Daisuke komentáře u knih

Svetozár Olovrant píše jako odložený plod zakázané lásky Petra Stančíka a Františka Kotlety. Pravděpodobně proto také zanevřel na Čechy, kteří tu mají roli sice malou, ale skrznaskrz negativní.

Požitkářské debužírování přerušuje absurdní akce (jazyk není tak skvělý jako u Stančíka, ale to může být částečně způsobené i překladem) a spíše než o dekonstrukci žánru jde o samotný žánr. A funguje to pohříchu dobře! Nezbývá než doufat, že autorovi nedojde pára (a slovenské historické osobnosti). Obávám se, že máme za sebou teprve první díl a Jánošík se setkal skoro se všemi, možná kromě Komenského, Štefánika a Gabčíka.

6 04.06.2019

Anglická anotace knihu bombasticky prezentovala jako feministický manifest o vzepětí ženy proti despotickému manželovi a opresivní společnosti. České vydání je díkybohu daleko chápavější, Vegetariánka není o škatulkování světa na feminist(k)y a establishment, ale o vytváření vlastní cesty a o vymaňování se ze škatulek obecně. V tom také hlavní hrdinka, podle slov svých bližních nijak výjimečná, nakonec uspěje.

Otázka je, nakolik je podobné vymaňování sobecké, jakou cenu je přiměřené zaplatit a nakolik se dotyčný nonkonformista musí ohlížet na své blízké. Všechny tři postavy, které jednotlivé části knihy vypráví, si na hlavní hrdinku činí nějaký nárok - a všechny se jí také snaží, více či méně ochotně a užitečně, pomoci. Ona však o pomoc nestojí a vytrvale ji svým vlastním pasivním způsobem odmítá. Její volby se sice týkají jen jejího vlastního těla, ale v konečném důsledku mají vliv i na ostatní. Vegetariánka je silná a zvláštní alegorie, která na nastolené otázky odpovídá jednoznačně - extrémní nonkonformismus je sice možný, ale není ani zdravý, ani společensky přijatelný.

8 29.05.2019

Mohlo toho být i víc. Ale jinak si není na co stěžovat, Gaimanův poťouchlý anglický humor k severským mýtům ladí dobře. Čte se to výborně, ač mi sbor severských bohů nejednou připomněl sandmanovskou suitu nesmrtelných.

3 21.05.2019

Dobrý psychologický horor; navzdory obálce má blíž spíše k Hitchcockovi než ke Kingovi. Příběh bez kladných postav byl spíš průměrný, ale bezchybná kresba tuhle hororovou jednohubku (protože doba čtení odpovídá spíše povídce než románu) vytáhne o kategorii výše.

3 21.05.2019

Komiks je podle mě ještě lepší než novela. Ser Duncan je pořád docela trubka, ale už je v první řadě také rytíř - a panoš Egg je v kreslené podobě sympaticky přidrzlý. Kreslíř má navíc očividný fetiš na brnění, která vypadají úžasně. Oproti prvním dvěma dílům tu je více akce i zajímavých postav, kromě ústřední dvojice si nejvíc pozornosti urval asi rytíř Ball. Jen škoda toho překladu, Hořkoplát a Bělostěny mi trhaly oči od začátku do konce.

2 16.05.2019

Skvělá hard sf manga, čekal jsem daleko větší japonský angst - místo toho je tu akce s dospělými postavami a silný, komplexní (ale ne překomplikovaný) příběh.

1 16.05.2019

Zdálo se mi, že celá kniha se skládá v podstatě jen z medailonků hlavních hrdinů a záporáků, ve kterých se čtenář dozvídá, jak moc jsou všichni superkrutí megabijci - a závěrečné holomajzny, kdy se navzájem postřílejí. Příběh je, jak už poznamenali jiní kolegové, jednoduchý až primitivní, atmosféra připomíná klasické westerny (a hodně, hodně mi evokovala nedoceněnou animovanou poctu westernům jménem Rango, ve které také vystupovala v roli pistolníků pouštní zvířátka a dokonce i největší superstřelec byl také chřestýš, stejně jako ve Stavitelích). Jinými slovy, za mě horší průměr, ale bavil jsem se - suma sumárum za tři hvězdy.

2 13.05.2019

Tímto oficiálně lámu hůl nad Vieweghem, jeho další knihy už číst nebudu a nebudu je ani hodnotit. Povídky o nelásce jsou vrchol tvůrčí impotence.

