Ctenar1202 komentáře u knih

V knize poznáváme devatenáctiletou Valerii a jejího o dva roky mladšího bratra Romana. Ač jsou rozdílného pohlaví, velice si rozumí a jako sourozenci by za sebe dali ruku do ohně. A tak, když Roman jednoho dne tragicky zemře, Valerii to srazí na dno. A nejen ji, ale její matka je na tom podobně. Dny se pokryjí černotou a zoufalstvím. Navíc Valeriina maminka se zdravotně zhorší natolik, že je nebezpečná svému okolí... Valerie je na svůj smutek a boj se životem sama. A když zjistí, že Romanova smrt byla násilná, je to o to horší. Při pečlivém pátrání co se bratrovi stalo zjistí, že její milovaný bráška měl tajemství o kterém Valerie neměla ani ponětí...

Už u autorčiny knihy Dokonalé propojení jsem věděla, že si mě autorka získala a řadím si ji na seznam oblíbených českých autorek. Touto knihou to potvrdila. Mrazivá náruč neboli Mrazivka, jak ji nazývá i autorka je dokonalý psychothriller. Nic není v knize přehnané a vy si užíváte skvělou čtecí jízdu, kdy napětím ani nedutáte a chcete vědět co se sakra ve Valeriině rodině všechno stalo. 

5 23.03.2023

Jaká Genesis byla? Fenomenální. Chris to opět dokázal a se čtenářem si hraje jako kočka s myší. Odhalit vraha se mi v jeho knihách nikdy nepovedlo.


V knize se opět setkáváme s Robertem Hunterem a Carlosem Garciou. Parťáky z ÚNTČ a nerozlučnou dvojkou. Tentokrát jsou povoláni k nejděsivějšímu místu vraždy, které kdy viděli. A nezůstane jen u jednoho místa. Robert i Carlos vědí, že je čeká náročné období vyšetřování a hledání vraha, který své oběti brutálně usmrcuje a zanechává na místě činu vzkaz...


Čekala jsem hodně, ale popisy místa činu byly opravdu zrůdné, do nejmenších detailů a mně se tak několikrát sevřel žaludek. Navíc si Chris skvěle pohrál s psychologií postav, což celý příběh vyšvihlo ještě výš, protože tak nečteme jen o krvi. Celou dobu jsem se snažila přijít na to, kdo za všechny vraždy může a samozřejmě na to nepřišla, protože když už si říkáte, že možná tušíte, tak vás Chris vyvede z omylu a přijde další zvrat a vám se opět tají dech napětím a hrůzou. Příběh je tak dokonale propracovaný, napsaný a vylíčený, že máte pocit, jako kdybyste stáli Robertovi po boku. Já opravdu netuším, jak to ten Chris dělá :D asi talent od Boha.


Kniha je opravdu brutální, takže ji nedoporučuju číst citlivějším povahám. A pokud toužíte po tom si přečíst skvělý thriller, tak Genesis doporučuji. Je to další z jeho naprosto dokonalých knížek. A ač je nejobsáhlejší (432 stran), tak bych ji klidně brala ještě delší. Kéž by autor napsal další knihu...

7 21.03.2023

Historický román ve kterém poznáváme Neonilu. Ruskou dívku, která žije ve Smolensku v dobách nacistické okupace. Krásná blondýnka s vlasy světlými až téměř bílými nosí sepnuté do drdolu. Oči má chladně modré a každý kdo se do nich podívá, je jejich nádherou fascinován.

Válka je v tom nejhorším a všude se plíží strach a nejistota. Lidé jsou vyháněni z domovů, umírají a zažívají bolest ze ztráty svých blízkých. Ti, kteří přežili se snaží uprchnout. Pokusit se vyhnout válečné vřavě a prožít tyto roky někde na samotě a co nejvíc v klidu. Neonila se souhrou náhod a velkého chaosu ocitne v Evropě. Během cesty zažívá obrovská muka. Trpí neskutečnou zimou a hladem. Kolem sebe vidí smrt, bídu a utrpení. Lidé mají hlad, jsou nemocní a začínají se chovat agresivně. Přesto pozná několik lidí, kteří se jí snaží pomoci. Proč? Má s sebou malé dítě, holčičku Světlanku. Dívku tmavou jako noc. Přesto tvrdí že je její dcerou... Někteří, ti odvážnější, jí pomůžou a pozná takto Emila. Českého muže, který musí ale bohužel bojovat na německé straně. Ruska a voják německé armády? Neodpustitelné! 

