DuncanIdaho komentáře u knih
Dalo se to číst, ale čekal jsem od této knihy víc. Občas tam byla úsměvná pasáž, ale většinou to byl jen popis běžných situací z dovolené. Další minus byly odbočky od děje knihy.
Je až s podivem, kolik všelijakých památek a historických souvislostí se najde v okolí 30 km kolem Prahy. Z knihy je cítit snaha najít poznatky o naší minulosti. Bohužel, autoři mohou jen pozorovat dotyčná místa na povrchu a hledat v různých kronikách a starodávných zápisech.
Další poučení o zajímavostech a krásách České republiky.
Bavič je napsán v poklidném a milém stylu. Čte se dobře, nic tam není nudné a je oživen i několika způsoby vyprávění.
Co říct k této knize? Originál od Jirotky je prostě originál. Na druhou stranu je to pokračování po mnoha letech a je od jiného autora, který v době prvního vydání originálu ještě ani nebyl na světě. Přihlédnu-li k těmto okolnostem není kniha špatná. Autor se snaží napodobit styl, což se mu do jisté míry daří. Úsměvné to je, pobaví to a někdy jsem se i zasmál. Ve srovnání s jeho dílem Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle je to nohem lepší - lépe napodobňuje Jirotku a nepoužívá známé vtipy (snad až na dva případy). Jako lehkou oddchovou knihu na léto bych to neodsuzoval.
Vtipně napsaná kniha, která pobavila, snadno se četla a byla rychle přečtená. Úplně jsem ho viděl, jak některé pohádky a pověsti předvádí v televizi.
Kniha je sice takovým cestopisem, ale jde v ní o úplně něco jiného. Swift zde kritizuje lidské neduhy a slabosti na různých vymyšlených tvorech a národech. Místy až absurdní popis těchto postav zesměšňuje tehdy (bohužel i dnes) žijící lid a celé společnosti.
Jde o poučné čtení, které nás seznámí s ženami, které mnohé dokázaly. Newtona, Faradaye, Einsteina, ... zná kdekdo. Z žen je známá snad jen pí. Sklodowská. Ivo Kraus v krátké knize představil mnoho žen, které by si také zasloužili být známé. Dozvědět se o nich bylo zajímavé. Kdo nezná Einsteina? Kdo ale zná jeho první ženu?
Normalizace je tu popsána dětskou a zároveň lehkou a zábavnou formou. Člověk, který doby prezidentování s. Husáka jako dítě zažil se musí občas pousmát. Často jsou zde okamžiky, které si stejně nebo obdobně prožil, obdobně i myslel. Při čtení jsem si vzpomínal na věci a pojmy, které nám nikdo nevysvětloval, protože jsme je jako socialistické děti musely přeci chápat sami a hned.
Kniha se dobře četla, ale na můj vkus už tam je moc zamilovanosti. Zkrátka červená knihovna začíná převládat nad historií.
Další pěkná kniha od Ludmily Vaňkové. Hned zítra začnu číst druhý díl.
Jan Cimbura je pěkná kniha, která popisuje život na jihočeské vesnici v době, kdy se pod vlivem doby a měst mění vesnice. Staré pořádky se opouštějí a nové přicházejí. Baar zde vykresluje starý způsob života, kdy lidé nežili v přírodě, ale s přírodou. Vše se však začíná hroutit a mladí již chtějí žít jinak. Staré dobré časy tu představuje právě Cimbura - moudrost, úctu k přírodě, práci, ... Rozhodně stojí za to si tuto knihu přečíst.
Kniha je poměrně krátká, její děj ještě kratší. Krátký děj je doplněn nadbytečnými úvahami a jakéhosi filozofování. Bylo by vhodnější dát víc děje místo toho plkání okolo.
Je to taková česká verneovka. Verne ale neměl v knihách tolik vědeckých fantazií až nesmyslů. Ve verneovkách není tolik jedinců, kteří svojí extrémní inteligencí, zkušenostmi a nadhledem vše, i přes své mládí, ihned vyřeší. Je zde sice i dobrodružství a jisté napětí, ale to si myslím z dnešního pohledu dojem nenapraví. Krátce řečeno, kniha je dost naivní.
Ďáblova maska je opět kniha s tajemnem a nedokonalým hlavním hrdinou. Zde mi jen vadila různá dějová vlákna (krom hlavního tu byla tři další). Ta vedlejší vlákna mi přišla docela zbytečná, nic ději nepřinesla. I tak ale stojí kniha za přečtení.
Kniha jsou zajímavě přepsané díly TV seriálu ČT. Určitě by bylo dobré navštívit představovaná místa. V budoucnu určitě přečtu další díly.
Kniha je opět plná drsných ale krásných povídek. Některé povídky už četl v jiných knihách, ale to nevadí, přečetl jsem je znova a znova se mi líbily. Měl jsem vše jako před očima. Styl Karla Klostermanna se mi líbí, a proto čtu jeho knihy rád.
Hlavní částí knihy jsou dva pěkné a nenáročné příběhy, které se dobře čtou. Třetí část je spíše naučná. Třetí část bych tam nedával, přestože je zajímavá. Prostě mi k těm dvou dobrodružstvím nesedí.
Na knize je vidět, že je psaná pro mládež. Je místy trochu naivní, mladiství hlavní hrdinové a poměrně i krátká. Pro mne to byla ale rychlá mírně napínavá oddechovka. Takovéto knihy si rád občas přečtu a jako dvanácti, třináctiletý kluk bych ji určetě přímo hltal. Myslím si, že bude dobrá i pro dospělé, obvzlášť po nějaké náročnějším díle.
Jde o zábavnou knihu. Četla se mi dobře. Poznal jsem zde i několik pro mne nových staročeských slov.