Dobraadresa
komentáře u knih
Les v domě
Alena Mornštajnová
Přečetl jsem si tu knížku jen proto, abych zjistil, jestli je opsaná z příběhu Toy Box. Žádný čtenářský extrazážitek to nebyl, ale opsaná není. Ten hon na autorku je vykonstruovaný a dost hnusný.
Slavnost bezvýznamnosti
Milan Kundera
Johny Cash nebo třeba Leonard Cohen natočili před smrtí alba, která už nejsou zářivá a brilantní jako jejich hitové desky, ale sečetla se v nich zkušenost celého života a loučí se v nich tiše a v takových hloubkách, jako málokde jinde. Slavnost bezvýznamnosti je podobně tichá, nenápadná a na první pohled snad i mírně stařecká. Pořádné čtení ale odhalí spoustu fazet a vzájemně provázaných her i drásavých výpovědí starého mistra. Vynikající je doslov Sylvie Richterové, který některé z nich odhalí. Je to pořád Kundera a pořád velké čtení. (A nemůžu si odpustit poznámku, jak moc už jen svou existencí ztrapňuje interpretační vývody Jana Nováka například o tom, že Kundera obdivuje Stalina. Kdo z téhle knížky vyčte, že Kundera vzhlíží ke Stalinovi, je prostě totální literární mamlas, i kdyby studoval tvůrčí psaní v Chicagu třikrát za sebou).
Srdce temnoty
Joseph Conrad
Studie lidského šílenství s několika skvostnými popisy toho, jak na duši moderního člověka působí skutečná příroda bez bezpečného zázemí civilizace. A místo skvostnými by se dalo říct strašlivými.
Pohřbený obr
Kazuo Ishiguro
Klidný a jaksi zpomalený způsob vyprávění dává postupně vyplynout vážnému příběhu, který hrozí zničit i lásku jednoho z nejněžnějších párů, o kterém jste kdy četli. Nebudu prozrazovat, jak to dopadne. Cesta krajinou, která pod hlínou skrývá zapomenutá tajemství, stojí za zkoušku.
Introvertka v hlučném světě
Deborah Tung
Milé a něžné komiksy, které potěší introverty i extroverty. Protože každý extrovert má někde v sobě introverta, a někdy si dokonce i myslí, že je vlastně introvert, který extroverta jenom předvádí kvůli rodině, kolegům, kamarádům a tak :-)
Skutečná cesta ven
Patrik Banga
Jako trochu se Patrik Banga chválí - rebel bez bázně a hany projde každým protivenstvím a nakonec všem ukáže - ale knížka se čte jedním dechem a dá člověku náhled na to, čím vším Romové u nás musejí procházet. A taky na různé, statistikami nezachytitelné příčiny toho, jak u nás vznikl a dál vzniká problém s vyloučenými lokalitami a komunitami. Rozhodně bych ji doporučil všem těm "slušným lidem", co mají jasno o tom, že Romové jsou nevzdělavatelní a nechtějí pracovat.
Nové příběhy Malého boha a Kruana: Život s Ábíčkem
Vlastislav Toman
Nové díly série o Kruanovi ocení fanoušci starých dílů z jednotlivých Ábíček, z ABC seriálu i z pozdějšího sourhnného vydání komiksů Vlastislava Tomana. Hodnota tohoto svazku je ale asi ještě víc v podrobném Tomanově životopisu se spoustou dokumentárních fotek. Každý, koho v dětství ABC mladých techniků a přírodovědců okouzlilo, tu najde spoustu informací ze zákulisí a dozví se mnoho o legendárních postavách, jako byl třeba autor vystřihovánek Richard Vyškovský, kreslíř František Kobík a hlavně sám Vlastislav Toman.
Bdělost
Anthony De Mello
Výborná knížka pro duchovní rozvoj v klidný časech. Bohužel mě potkala v době ne úplně šťastné a její přístup a závěry mi někdy přišly mimo. Částečně pomohla, ale někdy byla skoro strašidelná nedosažitelností a necitlivostí některých závěrů. Rád bych byl jednou Kristus, ale text s pravidelným připomínáním toho, že když jím nejste, tak v celku vzato nemá cenu žít, mi k tomu cestu zase až tolik neumetl.