Přesto, když se po dlouhé době setkají, najdou si k sobě cestu a stanou se rodinou....tichou a nenápadnou...snaží se začlenit do společnosti a zpracovat v sobě válečné hrůzy. Dokážou však svoji minulost skrýt navždy? 

Příběh je rozdělen na několik částí a my s Neonilou prožijeme celý její život. Od dívky až po babičku. Jaká je vlastně Neonila po válce? Přestane být tak tvrdou ženou, kterou se stala kvůli válce a všemu co prožila a přežila? Najde pochopení pro další vývoj, který ve světě nastal a dokáže se přizpůsobit nové době? 

Autorka mě svým příběhem nadchla. Jsem ráda, že se otázce války věnuje dá se říct okrajově, protože mnohem víc čteme o osudech lidí po válce. Jak se sžívali a vyrovnávali s novým životem mnohdy o stovky až tisíce kilometrů od původního bydliště. Bez příbuzných, které jim vzala válka. Knížku doporučuji přečíst všem.

4 16.03.2023

Autorka hodí čtenáře rovnýma nohama do příběhu a ždíme ho a ždíme. Kapitoly jsou celkem krátké a navíc z pohledu více postav, což vůbec není špatné. A Jana dokázala každou postavu skvěle vystihnout, takže se vám nemotají a časté střídání kapitol nepůsobí zmatek. Navíc od začátku až do konce cítíte při čtení napětí a nenajdete v knize jediné hluché místo. 

Víc než samotné vyšetřování v knize poznáváme jednotlivé postavy a dozvídáme se, jaký vztah měly k Markétě, Anně a celkově mezi sebou. Jaké mají povahy a že ne všichni mají slunce v duši a jsou chodící ctností. Chvílemi jsem měla pocit, že téma církve jde zcela mimo hlavní linku, ale ke konci se vše tak dokonale propojilo, že se mi tajil dech. Samotné vyšetřování tak přijde spíš až k závěru, ale vůbec mi to nevadilo. Je skvělé poznat nejdříve jednotlivé postavy, udělat si k nim vztah a hádat se sám se sebou kdo může být pachatelem. Můj tip samozřejmě nevyšel.

Já osobně měla maličko problém s homosexuálním tématem. Ne, že bych něco měla proti homosexuálům, ale protože toho je prostě v knihách moc a tady mi to nepřišlo úplně jako důležité pro celý příběh. Plus celkové rozuzlení, kdo byl pachatelem mě malinko zklamalo. Ale na druhou stranu se v knize objevují témata, která společností rezonují a je potřeba je připomínat. Například téma sekty, která si lidi omotává kolem prstu ...

4 15.03.2023

Věrka Kohnová byla dvanáctiletá dívka, která si během druhé světové války psala deník. Každodenní činnosti a zábava, kterou podnikala se svou sestřenicí a nejlepší kamarádkou Edou. Byla to běžná děvčata s běžnými starostmi a radostmi. Jenže byly z židovské rodiny....a tak se postupně dočítáme o tom, jak se zemí šířil strach a lidé věděli, že budou muset opustit své domovy a přesunout se do táborů, kde měli pracovat....jak vše dopadlo, víme a je to i po tolika letech jedna velká tragédie a neštěstí.

