Dámaskloboukem komentáře u knih

Když jsem před knihovnici postavila vybrané knihy k půjčení, začala je profesionálně načítat do systému. Jakmile narazila na tento titul, ožila a povídá: “ Tak tohle je fakt něco!”
“ Právě proto si to půjčuji” vysvětlila jsem jí.
Poté pokračovala ve společenské konverzaci aneb mě začala považovat za spojence, když už čteme stejné knihy.

Autor svěřuje deníčku své životní eskapády. Že je život vynalézavá a dost nevypočitatelná veličina, jsem zjistila už několikrát. Autor taktéž, takže dej mě moc nepřekvapil.
Možná převratné to bylo před dvaceti lety, kdy kniha vyšla. Dnes, v době kdy i školní děti mají základy kybernetické bezpečnosti, obsahová senzace trosku vyčpěla.
Většinu zaujímá popis životní anabáze autora, který není hloupý, je společensky a poměrně schopný, ovšem schází mu aspoň bazalni sebeucta a tak po sobě nechá šlapat sociopatku závislou na lécích. Důvodem je buď to jeho snaha o vytvoření rodinného života za jakoukoli cenu nebo sexuální benefity ze vztahu s partnerkou o jedenáct let mladší.
Nevyhovovala mi forma ani způsob vyjadřování.
Během několika prvních kapitol autorovi naštěstí došly nápady na vtipná přirovnání, kterými se začátek čile hemží. Kniha obsahuje spoustu zbytečných informací, typu co kdy kde autor snědl, postavy, ke kterým se už nikdy nevrací apod.
Přes to všechno jsem to dočetla. Přála jsem si, aby to s Romanem dobře dopadlo a našel tu pravou. I když tady to není o protějšku, tady je to o něm samém.
Ne nadarmo se říká, ze lidé si k nám dovolí přesně tolik, kolik my sami dovolíme jim.

10 09.02.2023

I ve smrti lze nalézt naději …
Težké téma, zajímavé pojetí.

Mně se víc líbil Dům v blankytně modrém moři.

10 29.12.2022

Když jsem si knihu půjčovala v knihovně, tak jsem v regále hledala první díl - Jak se stát bohyní.
Při čtení jsem zjistila, ze autorka to pojala opravdu ze široka a tak žádný první díl není potřeba.
Dozvíte se spoustu věcí, třeba proč ženy čtou erotické romány a muži radši sledují porno. Jak příznivý vliv má tanec - tango na organismus…

Po stránce odborné je to ukázkový paskvil. Autorka každý svůj názor opře o medicínské dogma, biochemickou reakci nebo vědeckou studii. Fakt si upraví jak potřebuje a stvrdí nějakým vlastním názorem.

Knížku ale hodnotím jako společensky velmi přínosnou, i když odborně za moc nestojí.
Názory zde zachycené jsou velmi pozitivní a inspirující.
Která z nás se někdy necítila: nedostatečně, málo obdivovaná, příliš tlustá nebo hubena, neschopna ( teď si lze doplnit od hraní tenisu až po obstání vedle spolužačky ze třídy nebo partnerovy milenky).
Bohyně nestarnou je v podobnych situacích tím nejlepším záchranným lanem!

10 28.11.2022

Detektivku přečtu tak jednu za rok, takže rozhodne nejsem správný čtenář
k posuzování tohoto žánru.
Nalakala mě obálka, ta je moc pěkná. Příběh - ani linka z minulosti ani ta současná - mě nestrhl. Spád to dostalo až na konci. Tam to autor opravdu rozjel a dej překroutil asi šesti možnými způsoby. Možná by stačily tak 3 varianty jak doopravdy to bylo.
Nepotrebuji nadlidsky okouzlujiciho Jamese Bonda (stačí mi Mikael Blomkvist:), ale aspoň jednu sympatickou postavu bych v knize ocenila. Tady byli všichni nastíněni tak nějak divně. Buď to byli primárně špatní nebo měli nějak zvláštně pokřivený osud. Ke konci jsem vzala na milost Lauru, které jsem v závěru fandila.

