Pátý díl s Madison Harper opět nenechá čtenáře vydechnout, dokud knihu nepřečte.
Wendy je záruka kvalitního a skvělého čtení, ale tento díl mě rozbil na milión kousíčků.
Hrůzné momenty, nervy drásající zjištění a dech vyrážející zvraty. To vše v jediné knize. Už z prvních dvou kapitol jsem měla husí kůži.
Autorka nám opakuje předešlé události v průběhu příběhu. To je super především, když čtenář čte aktuální díl několik měsíců po předchozím.
Sledujeme i jemnou romantickou linku, která decentně zpestřuje thrillerovou zápletku.
Líbí se mi nahlédnutí do dřívějšího vyšetřování Billa Harpera.
Nate tady nemá tolik pozornosti, ale jeho dějová linka opět stojí za to. Na druhou stranu se dozvíme více o životě Billa. Líbí se mi, že zde nezůstávají pozadu informace o soukromém životě ostatních policistů z Lost Creek.
V průběhu čtení jsem si už myslela, že vím, kdo za tím vším je. To by ale nebyla autorka, aby mě nepřevezla na plné čáře.
Kniha Mrazivé vyhlídky je za mě nejsilnějším dílem ze všech. Bylo to dojemné, skvělé a hlavně nezapomenutelné. Pokud stále váháte, jestli se do série pustit, pak vám radím PUSŤTE! Nebudete litovat.
Na nejnovější knihu britské autorky jsem se moc těšila. Bohužel mě čekala studená sprcha.
Předvídatelnost je u autorčiných knih jasná a mě osobně to nevadí. Ba naopak. Celý příběh ale působil těžko uvěřitelně. Dialogy jsou prkenné. Často dochází k opakování vět či stejných souvislostí. Třeba, že má Anna velmi blízký vztah se sestřenicí Becs, Steve by si určitě nenašel nikoho jiného a rozhodně by ji nevyměnil. Pak taky věty jako jsou: S Leem bylo snadné se dobře bavit. Dá to hodně práce...
Postavy si protiřečí, což je dokázáno u Lea. Ten přijde s tím, že zapomenou na minulost, ale během pár okamžiků už Anně připomíná některou vzpomínku na minulé časy. Co se týče hlavních hrdinů, tak Leo je na tom o hodně lépe než Anna. Ta byla nudná a jak je v knize u jedné části zmíněno, velice trefně mimochodem, tak je trestuhodně zabedněná.
Těžko jsem překonávala jména. Budiž Leonardo Knight a Anna Love, ale Jan a Michaela. Normální jména, ale to, jak se v příběhu oslovují jako Jane, Michaelo..působilo to strojeně. Chápu, že Anna i Leo jsou Britové a zdrobněliny by těžko vyslovovali, ale i tak by víc šlo do úst Honzo, Jeníčku nebo Míšo.
V knize se objevují věty, které nejspíš měly působit vtipně či vášnivě, ale nakonec to bylo spíše trapné. ,,Mám úplně modrý koule." a ,,Mezi stehny ji rozkvetlo malé poupě touhy."
Části odehrávající se v Praze se mi líbily. Zajímavé jsou památky a informace, třeba o otočné hlavě Franze Kafky nebo továrně na ohýbaný nábytek TON. Taky se dozvíme o postupu výroby piva. No a pár anglických slovíček a vět se tu taky najde.
Část odehrávající se na chatě u Novomlýnských nádrží mě tolik nezaujala. Zmíněný Mikulov, Pavlov, Mušov - super, ale popisy působí jak z učebnice.
Série Romantické útěky mají nádherné obálky. Osobně se mi líbí, že na vnitřních stranách obálky jsou všechny knížky ze série.
Poděkování je krásné, dojemné, ale to nemění nic na tom, že děj hodnotím jako průměr. Neurazí, ani nenadchne, což mě velmi mrzí.