Věrčina rodina se připravuje na přesun do Terezína a zažívá neskutečný stres, strach a obavy z budoucnosti. Nechápou, proč jsou lidé najednou tak krutí a zlí. Vždyť dosud žili spokojeně bok po boku a najednou nesmí Židé nic. Do školy, do kina, do obchodů...nikam...netuší, co je v Terezíně čeká a kam budou jejich kroky směřovat dál. Věrka píše do deníčku své pocity a myšlenky. A protože si ho nesmí vzít sebou na cestu, schová si ho u Marie Kalivodové. Kohnovi se s Marií kamarádili a Věrka k ní měla důvěru, proto věděla, že u ní bude deníček v bezpečí. Slíbila, že si pro něj po válce přijde....Nikdy se pro něj nevrátila, protože ona i její sestra a rodiče zahynuli v polském ghettu Izbica...

Autorka doplnila deník příběhem, který si musela zčásti domyslet, protože o Kohnových se toho bohužel moc nedochovalo, ale trvalo několik let, než pátráním v archivech sestavila příběh rodiny. Příběh, který se jí osobně dotýká, protože jak zjistila, tak Kohnovi se přátelili právě s Marií, která byla sestrou jejího dědečka. O to víc je na celém příběhu znát ten cit, s jakým je knížka napsaná. Navíc je proložena nejen ofocenými stránkami Věrčina deníku, ale i fotografiemi a osudy lidí, kteří měli k Věrce blízko. Oficiálními útržky z novin, kdy jsou vyhlašovány další zákazy, příkazy apod. a autorka v poznámkách vše dovysvětluje proč a jak, takže tato kniha by klidně mohla sloužit jako povinná četba pro ZŠ a SŠ.

Je to skvěle napsaná knížka s tématem na které by se nemělo nikdy zapomenout a rozhodně by si ji měl přečíst každý.

9 12.03.2023

Milena je úplně běžná žena, která miluje malé dětičky a proto pracuje jako učitelka v mateřské škole. V současné době je ale na mateřské dovolené a užívá si chvíle se svými dvěma dětmi. S manželem mají krásný a harmonický vztah, nedávno dodělali rekonstrukci části bytu a Milena je prostě šťastná, jak skvěle se jim vede. Do doby, než manžel ztratí práci, protože podnik ve kterém pracoval, zkrachuje. Milena věří tomu, že si Michal najde rychle novou práci, ale tomu se pobyt doma docela zalíbil....a tak míjejí dny a týdny a Michal je stále doma, peníze dávno došly a Milena se ocitá v neskutečném stresu. Klidná atmosféra je pryč, přibývá hádek a výčitek. Milena proto začne chodit na brigádu, aby se alespoň částečně postarala o rodinný rozpočet a doufá, že tohle Michala nakopne k tomu, aby se začal starat i on. Milena uklízí po večerech v jedné ordinaci a její dny jsou najednou velice hektické. Zjišťuje, že manžel není ten typ muže, který by se dokázal postarat a psychicky jí to ubíjí. Začíná k němu cítit až odpor. Jednoho večera při návratu domů se jí ale přihodí něco, co její život naprosto překope a život celé její rodiny se změní tak, jak si nikdy nepřála.

Autorka mě dokázala od prvních písmenek do příběhu vtáhnout. Milena mi byla chvílemi sympatická, chvílemi jsem kroutila očima, pak je měla plné slz a ve výsledku jsem jí fandila. Byla houževnatá, přesto si toho naložila na moje gusto strašně moc a divím se, že vše tak ustála. Říká se, že ženy toho vydrží víc jak kůň. Neměla ani nikoho v blízkém okolí,komu by se svěřila nebo vybrečela na rameni. Její kamaráda, mimochodem člověk s kterým bych já osobně absolutně nevyšla, uměla mluvit jen a pouze o sobě a chlubit se co vše má. I přesto, že věděla, že její kamarádka je v obrovských potížích. Rodiče, hlavně maminka generál zasypávala Milenu svými problémy a její přehlížela a nebo nevhodně komentovala. A tak Milena věděla, že nezbývá nic jiného než se zapřít a postarat se sama, aby se odrazila ode dna.