Kde jakou hloupou červenou knihovnu zhltnu za 3 dny, tohle mi vydrželo na dva týdny.
Příběh neobsahuje žádné brutální popisy.
Každý večer v posteli u lampičky jsem si hodinu četla, pak knihu v klidu odložila a ani jsem neměla divoké sny.

Překvapivě moc se mi líbily autentické popisy tamní přírody. Takže zvažuji, že se do Švédska zajedu podívat.

10 29.09.2022

Zaujal mě autor.
Kuli množství titulů v poměrně mladém věku. Tuto knihu napsal, nakreslil titulní obrázek, dle mého velmi povedený, založil vlastní nakladatelství, které vydává pouze jeho knihy. Navíc žijeme ve stejném městě. (:
Tím vším si zaslouží punc pozoruhodnosti.
Úzká knížka je hodně sugestivní zpovědí mladého muže, který částečně sociálně dozrál a pocítil potřebu omluvit se společnosti za napáchané zlo.
Tak vnímám první polovinu knihy. Tato část mě bavila méně než zavěrečná. Hlavního hrdinu neodsuzuji, spis chápu jeho sociální nevyzralost, důsledkem vykoreneni z rodiny v mladém věku.
V teto souvislosti by si čtenář zasloužil konkrétnější informace ohledně hrdinovy matky.
Podobně oklestene je černo/bílé dělení ostatních hrdinů. Babička je špatná, protože se pořad dívá na televizi, zatímco děda je skvělý, protože si jednou týdne dá s vnukem kafe.
Spis než opakované nálepkování bych uvítala rozvedeni konkrétních příkladů, abych si na osoby udělala sama svůj čtenářský názor.
Druhá polovina knihy nabízí velmi atraktivni prostředí a možná tím se mi lépe četla. Jedna kousavá poznámka pod čarou: Smrt z důvodu doma prodělaného infarktu nezadává důvod k soudní pitvě do druhého dne od úmrtí.
Souhlasím s poznatkem, ze hodně specifické pracovní zařazení musí změnit, z pudu sebezáchovy, charakter člověka.

Autor má obrovský potenciál. Pokud nesejde z nastoupené cesty, v budoucnu bez problému přestřelí hranice naší současné rozhárané spisovatelské scény.

10 15.09.2022

“Kuchařka”
Kdyz jsem toto klíčové slovo zadala do vyhledávače naší knihovny, našlo mi to 14 internetových stran titulů!
Tak jsem do kuchařkologie se zájmem ponořila.
Knihy psané lidmi, tak říkajíc od válu, což jsou profesionální kuchaři nebo specialisté na výživu, kteří doporučují úpravu jídelníčku dle zdravotních omezení, jsou na místě.
Jsem schopná pochopit i kuchařky z různých končin světa.
Téměř čtvrtina knih je věnována dětem: vaříme s dětmi, hravě v kuchyni s dětmi, s úsměvem s dětmi, hrníčkově s dětmi, kuchařka na dětskou party… nekteří zřejmě posíleni poznáním, ze jim vlastní dítě vyrostlo, aniž by zemřelo hladem nebo nějakou strašnou nemocí se tímto pasují mezi odborníky na dětskou výživu.
Podobně je na tom spousta našich hereček. Když už je dobrá na jevišti, tak proč nenapsat kuchařku?
Jednu takovou mám ve své knihovně. Ona nejmenovaná celebrita ji psala na sklonku života, kdy už to na jevišti nešlo jednak fyzicky, ale i psychicky a opravdu je to na té snůšce nesmyslů znát.
Nakonec kousky pro pravé fajnšmekry. Jakysi titul nabízí bůvolí křidélka a jiné speciality již v názvu. Chcete-li se jít napást na rozkvetlou louku nebo radši něco zakousnout za syrova přímo v lese? Pro oba případy existuje samostatná kuchařka. Z titulu s názvem detox na xxx (číslo si přesně nepamatuji) dní se vítězoslavně usmívá anorekticka.
Opravdu nepřeberné množství velmi zajímavých možností.
Já jsem si půjčila Kuchařku pro báječné tchyně, protože mi nebylo jasné, pro koho je kniha vlastně určena.
???Zda je to pro mladou snachu, aby věděla co uvařit a zavděčit se. To se mi nezdálo, to by se moc neprodavalo… viz vtipy o tchynich.
???Nebo je to kniha antireceptu - uvaříte tchýni jednou a má z toho takové potíže, ze víckrát si u mladých nevezme ani sklenici vody a mate navždy od otravné příbuzné klid.
???Ještě jsem zvažovala i možnost, ze knihu koupí nevěsta po svatbě a pošle ji přes manžela jeho mamince s důrazný požadavkem, ze podle toho jim teď bude vařit.

