Disk komentáře u knih

Je to stejně silné čtení jako stejnojmenná filmová adaptace. Výstižné vykreslení doby, vztahů, pomsty a prosby o odpuštění. Bethan Roberts si vybrala hodně těžké téma, protože milostný trojúhelník na první signální zavání laciným melodramatem, ale Můj policista naštěstí překračuje žánrové hranice a je tak uměleckým svědectvím o době, která nepřála lásce dvou dospělých svépravných lidí - jenom proto, že ony páry byly stejného pohlaví. A bohužel nejde jen o padesátá léta, jelikož i dnes se najdou jedinci, kteří jsou schopni veřejně tvrdit o queer lidech nehorázné nesmysly. Historické romány by měly vždy hovořit k dnešku a to se Mému policistovi daří více než skvěle.

21.02.2024

Nejprve jsem viděl velmi povedenou filmovou verzi, přičemž knižní předlohu jsem vůbec neznal. Příjemná romantická dramedy, která působí svěžím dojmem a mezi jejímiž protagonisty to parádně jiskří. Teprve několik měsíců poté jsem se pustil do původní předlohy. Knížku jsem nicméně četl už ze druhého českého vydání, které je obohaceno o novou poslední kapitolu, a musím říci, že jsem hodně spokojený, v některých momentech přímo nadšený. Mezi oběma mladíky to jiskří i na papíře, zvláště s jejich velmi procítěnými emaily si autor*ka fantasticky vyhrál*a. Samotný příběh se samozřejmě může zdát jako klasické young adult klišé, ale právě fakt, že jde o vztah dvou mladých mužů "z vyšší společnosti", dělá z Červené, bílé a královsky modré něco více než jenom další spotřební zboží. Zvláště v případě britského prince Henryho jde o pokus prolomit nemyslitelné tabu, protože v reálném životě si nedokážeme představit nějakého královského příslušníka, který by se netajil homosexuální orientací a společnost, natož královská rodina, by s tím neměla problém. Ano, Červená, bílá a královsky modrá je únikovou pohádkou z reality. Ale právě proto občas potřebujeme snít a číst zamilované příběhy se šťastným koncem, abychom se v oné realitě úplně nezbláznili.

Narozdíl od mnohých uživatelů a uživatelek si cením četnosti milostných scén a jejich otevřeného popisu. Díky tomu je vztah Alexe a Henryho hmatatelnější, uvěřitelnější a intimnější. Sex a milování dvou mladých mužů je věc naproto lidská a z mého pohledu i jde navíc o krásný a estetický čtenářský zážitek, když dva nazí mladíci se objímají v posteli a vzájemně si vyznávají lásku. Není proto jediný důvod se nad těmito pasážemi pohoršovat, naopak jsem autor*ce vděčný, že do knihy ony pasáže zařadila. Bez toho by Červená, bílá a královsky modrá byla další unylou romancí, na kterou si za pár let nikdo nevzpomene. Takhle má kniha jako celek možný náběh na klasiku ve svém žánru.

4 25.12.2023

Velká škoda, že Petr Piťha nenapsal více takových románů, které by mohla ocenit nejen dospívající mládež, ale i dospělé čtenářské publikum. Příběh o dvou věrozvěstech z řecké Soluně patří vůbec k těm nejnapínavějším nejen v církevních dějinách. Román s velkým množstvím krásných ilustrací Kláry Folvarské-Roseové se čte jedním dechem, mladí lidé se díky nevšednímu způsobu vyprávění rázem přenesou do dávných dob a v mysli prožijí něco skutečně nevšedního. Platí to i o druhé části románu, který podobně zasvěceně zabírá vyprávění o dějinách Velehradu. Bohužel tato druhá část už tak plynule nepůsobí. Při skvělých dílčích částech (vyprávění o knížeti Oldřichovi a svatém Prokopovi) působí dost zkratkovitě, když se nás snaží přenést rychle přes několik staletí až k dnešku. Rozhodně to i při tomto menším "nedostatku" na druhou stranu zase tolik nevadí, i zde je vyprávění ozdobeno nádhernými ilustracemi, které tak patří k nejsilnějším aspektům celé knížky. Bez ohledu na kontroverzní osobnost Petra Piťhy mohu tuto knížku k potěše a zájmu o české a moravské dějiny jenom doporučit.