Polovinu knihy zabírá divadelní hra, napsaná v roce 1990 a vydaná v roce 2004. Bohužel nezestárla dobře a už v době vydání šlo o průměrný kus. Slouží tedy jako vycpávka. Minimálně dvě z dvanácti povídek už vyšly v jiných sbornících. Rychlými počty se tedy dobereme k závěru, že za nějakých 110 stran (v reálu cca 50 normostran, stránky jsou malé, okraje široké, font velký a řádkování vražedné) nového materiálu platíme 299 Kč.

Kvalitu psaní nemá cenu komentovat. Viewegh zapomíná, občas jména hlavních hrdinů recykluje, občas obměňuje. Takřka všechny hlavní postavy jsou ale jeho alter egy. Z vyčpělého rámce vyčnívají pouze dvě kratičké povídky, sepsané na základě novinových zpráv. Zatímco jedna je nejspíše nejsvětlejším momentem sbírky, v té druhé (čtenáři poznají, o jakou jde) se Viewegh utrhl ze řetězu a nejspíš o sobě prozradil daleko víc, než by chtěl. No, je to smutné.

Román hořký a silný jako šálek dobrého zeleného čaje. Pocitu melancholického zmaru a zoufalství nad bezvýchodností života se nezbavíte ani dlouho po přečtení. Jazyk knihy je sice průzračný a současný, ale její témata jsou těžká a nejednou vás z nich píchne u srdce. Pokud hledáte něco lehkého na dovolenou, hledejte dále...

7 03.04.2019

U politické satiry se nejvíc cení odvaha - a té mají tvůrci až až. Nešetří nikoho a každému měří stejným metrem, možná kromě nebohého Ovčáčka, který schytává asi nejvíc. (Ne že by si za to tedy nemohl.) Kniha skončila právě ve chvíli, kdy se začala opakovat, což je také fajn. Za mě dobré a pokud vyjde třetí kniha, přečtu si ji také.

3 28.03.2019

Jediný opravdu zajímavý nápad bylo zarámování děje cynickou reality show. Bohužel, není úplně dotažený do konce a po chvíli se vyčerpá. Samotný příběh i zpracování jsou velmi průměrné, o nelogických výjevech zkázy nemluvě. Líčená spoušť totiž odpovídá spíš válečnému konfliktu než epidemii. Není to úplně špatná kniha, ale konkurence v postapo žánru je bohatá a většina ostatních (kupř. Metro, Walking dead…) to umí lépe.

5 27.03.2019

Je to ptákovina, ale vtipná, to zas jo. Kdyby se Monty Pythoni narodili v karavanovém parku někde v Alabamě, po narození je někdo upustil na hlavičku a místo čtení klasiků věnovali čas sledování americké kabelovky, nejspíš by vyplodili něco jako Harley Quinn...

3 25.03.2019

Mass Effectu je Orbital opravdu nejspíš nejpodobnější atmosférou, příběh mi evokoval druhého Vetřelce, prostředí obrovské vesmírné federace zase Star Trek nebo spřízněnou francouzskou sérii Meteor; kresba potom nezapře obdiv k Enkimu Bilalovi. A to je pro mě nejspíš největší problém s Orbitalem. Tak nějak nevyčnívá, nic moc nového nepřináší (možná kromě genderově hyperkorektní rasy Sandžarů - kam se na ně hrabou Pratchettovi trpaslíci) a celou dobu jsem se nemohl zbavit pocitu, že už jsem to všechno někde viděl nebo četl. Za mě tedy ryzí průměr.

A poznámka na okraj - pokud nějakým ochráncům veřejné morálky připomínal roztomilý protagonista videohry Chuchel blackface, ze Sandžarů by je pravděpodobně trefil šlak.

3 25.03.2019

Tady jsem hodně na vážkách. Jazyk knihy mě bavil a doslova jsem ho zbožňoval, postavy jsem si zamiloval a učarovala mi péče, se kterou byly prezentovány jejich vnitřní konflikty. Příběh bohužel pokulhává, jednotlivé dějové linie na sobě byly v podstatě nezávislé a jejich protínání působilo spíš antiklimakticky. Kniha má lehoučký náhled magického realismu a místy hodně připomíná Murakamiho, ale musím říci, že i Murakami umí napsat uspokojivější konec...

3 21.03.2019

Zanedlouho má Vieweghovi vycházet nová kniha a nezbývá mi, než přemítat nad tím, jestli je vůbec možné se z takhle hluboké jámy zase vyhrabat. Nové pohádky pro unavené rodiče i Muž a žena se řadí mezi nejhorší literární počiny, které jsem kdy četl - nezbývá než doufat, že se autor časem zmátoří, ale v zásadě by asi bylo naivní od něj ještě něco smysluplného očekávat.