Ukázalo se, že ani jedno není ono.

Kucharka je 12 let stará a je to znát. Já jsem rozmlsana natolik, ze u každého receptu chci mít fotku finálního produktu. Tady je fotka spíše výjimkou. Recept na bábovku na titulní straně kniha neobsahuje. Zato je tam spousta jmen od koho nebo komu je daný recept určen, což jistě ocení rodina, nikoli neznámý čtenář.
Knihu si autorka napsala sama sobě a podobným nově vzniklým tchynim. Proto tam doplnila spoustu názorů - otázek a odpovědí na téma vztahy - mladí versus tchani.
Což třeba pro mě nemá žádnou hodnotu.
Co ale musím ocenit, je recept na žloutkové řezy s vlastnoručně dělaným těstem. Ve všech receptech na netu se používá kupované listové.
Rozhodně vyzkouším. Jen místo Ivy dám ghíčko a vylepším žloutkový krém.
Jestli já budu někdy bojovat o titul “Báječná tchýně” tak slibuji, ze nebudu používat zbraně jako Koprovku z masoxu s volským okem ani Heru nebo Ivu. Pěkně poctivé máslo!

10 18.08.2022

Trošku mi to připomíná … Zdeňka Trošku.
A jeho filmy.
Celou dobu jsem si při čtení představovala, jak se autorka u psaní musela bavit při vymyšlení vtipných replik.
Je to hodně humoristická jakoby detektivka.
Pro mě první setkání s autorkou i Josefínou. Zpočátku se mi pletly postavy a líčení děje bylo celkově mimo mou představivost. Ale vše převáží velká nálož přívětivého humoru.

10 08.08.2022

Ačkoli jsem vděčná čtenářka červené knihovny, tohle nebylo nic moc.
Příběh nepravděpodobný, extrémně kudrlinkovaný, styl vyprávění černo-bílý. Buď to byl život úžasný nebo příšerný. Nic mezi tím.
Přirovnala bych knihu k zahradnímu trpaslíkovi, tak kýčovité.
Čekala jsem, ze autorka bude požehnaného věku, to by mi sedělo ke stylu vyprávění.
Kupodivu není.
K opakovanému zalévání očí hlavní hrdinky slzami, jak se dojímala nad příběhem z minulosti…
si dovolím poznamenat, že když jsme to zkoušely coby malé holky (zřejmě ve snaze naučit se skrz slzičky působit hodně extrémně žensky), tak nás táta mé nejlepší kamarádky vždy usadil se slovy: “ jen si pobreč, aspoň toho méně vyčůráš…”
A bylo po slzách. :D

Kniha je vhodná jako absolutně nekomplikované čtení, pokud vůbec o ničem nechcete přemýšlet.

Mně krásně vyšlo načasování s cestou do Londýna, kdy jsem četla, jak Ellis z letiště jede expresem do centra a za hodinu jsem si to v Heathrow expresu uháněla na Paddington taky.

