Disk komentáře u knih

Zcela výjimečný román, který je v současné české literatuře dosti vzácný. Počkej na moře od Veroniky Opatřilové už svou svou obálkou s obrazem Henryho Scotta Tukea dává najevo, že tady půjde o víc než jenom o příběh nějakého milostného vzplanutí. Počkej na moře navazuje na podobná díla jako Cizí dítě od Alana Hollinghursta (i zde se myšlenkově prolíná básník Alfred Tennyson) nebo Dej mi své jméno od Andrého Acimana. Přiznávám, že se mi knížka četla jedním dechem. Atmosféra je dokonale vystižená, chemie mezi oběma lidmi naprosto parádní. Hodně poetické, ale naštěstí bez kýčovitého patosu, který by tu knihu zabil. Výjimečná kniha, u které doufám minimálně v nominaci na Magnesiu Literu.

12 07.12.2022

Skotský spisovatel Douglas Stuart se inspiroval vlastním dětstvím a dospíváním a vytvořil tak jeden z nejpozoruhodnějších literárních debutů posledních let. Shuggie Bain je nejen hlavní hrdina tohoto výtečně napsaného sociálního románu, ale také velmi bolestivý a nepříjemný vhled do Skotska 80. let minulého století. Navzdory přesnému časovému určení je Stuartův román nadčasový, protože chudoba a alkoholismus jsou bohužel stále nepřítelem člověka a jeho důstojnosti. Oceňuji nejen autorův skvělý vypravěčský um, ale také vytříbený český překlad Lenky Sobotové. Ta se nelehké látky nezalekla a knihu ve své drsnosti nijak nezjemnila, naopak zcela v klidu použila drsný slovník, který do atmosféry osmdesátkového Skotska bezpochyby zapadne. Díky péči nakladatelství Paseka vznikla fantastická kniha se sociální tematikou, která právem získala několik zahraničních ocenění. Čtenáři a čtenářky by Shuggieho Baina rozhodně neměli vynechat.

9 30.11.2022

Přijít ve 22 letech s tímto silným debutem a rozbouřit poklidnou francouzskou společnost... klobouk dolů. Bez kompromisů napsané dílo popisující chudobu, kterou mnozí politici odmítají brát na vědomí a pak se diví, že jsou do národních parlamentů voleny extrémistické strany. Prostředí plné rasismu, toxické maskulinity a homofobie, kde jinakost nemá nejmenší šanci. Přihlásit se k vlastní identitě je prakticky nemožné, pokud člověk nechce být terčem posměchu a šikany. Není divu, že se Eddy zoufale snaží přizpůsobit dané realitě a nejen popírat sám sebe, ale provozovat aktivity, které mu jsou bytostně cizí a odporné. Trpělivost má však své meze.
Édouard Louis se rozhodl své dětství a dospívání popsat bez příkras a se vší drsností. Některé momenty budou na neznalého čtenáře působit šokujícím a samoúčelným dojmem, ale drsné momenty naopak jenom umocňují dojem ze silné knihy, která si zaslouží vaši plnou pozornost.
P.S.: Autor tohoto komentáře je sám homosexuál; proto Eddyho zoufalství chápe více než dobře, byť v podobných poměrech nikdy nevyrůstal.

8 17.02.2018

Nádhernou novelu Romaina Rollanda Petr a Lucie jsem přečetl doslova jedním dechem. Věkově mi ti dva byli samozřejmě už vzdálení, ale lidsky mi byli neskutečně blízcí, především mladičký Petr. Jak mi jeho křehkost a jemnost byla blízká... Úžasné.

7 29.11.2017

František Josef I. patří k našim nejvýznamnějším panovníkům a rakouská tvůrčí a manželská dvojice Michaela a Karl Vocelkovi mu k loňskému výročí sto let od jeho smrti věnovala naprostou skvělou monografii. Bez sentimentu a nucené skandalizace. Můžeme knize sice vytknout, že v ní chybí podrobněji vykreslený monarchův složitý vztah k Čechům, ale zase to tolik nevadí, jelikož pohled na Františka Josefa z nečeského úhlu je velmi osvěžující a neobsahuje ublíženecké pasáže, jak Češi za vlády Františka Josefa I. údajně trpěli.