Hrad ve Skotsku se mi moc líbil a i když mi Hospůdka úplně nesedla, ráda si přečtu další autorčiny knihy. Z předešlých mě láká třeba Pekárna v Brooklynu nebo Hotýlek na Islandu.
Z počátku jsem měla strach, že se mi kniha bude špatně číst. Začátek mě tolik nevystřelil do nebe, jak jsem očekávala, ale na konci jsem už měla jiný pocit strachu... že když knihu dočtu, přijdu o kousek své knižní duše. Ano, tak moc se mi příběh líbil.
Na autorčin styl jsem si musela prvních cca 80 stran zvykat, ale pak už to byla smršť čtivosti.
V příběhu se otevírají třinácté komnaty postav, které jsou bolestivé a dojemné. Adam se utápí v minulosti i přítomnosti. Vrací se ve vzpomínkách k Lindě a k jejich společnému životu, sňatku, schůzkám. I když by se mohlo zdát, že bude kniha pouze vážná, tak ta životně důležitá témata jsou odlehčená humorem. Anča a Janča Dlaňovky mi prostě utkvěly v paměti. Třeba z takové scény s fyzikářkou Klárou Slavíčkovou jsou byla trochu na vážkách. Přišla mi trapná, ale když si o ní vyprávěli Adam se Soňou, už jsem se smála s nimi.
K Adamovi jsem si musela vytvořit vztah, protože sympatie tam nebyly hned. Jeho sestra Adina o něm řekla, že je dobrovolně trpitelský, mučednický a žije jen sám pro sebe, ne pro jeho syna. S jejím výrokem naprosto souhlasím. Nakonec se ale vztah mezi mnou a Adamem zlepšil. Líbil se mi jeho progres. Ušel dobrý kus cesty ke zlepšení, i když se místy stále choval jako puberťák a hlupák neumějící říct ne. V tomto ohledu mě hrozně rozčiloval.
Mezi mé oblíbené postavy patří Broňa, Marián, Kryštof i Adina. Oproti hlavnímu protagonistovi si moje srdce získali hned. Kryštof mi připomínal Vaška z filmu Jak dostat tatínka do polepšovny. Broňa dala příběhu ty správné grády. Setkání Adama s ní na koncertě bylo skvělé.
Nečekala jsem takovou zápletku a hlavně závěr. Ještě teď, když na to pomyslím, mám husí kůži a slzy na krajíčku.
Celkově je Adam a autorka velkým letošním milým překvapením. Ono se může podle anotace zdát, že je příběh více než jasný, ale věřte mi, že není. Těším se na další literární skvosty z pera autorky a co nevidět se budu pouštět do Proměny Kafkovy Prahy, kde jednu z povídek napsala právě Mirka.
S tvorbou autorky jsem měla tu čest v knize Zasněžené příběhy. Její novela Veselé Vánoce pro osamělé duše si mě získala i díky autorčinému stylu. Doufala jsem, že autorka svůj osobitý styl nezměnila a to se mi u tohoto románu splnilo.
Dvě tváře lásky čtenáře naláká nejen na obálku s krásnou barvou moře, ale i na psychologický příběh plný emocí.
Líbí se mi, že autorka v románu nastínila téma vzdělání a finance. Jana si myslí, jak vzdělaní lidé mají šťastný a pohádkový život. Ti střízlivější a životem zkoušení ví, že krásný život lze mít i bez vysoké školy. Já sama s těmito předsudky bojuji už léta. Ten pocit, že kdybych dokončila vysokou, že by mi bylo líp, je pořád dost velký.
Postavy jsou vykresleny reálně. Jakub na mě působil jako takový ťunťa. Mrzelo mě jeho chování vůči Matyldě, kdy si neověřil jisté informace i z druhé strany - nejen té maminčiné. Matylda mi byla sympatická hned. Její chování působí uťápleji. To se ale dá odůvodnit i kvůli jejímu vztahu s matkou, která jí na sebevědomí nepřidala. Na druhou stranu se v přítomnosti Jakuba chová trochu jinak. Řekněme, že její vzrušení tryská na všechny strany. Jana byla oříšek. Na první pohled rázná, preafektovaná žena, která se s ničím nemaže. Postupem času ale na mě působí jinak, spíše než zlost k ní cítím lítost. V knize se objeví více postav stojící za zmínku. Třeba taková Simona, Přemek, Dominika nebo Eliška. Každá z postav něco do příběhu přinese.
