Delicius komentáře u knih

Co to vlastně bylo? Začátek geniální, filmové scény Kida sedícím na toaletě střílejícím do plechovek a honícím ocas.
Postupně o kus víc matoucí, ách jo, kdyby Burroughs tak moc neexperimentoval s formou byl by to pro mě mnohem lepší román. Takhle nedočteno, posledních třicet stran před koncem opuštěno, a už se asi nikdy k němu nevrátím.
Myšlenka na nové bytosti evolučně vyspělejší, schopné cestovat skrze vesmírný prostor, nádhera.
Připomínaly mi bytosti z hvězd, z Lovecrafta- Šepot ve tmě.
Sakra vynikající pasáže, myšlenky které si budu pamatovat, ale občas tak moc zmatené, podivné....

1 31.03.2017

Pan Yalom opravdu umí psát. Opravdu jo. Málokdo dovede napsat odbornou publikaci, která se tak dobře čte, ke které si sedám s chutí s pocitem, jo jdu na chvíli "zrelaxovat". Úplná relaxace to samozřejmě není, člověk se alespoň kapku konfrontuje se svými tématy- smrt, odpovědnost, samota, smysl života. Taková kniha, kterou právě prolítávám, s chutí ji jednou za rok za dva přečíst znovu, víc si s ní "pobýt".
Přijde mi hezké, jak se zde objevují kazuistiky, které později využil v dalších knihách, třeba v Léčbě Schophenhauerem.

2 18.03.2017

Skvělá pohádka, kterou nikdy nebudu číst svým dětem. Holt myslím, že to není pro děti, které ještě neumí číst samy.
A ano je to spousta postav, tak jako v Sekorovi, ale pozor, já se v nich orientuju!
(a i teď po měsíci si některá jména pamatuju, což většinou u knih nehrozí.)

2 03.03.2017

Závěrečný díl filosofické trilogie od Yaloma, a možná nejslabší z celé trilogie? Možná byla chyba po zhltnutí Schophenhauera jít hned druhý den do Spinozy. Nejmíň mě chytl, nejmíň mě poháněla touha vědět jak to bylo dál. Dokázal jsem ji odložit, a odmítal si odepřít kvůli ní spánek. A přesto jsem knihu přelouskal za dva dny, pokaždé se na ni těšil a hltal ji.
Je pravda že u některých obtížnějších pasážích-ty o Spinozově filosofii, které jiné? jsem občas vypínal. Ale podle všeho je jeho filosofie opravdu složitá.
Kniha je to výborná až v celku, v tom závěrečném doslovu, posledních kapitolách, kdy se vše spojí.
A srovnání nadrasy Židů a nadrasy Árijců je božíí...

24.02.2017

Drsná knížka, jedna bezesná noc a pak smutek z toho, že ji nemohu dočíst, neb jsem jel na týdenní výcvik. Po přelomovém a vyčerpávajícím výcviku jsem se ke knize musel nutit, abych ji dočetl, z nechuti zase se rýpat v psychoterapii.
Měl jsem pocit, že zde Yalom naráží na téma, že terapie je přínosná i pro terapeuta, přece jen, nejdůležitější složkou terapie je vztah mezi terapeutem a klientem. A kdo těchto vztahů má nejvíce? No přece terapeut.
A hle, v druhém díle už tuto myšlenku říká nahlas, sice o terapii skupinové, ale to na tom nic nemění.
A Breuer nemiloval toho svého "mrzáčka", miloval někoho jako je ona, její sociální roli.
wow, drsné.

1 19.02.2017

hodně dobrá antalogie, hodně dobré překlady, hodně dobré básně.

1 13.02.2017

... že jazyk je ve své podstatě divokým tvorem, který se vyvýjí, rozmnožuje, bojuje a umírá
...že vrcholem rovnosti je rada všech živých bytostí, a indiáni toto měli
...že lze žít a neubližovat
...že je podstatnější poetika místa než státu
...že by se územněprávní celky měly rozdělit dle životního prostředí
prostě nádherné myšlenky, a ano spousta z nich není Snyderova, spoustu z nich cituje, a já jsem liný je připisovat všem těm, mně neznámým autorům.

3 13.02.2017

příjemné doplnění ke knize Krizová intervence (Vodáčková a kol.)

27.01.2017

V databázi je tato kniha uvedena jako naučná. No, kamasútra je lepší a člověk se z ní víc naučí.
Nedočteno, jen tak nějak prolistováno, pár kapitol přečteno... kdyby se z toho vyřízly sexuální scény,moc stran by z knihy nezbylo, což si myslím, že mluví dost proti knize... a to těch pár scén mimo bylo hezkých, třeba jak přespávala v parku a pracovala v knihkupectví...