2 03.07.2023

Proslulý román Radclyffe Hall Studna osamění patří právem ke klenotům moderní britské literatury. Přestože kniha za Lamanšským průlivem vyšla poprvé před téměř sto lety, příběh Štěpy Gordonové o jejím sebeobjevování a vyrovnání s její lesbickou orientací i dnes patří k základům queer literatury a udivuje svou překvapivou nadčasovostí, byť dnes žijeme v jiné časové rovině a jako queer lidé máme dnes více možností seberealizace než Štěpa a její tehdejší vrstevnice.. Kniha samozřejmě ve své době vzbudila skandál podobně jako třeba Milenec lady Chatterleyové od Davida Herberta Lawrence, nic to ale nemění na tom, že jde o mistrovské dílo, které si i dnes zaslouží svou pozornost. Proto je poněkud udivující, že se Studna osamění ještě nedočkala nového uměleckého překladu. Dosvadní "klasické" přetlumočení Vladimíra Vendyše ze 30. let minulého století zkrátka už nestačí a je potřeba nového překladu. Ostatně nově přeložené verze se dočkal zmíněný Milenec lady Chatterleyové v provedení Petry Martínkové a samotnému románu to nesmírně pomohlo. Snad se nového přetlumočení dočká brzy i Štěpa Gordonová a její životní příběh bude nadále oslovovat nové generace nejen queer čtenářů a čtenářek.

4 04.04.2023

Zcela výjimečný román, který je v současné české literatuře dosti vzácný. Počkej na moře od Veroniky Opatřilové už svou svou obálkou s obrazem Henryho Scotta Tukea dává najevo, že tady půjde o víc než jenom o příběh nějakého milostného vzplanutí. Počkej na moře navazuje na podobná díla jako Cizí dítě od Alana Hollinghursta (i zde se myšlenkově prolíná básník Alfred Tennyson) nebo Dej mi své jméno od Andrého Acimana. Přiznávám, že se mi knížka četla jedním dechem. Atmosféra je dokonale vystižená, chemie mezi oběma lidmi naprosto parádní. Hodně poetické, ale naštěstí bez kýčovitého patosu, který by tu knihu zabil. Výjimečná kniha, u které doufám minimálně v nominaci na Magnesiu Literu.

12 07.12.2022

Skotský spisovatel Douglas Stuart se inspiroval vlastním dětstvím a dospíváním a vytvořil tak jeden z nejpozoruhodnějších literárních debutů posledních let. Shuggie Bain je nejen hlavní hrdina tohoto výtečně napsaného sociálního románu, ale také velmi bolestivý a nepříjemný vhled do Skotska 80. let minulého století. Navzdory přesnému časovému určení je Stuartův román nadčasový, protože chudoba a alkoholismus jsou bohužel stále nepřítelem člověka a jeho důstojnosti. Oceňuji nejen autorův skvělý vypravěčský um, ale také vytříbený český překlad Lenky Sobotové. Ta se nelehké látky nezalekla a knihu ve své drsnosti nijak nezjemnila, naopak zcela v klidu použila drsný slovník, který do atmosféry osmdesátkového Skotska bezpochyby zapadne. Díky péči nakladatelství Paseka vznikla fantastická kniha se sociální tematikou, která právem získala několik zahraničních ocenění. Čtenáři a čtenářky by Shuggieho Baina rozhodně neměli vynechat.

9 30.11.2022

Potvrzuji, že je tato kniha naprosto skvělá. Obrovsky mě těší, že se autor snaží vyhýbat veškeré heteronormativitě a vždy předpokládá, že kluk může mít vztahy jak s holkou, tak s klukem. Pryč je koncept, že kluk je automaticky heterosexuál a homosexualitě věnujete jednu drobnou kapitolu. A hlavně je to kniha o vzájemném respektu a vždy dobrovolném souhlasu (neboli konsentu). Hodně otevřené a právě proto strašně dobré čtení. Není to knížka jenom pro pubertální kluky, je pro všechny, protože osvětu potřebuje každý z nás. Fakt to svým děckám kupte. Divím se, že ta kniha úplně zapadla. Neprávem.

Mimochodem dobrou reklamou pro knihu je skutečnost, že Martin Severýn některé věty převedl ze švédského kontextu do toho českého. Takže v kapitole o homofobii je výrok české poslankyně Karly Maříkové.

4 29.10.2021

Labyrint nedokončených setkání od Františka Tichého je bezesporu mistrovské dílo nejen pro mládež. Román jsem přečetl během dvou dnů a obrovsky si mě podmanil. Obě časové roviny mají silnou atmosféru, postavy jsou popsány velmi plasticky, úplně jsem ty kluky měl přímo před očima. Dlouho se mi nestalo, abych se takhle naplno ponořil do knížky a snažil se ji číst takhle intenzivně. František Tichý v románu nastoluje pro mladé lidi velmi obtížná témata a jeho kluci se s nimi perou velmi statečně. Cením si také jisté neuhlazenosti a odvahy vložit do románu pasáže, které se v podobných typech románu obvykle neobjevují. Klobouk dolů.