10 04.08.2022

Nedočteno.
Nezaujal mě příběh ( nedala jsem tomu moc prostoru, to je pravda), ale hlavně mi hodně vadil styl vyprávění. Chyběly mi tam uvozovky u přímé řeči, která mi splývala s popisem. Dost mě to rušilo, nedokázala jsem se soustředit na obsah.

Takové knížky čtu ráda, protože se mi líbí. A co se mi líbí, doporučuji všem okolo.
Logicky.
Vztahy řešíme všichni a pořád. Kdo je neřeší, že?
Přijde mi přirozené, si o nich něco načíst a třeba se i poučit.
Jak praví klasik:
“.. i skladník ve šroubárně si může přečíst … “

Tak proč by si nepřečetl něco takového, že?

A tady moje teorie ztrácí logiku, protože když něco z tohoto soudku doporučím svým kamarádům (nejen z naší šroubárny), tak mi záhy nakvašeně oznámí, že se to absolutně nedá číst, protože je to o ničem.

Ztrátu logiky v mé teorii vysvětlila psychologie. Mužský mozek nechápe, neumí a nepotřebuje se pořád zaobírat city, pocity, emocemi, náladami, myšlenkovými pochody. To je prý typické pro ženy.
Asi je.

Proč to píšu zrovna pod tuto knihu?
Ač majitelka, z tohoto pohledu, typicky ženského mozku, mi tady toho babrání v pocitech hlavní hrdinky přišlo přespříliš, někdy až na hranici únosnosti.
Na několik logických nesrovnalostí, které jsem objevila, má daný žánr snad i nárok.
Docela mi vadilo neustálé omílání toho, že nejvíc sexy je u chlapa zadek (po něm stehna a ohryzek :)
Já jsem ještě nikdy nekoukala žádnému chlapovi po zadku. Budu to muset zkusit, evidentně o hodně přicházím.
Ale nechci knížku pomlouvat, protože mě strhla.
Ke čtení jsem se vracela každou volnou chvilku. Při čekání na autobus, dvě zastávky v tramvaji, než se uvaří “al dente” těstoviny k večeři. (špagety nakonec vyběhly na sporák, jak jsem se začetla)
Líbí se mi i obálka. Což je u tohoto žánru, v mém případě, spíš výjimka.
Ale Van na focení zapomněla brýle a ani ty vlasy úplně neodpovídají popisu a Aiden je na obálce chudák nějaký pohublý.
Moc se povedl název knihy v češtině. Jednak ve vztahu k příběhu může mít několik významů a hlavně je mnohem lepší, než název v originále.

Sečteno podtrženo - knížka je pro opravdové fajnšmekry daného stylu.
Tohle žádný šroubkař (skladník ze šroubárny) neocení.

10 29.05.2022

(SPOILER) Duchařinu moc nevyhledávám.
E-knihu jsem si půjčila na základě nadšeného komentáře tady na databázi, protože z něj nevyplývalo, že tam budou nadpřirozené bytosti:)
Zpočátku mě to moc nebavilo.
Zdlouhavé popisy všeho možného, které u mě nic moc neevokovaly, ne úplně sympatičtí hrdinové. Zdálo se mi málo přímé řeči a pořád dokola omílané v jak težké životní situaci hlavní hrdinka je.
To mě spíše iritovalo, místo aby vzbuzovalo soucit.
U čtení mě udržel příběh.
Ten je dobře vymyšlený od začátku až do konce.
Říkala jsem si - obsah je na 5 hvězdiček, forma tak maximálně na 2.

Jak se postupně neplánovaně sbližovala hlavní zachránkyně s mladým architektem, i když věděla, že musí zpět do svého původního života s matkou a spolehlivým přítelem a …

…a tak došlo i na emoce.