Nechtěla jsem, aby vše skončilo tak, jak skončilo. Ani nevím proč, ale prostě jsem tomu závěru tak úplně nevěřila a hlavně si myslím, že to co Milena celé ty měsíce dokázala utajit, by v realitě nešlo, už jen proto,že měla dcerku docela rozumbradu. Přesto jsou v knize popsané životní situace, které může zažívat kdokoli z nás.

2 05.03.2023

Autorka si dala neskutečnou práci s rešeršemi, protože celá sága byla velice obsáhlá. A to byl možná pro mě problém. Střídání tří období bylo pro mě náročné, protože sotva jsem se začetla do jednoho a zvykla si na postavy, které v knize vystupovaly, tak přišla další část s jinou hrdinkou v jiné době a já měla opět problém se zorientovat. Navíc je v knize docela dost politiky a v těchto částech moje pozornost upadala. Historické události, které se skutečně staly mě motivovaly k tomu si googlit další informace, což mívám na historických románech ráda. Třeba generál Lafayette pro mě byl naprosto neznámý člověk, přitom jeho život a činy ovlivnily Ameriku a Francii. Takže co se týče informací o skutečných postavách, byla jsem spokojená. Přesto pro mě byla kniha svým obsahem velice složitá a chaotická. 

3 03.03.2023

Úterní poledne je román ve kterém poznáváme Grega Sydora, který si přál stát se spisovatelem. Touží proslavit se a inspirací je mu město New York. Tvoří, píše, ponořuje se do svých myšlenek, jenže do života mu vejde žena....krásná a tajemná Jennifer. Žena, která je jeho múzou a prokletím zároveň. Žena, která ho fascinuje a děsí současně. Žena, která si s ním neskutečně zahrává a Greg její vášni propadá. Odkrývá mu svoji minulost a denně ho navštěvuje, aby si Grega opět a stále dokola omotávala kolem prstu... 

Pokud máte rádi knihy náročné na čtení, tak tuhle vám jednoznačně doporučuji. Autorova slovní zásoba a líčení děje je opravdu dokonalé. Slovní obraty, které vás nadchnou. Navíc je kniha proložena básněmi a to velice vydařenými a i člověka, který básním neholduje a nerozumí, zaujmou. Vyjadřuje v nich tolik emocí. Celkově jsem měla pocit, jako když jsem návštěvníkem u Grega doma a potají sleduji jeho a Jennifer. A někdy bylo to dívání se opravdu hraničící s voyeurismem. Až tak intimní příběh to byl. Zároveň je román drsným a temným vykreslením lidské duše a touze po lásce a obdivu.

Lynette je třicetiletá žena, která žije se svojí egoistickou vyhořelou matkou a postiženým dospělým bratrem, který je svým intelektem na úrovni tříletého dítěte. Snaží se, aby měli na měsíční platby za dům a provoz domácnosti. Ale je unavená a znechucená svým životem, kdy vidí, že se snaží a je to k ničemu. Navíc jim majitel oznámil, že uvažuje o prodeji domu, kde Lynette bydlí. Během dvou dnů, které se v knize odehrávají poznáváme Lynettinu minulost a dozvídáme se, proč žije na okraji společnosti ač by si ráda užívala klidný život. Vracíme se v příběhu do minulosti a poodkrýváme temmnou a děsivou část Lynettina života.

Já smekám před autorem, protože jsem dostala v příběhu obrovskou nálož emocí. Lynette zpočátku fandíte, pak jí nadáváte a vztek přejde v lítost a chvílemi i v obdiv. Málokdo zažije ve svém životě tolik, co zažila Lynette a tají se vám dech nad tím, jak se se vším vypořádala. Já jí nakonec fandila. Ano, na dno se může dostat každý, ale vydrápat se zpátky je sakra těžký...a když nemáte absolutně žádnou podporu ve svém okolí, je to o to těžší. Nebudu vám prozrazovat, jestli to Lynette zvládla nebo ne. Jen vím, že než žít v toxickém prostředí, je lepší prostě odstřihnout vazby a žít si po svém...

