DiskretniBarman komentáře u knih

Já bývám na hodnocení 5 hvězdiček z 5 docela skoupý (u knih i u filmů), dávám je fakt výjimečně, ale "Možnosti milostného románu" si je zaslouží, protože jsou pro mě osobně nejlepším českým románem od "Bláznova kabátu" (z toho zlomku českých románů, co jsem přečetl - abych tu chválu trochu naředil). Obsahově blízký, formálně pestrý, překvapivě hravý, odvážně otevřený a v neposlední řadě nesmírně čtivý.

7 19.11.2019

Možná je to tím, že jsem se Murakamiho přesytil (četl jsem snad vše, co česky vyšlo), ale tenhle román je pro mě docela zklamání. Sice se to jako vždy dobře čte (navzdory hooodně přepálené délce), ale přišlo mi to docela prázdné a příliš vykonstruované. Nadpřirozené prvky u Murakamiho často bývají ne zrovna logické, ale zde mi to už přišlo příliš přitažené za vlasy a vlastně zbytečné. Jako by se nemohl rozhodnout, jestli napíše jeden ze svých realistických románů, nebo jeden z těch nadpřirozených. A nejdřív napsal realistickou verzi, nepřišlo mu to dostatečně nosné na tak tlustý román, tak tam našrouboval ještě ty nadpřirozené prvky.
A technická poznámka - rozhodnutí českého nakladatelství vydat dvojdílný román v jednom svazku, který je pak kvůli tomu neprakticky objemný, těžký a s pidipísmenky, nepovažuji za šťastné.

5 15.09.2019

Jako kronika jedné rodiny je to fascinující, jako román to ale až tak dobře nefunguje - až příliš mnoho postav, z nichž mnohé se jen mihnou, až zbytečně podrobně zachycená některá období a události, zatímco poslední desetiletí už se odbudou jen pár stránkami...

6 23.07.2019

Europeanu jsem hltal, Ad acta respektoval, ale tohle už mi připadalo příliš samolibé a okázale předvádivé. K dočtení jsem se musel spíš přemáhat a nic moc to ve mně nezanechalo.

2 25.06.2019

Chtělo by to trochu víc posílit a rozkošatit dějovou linku (zvláště při takové délce knihy), ale to množství zajímavých postřehů prakticky na každé stránce je tak fascinující a je to celkově natolik čtivé (a přitom ne banální), že i tak dávám plný počet.

1 27.05.2019

Největším a (zásadním) zklamáním je pro mě fakt, že i když se kniha na první pohled tváří jako „novinka“ (na obalu nikde nenajdete jedinou indicii, že by to mělo být jinak, a v popisu knihy zde v Databázi je dokonce mylně až lživě uvedeno, že se jedná o „další román“), ve skutečnosti jde jen o ukázky z autorových předchozích knih, které nějak souvisejí s Paříží (a Kunderou). Tohle je u mě jen vydavatelský kalkul, jak co nejvíc vyždímat renomé autora.
Pokud už máte Kratochvila načteného, jediným důvodem k pořízení knihy je její krásné grafické zpracování.

1 17.04.2019

Vzdal jsem někde před polovinou, takže hodnocení je třeba brát s rezervou, ale přišlo mi to takové neslané nemastné až banální, nemá to skoro žádný děj a vývoj, zato spoustu míst, nad kterými jsem udiveně kroutil hlavou, co to má sakra být. Možná jsem jen nechápal avizovaný „zvláštní jemný, něžný humor“. Marketingový trik s přirovnáním k Amelii je úplně mimo.

1 17.04.2019

Oddechovka (stylem jazyka, nikoli tématy nebo délkou), která doplácí na příliš velké množství postav, u kterých klouže spíš po povrchu, než aby pronikla trochu víc do hloubky. S kategorií „oddechovka“ souvisí i banální jazyk a styl, sem tam to až „zabolí“ (fráze typu „bylo to fakt super“ apod.)

6 30.01.2019

Více i méně vtipné jednohubky, zhruba ve druhé polovině tomu ale podle mě už trochu spadne řetěz.

1 25.09.2018

Po nadšení z knih Naum a Spamäti je tohle pro mě dost velké zklamání. První krátké povídky mě nebavily vůbec, přišly mi předvádivé a přitom prázdné. Nejčtivější mi připadal Najhorší zločin vo Wilsonove, ale poslední dlouhou povídku Brand party (a s ní tedy už celý zbytek knihy) jsem po několika stranách vzdal.