Za mě osobně tam nemuselo být tolik roti¢kých scén. Co se jim ale nedá upřít je, že jsou napsané decentně a smyslně. No, culit se budete. Líbí se mi, že autorka použila klasické označení pohlavních orgánů a ne žádné broskvičky, párečky a jiné výrazy.
Dvě tváře lásky nabízí pohled z obou dvou stran na téma, jež je v naší společnosti stále diskutabilní. Pokud bych vás měla nalákat i jinak, podobnost jsem viděla s komedií Příšerná tchýně. Kniha ale toto téma bere z vážnějšího hlediska. Já jsem si příběh užila plnými doušky a pro příznivce romantických příběhů okořeněné krutou realitou ideální.
Děkuji autorce za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
Ve třetí knize, této detektivní série, se čtenář zase o něco víc seznamuje s životem Madison a Natea. Zároveň autorka rekapituluje důležité momenty z předešlých dílů, ale bez větších detailů.
Je skvělé, že se čtenář s každým dílem dozvídá něco více o hlavních protagonistech. Prožívá s nimi minulost, přítomnost i lehce nastíněnou budoucnost. To by ale nebyla Wendy, kdyby si pro čtenáře nepřipravila i pár překvapení.
V knize se objevují nové postavy. Za zmínku stojí Vince Rader. Jakou roli hraje v příběhu? To si bude muset zvědavý čtenář přečíst. Objeví se starý známý psí parťák Brody, který je neodmyslitelně s touto sérií spjatý.
Autorka dokáže mistrně skloubit příběh z dřívějška s tím současným a přinést tak čtenáři dost šokujících momentů.
Čtenáře tak čeká dávka napětí, akce zastavující dech, mrazivé zvraty i emocionální smršť.
Je více než jasné, že je tato série pro všechny detektivní nadšence návyková. Opravdu jsem si nemyslela, že by se autorka díl od dílu zlepšovala. Ono to tak ale opravdu je a nejvíc to vystihuje jedno slovo... BOŽÍ! Už se nemůžu dočkat Vražedné naděje.
Děkuji Nakladatelství Albatros za poskytnutí recenzního výtisku
Na knihu jsem slyšela povětšinou pozitivní recenze a tak bylo jasné, že mě tahle novinka nesměla minout.
Začátek, byl pro mě krušný. Nemohla jsem se začíst, postavy se mi pletly, měla jsem z příběhu hrozně blbý pocit. Čekala jsem od počátku strašidelnou pecku a najednou jsem si byla jistá, že mi Ignis vytvoří čtecí krizi. Děkuji své povaze za to, že to s knihami nevzdávám, protože pak to bylo skvělé.
Autorčin styl na mě působil hrubě, surově a to je přesně to, co mám ráda, ale chvilku mi trvá než se na něj naladím.
Středobodem příběhu pro mě byla Květa. Právě díky její scéně s dcerou Pavlínou a Dédou jsem se pořádně začetla.
Dozvíme se o životních osudech jednotlivých členů výpravy. Máme tak možnost je poznat po všech stránkách - kladných i záporných.
Jako bývalá lesačka jsem si užívala latinské názvosloví rostlin a dřevin zmíněné v příběhu.
Musím uznat, že autorka dokáže navodit nepříjemnou (v dobrém slova smyslu), hrůzu nahánějící atmosféru. Husí kůži jsem měla pak až do konce.
Jsem milovnicí příběhů o místech obestřená tajemstvím, která existují a hlavně je možné je navštívit. Taktéž se mi líbily části Vyšetřovacího spisu. Jakmile je děj nějak oddělen po vizuální stránce, má to pro mě o trošku větší atraktivitu.