2 26.02.2023

Těšila jsem se na skvělý thriller, který mi nedá vydechnout a budu napnutá až do konce. Bohužel, tentokrát jsem zklamaná. Příběh byl čtivý tak do třetiny, kdy si opravdu hryžete rty napětím. Jenže potom začal být příběh tak překombinovaný a přeplácaný, že jsem začala protáčet oči a ten konec to opravdu zabil úplně. Autor chtěl do psychothrilleru zahrnout hodně témat až to prostě přepálil. Škoda. Kdyby ubral, bylo by to perfektní.

3 17.02.2023

(SPOILER) Monika a Oliver spolu chodí pár měsíců a aby se více poznali, naplánují si společný pobyt v Luhačovicích. Nádherném lázeňském městě s mnoha cyklostezkami v okolí, které lákají k výletům. Monika sice cyklistice moc nedá, ale je ochotná se kvůli Oliverovi přemoci, když vidí jeho nadšení. A tak zakoupí cyklovýbavu a společně strávenému času nic nebrání. V Luhačovicích je nádherně a oni se rozhodnou, že se vydají na první výlet po okolí. Cesta vede lesem, kde očekávají hlavně klid a čerstvý vzduch. Jak už to ale bývá, počasí je nevyzpytatelné... krásné počasí se během chvíle změní, zatáhne se, je před deštěm a na okolí padá mlha. Hustá, bílá, neproniknutelná. Les vypadá najednou úplně jinak. Temný, děsivý s podivnými zvuky. Navíc není vidět na krok a Monika s Oliverem netuší, kde přesně se nachází...

Z příjemně plynoucího dne se tak přenášíme do nepříjemných chvil, kdy jsme rádi, že nejsme v jejich kůži. Les vypadá opravdu nehostinně, navíc ho vůbec neznají a spoléhat se na další návštěvníky nejde, protože zatím nepotkali živou duši. Mlha padá víc a víc, je vidět sotva na konec natažené ruky. Nepříjemný déšť jim smáčí oblečení, které je sice vhodné na kolo, ale ne do deště. Čím víc bloudí lesem, tím víc se motají a najít cestu zpátky k penzionu se jim nedaří. V jednom momentu Monika mezi stromy zahlédne dům. Vypadá díky mlze a celkovému počasí jako přízrak z hororu, ale vydají se k němu s vidinou pomoci...

Víc vám neprozradím, protože bych byla moc ráda, kdybyste po dočtení zažívaly ty samé pocity jako já. To jakým způsobem dokázala autorka zaměstnat můj mozek a po dočtení mě nechala v absolutním rozkladu, to se už dlouho žádnému autorovi nepovedlo. Navíc mi postava Moniky hodně sedla. Její hlášky mě rozesmály, i když jsem ve skrytu duše věděla, že já být v její situaci, tak se chovám naprosto stejně...

Pokud máte rádi knížky, kdy chcete cítit mrazení v zátylku a po dočtení zírat na poslední stránku, rozhodně si autorčinu knihu přečtěte.

9 14.02.2023

Lady Evelyn Herbertová není žádná jemná květinka, která by měla radost z čajových dýchánků a nákupů. Miluje dobrodružství a archeologii. Jsou třicátá léta 20. století a musíme si uvědomit, že ženy měly horší společenské postavení, uzavírala se dohodnutá manželství a ženy neměly tolik možností mluvit do všeobecného dění. Evelyn byla ale tvrdohlavá a se svým otcem milovala Egypt. Vyrážela s ním na cesty a pomalými kroky si plnila svůj sen.

Když v roce 1922 jako první vstoupila do Tutanchamonovy hrobky, splnil se jí sen. Svět se měl dozvědět o báječném nálezu, který skrýval nevyčíslitelné bohatství. Přesto se vyrojily i pochybnosti a hlavně se začal přetřásat fakt, že kdo vstoupí do hrobky, oživí tím tak kletbu...

