Samuraj
Šúsaku Endó
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/369899/bmid_samuraj-p1q-369899.jpg
4
94
27
V románu Samuraj (1980) navázal Šúsaku Endó na svou doposud nejúspěšnější knihu Mlčení (1966, česky Vyšehrad 1987 a 2017). I v Samurajovi se významný japonský prozaik 2. poloviny 20. století vrací do období střetávání Japonska a japonské kultury s evropskými mocnostmi a křesťanstvím. Tentokrát ale z obrácené perspektivy – hrdiny knihy jsou Japonci, nikoli evropští misionáři. Strhující příběh vychází ze skutečných historických událostí. Výměnou za právo obchodovat se Západem se čtyři samurajové mají vydat na misijní křížovou cestu napříč Japonskem. Jejich poslání předchází dlouhá cesta do Evropy a španělské Ameriky, audience u papeže v Římě a přijetí křtu, který vnímají jako prostředek k získání náklonnosti Evropanů. Při návratu do Japonska však zjišťují, že situace se mezitím změnila. Šógunát už o vazby se Západem nemá zájem, křesťané jsou pronásledováni. Původní poslání a přípravy, které družina samurajů dosud absolvovala, tak ztrácejí smysl. Pragmaticky přijatý křest, cizí věrouka a nejasná víra, kterou dosud vnitřně pohrdali, jsou to jediné, co jim zůstává. Důležité a hluboké otázky po smyslu a podstatě víry, po vztahu člověka k jeho kořenům a identitě, jsou dnes neméně aktuální než v době vzniku knihy. Mistrné vypravěčství, propracovaná psychologie postav i barvitá líčení z cesty japonských vyslanců do cizích světů, to vše přispívá k atraktivnosti knihy jednoho z klasiků moderní japonské literatury.... celý text
Přidat komentář
Od autora jsem přečetla jedním dechem Mlčení. Těšila jsem se na Samuraje, který mě trochu zklamal. V knize se příliš často opakují ta stejná slova a myšlenky. Šúsaku Endó se snaží do knihy vpravit evangelium, což je chvályhodný záměr, ale jeví se mi trochu násilný.
A pořád je to o mlčení...jen a stále nesnesitelné
T
I
C
H
O
K zbláznění pro duši a člověka jako takového.Nitro hluboká je řeka.
Japonsko jako močál.Přes nové Španělsko z nového světa do staré dobré evropy.
Za vidinou odměny v podobě navrácených území.
Odměna na dosak.Víra a kultura v objetí.
Trýzen a zmar.Muka při cestě i po cestě.Spasení se blíží.
Němý svědek toho všeho.On.Útrpný výraz.Rozpažené ruce.Symbol bolesti.
Místy až dobrodružné vyprávění.Silné intenzivní ze dvou pohledů.
Trvalá hodnota i pro nevěřící.Existencionální marast a vnitřní rozpolcenost postav.
Pro co ? A zač ?
Otázky zůstávají.Odpovědi se nedostává.
Jen to všudepřítomné TICHO.
Na podobné téma jsem četla od stejného autora knihu "Mlčení". Tentokrát mi to přišlo až moc nábožensky pojaté, což není zrovna moje parketa. Takže jsem dočetla trochu se sebezapřením.
Jedna z mála knih od japonských autorů, která mě zklamala. Dočetla jsem do půlky a pak si našla, jak to dopadlo ve skutečnosti, kterou se kniha inspiruje.
(Audio.)
Pozoruhodná kniha - a pro mne osobně nečekaně veliký posluchačský zážitek.
V komentářích k románu jsem zaznamenal stesky na minimum samurajských aktivit, a v tomhle musím dát dotyčnému čtenáři za pravdu, protože samurajský meč se v příběhu zablýskne jen v jediné scéně, a to když japonský desátník demonstruje přihlížejícím Evropanům ostrost meče tím, že přeřízne papír. A to je všechno.
Takže ano, kdo čekáte samurajské aktivity, nečíst! Tohle není knížka o samurajích a o krvavých bitvách, ale o střetu civilizací (což je moje oblíbené téma), o střetu východního myšlení se západním, o střetu buddhismu a šintoismu s křesťanstvím, o střetu křesťanství s protestantismem (Španělsko a Portugalsko vs. Anglie a Holandsko) a o střetu dvou křesťanských přístupů k pokřesťanšťování Japonska (dramatický konflikt Řádu svatého Pavla a Řádu svatého Petra). Ale i o pochybách, o subjektivních pravdách a o hledání víry i kořenů. Vychutnával jsem si každou minutu poslechu.
Takže: Šúsaku Endó 120% za román, Martin Zahálka 110% za noblesní přednes.
A vřele doporučuji všem, kterým tato témata nejsou cizí.