Nechci autorku přirovnávat k jinému autorovi, ale neodpustím si zde to, že Ignis má vibe Trhliny. Za mě je to super.
Ignis fatuus útočí na čtenářovu fantazii, cit pro záhady a pověry. To nejděsivější je většinou to, co je nám dobře známé. A to se mi nejvíc líbí na této knize.
Celkově hodnotím kladně. Děj čtenáři nabídne strach, napínavé zvraty, šokující zjištění, ale i uvědomění. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a po čase si ji přečtu znovu.
Děkuji Nakladatelství Host za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
Čtvrtý díl detektivní série a čím dál lepší. Nevěřila bych, že by mě autorka dokázala už několikátým dílem zaujmout, ale ano. Stalo se a je to skvělé!
Už od druhého dílu si vždycky pobrečím. Vražedná naděje mě emocionálně rozdrásala. V příběhu se už nejedná o dojemnou smršť, ale spíš tornádo.
Velké plusy vidím u názvu, který čtenáři už tak nějak skrytě říká, o co by v příběhu mohlo jít. Dále to, že autorka dokáže mistrně skloubit minulost s přítomností.
Čtenář se můžu těšit na postup vyšetřování, zase se více seznámí se starými známými i novými postavami. Není nouze o překvapení, scény vyrážející dech a překvapivě i humor.
Madison a Natea jsem si oblíbila od prvního dílu a se čtvrtým je už tak nějak považuji za rodinu, ke které se budu ráda vracet.
Kdo této americké spisovatelce ještě nepodlehl, je správný čas začít se čtením série pěkně od začátku (jak já vám závidím ).
Děkuji Nakladatelství Albatros za poskytnutí recenzního výtisku
Jedno se nedá Smršti upřít a to, že se jedná o zajímavě zpracovaný příběh s částmi, díky kterým čtenář pocítí strach na vlastní kůži. Halné větry, Větrnice a záhadné dopravní nehody v jednom úseku - super kombinace. Do toho je knížka úzká a čte se rychle.
Autor umí. Umí navodit hrůzu nahánějící atmosféru. Ale... filozofické úvahy hlavního hrdiny prostě kazí temnotu a čtenáře znudí.
Celkový dojem z knihy především kazí hlavní hrdina. Ten je nejenom nesympatický, ale chová se jako vůl a jeho názory jsou více než padlé na hlavu.
Veliká škoda konce. Zkazil hororový dojem a kvůli tomu jsem knihu po dočtení zavřela a na nějakou Větrnici jsem už nemyslela. A to jsem si myslela, jak mě konec rozseká a budu hledět s otevřenou pusou. Nestalo se.
Režisér Peter Bebjak se pustil do stejnojmenného mysteriózního thrilleru právě na motivy této knihy. Film a kniha mají rozdílné příběhy, takže je na každém, jestli se první pustí do knižního či filmového zpracování. Já doporučuji kouknout na film, který je od dubna v kinech a knížku si taky přečtěte. Aspoň si uděláte vlastní názor.
Děkuji Nakladatelství Argo za poskytnutí recenzního výtisku
Detektivní zápletka je zajímavá. Od začátku se nabízí zdánlivě jasné řešení záhady, ale oba vyšetřovatelé ví, že nelze dát na první dojem a je potřeba se do případu ponořit hlouběji. Pomalými krůčky se před Julií a Sidneym objevuje spletitá skládanka.
V knize je ale i spousta nevyřčených otázek palící nejednoho čtenáře. Na některé se v tomto díle odpoví, na jiné si bude muset počkat. Přeci jen by bylo nesmyslné, aby autoři všechna rodinná tajemství vyšetřovatelů vyzradily hned na začátku, když bude následovat i další díl - Zavřu oči v modlitbě.
