 5 z 5

Stejně jako Jedenadvacet detektivů (ano, hříčka je záměrná, viz. anotace) velmi doporučeníhodná knížka! Je pravda, že starší antologie je lepší, ale je také pravda, že je nemožné vyrovnat se legendám našeho dětství. Takže máte-li rádi detektivky, neváhejte ani chvilku! Antologií je mnoho, ale takovýchto málo: jedná se tak trochu o „učebnici“, neboť zde najdete nejproslulejší detektivy 20. století v chronologicky seřazených povídkách, podle toho, kdy se poprvé objevili. Každá povídka je navíc opatřena úvodem. Kniha je krásně udělaná a překlad výborný.

Je jasné, že z takovéhoto typu knihy je těžko vybírat nejlepší povídky, ale přesto mi dovolte některé vyzvednout: Dalzielův duch je vynikající kousek s dvojicí Dalziel a Pascoe, u nás vydavateli nepochopitelně zanedbávanou; Falešné noty od Sary Paretskyové mi představily Viky Warshawskou, s níž jsem si hned pořídil román, a která se mi nesmírně líbí tím, že se člověk dozví mnoho z jejího rodinného života (což je možná výhoda ženského psaní); a konečně je tu doslova otřásající povídka od D. E. Westlakea. – Vysoce doporučeno!

A ještě P. S.: pokud máte rádi záhady, zkuste vypátrat, proč Maigret oslovuje svou ženu Henrietto, když v jiné knize se jmenuje Louisa.