Samuraj od Endó-senseie je zajímavým počinem. S japonskými autory již mám pár zkušeností, takže to pro mě nebyla až taková exotika, nicméně Endó i tak dokázal v několika momentech překvapit. Velice cením historicky pravdivou předlohu i pár náhledů do všedního života japonského desátníka 17. století. Závěr byl emocionální a nechyběla mu tragičnost.
Jenže musím souhlasit i s komentářem uživatele Ales.BD. Název "Samuraj" i z mého pohledu není moc adekvátní, protože se charakter Hasekury dělí o prostor s padrem Velascem - co dělí, řekl bych, že Velasco dostává prostoru i o něco víc, než samotný samuraj. Stejně je větší důraz kladen modlitbám a líčení vztahu jistých postav k Bohu, než vztahu japonských desátníků k jejich vlastní kultuře nebo situaci v šogunátu. Nebojte se, pochopil jsem, o čem kniha je, ale v tom případě by se měla spíše jmenovat, jak řekl kolega Ales "Zuřívý misionář", nebo "Svatý muž a samurajští přátelé" nebo "Plameny víry nad Japonskem" nebo cokoliv jinýho. Kromě seppuku a toho jakože "emisařství" se zde tedy většího množství samurajských aktivit moc nedočkáte. Jestli tedy kupujete knihy podle názvů, nebo i obálky, můžete být dost zklamáni.
V mém případě je to tak půl napůl. Čtení jsem si docela užil, i když jsem čekal něco jiného; pasáže kde se kněz modlí, jsem cca od půli knihy úplně přeskakoval, plavby lodí mi občas přišly až zbytečne dlouhé, zato závěr a sledování, jak výsledky mise a situace v Japonsku doléhá na japonské aktéry bylo docela silným čtenářským zážitkem. 3*
Pro našince je to exotické téma – vzdálená země ve vzdáleném čase. S přečtením Samuraje jsem dlouho váhal, protože mám stále v hlavě nedostižného Clavellova Šóguna a bál jsem se, že jím budu ovlivněn aneb, jak říkají advokáti, budu podjatý. Bál jsem se vcelku oprávněně.
Nejlépe je vnímat obě knihy jako komplementární, protože se odehrávají na „stejném“ místě a ve „stejné“ době. Jejich ústředním tématem je střet civilizací: japonské a křesťanské. Popisují dobu šógunátu poté, kdy se moci chopil nejznámější šógún Tokugawa, jehož vládnutí je spojováno s intenzivní komunikací s holandskými a španělskými obchodníky a misionáři. A právě předešlé souvětí, respektive jeho poslední věta v sobě skrývá významný rozdíl, vnímáme-li vše z historického hlediska.
Zatímco Clavell popisuje interakci Japonců s protestantskou kulturou, jíž se na šógunově dvoře dostává slyšení a pevné pozice, Endó věnuje pozornost katolickým Španělům a jejich neomalené misionářské činnosti, jež naopak Togukawu popuzovala. Z tohoto hlediska obě knihy přinášejí rozdílné a konkurenční pohledy obou křesťanských „misií“. Ale také různé rozuzlení děje.
Ale dost historických souvislostí a komparace.
Samuraj je zajímavou knihou, ale řekl bych, že v sobě nese zátěž toho, že ji napsal Japonec. Zdá se mi kusá a poměrně přímočará. Ač je v knize věnováno mnoho místa teologickým úvahám, jsou i tyto pasáže jakoby sražené k zemi. A mám pocit, že je to kniha primárně pro japonské publikum. Zdá se, jako by Endó přepokládal znalost japonských historických a kulturních souvislostí a namísto toho se zaobírá zevrubným popisem fungování španělského impéria a katolické církve (což je určitě zajímavé i pro nás, kteří v daném kulturním prostředí žijeme). To, co se dělo v Japonsku té doby, popisuje velmi střízlivě z hlediska obsahu i z hlediska literárního stylu a jazyka. Pokud se týká té formy, mám pocit, že nemalý podíl na tom má i překladatel, jenž je možná dobrým japanologem, ale postrádám u něho cit a schopnost nakládat s mateřským jazykem (J. Emmerová překládala Šóguna zřejmě z angličtiny a i přes ten dvojitý překlad mi to přišlo hezčí).
Endóova Samuraje ale nechci zatracovat. Bavilo mne to a jsem rád, že jsem ho četl. Pomohl mi poznat zase kousek nepoznaného. Za to jsem vždycky vděčný.
Kniha kladie veľký dôraz na detail a precízne vykresľuje pomery v Španielsku a v Japonsku na prelome 16. a 17. storočia.