Většina z postav zde celkově působí zvláštně, především jejich chování a umělý způsob vystupování. Emoce vyjádřené u Andrého či Björna jsou úplně mimo a ne jednou to bude nutit čtenáře si poklepat na čelo. Výjimkou je Sidney, který si uchovává jistou eleganci a jako jeden z mála působí "střízlivě". Julii nejde odepřít, že je nadprůměrně inteligentní, ale její unáhlenost a občasná nabubřelost střídající se s lítostí, čtenáře během čtení unaví.
Velké plus má kniha za čtivost, na které se podílejí i krátké kapitoly. Je možnost, že se v čtenářovi nahromadí vztek za absurditost postav, ale i tak bude chtít vědět, jak to nakonec dopadne.
Až najdu klíč pokulhává v určitých částech. I tak nabídne dobrou detektivku na dva večery.
Nejvíc diskutovaná obálka a anotace mě nakonec taky zlákala. No... Co k té knize říct.
Jako první slova, která mě napadla, byla, že to bude skvělý dystopický román. Lid zahubí zvířata kvůli nákaze, nemají co jíst, tak se rozhodnout ke kanibalismu a začnou chovat lidi na jídlo. Popsané části, jak se "maso" chová, jak přichází na porážku, co vše dělají z masa, kontroly, úřady... K tomu nemám jedinou výtku. Skvěle promyšlené. Na tom se dal postavit chutný a lákavý román. Jenomže tu máme ale.
Mohl to být perfektní román. Vždyť to téma je naprosto lákavé. Ze začátku to i tak vypadalo, myslím, že tak do poloviny knihy, ale pak se to zvrtlo. Po půlce jsem si říkala, jestli to vůbec chci dočíst, pak přišla scéna s lovem lidí, tak to bylo zajímavé. Pak smršť ničeho a konec?! Špatné, velice špatné. Nemluvě o tom, že název knihy je v knize zmíněn pouze jednou a to ještě nepochopitelně. Řekla bych, že název vůbec nesouvisí s dějem. Tedy až na tu mrtvolu a to tam opravdu není jen jedna.
Popravdě bych si už knihu nepřečetla a nebo pouze ty části, které mě zaujaly. Na to, jak to bylo propagované, mě to velice zklamalo.
Tohle byla knížka dle mého gusta. Doslova knižní pošušňáníčko
K přečtení by vás měla nalákat už obálka, která je tak ďábelsky božská. Sama za sebe zjišťuji, že filmové krváky nemám zrovna v oblibě, ale číst je? To už je jiná.
Po sezoně je hororový román z roku 1981, jehož začátek je sice pomalejší, ale jakmile dojde na první krvavý zářez, děj nabírá na obrátkách.
Vyobrazení primitivního života kanibalů bylo surové a reálné. Vlastně se mi nejvíc líbilo to, že jsou zde vyobrazeni jako lidské bytosti a ne jako zdegenerované monstra z Pachu krve.
Očekávala jsem zvrácenost, nechutnosti a taky pár brutalit...a ano, dostala jsem to (plus ještě pár vnitřností k tomu). Třešničkou na dortu je povídka Dcera zimy z roku 1988, která má taky řádný strašidelný vibe.
Části s kanibaly byly za mě nejlepší. I když jsem tušila, co by mohlo následovat, autor mě dokázal ještě více šokovat.
Ale pozor! Kniha není jen klasikou mezi horory, taky je to fajnová kuchařka. A že těch receptů v ději najdete.
Musím ještě vyzdvihnout postavu Marjie. Ta si mě získala na plné čáře. Především po části s . Více nenapíšu, ale kdo četl, tak ví.
Autorův doslov mě dostal. Tolik jsem s ním souhlasila.
Tohle není kniha pro slabší povahy, ale pokud vám nevadí trocha krve, střev a morbidností, doporučuji vám ji k přečtení. Bude se vám líbit. Mě ohromila natolik, že si chci přečíst další knihy od autora.
Děkuji Nakladatelství Carcosa za poskytnutí výtisku.