1 13.01.2017

Pan Kolář umí dobře čtivě psát. Občas mě irituje, jak se některé informace dokola opakují, nicméně hádám, že to má svůj význam- zdůraznit důležité informace, opravdu to čtenáři vtlouct do hlavy.
Když jsem tuto knihu poprvé otevřel (měl jsem se učit celou etopedii. a místo toho vytáhl tuto knihu z povinné literatury), četl jsem jen příběhy. Asi pět hodin v kuse, do jedné ráno jsem pročítal pasáže, přečetl všechny děsivé příběhy.
V jinné, skvělé knize (Krizová intervence -Vodáčková a kol) se píše: "Jak na vás vaše okolí pozná, že jste přečetli právě tuto knihu?"
Myslím, že tato kniha k těm vyjímečným knihám, které mají sílu ovlivnit člověka, patří...
Minimálně pro mě přehodnocení mé školní kariéry od základky až po střední...

07.01.2017

Zklamání. Kniha je moc rychlá, moc se skáče z jené zápletky na druhou, příběh je překombinovaný na počet stran. V některých pasážích to bylo pro mě jako facka, nechápal jsem, žee už je to skoro vyřešené. Prostě bych potřeboval pár dalších stran...
Obrázky se mi nelíbili, a název nechápu. Nicméně, třeba by se mi to jako dítěti líbilo...

26.12.2016

Takové fajn počtení. Zjistil jsem, že učitelé ve škole mi nejspíše lhali. Matějčkovské základní potřeby jsou ve skutečnosoti od Langmeira, a deprivace je taky objev Langmeira... a nebo byl pan profesor Matějček natolik skromný...no je to dost pravděpodobné...

18.12.2016

Mám rád tyto básně, tato blues, rád je v anglickém originále zpívám po večerech sám v opuštěném pokoji. A překlad od Jiřího Valji je mistrovské dílo.

16.12.2016

Nedočteno, hrozně mě to nudilo, po 80 stranách odloženo, kniha darována jinému nešťastníkovi.

Postavy jsou užvaněné, spousta vaty a blábolů zabalených v dlouhých monolozích. Hromada postav- a v každém řádku se jmenují jinak- a nejsou jejich celá jména vypsána v postavách na začátku, a u jedné postavy nemám tucha jestli zemřela nebo ne (přišlo mi to kapku zamotané).

1 19.11.2016

Knížku jsem dostal zázrakem- měli jsme mít přednášku u Prof. Valenty, na kterou jsme ale došli jen dva. Valenta se na nás podíval, a prohlásil, že bohužel má nachystanou výuku pro více lidí- tudíž to dnes mít nebudeme. Věnoval nám pronikavý pohled, a pronesl: "Ale když už jste došli, měl bych vás odměnit."
Odvedl nás do svého kabinetu, kde nám oběma věnoval po dvou knihách ze své dílny.

Detektivka mě bavila- byly okamžiky, kdy jsem tlumil svůj smích čtouce v mhd- odjezd vlakem z Olomouce, marxismus-leninismus na člunu, zaboucnutí Mgrsona prostě nádhera.
A o čem to je? Dva hlavní hrdinové Valenta a Muller jsou spolu z dalšími lidmi z české školy harddramatu- účastni strukturovaného dramatu, avšak na konci strukturovaného dramatu se ztratí lektor. Hrdinové se jej tedy vydávají hledat do daleké Anglie, království tvořivé dramiky...
Cestou potkají spoustu zajímavých postav, postav, které je obohatí o komplexní znalosti o fungování školského/speciálně pedagogického systému v Nizozemsku, Francii, Švédsku,...

1 10.11.2016

Tuto knížku jsem stihl přečíst v tramvajích a autobusech MHD během dvou dnů. Většinou mi stačila jedna jízda na jednu přednášku, tak takový příjemný zabiják času.
Nicméně- ta hromada kritiky psychoanalýzy mě už nudila, možná v té době bylo aktuální kopat do psychoanalýzy, dnes to považuju za kopání do umírajícího psa.
Jazyk, jakým je kniha napsaná mi nevyhovoval, byl až moc a moc odborný, několik pasáží jsem musel pracně louskat, a šlo by to říct jednodušeji! Viz třeba Jungovy přednášky, které jsou těžké na pochopení jen obsahem- nikoli slovy. Mohl to být fajn úvod k celému Franklovu dílu, ale takhle...

"Tohle není pohodová četba pro sobotní rána až dopoledne." Četl jsem to naštěstí večer a stihl to do půlnoci. Četlo se mi to skvěle, pořád jsem byl napjatý jak to celé dopadne. Pro mě příjemné počtení, ale že bych z toho padl na zadek, to zase nee...

23.10.2016

Držel jsem v ruce dva výtisky této knihy a ta kniha mi hrozně páchla. Jedna byla z knihovny, druhá byla nová v knihkupectví. Tak nevím, je to iluze mého nosu, nebo se Vám stalo totéž?

Zábrana ve svých denících píše, že ho nikdy v životě žádná žena neutahala tak, jako Sylvia. Jak dlouho ji překládal? Deset patnáct let? Narazil jsem na ni prvně ve výboru Horoskop orloje a musel sehnat celou sbírku. Do teď si pamatuju tu podivuhodnou depresi, která mě chytla z básně Táto, ten nekonečný vztek co mi vykrystalizoval na duši... Mou básní se stala Kurýři. Byl jsem obrovským způsobem překvapen, když jsem zjistil že ji zhudebnili Psí vojáci a četl dál a dál...

A jo, myslím že Sylvia byla hodně trhlá, stačí si přečíst její deníky...