Celá záležitosť s náboženstvom, politikárčením a obchodom bola podaná zrozumiteľne, pútavo a čo najpresnejšie. Autor si skutočne musel danú látku naštudovať.
Príbeh je síce jednoduchý, ale všetko dôležité sa deje v správaní a myšlienkach jednotlivých postáv, avšak predovšetkým v dialógoch.
Je to určite zaujímavá kniha, pre niekoho, kto sa moc nezaujíma o veci ako politika, náboženstvo alebo japonská kultúra, to asi nebude moc pútavé čítanie, ale aj ako pokus o nazretie do histórie stojí táto kniha za pozornosť.
Shindo vystihl podstatu příběhu svými pocity víc než trefně. Samuraj není příběh určen pouze milovníkům dálného východu, ale i všem těm, kteří chtějí nahlédnout pod pokličku procesu šíření křesťanství mezi „barbary“ z východu, kteří víc než na duchovnu lpí na materiálně založeném bytí a pro všechny, jež vzhlíží k tomu ošklivému ukřižovanému muži, mají jen pohrdavé úšklebky. Příběh točící se kolem historické postavy samuraje Cunenagy Hasekury z počátku oslavuje Japonskou mentalitu a jejich tradiční způsob života na počátku 17. století. Jakmile však započne samuraj diplomatickou misi s otcem Velascem v rámci otevření Japonska světu, jejímž cílem se stane samotný Vatikán, začnou se pohledy na druhou stranu a životní situace jednotlivých postav přehazovat na „miskách vah“ a nejeden charakter si projde vnitřní proměnou, kdy ušlechtilé způsoby a cíle, nebudou tak jasné jak se zpočátku zdály a tradiční dělení (dobro/zlo, bílá/černá) se otřese v základech. Neskutečně dlouhá cesta z pohledu dnešních měřítek (samotné putování z jednoho konce na druhý se táhne roky) dokáže totiž rozvrátit pod tíhou zážitků a životních zkušeností i to nejsilnější přesvědčení, vžité způsoby života a tradic a dokonce i náboženské vyznání. Navíc dokáže vnést do pohledu milovníku historie země vycházejícího slunce další smítko na jejich ušlechtilou minulost a opět jen potvrdit, jak rozdílná je tahle kultura vůči okolnímu světu. I tradiční milovníci Japonska, jejich historie a zejména hodnot budou často na vážkách, zda si historické Japonsko přeci jen moc neidealizují.
Jakmile se diplomatická cesta začla vracet zpět k domovu a chýlit se tak ke svému konci, bylo mi těch postav líto, za vše, co museli během cesty vykonat a zažít a zejména pak za to, jak se jejich osudy blížili k cíli, který nemohli nijak ovlivnit. Závěr jen podtrhne to, co je z děje patné a zakončí tak příběh velmi silnou tečkou.
Endó napsal neskutečně silný příběh, který dá člověku vcelku emočně zabrat. Ale zároveň ho odmění silným zážitkem, skvělými postavami, barvitým popisem Japonska, detailním popisem plavby mezi kontinenty a dalšími lokalitami. A náhled pod pokličku neshod mezi Pavlovci a Petrovci, jež měli šířit křesťanství, byl pro mě novým zjištěním, který jsem neznal a který vnesl do příběhu další skvělý element. Úžasné dílo.
*** „Co bylo před čtyřmi lety považováno za dobré, se musí, pokud to dnes není k užitku, považovat za špatné. To je ušlechtilá cesta vládnutí!“ ***
Audio: nejpříjemnější audio na poslech, co jsem doposud slyšel. Hlas střídmý, klidný, vyrovnaný, podtrhuje melancholii celého příběhu, který bravurně doplňují tematické hudební podkresy na konci kapitol. Ba dokonce místy krákorají racci, či vrže lanoví. Tohle umocňuje poslech a při plném soustředění „přenáší“ posluchače téměř na palubu k posádce. Neskutečná paráda.
Otázka za tři body: proč se to jmenuje Samuraj a ne třeba Zuřivý misionář. Hasekura je vedlejší postava a většinu pozornosti na sebe strhává španělský kněz Velasco. Kromě nekonečného náboženského mudrování je kniha naplněna zdlouhavým líčením marného snažení, ke kterému ještě většinou dochází všudemožně jinde, než v Japonsku.
Krásné vyprávění a působilo velmi živě. Pro mě zajímavý pohled na Japonsko i křesťanství.
Tak na nějaké mávání mečem a hrdinské činy tradičního střihu jsem rychle zapomněla a ponořila se do příběhu, který byl tak univerzální, že je to asi jedno, jestli se odehrál tam, či onde.
