More a jed

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román o japonských lekárskych pokusoch na amerických vojnových zajatcoch...

https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/289731/more-a-jed-29j-289731.jpg 3.856
Žánr
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno, Slovenský spisovateľ
Orig. název

Umi to dokujaku - 海と毒薬, 1957

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (13)

Kniha More a jed

Přidat komentář
f.enjoy69
17. dubna

Nemocniční prostředí, ještě k tomu za války, není úplně můj šálek kávy, ale chtěl jsem si od Endóa konečně něco přečíst a po ruce byla jen knížka s anotací, že hlavním tématem bude vivisekce na americkém zajatci. Chtě nechtě jsem se tedy pustil do čtení a k mému překvapení musím přiznat, že mě autor "dostal" tím, jak vykreslil postavy, které se kolem operace točí. Ta psychologie postav mi přišla až taková, že jsem si říkal, že i u v realitě, tak jak k vivisekci došlo mohlo dojít přesně tak, jak ji zde popisuje autor s tím, že většina postav konala sice dobrovolně, ale pokud zohledníme jejich rozpoložení a životní osudy, tak jejich odsouzení není tak úplně jednoduché... Příběh jako takový mě až tolik nezasáhl, ale vykreslení postav a jejich vnitřní pochody ve mě ještě nějakou dobu budou vřít.

pavel8652
04. dubna

Pěkná kniha na jeden večer,co se čtení týče,ale v hlavě asi nějakou dobu vydrží.Celá kniha vygradovala v silný závěr,který mě nutí k zamyšlení a přemýšlení.Naštěstí to byla "jen kniha" a já se moc těším na Endóovo "Mlčení".


InaPražáková
19.07.2019

Nejde ani tolik o to, k čemu došlo, ale proč s tím vykonavatelé souhlasili. Přitom jsou postavy načrtnuté jen v hlavních obrysech, vlastně spíš typizované. Pokud mají historii, nijak se nevyvinou, Toda zpytuje celý svůj dosavadní život aniž dojde k nějakému závěru, sestra s dost schematickým životním příběhem reaguje jednoduše až brutálně, kupodivu se ale jako taková dokáže vnímat. Zbylí dva naopak pozadí jako by neměli, momentálním povětřím kamsi zaváté listy bez emocí nebo z přebytku emocí otupělé.
Jako pohled do Japonska koncem války, kdy bylo všem všechno jedno, po nás potopa, mě to zaujalo, ale nemůžu se zbavit dojmu, že ty drobné detaily mi měly dát víc než obraz generace s nemocnou duší ("a tvá nemoc neskončí ani po uplynutí tří vtělení"), která nevěří v Boha, a proto se nemůže zachránit - "Člověk říká osud tomu, co ho unáší a čemu sám nemůže uniknout. A ten, kdo člověka z tohohle zajetí osvobozuje, to je snad Bůh, ne?" "Jo, tomu já nerozumím. Mně už je všecko jedno, ať Bůh je nebo ne."

Měňavka
14.01.2019

Téma zajímavé,ale jinak mne kniha nenadchla. Výjimečně jsem dočetla,ale jen proto, že to napsal můj oblíbený autor.

mosem
19.11.2018

Kniha která nemá velký rozsah, ale která zaujme na dlouho. Už samotné téma provokuje, otvírá Pandořinu skříňku tajemství, o kterých se raději ani nehovoří. Kniha, od které se čtenář neodtrhne. Kniha která události nepopisuje nijak drasticky, ale přesto není dobré ji číst před spaním. Velkou část knihy zabírá psychologická sebeanalýza účastníků. Od poklidného děje události gradují až k závěru knihy. Ten je k samotným "pachatelům" relativně milosrdný, stejně jako je naprosto nelítostný ke strůjcům vojenské mašinérie. Autor dokáže pochopit, a do jisté míry snad i omluvit pohnutky jedněch, ale stejně tak je nesmlouvavý k cynismu a bezohlednosti druhých.

Allla9
04.04.2018

Válka neničí jen fyzicky.

Ramilia
27.03.2018

Silné dílo, bravurně vykreslená psychologie postav - jejich životní události a pocity, díky kterým vlastně mohli přihlížet, nebo aktivně provádět hrůzné činy. Obhajovali si to jako přínos pro zdravotnictví a odhalení hranic lidského těla.
Japonci byli (a možná ještě stále jsou?) krutí. Přestože dnes jsou převážně pracovití a kultivovaní, dle mého názoru se s tím úplně nesrovnali. Konečně díky tomuto dílu mi došlo, proč vlastně u nich se natáčí nejvíc filmů s gore tematikou, mučením, násilím... Protože je to dost možná způsob, jak se jako národ vyrovnávají s krutostí svých předků.

YuuMitsuko
12.01.2017

Japonská literatura je o dost jinačí než ta Západní, není divu že ve světě patří k oblíbeným japonským autorům Haruki Murakami, který píše i "západním stylem". Někdy je opravdu těžké těm japonským knihám porozumět a oblíbit si je.
A přesto, tady je. Moře a jed. Typicky japonské a naprosto perfektní.
Není to čtení pro každého a vlastně si i troufám říct, že pro většinu lidí to vhodné čtení vůbec není. Moře a jed je naturalismus ve své nejskvělejší podobě. Kde jinde se nejen dočtete o pokusech na lidech, ale i s podrobnými popisy, jak všechno vlastně probíhá?
Kde jinde se setkáte se skvěle vykreslenými postavami, s jejich pohnutkami, s jejich minulostí i budoucností. Vy nejen že víte, proč to dělají, ale vlastně je i chápete. A je vám jich možná i líto. Možná ne. Možná si řeknete, že to jsou zvěrstva, jenže ta zvěrstva opravdu probíhala. Kde byla tenkrát ta morálka? Proč teď se tváříme, že něco takového se nemohlo stát?
Kniha přesně pro ty, kteří nechtějí zavírat oči - před přítomností, minulostí ani budoucností.

Přeci jen dávám jen 4 hvězdičky, protože je kniha na můj vkus moc krátká a některé její pasáže mě zase tolik neoslovily (třeba část se zdravotní sestrou).

1

Doporučujeme

Poslední kabriolet
Poslední kabriolet
Osud člověka
Osud člověka
Pekařova dcera
Pekařova dcera
Jsou světla, která nevidíme
Jsou světla, která nevidíme

Štítky

japonská literatura

Autor a jeho další knihy

Šúsaku Endó
japonská, 1923 - 1996

Kniha More a jed je v

Právě čtených1x
Přečtených72x
Čtenářské výzvě15x
Doporučených3x
Knihotéce47x
Chystám se číst31x
Chci si koupit7x
dalších seznamech2x