7 15.09.2017

Labyrint nedokončených setkání od Františka Tichého je bezesporu mistrovské dílo nejen pro mládež. Román jsem přečetl během dvou dnů a obrovsky si mě podmanil. Obě časové roviny mají silnou atmosféru, postavy jsou popsány velmi plasticky, úplně jsem ty kluky měl přímo před očima. Dlouho se mi nestalo, abych se takhle naplno ponořil do knížky a snažil se ji číst takhle intenzivně. František Tichý v románu nastoluje pro mladé lidi velmi obtížná témata a jeho kluci se s nimi perou velmi statečně. Cením si také jisté neuhlazenosti a odvahy vložit do románu pasáže, které se v podobných typech románu obvykle neobjevují. Klobouk dolů.

6 05.10.2021

Slavnost bezvýznamnosti dočtena během několika hodin. Hodně osvěžující záležitost a znovu musím opakovat, že jsem celou dobu měl pocit, že bych četl český překlad, naopak při čtení jsem měl dojem, že Milan Kundera napsal Slavnost bezvýznamnosti rovnou v češtině. Formou se román podobá hlavně Knize smíchu a zapomnění a měl jsem dojem dojem, že si Kundera toužil jen tak zavyprávět, čistě pro radost z vyprávění. Při čtení jsem se dost často usmíval a příjemně se bavil. Je to zkrátka radost.

5 04.09.2020

Nádherná věc a čtenářsky velmi náročná. Plno pasáží jest tam velmi nezapomenutelných, třeba hořící Magdeburk. A Andělka jest čistá duše. Silná kniha. Určitě si ovšem sežeňte nejnovější vydání vyšlé u brněnského Hostu. Kromě dokonale zrevidovaného textu bez jakýchkoli textových chyb, kterými překypovala předchozí vydání, tu najdete vyčerpávající slovníček a vysvětlivky. K tomu výborný komentář o textovém vývoji Durychova románu. Díky tomu jsem si tento úchvatný historický román mohl přečíst v kvalitě, kterou předcházející vydání postrádala.

Tohle se četlo jedním dechem od začátku do konce. Už od začátku je jasné, že jde o rodovou ságu jako hrom. Nedobylové, Bornové, Pecoldové, jejich mistrovská psychologická drobnokresba, velká akce (bitka s buršáky v Malé Chuchli je docela velká řezničina), boj za lepší život a lidská práva, zbožná lež zvaná Rukopisy, udavačství, legendární První máj 1890... je tam toho požehnaně. A navíc mám vydání celé pentalogie s geniálním malovaným doprovodem Mistra Cyrila Boudy.

Nejprve jsem viděl velmi povedenou filmovou verzi, přičemž knižní předlohu jsem vůbec neznal. Příjemná romantická dramedy, která působí svěžím dojmem a mezi jejímiž protagonisty to parádně jiskří. Teprve několik měsíců poté jsem se pustil do původní předlohy. Knížku jsem nicméně četl už ze druhého českého vydání, které je obohaceno o novou poslední kapitolu, a musím říci, že jsem hodně spokojený, v některých momentech přímo nadšený. Mezi oběma mladíky to jiskří i na papíře, zvláště s jejich velmi procítěnými emaily si autor*ka fantasticky vyhrál*a. Samotný příběh se samozřejmě může zdát jako klasické young adult klišé, ale právě fakt, že jde o vztah dvou mladých mužů "z vyšší společnosti", dělá z Červené, bílé a královsky modré něco více než jenom další spotřební zboží. Zvláště v případě britského prince Henryho jde o pokus prolomit nemyslitelné tabu, protože v reálném životě si nedokážeme představit nějakého královského příslušníka, který by se netajil homosexuální orientací a společnost, natož královská rodina, by s tím neměla problém. Ano, Červená, bílá a královsky modrá je únikovou pohádkou z reality. Ale právě proto občas potřebujeme snít a číst zamilované příběhy se šťastným koncem, abychom se v oné realitě úplně nezbláznili.

Narozdíl od mnohých uživatelů a uživatelek si cením četnosti milostných scén a jejich otevřeného popisu. Díky tomu je vztah Alexe a Henryho hmatatelnější, uvěřitelnější a intimnější. Sex a milování dvou mladých mužů je věc naproto lidská a z mého pohledu i jde navíc o krásný a estetický čtenářský zážitek, když dva nazí mladíci se objímají v posteli a vzájemně si vyznávají lásku. Není proto jediný důvod se nad těmito pasážemi pohoršovat, naopak jsem autor*ce vděčný, že do knihy ony pasáže zařadila. Bez toho by Červená, bílá a královsky modrá byla další unylou romancí, na kterou si za pár let nikdo nevzpomene. Takhle má kniha jako celek možný náběh na klasiku ve svém žánru.