SPOILER:

Má nejdražší lásko,

jak mám najít slova, abych promluvil k někomu, kdo není z mého světa? Jak mám najít myšlenky, abych utišil svou vlastní kypící mysl, když se snažím pochopit, co jsem včera v noci spatřil? Byla jsi tam a pak jsi byla pryč. Jako by ses rozplynula do noci, jako by světlo úsvitu uhasilo to tvé. Popravdě nemohu vyjádřit, jak hluboce mne setkání s tebou změnilo. Vím jen to, že větší část té změny nenavodilo tvé magické zmizení, ale tvá mnohem magičtější přítomnost. Celým svým srdcem doufám, že ji ucítím znovu, a s tou nadějí píšu tyto nedostatečné řádky, abys věděla, že máš mé srdce, navždy,

Samuel



To dostalo i mě - životního realistu.



Připomnělo mi to: … jsi tak blízko a přitom tak strašně daleko …

10 29.05.2022

Se vší úctou ke skořici, tohle mě moc neoslovilo. Líbí se mi název a obrázek. To je asi všechno. Autorka není dobrý vypravěč, příběh mě nestrhnul. Psychologické nástiny hrdinů dost pokulhávají a vše dokonal dost zvláštní překlad - viz. 100x “Holčička”
Kdyby tak někdo věděl, co to jsou “zeleninové banány” …

O dva dny později:
Zeleninové banány opravdu existují!
Upozornil mě na to uživatel Heavy66.
Jmenují se Plantain a užívají se k tepelné úpravě. Myslela jsem si, ze se výraz objevil v knize jako chyba autokorekce a mělo tam být zelené banány.
Muj přehmat mě vlastně potěšil.
Poučila jsem se o Plantainech. Až budu příště zase pochybovat, tak to radši hodím do Googlu.
Hlavně jsem zjistila, ze to, co si tady napíšu opravdu někdo přečte.
Děkuji Heavy66!

10 13.05.2022

“Filip Dušička byl jako ty labutě, které jsou tak krásné na vodě, a když jsou na zemi, tak kulhají. Proměnil naši postel v ráj, v lásce byl milý a citlivý, ale jakmile vstal, když se dostal do vertikální polohy, když opustil vodorovnou polohu naší lásky, ztratil hodně odstínů. Nebyla s ním kloudná řeč a zajímal se jen o svou motorku a videohry.”

S autorkou se neshodnu. Pro mě jsou labutě příkladem té nejvěrnější lásky. Když jedna zemře, druhá je až do své smrti sama..

Přečetla jsem 15% knihy. Zpočátku se mi moc líbilo prostředí hřbitova a poměrně konzistentní dej, který jak se zdálo někam směřoval.
Pak se začalo motat páté přes deváté.
Odkládám nedočtené.

„Smrt začíná, když už nikdo o vás nemůže snít.“


Současné francouzské spisovatele mám problém číst. Vadí mi jejich zvýšená afektovanost, kterou jsem třeba u A. Dumase nikdy nevnímala.

10 01.05.2022

Mně se moc líbí. Je přirozená, dobre využitelná.
Uspořádaná je postaru - podle ročních období. Tak, jak kuchařky kdysi bývaly. Neobsahuje žádné složitosti, žádné extravagance. Pěkné fotky.
Taková sympatická kuchařská kniha.
Zkoušela jsem jablečný štrůdl a je výborný !