Zen je ta největší lež všech dob
Kódó Sawaki
I pro člověka z jiné duchovní tradice, než je zen buddhismus, může být zdravé a osvěžující si Sawakiho přečíst. A možná ani ne tak přečíst, jako probrouzdat se jím a odstavce, které zrovna zasáhnou cíl, si chvíli promeditovat. Jde to doma v klidu i při jízdě tramvají nebo na procházce. Pro ty, kdo váhají, zda tuhle knížku otevřít, už jen připojuju, že Sawakiho postřehy zasahují cíl až nečekaně často.
Vrchol vulkánu: Oceněné povídky Harlana Ellisona
Harlan Ellison
Harlan Ellison byl bezpochyby šílenec, ale jeho fantazie dokázala být bezbřehá. Vyráběl světy, které jsou okouzlující i hrůzné a mnohé z nich jdou do hloubky o dost dál, než by člověk od sci-fi povídek čekal. Ta přehlídka zraněných duší, které narážejí na různé neskutečné druhy nekonečna, ze mě dlouho nezmizí.
Parfém: Příběh vraha
Patrick Süskind
Fascinující popis geniality úzkého, omezeného druhu, jejíž nositel kromě vrozeného talentu našel dost rozhodnosti a vytrvalosti pro to, aby ji přes nepříznivé podmínky zúročil. Süskind si dal záležet, aby Grenouille, ve všech ostatních ohledech záměrně extrémně nesympatický, udržel čtenáře svou jedinou superschopností skoro na své straně. A každopádně u čtení. Mimořádný experiment. A mimochodem i nečekaně dobře zfilmovaný.
Klaun si povídá s Bohem
Jiří Suchý
Poctivý pokus o to, jak se s nadhledem podívat na důležité duchovní otázky. Unavující jsou všechny možné úvody a závěry, které knížce nic moc nepřidávají. Text by si zasloužil krutějšího redaktora, který by sem tam nějaký moc upovídaný odstavec vyškrtl. Ale obecně jde o text, který stojí za přečtení a pěkně nastartuje přemýšlení. Suchý je prostě zajímavá osobnost nejen v divadle.
Klub: Sexuální skandál ve Švédské akademii
Matilda Voss Gustavsson
(SPOILER) Bez ohledu na společenský význam tohohle příběhu pro Švédsko je knížka parádní studií toho, jak patologický jedinec dovede posílit toxicitu prostředí kolem sebe a začít se beztrestně chovat skoro neuvěřitelně. Tím spíš, že je částečně okouzlující osobností. Záhadnou postavou skvělého vyprávění o sexuálním predátorovi v podpůrném prostředí je jeho žena, proslulá básnířka. Té bych se chtěl někdy podívat do hlavy. Každopádně je to výtečné čtení.
Vyhlaďte všechny ty netvory
Sven Lindqvist
Knížka má větší ambice, než dokázala naplnit. Obsahuje několik málo konkrétních příkladů krutosti bílých Evropanů ze dvou či tří koloniálních kampaní. Pak několik rasistických a imperialistických citátů Západoevropanů 19. a 20. století. A nakonec - ve zbytečně velké míře - autorovy zážitky z cesty Afrikou, které nejsou ničím zajímavé a není je důvod číst. Evropských krutostí by se dalo najít mnohem víc, citátů taky. Existují i příklady evropského altruismu, stejně jako citátů antirasistických. Ale to, že se Evropané v dobách kolonialismu chovali příšerně a byli přesvědčeni o své nadřazenosti, se jistě nedá popřít. Kniha tak nějak automaticky předpokládá, že to je implicitně evropská vina a že jsme tím výjimeční. Nejsme. Stačí si přečíst libovolnou historii světa, ideálně třeba Harariho Sapiens, abychom viděli, že se Západ choval stejně jako téměř každá jiná říše a tlupa lidí v dějinách. Měl pokročilejší technické prostředky, takže obětí je víc. Principy zůstávají stejné. Člověk je na jedné straně obdivuhodná bytost, ale na druhé se, má-li příležitost, chová jako ďábel - bílý ďábel, černý ďábel, žlutý ďábel, to je fuk. Žijeme v první době, která zná širší a úspěšné hnutí, jež se snaží tuhle danost ochočit. Snad budeme mít úspěch. Bojím se ale, že knížka Svena Lindqvista k tomu moc nepřispěje.