4 25.12.2023

Proslulý román Radclyffe Hall Studna osamění patří právem ke klenotům moderní britské literatury. Přestože kniha za Lamanšským průlivem vyšla poprvé před téměř sto lety, příběh Štěpy Gordonové o jejím sebeobjevování a vyrovnání s její lesbickou orientací i dnes patří k základům queer literatury a udivuje svou překvapivou nadčasovostí, byť dnes žijeme v jiné časové rovině a jako queer lidé máme dnes více možností seberealizace než Štěpa a její tehdejší vrstevnice.. Kniha samozřejmě ve své době vzbudila skandál podobně jako třeba Milenec lady Chatterleyové od Davida Herberta Lawrence, nic to ale nemění na tom, že jde o mistrovské dílo, které si i dnes zaslouží svou pozornost. Proto je poněkud udivující, že se Studna osamění ještě nedočkala nového uměleckého překladu. Dosvadní "klasické" přetlumočení Vladimíra Vendyše ze 30. let minulého století zkrátka už nestačí a je potřeba nového překladu. Ostatně nově přeložené verze se dočkal zmíněný Milenec lady Chatterleyové v provedení Petry Martínkové a samotnému románu to nesmírně pomohlo. Snad se nového přetlumočení dočká brzy i Štěpa Gordonová a její životní příběh bude nadále oslovovat nové generace nejen queer čtenářů a čtenářek.

4 04.04.2023

Potvrzuji, že je tato kniha naprosto skvělá. Obrovsky mě těší, že se autor snaží vyhýbat veškeré heteronormativitě a vždy předpokládá, že kluk může mít vztahy jak s holkou, tak s klukem. Pryč je koncept, že kluk je automaticky heterosexuál a homosexualitě věnujete jednu drobnou kapitolu. A hlavně je to kniha o vzájemném respektu a vždy dobrovolném souhlasu (neboli konsentu). Hodně otevřené a právě proto strašně dobré čtení. Není to knížka jenom pro pubertální kluky, je pro všechny, protože osvětu potřebuje každý z nás. Fakt to svým děckám kupte. Divím se, že ta kniha úplně zapadla. Neprávem.

Mimochodem dobrou reklamou pro knihu je skutečnost, že Martin Severýn některé věty převedl ze švédského kontextu do toho českého. Takže v kapitole o homofobii je výrok české poslankyně Karly Maříkové.

4 29.10.2021

Skvělý počin. Hodně mě to obohatilo a znovu jsem si uvědomil, jakou výjimečnou osobností Tomáš Halík je. Mít v jeho požehnaném věku tak obrovskou sebereflexi... Klobouk dolů.

4 22.06.2020

Je to výbor fantastických (potažmo kultovních) básní Lawrence Ferlinghettiho, jehož poetika ovlivnila tvorbu celé beat generation. V nádherných překladech Jana Zábrany, který knihu doprovodil obsáhlou studií a také vlastními vzpomínkami, k tomu obrazový doprovod Roye Lichtensteina. Ryzí vzácnost, není divu, že se tato kniha tak špatně shání. Navíc je až zázrak, že něco tak fantastického vyšlo vůbec v normalizačních 80. letech. Pro Zábranu šlo bohužel o jeho poslední projekt, v roce vydání této knihy (1984) náhle zemřel.

Přečíst takhle v zátahu pět knih bylo chvílemi vyčerpávající, ale rozhodně nelituji. Naprosto výjimečná literární věc. Vladimír Neff byl dokonalým pozorovatelem, glosátorem a hlavně ironikem. Jeho psychologické ztvárnění jednotlivých postav je fantastické. Motivace jejich jednání dávala perfektní smysl, i když ne vždy jsem se s nimi jako čtenář ztotožnil. Navíc k tomu ony geniální ilustrace Cyrila Boudy, jež byly pro ty knihy maximálním obohacením.