10 18.03.2022

Moje mamka nečte beletrii, občas jí přinesu z knihovny něco o “domácnosti”. O této knížce tvrdila, ze by ji chtěla vlastnit. Tak mám tip na dárek.
Zároveň jsem si ji přečetla.
Je to takový pel-mel všeho, od kvaskoveho chleba, přes chov králíků, co s domácími vajíčky, přes brambory až po bylinky.
Kniha je pěkně graficky zpracovaná.
Mám z ní příjemný pocit.
Pro všechno tradiční a trosku zapomenuté mám velkou slabost.
Ale autoři mě ničím novým nepřekvapili.
Čím taky, když jsem prožila dokonalé bio dětství na naší obrovské zahradě na střídačku s babiččiným hospodářstvím.
Drůbeže měla nespocitatelne, pamatuji i kozu a většinou tři čuníky v chlívku, ze kterých úplně hluchý řezník Jitrnička ( oficiálně Jaroš) vyráběl samé dobroty.
Ono se to muže zdát bezva. Na první pohled.
Třeba o kečup z obchodu ( o kterém nám tvrdili, ze je se shnilych rajčat) jsem byla schopna se porvat. My měli většinou jen domácí, oranžový, co byl samá skořice. A když náhodou došel, teprve pak se mohl koupit v obchodě ten, co nám chutnal.
Tenké parky jsem poprvé jedla až v sedmi letech u kamarádky na návštěvě.
Na střední škole jsem dostala výtku, ze nosim nevhodné svačiny ( chleba s tlačenkou, prejtem, domácím uzeným, skvarkama, sádlem a cibulí..), protože voní po celé třídě a rozptyluje to od výuky.
Ale já jsem je nejedla:)
Lehce jsem to vyměnila za svačinu některé spolužačky. Třeba za rohlík se salámem Vysočina nebo s máslem a marmeládou z obchodu. Mňam.

Dnes už nemám co měnit. Bohužel.
Možná se na mě dívají prarodiče odněkud z hůry, a třeba se láskyplně usmívají mým pokusům/omylům na poli pěstitelství a chovatelství. A jsou rádi, ze někdo pokračuje ve starých rodinných tradicích. Kdo ví …

10 11.03.2022

Nemám problém odložit nedočtenou knihu, pokud se mi nelíbí. Až úzko pomyslet jsem dočetla do konce, ale když se zeptám sama sebe, co se mi na knize líbilo, musím si po pravdě odpovědět, že nic.
Prvoplanovitě “pěkného” tam není opravdu nic.
Překvapivá je práce s odbornými informacemi. Třeba rozbor onkomarkerů bych nečekala.
Ale ta zelená věc pod postelí na uzavřeném oddělení, kde vám nenechají ani pásek u županu, právě z těchto důvodů. Navíc se tam dvakrát denně vytírá podlaha..

Téma je těžké, podané syrově a bez příkras. Autor používá jazyk, který je směsí prózy a poezie, myšlenky často opakuje, píše nekonečná souvětí.. Nemám ráda v knihách nespisovnou češtinu, tady by se ani jiná nehodila. Děj je poskládán z mozaiky pocitů a zážitků. Do toho citáty od Kafky.

Vše vytváří dohromady jakési pozoruhodné fluidum, které se neodbytně zavrtalo pod kůži a donutilo mě knížku dočíst.

10 17.02.2022

Milé pohlazeni po duši každé hospodyňky. Krásná grafická úprava. Jemné barvy a spousta nevtíravých fotek.
Některé rady jsou všeobecně známé ( prostěradla je třeba bělit na sluníčku), jiné se mi zdají v našich podmínkách hůře zrealizovatelné než v Austrálii, kde knížka vznikla. ( moc často se nepotýkám s přebytky citrusů z naší zahrádky).
Ale jestli seženu ingredience zkusím, podle návodu, vyrobit bio kosmetiku.

10 15.02.2022

Tohle mě zdrtilo. Naprosto. Definitivně.
Ještě ke všemu je to podloženo modely z živočišné říše, počínaje různými breberkami, přes ptáky, norky, ostatní savce a konče lidoopy.
Jsem evolučně slabý jedinec, odsouzený k zániku své genetické výbavy v následujících několika generacích.
Důvodem je nevěra.
Protože ji neprovozuji.
Moje nebohé sliznice v patřičných dutinách zatím neměly to potěšení zažít válku spermií (to je termínus technicus pro boj mezi spermiemi různých dárců o vajíčko). Naštěstí patřím k ženskému pohlaví. Být muž, tak jsem na tom ještě trosku hůř. :)

V tomto duchu se nese kniha známého evolučního biologa. Trošku učebnicový styl podání nadčasového,multigeneračního a veskrze atraktivního tématu.