Klára a Slunce
Kazuo Ishiguro
Když srovnáme tenhle jemný příběh s běžnou sci-fi, nabitou dějem a překvapivými zvraty na každé stránce, mohl by se zdát nudný. Ale není. Vyprávění robotky Kláry o jejím poznávání světa a domova nemocné teenagerky Josie je dojemné a vyvolá člověku spousty otázek, které stojí za to držet v hlavě, i když nemají odpovědi.
Všechny Louisovy děti
Kamil Bałuk
Téma téhle reportáže z edice Absynth je výborné - všemožné trable, které se v divoké době pionýrských spermobank mohly stát, se opravdu staly. Včetně případu, kdy se jeden zvláštní chlapík stal otcem desítek dětí, i když by pravděpodobně neměl vůbec dostat možnost sperma darovat. Zpracování textu je už trochu slabší, místy nudí, na což v téhle řadě nejsem zvyklý. Kdyby nějaký redaktor autorovi vyškrtal třetinu opakujících se motivů, mohlo to mít trochu větší spád.
Naděje v dějinách
Tomáš Petráček
Čtivý a výborně vedený rozhovor, jehož nejsilnější místa se týkají současné situace římskokatolické církve. Vhled do dějin dává Tomáši Petráčkovi sílu a argumenty pro velmi trefné vystižení vachrlatosti různých "věčných" pravd a "neměnných" tradic. Martin Bedřich je pak svému zpovídanému důstojným partnerem. Radost číst.
Proč nejsem komunistou
Ivan Olbracht (p)
Nápad na tuto anketu v Přítomnosti podle vzpomínek Ferdinanda Peroutky vznikl tak, že mezi Pátečníky přišel komunistický spisovatel a ostatní se mu začali v podstatě omlouvat, proč že nejsou komunisty. V letech 1924-5 to byla relevantní otázka. Peroutka jako výborný editor ucítil příležitost a nechal své přátele sepsat, proč se nehlásí ke komunistické myšlence. Jejich souhrn argumentů je i dnes, po desetiletích reálné zkušenosti s komunistickou mocí, více než platný. Zajímavé je, že leitmotivem všech odpovědí do ankety je soucit s chudými a přesvědčení, že jejich situaci může lépe vyřešit vývoj buržoazní republiky než komunistická revoluce. Ani stopa po postoji, že podpořit je třeba hlavně bohaté a schopné a z jejich bohatství pak něco prokape i do nižších sociálních pater. Tahle podivuhodná myšlenka se u nás vynořila v podstatě až v devadesátých letech 20. století.
Praskliny
Klára Vlasáková
Zajímavý text, který tematizuje a zesiluje civilizační úzkost podobným způsobem, jako třeba Anna Bolavá tematizuje a k nesnesení zesiluje úzkost neurotickou. Postavy v Prasklinách jsou víceméně nerozlišitelné, všechny mluví, uvažují a chovají se podobně, ať jde o pětiletou holčičku, nezaměstnaného otce nebo ředitelku firmy. Ve světě Prasklin se nade vším vznáší neurčitá, postupně se zesilující hrozba, lidé se začínají chovat čím dál divněji, podnebí se otepluje a systém (školství, zdravotnictví) selhává do nefunkčnosti. To ale není to hlavní. Hlavní je ta úzkost, nechuť k budoucnosti, která nabízí jen opakování nesmyslných vzorců, únava a neurčité vědomí, že všechno změní jenom zdánlivě nesmyslná krutost.
Kundera: Český život a doba
Jan Novák
Dvě hvězdičky za nalezené texty Milana Kundery (divadelní hru o Jánošíkovi, horoskopy, rozhlasové hry...). Zbytek je trochu ubíjející ne snad nechutí ke Kunderovi, ta může být legitimní, ale otravnou nutkavostí tu nechuť všude vsunout, takže po pár desítkách stran už si dovedete přesně představit, jak bude Novák hodnotit cokoliv, co o Kunderovi objevil. Průšvih je nepochopení 50. i 60. let a toho, co se tu dělo. A ještě mnohem horší jsou pokusy o literární interpretace ve stylu "tahle postava si myslí tohle, tak si to určitě myslí i Kundera". Jo a "psaní z břicha", tvl.! :-DDD