DuncanIdaho komentáře u knih
Pro nás z Plzeňského kraje to je docela zajímavá kniha. Rychle se přečte, dozvíte se mnoho informací, jak se žilo se školou za posledních více než 100 let.
Moje první kniha s Maigretem. Četla se dobře, škoda jen, že jsem neměl dost času na čtení. Učitě si v budoucnu přečtu další případy komisaře z Nábřeží Zlatníků.
Kniha nemá nějak napínvý děj, ale rozhodně je děj zajímavý. Tématicky je to podobné knize Celestýnské proroctví, jen ten závěr je daleko tragičtější než v Celestýnském proroctví. Závěr se ale dá trochu předvídat. Je zde druhá dějová linka, která tu je jen proto, aby vysvětlila konec. Kniha stojí za přečtení.
V knize je popsáno spoustu zajímavých míst České republiky. Dobré je i zapojení průvodců. Kdo chce cestovat, může se zde dobře inspirovat, kam u nás vyrazit.
Přečetl jsem to za několik minut. Rozhodně není toto kniha, kterou bych četl dvakrát. Básničky jsou tam nerytmické, o ničem, nedávají smysl. Přiložené CD jsem raději ani neposlouchal. Dávám jednu *, protože je to o Úhlavě na které bydlím.
Já být téček Huóf nabacám Hyhu i Batulka a pak je hohim do tudny. Tam by byli mokvý a to je dobve. Oba sou dávno oškyvý a já je nemám hád. Já ci klid ci a ci a ci víc než puve. Búúúú húúúúúú ááááááááááááááá.
Teď vážně. Toto je zatím jediná opravdu vtipná kniha, kterou jsem od pí. Frýbové četl. Ostatní jako Robin nebo Kretén vtipný nebyly. Vtipná byla hlavně první část, v druhé už to nebylo ono a humor se z knihy dost vytratil. Celkově to je ale povedená kniha. Za úpadek humoru v druhé části ubírám *.
Děj knihy se točí kolem vraždy komunistky, hlavně ale vypráví o hlavních aktérech této vraždy. Vyprávění je pro mne pojato zvláštním způsobem a tím přidává na čtivosti. Jen časová rovina ze současnosti ve mně vyvolává pocit, že je tu stále spousta lidí, kteří se nevyrovnali s komunistickou minulostí. Určitě si ale v nejbližší době přečtu i knihu Smrt bez spravedlnosti: Mrtví Ratajského lesa od Martina Tichého, abych tuto knihu porovnal se skutečností.
No, nebylo to nic moc. Většina povídek byla z poloviny o ničem. Některé se sice daly číst, ale zbytek byla jakási snad filozofie, mentorování a tak. Když není co číst, tak se to dá přečíst, ale jinak to moc nezaujme. Naštěstí je kniha krátká.
V asi 80% knihy se sice nic moc nedělo, ale autor neustále udržoval čtenáře v určitém napětí a očekávání. Konec však byl dost strhující. Celkově je to nenáročné dílo, které se dá v poklidu přečíst. Pokud si chcete odpočinout po náročnější knize nebo knize se struhujícím spádem, přečtěte si tuto knihu.
Žebrák se stříbrnou holí je pěkná kniha, která pojednává o české historii a zapojujeje i život méně významných a neznámých lidí té doby. Ti nedůležití ale děj knihy obohacují. Po určité době se k paní Vaňkové vrátím.
Tak přečteno a opět to bylo pěkné čtení. Líbí se mi, že v knihách p. Vaňkové není jeden hlavní hrdina. V jejích knihách se vždy odvíjí dva i více osudů. Hned se vrhám na poslední díl série.
Úsměv je opravdu lék. Za poslední tři dny jsem se díky této knize dost vyléčil. Některé pasáže knihy mě hodně rozesmály. Kdybych se někdy učil německy, určitě si jako učitele vyberu Josefa Fouska (Na ceně se domluvíme, mistře.).
Jako kluk jsem čestl kreslené Obrázky z českých dějin a pověstí. Tato kniha se zaobírá reálností českých pověstí z pohledu vědy. Je to zajímavé a poučné. Dočteme se tu zase něco nového o vzdálené historii dnešní Ćeské republiky.
Knihy Ladislava Pařízka mám rád. Když si odmyslím tu komunistickou omáčku, jsou to docela zajímavé cestopisy. Tato kniha je jedna z nich a ani těch soudružských řečí tu moc není. Kniha je taková krátka životní zpověď jednoho cestovatele.
Kniha je zajímavým a poučným čtení o sklářství na Šumavě. Jsou zde i pěkné fotografie, škoda jen, že popisky k některým jsou vinou špatné volby barvy textu těžko čitelné. Text k fotografiím bych umístil pod tyto fotografie.
Martin Úbl napsal dobré dílko. Některé příhody jsou opravdu neuvěřitelné. Celá kniha je mírně úsměvná, je tam ale několik velmi ftipných okamžiků. Již dlouho jsem se žádné knize tolik nenasmál jako této.
Při čtení této knihy, se mi zamlouvalo to, že to není až taková červená knihovna. Té romantiky tam je dost, ale v mnoha knihách pí. Vaňkové je romantiky a zamilovanosti docela dost.
Jde opět o pěkné čtení, i když je to nejslabší kniha, kterou jsem od Flanagana četl. Důvodem je, že opravdu se tam něco začalo dít až ke konci. Je však dobré si to přečíst.
Bylo to opět skvělé čtení, kterému jsem obětoval každou volnou chviku. Toto by měl někdo zfilmovat.