Příběh je vyprávěn ze dvou časů. Z minulosti, kdy je Evelyn mladá a seznamujeme se s jejími začátky, manželem a dalšími lidmi a pak ze 70. let minulého století, kdy je Evelyn stará paní, která prodělala mozkovou mrtvici a její paměť již tolik neslouží. Evelyn se urputně snaží vybavit si veškeré vzpomínky na Egypt a my se sní tak můžeme vracet do minulosti a prožít dobrodružství odkrytí Tutanchamonovy hrobky.

Já jsem z knihy nadšená. Opravdu. Autorka sice na začátku píše, že je příběh fiktivní, ale některé osoby v knize dle Google opravdu žili (např. Howard Carter) a ona tak dokázala skloubit svoje vyprávění s pravdivými informacemi. Vznikl překrásný životní příběh, kdy poznáváme Evelyn z mnoha úhlů.

9 07.02.2023

Gregg Olsen napsal naprosto bravurní příběh o Michelle Knotek. Říká vám to jméno něco? Ano, je to známá vražedkyně, která byla odsouzena v roce 2004 za vraždu druhého stupně, mučení a týrání. Gregg zpracoval její příběh v knize Jestli to řekneš....

Řeknete si taková obyčejná rodina. Máma, táta a několik dětí. Za zdmi jejich domu se však odehrávala zvěrstva, která bychom nechtěli zažít ani v nejmenším. Michelle alias Shelly byl zlá, zákeřná a dominantní žena, která musela mít vše podle sebe. Neměla ráda odmlouvání a veškerou rebelii řešila velice přísně. Přesto neměla pocit, že dělá něco špatně. Dokázala dceru sešvihat kabelem a večer jí říct, že ji má ráda. Celá její rodina trpěla. Trpěla do doby, než se k nim nastěhovala Shellyina kamarádka Kathy. Ta potom zažívala neskutečná muka až jsem si říkala, proboha, proč neutekla?! Shelly ji bila, nedávala jí najíst, zavírala ji na samotku. Nesměla na WC, nesměla se mýt, musela pouze tvrdě pracovat. Na pár let ale díky tomu Shelly nevztáhla ruce na své děti. A její manžel? Ten pracoval daleko a domů jezdil naprosto vyřízený a dlouhou dobu přehlížel, co vše se u nich doma děje. Až když vše vyústilo vraždou, celý příběh dostal ještě větší spád...do domu se totiž nastěhoval Ron...

Je naprosto šokující, že i když se Shelly chovala tak krutě, její dcery ji milovaly. Dlouho netušily, že matčino chování je špatné a braly to, že opravdu udělaly chybu. Vpodstatě vyrostly v područí tyranky a až jako dospělé se dokázaly bránit...

Michelle byla z vězení již propuštěna. Na podzim roku 2022, kdy si odpykala celý svůj trest. Teď je jí téměř 70 let. Na Google je spousty fotografií a já si Michelle našla, abych věděla, jak taková zrůda vypadá. Při pohledu na fotky z jejího mládí a kdy měla děti malé, si řeknete, docela sympatická ženská.

Kniha proletěla sociální sítě a je teď velice populární. Já se též přidávám ke spokojeným čtenářům, jestli to lze u takto závažného tématu napsat. Vy kteří máte rádi knihy podle skutečnosti, tak doporučuji ji přečíst.

4 05.02.2023

Alžběta a Margaret. Dvě sestry, které společně vyrůstaly, ale osud měla každá naprosto jiný. V knížce obě sledujeme od dětství. Alžběta se zcela nečekaně stala královnou a její sestra byla od té doby ta druhá. A možná i to se podepsalo na jejím rebelském chování. Věděla, že Alžbeta musí být ta uvědomělá, hodná, s dokonalým vystupováním na veřejnosti. A proto byla Margaret tou rebelkou. Tou, která chodila na večírky, kouřila, pila alkohol a chovala se opravdu naprosto nevhodně ke svému titulu princezny...