Když odhlédnu od chyb v kontinuitě a nepřirozených, kostrbatých dialogů (nejvíce jsem trpěl asi u toho úvodního, který vedl Vie- pardon, chci říct hlavní hrdina, jehož jméno mi právě uniká, s vlastní matkou), dalo by se říci, že první z novel je prostě jen špatné čtení. (A jen tak mimochodem, mistr zde opět vykrádá sebe sama. Konkrétně Báječná léta pod psa.) Musím upozornit na naprosto neuvěřitelné množství invektiv, kterými je text prošpikován (dělal jsem si čárky, ale časem mě to přestalo bavit). Dlužno ovšem dodat, že nadávky mají v textu alespoň jakous takous funkci, i když Vieweghova cílovka nejspíš zkousne jen ztěžka, že obrýlený intelektuál nadává hůř než Záviš. Pokud vám z nějakého temného důvodu chyběla Vieweghova stěžejní témata (projekce sebe sama, sebelítost, házení špíny na exmanželku, exponování vlastních ratolestí a aby se neřeklo, tak také zběžně něco málo o vlastních morálních poklescích), novela Family frost vás nejspíš uspokojí.

Druhá z novel je na tom hůře. Čarodějka z Křemelky je zavrženíhodný, odpudivý slepenec misogynních erotických fantazií a nejvíce ze všeho připomíná amatérské fanfikce Padesáti odstínů šedi. Nechápu, jak mohl jakýkoli příčetný redaktor text v této podobě pustit do tisku; novela obsahuje velké množství stylistických chyb. Zatímco u prvního textu jsem měl nutkání počítat vulgarismy, u té druhé by mě docela zajímalo, kolikrát hlavní hrdinka označila sebe samu za "sexbombu". Bohužel se ke knize nebudu vracet, takže to pro mě zůstane nejspíš tajemstvím.

Asi bych neměl být tak přísný, ale v porovnání s ostatní Lemireovou tvorbou se mi zdála Plutona slabší. Kresba je výborná, zvlášť přechody mezi příběhy party outsiderů a ze života Plutony. Scénář není vyloženě špatný, ale čekal jsem víc. Plutonu byste mohli s lehkým srdcem nahradit třeba Power Girl a z "indie" komiksu by byl řadový sešit nějaké pláštěnkářské řady.

1 04.03.2019

Tuctová červená knihovna, zhruba od třetiny je to jak cukrová vata - nafouknuté přeslazené nic. Nejvíc mi to připomnělo povídku od tety Kateřiny ze Saturnina...

3 27.02.2019

Sbírka povídek (a jedna delší novela) z malé moravské vsi, která přináší věrohodný a živý pohled na život na venkově se všemi malými tragédiemi, křivárnami a klepy, které k tomu patří. Výborně zvládnuté byly změny perspektivy v jednotlivých povídkách, možná jen kromě Zbyňka, který je prostě a jednoduše výlupek všech nectností. Jinak ovšem skvělé čtení, trochu ve stylu Hájíčka.

1 25.02.2019

Špatně napsané to nebylo, jinak ovšem žádná sláva. Moc mi nesedělo časté a ostré střídání groteskních a tragických scén, v podstatě ode zdi ke zdi. Moravské maloměsto Veselí je zabydlené panoptikem rázovitých figurek, které hlavní postava (a nezávisle na ní i milá autorka) pranýřuje jako poslední spravedlivá. Zvláště vtipné mi přišlo, že osoba narozená v roce 81 (jen pro pořádek, jsem ještě o něco mladší) jednu postavu víceméně ukřižuje za členství ve straně, která tehdy měla nějaký milion členů...

Podobně neslavně dopadají i ostatní postavy, Moraváci mluví i jednají jako nesvéprávní, zatímco u postav ze Slovenska je s podivem že si jsou samy schopné zajít na záchod. Nakonec z toho hlavní hrdinka, která rozvrací rodiny, svede všechno co se hýbe, vypije všechno co teče a vykouří všechno co hoří, vychází jako naprostá hvězda, kterou všichni milují... Nu, nebudu lhát - loučil jsem se s ní rád.

10 14.02.2019

Čekal jsem méně, nakonec jsem byl docela příjemně překvapený. Lehkou rukou psané povídky z mezilidských vztahů, pobaví, neurazí a jdou jedním uchem dovnitř, druhým ven. Jen ty mužské postavy se mi zdály takové dvourozměrné...

1 12.02.2019