"Japonci nikdy nežijí jako jednotlivci. My evropští misionáři jsme si této skutečnosti nebyli vědomi. Předpokládejme, že zde budeme mít jednoho Japonce. Pokusíme se ho obrátit na víru. Ale v Japonsku nikdy nebyl žádný jednotlivec, kterého bychom mohli nazvat ‘on’. Má za sebou celou vesnici. Rodinu. A ještě více. Jsou zde také jeho zesnulí rodiče a předkové. Tato vesnice, tato rodina, tito rodiče a předkové s ním jsou úzce svázáni, jako by to byly živé bytosti. Proto se nejedná o izolovanou lidskou bytost. Je to celek, který na ramenou nese břímě celé vesnice, rodiny, rodičů a předků. Když říkám, že se vrátili k tomu, čím byli původně, myslím tím, že se vrátili k tomuto světu, k němuž jsou tak pevně připoutáni."
Hluboká, silná kniha. Cesta osobní víry, diplomatická mise a především mezikulturní střet dvou naprosto odlišných kultur, západního křesťanského světa a východního budhistického feudálního Japonska. Horlivost, vášeň až posedlost františkánského mnicha, odevzdanost a věrnost japonského samuraje. Velká oběť, odhodlání a závěrečné prozření na obou stranách.
Knížka je velmi obrazotvorná, velmi čtivá a srozumitelná. Navzdory tomu, že zachycuje skutečně drsné a syrové období pronikání křesťanství do Japonska, se mi tento námět velmi líbil a oslovil mě. Popis putování Japonských vyslanců do Mexika a dále pak i do Evropy je opravdu brilantní. Člověk má najednou pocit, že on sám je na palubě lodi zmítající se v divokém sevření kruté bouře.
Kamarád mi tuto kniho doporučil jako něco úžasného, kritici chválí, zde na databázi má kolem 90%, ale já jsem měl co dělat, abych ji vůbec dočetl. Spousta věcí mi tam přebývala a naopak řada odpovědí chyběla.
Není to špatné, ale kvalit Šóguna od Clavella nedosahuje. Kniha je psána stylem deníků otce Velasca a samuraje. Názorně ukazuje smýšlení Japonců. Bohužel stále dokola čteme o tom samém. Z pohledu Velasca, jak nejlépe využít Japonce jako cvičené opice při návštěvách v Mexiku a později Madridu a Římě. Z pohledu samuraje o stesku po domově a splnění mise za každou cenu, aby rodina neupadla v hanbu. V obou pohledech pak přemítání o křesťanství. A tak pořád dokola.
Krásná kniha. Samuraj se vydává na dalekou cestu, aby se setkal se španělským králem, nakonec se setkává s jiným Králem: nepochopitelným a ukřižovaným. Dramatické setkání dvou zcela odlišných světů a kultur.
Příběh samuraje, který za nepříznivých podmínek cestoval až na druhý konec světa na počátku 17.století, sám o sobě vyvolává úžas a obdiv. Navíc, po dočtení si čtenář může klást mnoho dalších historických i aktuálních otázek o tématu šíření křesťanské víry, o povaze Japonců i o jiných zajímavých tématech. Doporučená četba nejen pro církevní preláty, evangelizátory a budoucí misionáře v Asii. :-)
Štítky knihy
japonská literatura japonské dějiny
Kniha Samuraj je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 121x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Doporučených | 9x |
| Knihotéce | 53x |
| Chystám se číst | 83x |
| Chci si koupit | 27x |
| dalších seznamech | 4x |
Samuraj byl pro mne zajímavý vyprávěním o historii misie v Japonsku,o politických intrikách, náboženském boji o vliv mezi protestanty a katolíky a o rozdílech v myšlení mezi východem a západem.
"........"nikdy jsem nepotkal tak neupřímný národ,lidi, kteří považují za největší ctnost nedat na sobě znát,co si myslí...."
..."žádný národ na světě není tak lhostejný a netečný k čemukoliv na světě co překračuje tvůj svět, stejně jako ty..... ale Pán nikdy neopustí ty, kteří s ním jednou přišli do styku..."
Román vychází ze skutečné historické události a předobrazem hlavních postav samuraje a misionáře jsou lidé, kteří skutečně žili.
Na jejich osudech autor ukazuje velikou odlišnost myšlení a chápání světa, která postupem času mizí, když vášnivý misionář zlomený neúspěchem výpravy a svých sobeckých ambicí dozrává k víře v Krista, která je jiná než co si do té doby představoval.Samuraj, poslušný, vše přijímající služebník; zasažen křivdou svých pánů začíná chápat,kdo je ten ubohý člověk, visící na kříži v západních zemích a jemuž všichni nepochopitelně říkají Pán .
Velmi přesné a vystihující jsou komentáře marlowe,Camelot,L_gon,kuruteku a shindo.