Jsem milovnice hororů, ale Pach krve a Hory mají oči považuji za tak nechutné filmy, že bych se na ně už nedokázala znovu podívat. Tak jsem si podobný příběh zkusila přečíst a zjistila jsem, že na čtení mám o trochu silnější žaludek.
Rodinka je o to děsivější, že kanibalové nejsou zrůdy, i když se tak chovají. Gró děje je náboženský fanatismus a pomsta.
Co dělá tuto knihou skvělou jsou brutality a humusné popisy. Prostě hororová chuťovka. U popisu Mamky jsem si vzpomněla na hororový příběh Džundžiho Ita Tuk a kapitola 24 - ta stojí za to!
Oceňuji, že nás autor seznamuje s životním osudem všech postav. O každém se dozvíme co, proč, jak.
Mrzí mě, že některé postavy nedostaly více prostoru. Jejich role v příběhu mi přišla nedotažená, viz Krall, Beau a vlastně i hlavní hrdinka Claire. U té mi něco vadilo po celou dobu čtení a vůbec jsem ji nelitovala.
Z dalších protagonistů stojí za zmínku taky Pete, Luke či Louise.
Příběh je rozdělen na tři části. Nejslabší mi přišla druhá část a kvůli ní jsem se musela do čtení nutit. Naštěstí se třetí částí děj ožil.
Podle anotace jsme očekávala dechberoucí pomstu. V té je nám čtenářům řečeno, že se bude svým způsobem jednat o hlavní chod večera, ale v konečném závěru to byl spíš chudší předkrm ve formě jednohubek.
I když jsem pár výtek měla, celkově se mi kniha líbila a utvrdilo mě to v tom, že si musím přečíst autorovi Kyselé bonbony. Pro fanoušky vyvražďovaček Rodinku doporučuji všemi sedmi prsty a jedním okem.
Moje první setkání se soukromou detektivkou Holly dopadlo více než dobře. A detektivní King? Za mě velký dobrý!
První kapitola románu mě dostala do kolen. Když pak přišla řada na část s Holly, měla jsem ze začátku problém se začíst. Cítila jsem napětí mezi mnou a postavou Holly, jejími životními událostmi a ostatními postavami s ní spjaté. Čtenáři, co už četli knihy, ve kterých vystupuju hlavní protagonistka, mají výhodu, ale i tak jsem získala povědomost o tom, o co v jejím životě šlo. První rozpaky zažehnány a já se pořádně začetla a hltala stránku za stránkou.
Příběh je zasazen do doby covidu. Covid King zmiňuje hojně, ale mně to vůbec nevadilo, protože to tak prostě bylo. Většina jsme covid řešili a bylo zvláštní o tom, čím vším jsme si prošli, číst v knize a ještě od krále hororu.
Na příběhu je zajímavé to, že víme, kdo za tím vším stojí. Díky tomu je příběh napínavý, zápletka až hororová a autor opět dokázal vyvolat strach.
Líbilo se mi prolínání příběhu tehdy a teď. Zároveň jsem se dozvěděla i pár zajímavostí z oblasti biologie a poezie. Úplně nejvíc ale miluju autorovi poznámky, ve kterých se dozvíme, co jej inspirovalo k napsání příběhu.
Kniha Holly je úžasně zvrácená, psaná typickým Kingem a já jsem nadšená, takže 1*. Gibneyová si získala mé srdce a mám za úkol přečíst si ostatní knihy, ve kterých se objevila. 1- ale dávám obálce. I když je krásná a svítí ve tmě, jde na ní vidět každý otisk a šmouha.
Děkuji Nakladatelství Beta za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
Tuto série jsem započala třetím dílem, což mi vůbec nevadilo, protože ve Vině a trestu nebylo z předešlých dílů nic odtajněno. Akorát bylo naznačeno, o co přibližně mohlo jít. Podíl viny mě tak obeznámil se začátkem spolupráce i v rámci osobního života vyšetřovatelů Hanky a Davida.
Podíl viny je prvním dílem detektivní série Vítková & Winkler.