6 05.10.2021

Bohumilu Říhovi se podařilo zakončit svou historickou trilogii z 15. století vskutku bravurně. V podstatě zde máme zbeletrizovanou historii panování krále Jiřího z Poděbrad a jeho snahy o evropskou spolupráci. Nakonec však opět rozhodují zbraně. Marek z Týnce toho má tentokrát hodně co na práci, jeho parťák Václav Bric mu pomáhá, co to jenom jde a životní nepřítel Samuel z Vlkova také nezahálí. Je vlastně překvapující, že se spisovateli, který sbíral jedno komunistické ocenění za druhým, podařilo napsat románovou trilogii, která nemá nic společného s jeho dosavadní tvorbou. Vznikly tak tři moderní historické romány, které obstojí i v dnešní době. Pokud znají čtenáři a čtenářky jeho dvě nejznámější dětské knížky (Honzíkova cesta a O letadélku Káněti), budou mile překvapeni, že Bohumil Říha dokázal napsat i něco jiného a mnohem lepšího. Pokud z by se z Říhovy tvorby mělo vydávat něco dnes, tak je to jednoznačně tato poděbradská trilogie, protože právě tohle dnes obstojí bez zcela bez problémů. Vřele doporučuji vydání z roku 1983 obohacené o nádherné ilustrace Josefa Lieslera.

3 28.06.2021

Zatímco první díl Říhovy poděbradské trilogie by mohl mít podtitul Mládí Marka z Týnce, druhý díl nazvaný Čekání na krále by se mohl jmenovat Zrání Marka z Týnce (v návaznosti na dvojromán Heinricha Manna Mládí a Zrání krále Jindřicha IV.). Zatímco minule byl Marek z Týnce mladíček, který teprve sbíral životní zkušenosti, ve druhé části dozrává v mladého muže ošlehaného životem. Prožil šestileté vězení, přišel o svou první lásku, soudí se o své dědictví a pracuje ve službách zemského správce Jiřího z Poděbrad, který je faktickým vládcem Českého království. Doba není úplně jednoduchá a Marek si navíc z dřívějších časů nadělal velké množství nepřátel. Bohumil Říha výborným způsobem pokračuje v líčení nevšedního života svého fiktivnho hrdiny, umně protkaného do skutečných událostí a čtenáři a čtenářky budou budou nadšeni dokonale vystiženou atmosférou. I když mě - coby současného moderního čtenáře - nejvíce oslovila, podobně jako v minulém díle, Markova psychologická drobnokresba a jeho lidství se vším, co k tomu patří.

1 15.05.2021

Bohumil Říha, jediný český nositel mezinárodní Ceny Hanse Christiana Andersena za přínos světové literatuře pro děti a mládež, překvapil v 70. letech dodnes svěží románovou trilogií. Alespoň v případě prvního dílu pod názvem Přede mnou poklekni. Je to příběh devatenáctiletého až dvacetiletého mladíka Marka z Týnce, který na přelomu 40 a 50. let 15. století hledá svou životní příležitost hledá ve službách budoucího českého krále Jiřího z Poděbrad. Říha prostřednictvím svého hlavního hrdiny sugestivně zachycuje nesnadné období, kdy Českému království chyběl panovník a Jiří z Poděbrad o sobě teprve dával vědět. Marek z Týnce prožívá lásku k mladičké Anděle Smiřické, ale doba není úplně příznivá. Je vidět, že si Bohumil Říha psaní svého románu užíval. Je to hodně napínavé, čtenářsky velmi intenzivní a do Marka z Týnce jsem se prakticky okamžitě zamiloval. Nejen jako do hlavního hrdiny, ale i jako do krásného mladého muže, který se nestydí za svoje city.

2 21.04.2021

Obrovské zlo, na které lze stále narazit v antikvariátech. Dočtete jsem se tam mj., že masturbace se může zvrhnout v závislost a hromadná chlapecká masturbace (klidně i jenom dvou kluků) může vyústit v homosexuální praktiky. Oba polští "lékaři" tam homosexuály popisují jako starší pány, kteří svádějí a zneužívají dospívající chlapce. Je to obrovský blábol, dávno překonaný. U dospívajícího kluka, který třeba v té chvíli prochází coming outem, to může mít nedozírné následky.

Skvělý román plný napětí, který se na dvacátá léta první republiky, kdy se Lidé na křižovatce odehrávají, nedívá idealistickýma očima. Je to psané v některých pasážích dosti jadrným jazykem, díky čemuž se mi to dobře četlo a úplně jsem se do té doby ponořil. Hodně mi taky pomohlo, že nepatřím k lidem, kteří na první republiku hledí s nábožnou úctou. To bych chápal těsně po sametové revoluce, dnes ani omylem. Levicově smýšlející lidé by si ten román určitě měli přečíst. Už teď se těším na pokračování první dílu, který Marie Pujmanová nazvala Hra s ohněm.