Myslím si, že vám nemusím podrobně královskou rodinu představovat, ale jsem ráda, že se mi do rukou dostal právě tento výtisk. Dal veliký prostor právě Margaret za což autorovi děkuji. Poznáváme ji dost detailně a pro někoho to může znamenat i naprostou změnu názoru na princeznu Margaret. Její život byl vlastně těžký. Nesměla skoro nic, musela všechno a ona chtěla žít zcela obyčejný život.

Ač je kniha velice obsáhlá, četla se hezky. V příběhu se neztrácíte, ba naopak díky poutavému vyprávění se těšíte na další informace.

1 02.02.2023

Ztracena v bílém šumu je o páru, který při slavnostech a sledováním průvodu přijde o tříletou dcerku. Jsou zdrceni a netuší, jak se jim holčička mohla ztrarit. Pátrání probíhá všude a Aaron s Grace věří, že se Kiera brzy najde. Bohužel, ani po dni, týdnu, měsíci a letech nebyla nalezena. Rodiče jsou zdrceni, ale stále věří, že Kiera někde je a jednoho dne se objeví. V den, kdy by jí bylo osm let, objeví se před dveřmi jejich domu videokazeta na které je holčička podobající se Kieře, jak si hraje v pokoji. A pátrání nabere na obrátkách...

Navíc v příběhu sledujeme životní cestu novinářky Mirren, jejíž linka mě taky velice bavila a její soukromé pátrání po Kieře byla taková terapie, protože se sama vyrovnávala s jedním traumatem, které jí ovlivňovalo život.

Musím smeknout před autorem. V knize skáčeme z různých časových období a přesto jsem se ani jednou v příběhu neztratila. Napětí bylo na všech stránkách od začátku až do konce a ač čtenář ví, přibližně od třetiny knížky, kdo a proč Kieru unesl, tak mi to vůbec nevadilo. Ba naopak se mi líbilo vykreslení nového života Kiery a jak se s tím vyrovnávala. Přeci jen byla unesena ve třech letech, a tak si ze svého raného dětství moc nepamatovala.

Ve Španělsku je tento pětatřicetiletý autor přirovnáván ke Stephenu Kingovi s čímž souhlasím a rozhodně si od autora přečtu jeho další knihu Hru o duši, která teprve čeká na vydání. A doufám,že u nás vyjdou všechny jeho knihy. Má jich na svém účtu již pět.

1 28.01.2023

   Lenka svým chvílemi drsným humorem a nadhledem líčí život v léčebně. Ona si tam šla naivně odpočinout s tím, že bude celý den ležet, nic nedělat a jen čerpat síly. Je naprosto vyhořelá a v depresích. Ale to se spletla. V léčebně je velice přísný režim s mnoha aktivitami, aby v lidech probudili opět chuť to života. V postelích se přes den nesmí ležet vůbec. Od rána do večera jsou dny plné aktivit. Ať jsou to společné terapie, nebo hry či služba na úklid.

   Autorka nám velice čtivě líčí osudy několika lidí prostřednictvím Lenky. Poznává slečnu s anorexií, další slečnu pro změnu s bulimií a Šárku, která se do léčebny vrátila již několikrát. Proč? To se dozvíte v knize.

Příběh se četl hezky. Přesto mi hlavní postava, ač je to jmenovkyně, absolutně nesedla. Nevím proč, ale byla mi protivná a nesympatická. Vlastně ani nevím čím. Chováním? Vystupováním? Líčením života v léčebně? Nevím a někdy se to prostě stává, že nám lidi z nějakého důvodu nesednou. Přesto Lenku obdivuju za to, jak se se svým osudem poprala a že se nenechala zlomit. A možná mě i zklamalo to, že jsem si, nevím proč, myslela, že jde o autobiografickou knihu. Ale po otevření jsem si přečetla poznámku autorky, že příběh je smyšlený. Věřím však, že lidé, kteří se v knize vyskytují, opravdu někde žijí...

