Disk diskuze

Jenom pro pořádek: Jeruzalémka není překlad z francouzštiny, ale srovnávací překlad nejprve z francouzštiny, který byl poté upraven podle originálního hebrejského, aramejského a řeckého znění. Ve Starém zákoně navazuje hlavně na překlady Jana Hejčla a Josefa Hegera, v Novém zákoně navazuje na překlady Pavla Škrabala, Ondřeje Petrů a liturgický překlad Václava Bognera. Po tzv. Podlahově Bibli české, která v pěti svazcích vycházela v letech 1917 - 1925, je Jeruzalémská Bible teprve druhou moderní katolickou Biblí v kompletní podobě. Naprosto výjimečné dílo s nádhernou češtinou. Cením si také výborného doslovu, kde je zevrubně představena překladatelská metodologie. Je to vzácná příležitost nahlédnout do překladatelského procesu, protože předchozí katoličtí překladatelé se omezovali pouze na extrémně stručné předmluvy, kde jste se o překladu samotném skoro nic nedozvěděli.

Žádný překlad není nejlepší ani nejhorší, každý má rád ten, který se mu nejvíce osvědčí. U mě osobně zvítězila Jeruzalémská Bible. Líbí se mi na ní naprosto fantastické zasvěcující úvody, které čtenáře uvedou do patřičných souvislostí, a vyčerpávající poznámkový aparát s přidanou katolickou hodnotou. Je to moderní katolický překlad, jenž je nejen přesný, ale hlavně srozumitelný pro dnešního čtenáře. Jeruzalémka hovoří naprosto srozumitelným jazykem a zároveň si ponechává jistou starobylost. Hodí se nejen k hlubšímu studování, ale i k hlasitému čtení ve skupinách. I když jde o katolický překlad, neznamená to, že by se Jeruzalémské Bibli měli nekatoličtí křesťané vyhýbat. Právě naopak - i jim může jeruzalémka nabídnout nový a mnohdy neotřelý pohled na Písmo svaté a přimět je k přemýšlení.

Jeruzalémku navíc ocení i studenti literárních věd a dalších vědních oborů, protože v úvodech k jednotlivým knihám či skupinám knih se dočtou kromě jiného i o literárním vývoji jednotlivých knih a složité redakci, která dospěla do definitivní verze.

Pro mě osobně je Jeruzalémská Bible neocenitelným literárním pokladem, který mi vždy přinese potěšení i hlubší zamyšlení.

Je těžké vybrat jednu, když jich mám více. Ale několikrát jsem četl Linii krásy od Alana Hollinghursta.

Jako malý jsem miloval sérii Tajemství od Enid Blytonové.

knihomol5555458: E. Blyton je Enid Blytonová a byla to spisovatelka.

Kvalitní ilustrace ať už dětských knížek nebo knih pro dospělé čtenáře a čtenářky mají vždy přidanou hodnotu. Před pár měsíci jsem takto objevil nádherné ilustrace Cyrila Boudy k pentalogii Vladimíra Neffa Sňatky z rozumu. Cyril Bouda celou sérii nejen obohatil svými mistrovskými ilustracemi, ale celou sérii obohatil i po grafické stránce. Tato ilustrovaná verze vycházela v první polovině 70. let. Bohužel následující vydání vycházela opět bez těchto Boudových ilustrací.

Jinak velmi mě zaujala série Harry Potter s fantastickými ilustracemi Jima Kaye. Ačkoli mám doma celou sedmidílnou sérii v původních vydáních (jako pubertální chlapec jsem se do Harryho Pottera zamiloval a vyrůstal jsem s ním), vyšlé první dva díly s Kayovými ilustracemi ve mně opět probudily toho pubertálního kluka, který s radostí a dojetím objevuje nové světy. Už se nemůžu, až v říjnu (v době mých narozenin) vyjde třetí díl.

Jasně, že je to někdy dražší investice, ale je to investice, která má smysl.