Čtenář se seznamuje s vyšetřovacím týmem, z nichž největší pozornost zastává kapitánka Hana Vítková. Ta si moje sympatie získala od první stránky. Méně sympatický mi zde byl David, i když věřím, že jako vyšetřovatel je jedním z těch lepších.
Kniha je čtivá, má říz a milovníci českého krimi, troufám si tvrdit, budou spokojeni.
Líbí se mi, že autorka dává čtenáři možnost nahlédnout do fungování české kriminalistiky, vyšetřování i rodinných tajemství souvisejících s případem.
Postavy a jejich povahy jsou popsány velmi reálně s jejich kladnými i zápornými vlastnostmi.
Vyšetřování je proloženo osobním životem vyšetřovatelů, díky čemuž děj rychle ubíhá a nenudí.
Kapitoly jsou rozděleny do dnů z pohledů Hany a Anety.
Kniha je skvělá a já jsem si čtení moc užila. Přesně tento typ krimi miluju a pokud máte rádi seriál Policii Modrava, je pro vás tato detektivní série jako stvořená. Těším se až se pustím do dalšího dílu.
E-knihu jsem četla v rámci #spoluprace s autorkou. Děkuji za možnost si knihu přečíst
Vypadá to na jednoznačný případ, ale nic není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Každý dílek skládačky má spojitost s tím dalším a díky tomu je děj zamotaný. Čtenář tak při čtení musí dávat velký pozor, jaké indicie si pro něj autorka připravila.
Postav ve Vodníkovi je až příliš. Čtenář se tak ztrácí během pár stránek a to, že mají podobná jména (dokonce se objeví i se stejným jménem) je dost matoucí.
Zmatené jsou i některé kroky při vyšetřování. Každého by napadlo prověřit jisté skutečnosti, které se v ději objevily...no páni vyšetřovatelé ne.
Většina z postav je nepříjemná a podezřelá už při prvním setkání. Chování vyšetřovatele Honzy Richtera bylo na přes hubu. Jistě, někdy nás emoce ovládnou, ale aby se takhle choval při každém výslechu kriminalista?! Naštěstí se v knize objevují vyšetřovatel Tomáš Vyskočil a sestřička Ema Štípalová. Ti jsou sympatičtí a tak trochu děj zachraňují. A zmíním, že Ema vede vyšetřování mnohem lépe jak celý kriminální sbor. Jen tak pro zajímavost.
Autorka se v příběhu dotýká témat, jež jsou více známy v zahraničí, ale dějí se bohužel i u nás.
I přes mínusy je kniha čtivá. Čte se rychle díky kapitolám rozdělených do dnů v týdnu a krátkým podkapitolám.
Knize nelze upřít místy tajemný a hrůzu nahánějící děj, ale wau efekt se u mě nekonal. Autorčiny knihy Klekánice a Dceřina kletba byly o mnoho lepší.
Tulák po hvězdách není jen příběhem o krutosti vězeňského života a brutalitě páchaného na věžních. Je to především příběh o odhodlání a touze uniknout z nelítostného světa. To vše obohacené filozofickými úvahami o životě, smrti a duši, jenž žije dál i po konci.
Příběh je to dojemný a díky komiksovému zpracování dobře pochopitelný. Pro ty, co nemají v plánu si přečíst román, je tohle skvělá varianta. Zajímavostí je, že příběh vychází ze života Eda Morrella, jenž byl přítelem autora.
Pár much ale komiks má. První z nich je, že čtenář pořádně neví, v co se Standing inkarnuje. V anotaci jsou sice zmíněné tři vtělení, ale to nejsou jediné. Právě u těch není ani zmíněno, v jakém časovém období se odehrávají a bližší popis taky chybí.
Dalším mínusem jsou interpunkční znaménka. V bublinách je problém odlišit čárku od tečky a naopak, které se díky zvolenému stylu písmen prolínají. A to si troufám říct, že mám dobrý zrak.