Bohumilu Říhovi se podařilo zakončit svou historickou trilogii z 15. století vskutku bravurně. V podstatě zde máme zbeletrizovanou historii panování krále Jiřího z Poděbrad a jeho snahy o evropskou spolupráci. Nakonec však opět rozhodují zbraně. Marek z Týnce toho má tentokrát hodně co na práci, jeho parťák Václav Bric mu pomáhá, co to jenom jde a životní nepřítel Samuel z Vlkova také nezahálí. Je vlastně překvapující, že se spisovateli, který sbíral jedno komunistické ocenění za druhým, podařilo napsat románovou trilogii, která nemá nic společného s jeho dosavadní tvorbou. Vznikly tak tři moderní historické romány, které obstojí i v dnešní době. Pokud znají čtenáři a čtenářky jeho dvě nejznámější dětské knížky (Honzíkova cesta a O letadélku Káněti), budou mile překvapeni, že Bohumil Říha dokázal napsat i něco jiného a mnohem lepšího. Pokud z by se z Říhovy tvorby mělo vydávat něco dnes, tak je to jednoznačně tato poděbradská trilogie, protože právě tohle dnes obstojí bez zcela bez problémů. Vřele doporučuji vydání z roku 1983 obohacené o nádherné ilustrace Josefa Lieslera.

3 28.06.2021

Skvělý román plný napětí, který se na dvacátá léta první republiky, kdy se Lidé na křižovatce odehrávají, nedívá idealistickýma očima. Je to psané v některých pasážích dosti jadrným jazykem, díky čemuž se mi to dobře četlo a úplně jsem se do té doby ponořil. Hodně mi taky pomohlo, že nepatřím k lidem, kteří na první republiku hledí s nábožnou úctou. To bych chápal těsně po sametové revoluce, dnes ani omylem. Levicově smýšlející lidé by si ten román určitě měli přečíst. Už teď se těším na pokračování první dílu, který Marie Pujmanová nazvala Hra s ohněm.

Tak cynického kariéristu aby čtenář pohledal. Ale aspoň vím, že číst klasiku má smysl, zvláště, je-li ona klasika nadčasová (první francouzské vydání vyšlo v roce 1885 a Maupassantovi v tom roce bylo 35 let). V postavě Georgese Duroye se může najít každý kariérista jdoucí nemilosrdně za svým cílem i šovinista, pro kterého jsou ženy pouhým kusem hadru. Otázkou zůstává, jestli by různí misogynní pitomci Georgesi Duroyovi fandili či ho odsuzovali.

Velká škoda, že Petr Piťha nenapsal více takových románů, které by mohla ocenit nejen dospívající mládež, ale i dospělé čtenářské publikum. Příběh o dvou věrozvěstech z řecké Soluně patří vůbec k těm nejnapínavějším nejen v církevních dějinách. Román s velkým množstvím krásných ilustrací Kláry Folvarské-Roseové se čte jedním dechem, mladí lidé se díky nevšednímu způsobu vyprávění rázem přenesou do dávných dob a v mysli prožijí něco skutečně nevšedního. Platí to i o druhé části románu, který podobně zasvěceně zabírá vyprávění o dějinách Velehradu. Bohužel tato druhá část už tak plynule nepůsobí. Při skvělých dílčích částech (vyprávění o knížeti Oldřichovi a svatém Prokopovi) působí dost zkratkovitě, když se nás snaží přenést rychle přes několik staletí až k dnešku. Rozhodně to i při tomto menším "nedostatku" na druhou stranu zase tolik nevadí, i zde je vyprávění ozdobeno nádhernými ilustracemi, které tak patří k nejsilnějším aspektům celé knížky. Bez ohledu na kontroverzní osobnost Petra Piťhy mohu tuto knížku k potěše a zájmu o české a moravské dějiny jenom doporučit.

2 03.07.2023

Bohumil Říha, jediný český nositel mezinárodní Ceny Hanse Christiana Andersena za přínos světové literatuře pro děti a mládež, překvapil v 70. letech dodnes svěží románovou trilogií. Alespoň v případě prvního dílu pod názvem Přede mnou poklekni. Je to příběh devatenáctiletého až dvacetiletého mladíka Marka z Týnce, který na přelomu 40 a 50. let 15. století hledá svou životní příležitost hledá ve službách budoucího českého krále Jiřího z Poděbrad. Říha prostřednictvím svého hlavního hrdiny sugestivně zachycuje nesnadné období, kdy Českému království chyběl panovník a Jiří z Poděbrad o sobě teprve dával vědět. Marek z Týnce prožívá lásku k mladičké Anděle Smiřické, ale doba není úplně příznivá. Je vidět, že si Bohumil Říha psaní svého románu užíval. Je to hodně napínavé, čtenářsky velmi intenzivní a do Marka z Týnce jsem se prakticky okamžitě zamiloval. Nejen jako do hlavního hrdiny, ale i jako do krásného mladého muže, který se nestydí za svoje city.

2 21.04.2021