Co rozhodně obdivuji, je totální pohlcení autora tématem, kterému zasvětil celý život.
Když si dá kafe, tak jistě nevidí jako my ostatní, hrnek a napěné lungo se lžičkou, ale kruhový otvor se zasunutým (… vážený čtenář si doplní sám…) a bělavou tekutinou.
A tak znásilnění nebo sexuální zneužívání dětí popisuje vpodstatě jako evoluční výhodu.
Vše pro nej konci splynutím malé ocáskaté buňky s trošku větší neocáskatou.
Pro většinu lidí to není konec, ale spis začátek…
Renomé si u mě vylepšil posledním příkladem starých vrásčitých manželů, kteří z evolučně sexuálního hlediska uspěli, aniž se podváděli navzájem.

Uvažuji od kolika let je tato kniha vhodné čtení? Kdybych ji četla dříve, zda by mě nějak ovlivnila a jak?
Jestli má sílu změnit mé životní postoje?

10 28.01.2022

Knižní lahůdka typu 3 v 1.
1. Velmi čtivě napsané. Podpořeno úžasným humorem, který se mi zdá široce společensky přijatelný. SPOILER - jako top hodnotím brambořík na parapetu, který musí uschnout nebo spadnout někomu na hlavu, aby dával smysl. A pak Čapkův orgasmus - to jsem se smála, ale došlo mi, že je v tom kus pravdy.

2. Nenásilně poučné. Autor uvádí spoustu knih. Některé cituje, jiné posuzuje z různých směrů pohledu. Protože téma je literatura a knihy, řádně jsem si to vychutnala.

3. Nevím, jaké měl autor cíle, ale mě přesvědčil, že napsat knihu není dobrý nápad.
Před pár lety jsem si chtěla otevřít restauraci na základě jasné představy o jídelním lístku. Vše ostatní pro mě nebylo důležité. Naštěstí mi to doma rozmluvili.
Dál jsem se rozhodla, že bych mohla zkusit napsat knihu.
Příběhů mám několik.
Aktuálně vede téma netradičního vztahu dvou lidí, kteří se nikdy v životě nepotkají, a přes to si jsou velmi blízcí. On pod maskou opovržlivého egoisty skrývá citlivou duši. Možná, by mohl byt následníkem nějaké obzvlášť geneticky hodnotné dynastie. Ona žije svůj úspěšný, nalinkovaný život. Přes nově objevenou nespokojenost, nenajde sílu spálit za sebou bezpečný vztah a vrhnout se do atraktivního neznáma.
Vydá se za Ním do jeho galaxie, aby měla hmatatelný odsouzení hodný důkaz, ale nenajde odvahu přiblížit se, ani vystoupit z ochranné bubliny neznáma.
Pak se ho snaží seznámit se svou příbuznou, protože oběma upřímně přeje štěstí. On to prokoukne a urazí se…

Tak to máme klenbu děje a vývoj postav.

Závěr zatím nemam.
Možná nechám spadnout brambořík na hlavu hlavní hrdinky.
Ono je to jedno.
Kniha se psát nebude, tak jak se nebude vařit svíčková s domácím knedlíkem a brusinkami v hruškovém lůžku v mé restauraci.

Přesvědčil jste mě, pane Hudský!

Knihu doporučuji všem příznivcům literatury, i těm, co nemají v plánu stát se Němcovou nebo Erbenem.

10 19.01.2022

Milý Ježíšku, tak ses netrefil.
Je mi to líto.
Mohu to sem klidně napsat, protože vím, že na Databázi nechodíš. Kdyby jsi sem občas kouknul, třeba by Tě odradilo nízké hodnocení knihy.
Nelíbí se mi hlavní hrdinka.
Neurotiků máme v práci tolik, že si o nich nepotřebuji číst ještě před spaním.
Já vím, že úzkostná neurotička může působit obzvlášť křehce, lehce zranitelně a tím extrémně žensky … a tak někteří muži rádi nabízejí svá ochranná křídla.
Ale to není muj případ. Bohudíky nebo bohužel??