Slavnost bezvýznamnosti dočtena během několika hodin. Hodně osvěžující záležitost a znovu musím opakovat, že jsem celou dobu měl pocit, že bych četl český překlad, naopak při čtení jsem měl dojem, že Milan Kundera napsal Slavnost bezvýznamnosti rovnou v češtině. Formou se román podobá hlavně Knize smíchu a zapomnění a měl jsem dojem dojem, že si Kundera toužil jen tak zavyprávět, čistě pro radost z vyprávění. Při čtení jsem se dost často usmíval a příjemně se bavil. Je to zkrátka radost.

5 04.09.2020

Marek Šmíd velmi citlivě velmi korektně pracuje s prameny z vatikánských archivů a hlavně na pravou míru uvádí všechna klišé, které se praví o Vatikánu během této temné doby. Především tedy osvětluje činnost papeže Pia XII., o kterém obecně panují kontroverze. Neměl to vůbec jednoduché a skutečně dělal, co mohl, aby zachránil co nejvíce lidských životů. Šmídova knížka je výborná a navíc jako bonus obsahuje kompletní znění Lateránských smluv, které Itálie a Vatikán dodnes dodržují.

14.07.2020

Skvělý počin. Hodně mě to obohatilo a znovu jsem si uvědomil, jakou výjimečnou osobností Tomáš Halík je. Mít v jeho požehnaném věku tak obrovskou sebereflexi... Klobouk dolů.

4 22.06.2020

Karel Skalický je naprosto výjimečný vypravěč. První díl jeho pamětí mě naprosto strhl a a pi čtení jsem měl pocit, že to vypráví přímo mně. O své rodině, o svém dětství, o krušných časech, kdy jeho otce zatkli nacisté i komunisté, o útěku z Československa a o touze stát se knězem, které se neobešlo bez pochybování. Čte se to jedním dechem a kniha sama je vybavena fotografiemi, které perfektně dokreslují vyprávění i dobovou atmosféru. Je to první díl a dej Bůh, aby vyšly i zbylé části. Byla by velká škoda, kdyby z tohoto skvělého projektu zůstalo torzo.

1 05.06.2020

Je to sice především o mezikonfesní církevní nenávisti v bouřlivém 16. a 17. století, ale při čtení jsem uvědomoval, jak mnozí lidé obecně nedokážou reagovat na přirozený vývoj společnosti, která zákonitě těžko může kdy stagnovat. Když instituce a lidé kolem sebe kopou a pronášejí výroky o tom, jak je dneska všechno špatné a kdysi bylo líp, tak to vždycky bude znít směšně a vždycky to přinese jenom bolest. Oběti takové antimodernistické krize na počátku minulého století by mohly bohatě vyprávět... Děkuji za tuto poučnou knížku, mluvila mi z duše.

17.04.2019

Formálně netypický životopis jednoho z nejvýznamnějších novodobých světců Dona Boska, o to však poutavější. Kniha Teresia Boska se čte jedním dechem a fascinuje nejen životem zakladatele salesiánské kongregace, ale i perfektním zasazením do dějinného kontextu. Knižní Don Bosco tak nežije ve vzduchoprázdnu a ve vlastním světě, ale dokázal reagovat na problémy své doby. Svůj život naplnil až do konce svých dnů a své následovníky nepřestává inspirovat. Jen je škoda, že česká verze knihy (vydání z roku 2014) obsahuje velké množství školáckých sazečských chyb, dost to ubírá na poutavosti, ale dramatický život Dona Bosca naštěstí tuto skutečnost přebíjí.

2 24.03.2019

P. Vincenta Zapletala zná dnes mimo církevní veřejnost málokdo. Jde o jednu z nejvýznačnějších osobností katolické exegeze, která do zcela neprávem upadla do zapomnění. Historik Tomáš Petráček podobně jako ve svém předchozím životopisu Zapletalova kolegy M.-J. Lagrange čtenářům přibližuje Zapletalův pohnutý osud plný bojů a zvratů, ale též také úspěchů i v nekatolických vědeckých kruzích. Je to kniha nesmírně čtivá a pro mnohé věřící jistě i inspirativní. Protože moderní doba by neměla být strašákem, ale výzvou k objevování nových věcí. Spoléhat se na stará a dávno zpozdilá dogmata je znakem pohodlnosti a pak to vede k takovým hrůzám, jako byla udavačská organizace Sapiniéra, o které progresivní exegeté věděli své.

08.09.2018