18.07.2018

Zvládl jsem dočíst jen první část a pak jsem se přes veškerou snahu už nedokázal přinutit k tomu, abych ve čtení zbylých tří čtvrtin pokračoval. Byla tam i zajímavá místa, ale negativa z mého pohledu převážila: příliš mnoho postav, ve kterých jsem se ztrácel a nedokázal si k nim vytvořit nějaký vztah (a třeba titulní hrdina v první čtvrtině ani ještě téměř nevstoupil do děje), až příliš křečovitá snaha o prvky magického realismu (který mám jinak rád), který ale moc nefungoval, a hlavně jakási negativní až zlá energie, která z celého textu plynula (vím, že to zní legračně ezotericky, ale nevím, jak jinak ten pocit z knihy popsat).

1 13.03.2018

Navnaděn zdejším vysokým hodnocením knihy a přirovnáními k magickému realismu a Murakamimu (a trochu znepokojen přirovnáním k Twin Peaks) jsem od této knihy očekával víc, než mi dokázala dát. Umím si představit, že kdybych ji četl třeba někdy na gymplu, hodnotil bych ji lépe, ale už jsem na ni možná moc starý. Například pro mě nejzajímavější motiv „nakažených“ knih, v nichž se mění text, byl jen lehce naťuknutý, zatímco v knize převládající „výrony“ jednotlivých spisovatelů mě až tak nezajímaly. Ani česká jména postav ve finském prostředí mi moc nevyhovovala – evokovalo mi to spíš Harryho Pottera než magický realismus a Murakamiho.

2 21.01.2018

Umím si představit, že pokud někomu styl této knihy sedne, může to být úžasná jízda. Mně ale bohužel nesedl (přijde mi to jaksi kostrbaté, věty a nápady v nich neplynou, jak by měly, ale člověk se na nich spíš zadrhává) a po 50 stránkách jsem to vzdal.

30.12.2017

Jeden z těch vzácných případů, kdy vám kniha dá mnohem více, než jste od ní čekali. Velmi příjemné překvapení, pro mě osobně asi nejlepší česká kniha za posledních pár let.

5 07.11.2017

Po "Poznámkách na krabičkách od sirek" a "Dějinách legendárních zemí a míst" je pro mě tato kniha méně zajímavá, dost velké části jsem přeskakoval.

2 11.09.2017

Škoda, že forma tolik převažuje nad obsahem. Vydržel jsem to jen do třetiny, než jsem s úlevou konečně vzdal zápas s kudrlinkami "cool" jazyka, které se bohužel postupně stávají spíše otravnými, aniž by se přitom příběh nějak zajímavě vyvíjel nebo si člověk mohl vytvořit nějaký vztah k postavám.

1 07.08.2016

Můj první Grass a asi i poslední - nějak jsme si prostě nesedli. Je to hutné, propracované, inteligentní, stylisticky neotřelé, ale nedokázal jsem u toho udržet pozornost. Vzdal jsem asi po 50 stranách marné snahy se do toho dostat.

10.02.2016

Vaculíkovi jsem se dlouho nevím proč vyhýbal, až teď jsem zkusil tohle a byl jsem příjemně překvapen. Bavila mě jeho práce s jazykem i vypravěčská poťouchlost, ale konec knihy jsem úplně nepobral, což je jeden z důvodů, proč nedávám maximální hodnocení.

4 13.08.2015

Moje třetí kniha od Hvoreckého (po Naum a Spamäti) a první menší zklamání - je to sice opět nadupané zajímavými informacemi a kulturními/historickými/politickými a dalšími aluzemi, ale ten motiv vražd mi tam moc nesedí a závěr je jako přilepený z nějaké úplně jiné knihy. Taky mi trochu vadilo, že američtí turisté jsou příliš zjednodušeně zkarikováni a chybí mi tam hlubší charakterizace postav (i ta Mona, která by měla být zásadní postavou, mi přijde jen povrchně načrtnutá).

26.03.2015

Náročné čtení, kterým jsme se musel místy hodně prokousávat. Kniha s největším výskytem slova "maně", jakou jsem kdy četl - ale teď vážně: klobouk dolů před předkladatelem, tohle přeložit musel být pořádný ořech.

1 19.01.2015