Kresba mě osobně neupoutala. Pokud měl být komiks zamýšlen pro náctileté čtenáře, tak tomu ilustrace odpovídají. Podle obálky knihy jsem ale očekávala detailnější zpracování s realistickou kresbou postav.
Tuláka po hvězdách doporučuji k přečtení a tento komiks je dobrou volbou.
Děkuji Knihy Dobrovský za #recenznivytisk a možnost #spoluprace
Autorka vytvořila příběh, v němž se snoubí silné emoce s probíráním vážných témat. Vražda společně s vyšetřováním a hledáním vraha je více než napínavá a čtenář si nejednou potrápí šedé buňky mozkové.
Děj rychleji ubíhá i díky krátkým kapitolám a střídáním pohledů mezi postavami. Vyprávění Laury je ve formě deníkového záznamu, což ozvláštnilo děj.
Mrazivá náruč útočící na psychiku sice není oddechovou četbou, ale i tak čtenáře nepustí, dokud nebude na poslední stránce knihy.
Děkuji @janskajana za možnost přečíst si knihu v autorské štafetě
Vlastně díky novému přebalu z nakladatelství LEDA jsem se ke knize dostala a kdyby nebylo nového hávu, nejspíš by mi unikl skvělý příběh. Přiznám se, že jsem u některých pasáží dostala hysterický záchvat a připomnělo mi to ještě tehdy nezkaženou dobu. U Aminy jsem dokázala vypnout z reality a přenést se k Pučálkovic rodině, sledovat dům č.p. 1567, nebo být u vystavení ZOO v Troji.
Kniha je rozdělena do kapitol, které nejsou rozděleny číselným označením, ale názvy. To mi při čtení zamotávalo hlavu, protože jsem si pod názvem kapitoly např. Není všechno jaro, co je ve vzduchu, nedokázala představit, o čem bude. Což nakonec nebylo špatné, protože jsem se těšila, jak příběh bude pokračovat.
Byla a vlastně stále jsem z knihy nadšená a ráda bych objevila knihu podobného rázu, protože v této době, co vše se kolem nás děje, je potřeba si oddechnout u takovýchto roztomilých příběhů.
Od Martina Nesměráka to byla moje první kniha a byla jsem hodně zvědavá. Musím říct, že nezklamala a naopak mne nadchla tak moc, že si pořídím i předešlé díly. Vůbec mi nevadilo, že Démon je už pátým dílem. V postavách jsem se dokázala orientovat i díky seznamu postav sepsaných autorem ze začátku knihy.
Děj vás nebude nudit a nutí vás číst dál a dál, protože chcete vědět, jak to bude pokračovat a hlavně, jak to dopadne. Překvapilo mne, že i v určitým momentech byly v příběhu i hororové prvky a to jsem se opravdu Dokážu si představit, kolik práce s nastudováním materiálů, projítím terénu, to muselo dát. Výsledkem je příběh, na který může být autor hrdý.
Vyzdvihuji, že v doslovu a poznámce autora, jsem se dočetla, co je skutečnost a co si přimyslel sám autor. Dokázal i mne, jako dívku, zaujmout popisy taktiky boje, výstroje družiníků a taky líčením okolí děje.
Taktéž se mi líbí obálka knihy, která má historický nádech s moderním stylem.
První kniha od Coelha. Těžko popsat, co jsem při čtení cítila. Je to až osobní a citlivé napsat svůj názor. Jak ironické, když si uvědomíme, že hlavní hrdinkou je prostitutka a ta nabízí své tělo za peníze. Co se týče těla, tak tam soukromí neexistuje. Ale co duše? A co má vůbec znamenat těch 11 minut? To zjistíte, když si knihu přečtete.
Nemyslete si. Není to jen příběh o prostituci, lásce nebo o pozemském životě člověka. Je to o něčem hlubším. Ten příběh, má předat daleko víc. Stačí si po každé kapitole zavřít knihu, podívat se před sebe a otevřít svou mysl a přemýšlet.