2 23.01.2023

Příběhy se mi moc líbily. Kapitoly jsou rozděleny vždy nadpisem o jaké ženě budeme právě číst a nemusíte mít obavy, že by se vám příběhy pletly. Jsou tak diametrálně odlišné, že si říkáte, jestli se vlastně vůbec někdy protnou. A mají se protnout? Co vše Smita, Giulia a Sarah prožívají a čím vším si musí projít? Jsou to tři silné ženy, které se nenechají zlomit osudem a statečně se perou se všemi nástrahami, které jim život připravuje. Vše se točí kolem touze po svobodě, seberealizaci a útěku ze stereotypu.

12 22.01.2023

Nechama Birnbaum je americká spisovatelka, která vždy věřila, že jednou napíše příběh své babičky Rosie, která prožila hrůzy 2. světové války.

Kniha Rusovláska z Osvětimi vypráví příběh o Rosie, která žije poklidným životem v Crasně, což je obec v Rumunsku. Má krásné dětství, které tráví s rodiči, sourozenci a kamarády. Naprostá bezstarostnost. Rodina dodržuje židovské zvyky a tradice. Žijí poklidný a šťastný život. Do doby, než jsou všichni Židé považování za odpad společnosti. Pak se její život obrátí v peklo, utrpení, hladovění a nemoci. Se svou mladší sestrou Leou se snaží zůstat pospolu a vydržet hrůzy Osvětimi a Bergen-Belsenu. Rosie celou dobu věří ve šťastný návrat domů a jedině tohle ji drží při životě.

Knih s názvem kdokoli z Osvětimi je na trhu spousty. Jsou svým zpracováním lepší a horší. Tuto bych zařadila k průměrným. Líbilo se mi popisování židovských tradic a celkově života z pohledu dítěte. Popisy z Osvětimi, Bergen-Belsenu by čtenáře, který touto knihou začíná, hodně znepokojily. Člověk, který má načteno, tak je mi hloupé to tak psát, ale kniha ho ničím nepřekvapí. Velice se mi líbil doslov, který sepsal autorčin švagr.

V knize se střídají kapitoly, které líčí Rosiino dětství a dospívání s těmi z koncentračních táborů. Pokud máte rádi knihy s touto tématikou, rozhodně ji doporučuji přečíst. Ona Rosie byla opravdu houževnatá a odvážná žena.

4 17.01.2023

Dominika je hlavní postavou v knize Kandidát. Pracuje jako reportérka, která má neskutečně drsnýho šéfa. Pro sprosté slovo nejde daleko. Po svých podřízených požaduje až nelidské výkony a neustálou přítomnost na telefonu. Ve dne i v noci. Mezi novináři panuje rivalita a nejsou zde pravé přátelské vztahy. Nikdy nevíte, kdo vám bodne nůž do zad. Dominika je z této práce už psychicky vyčerpaná, protože její soukromý život se naprosto hroutí. Když dostane možnost stát se tiskovou mluvčí kandidáta na prezidenta, jde do toho, ač nemá žádné zkušenosti, ale věří, že se celou agendu naučí a určitě to nebude takový stres jako práce reportérky. To, že se mýlila je asi jasné. Tým kolem kandidáta na prezidenta je obsáhlý. Navíc i zde panují velice vyhrocené vztahy a nikdo si nemůže být nikým jistý. Místo, aby všichni táhli za jeden provaz, tak se tvoří skupinky, které mezi sebou bojují. Přesto se Dominika snaží odvádět bezchybné výkony. Pan kandidát je vynikající lékař, opravdu kapacita ve svém oboru, ale po lidech v týmu požaduje až nemožné. Navíc má hodně zvláštní požadavky, které tým musí zajistit. Dominika opět zažívá obrovský stres a neví, jestli dokáže dotáhnout celou kampaň až do konce...

Autorka má bohaté zkušenosti v této oblasti a její líčení celé problematiky a vztahů na pracovišti jsou dokonale popsané. Možná někdy vykreslené až lehce přehnaně, ale já jí věřila každé slovo. Nečekejte žádné nudné politické řeči nebo poučky. Kdepak. Dostanete až psychologickou sondu do světa vysoké politiky a nejspíš se budete na celý prezidentský boj, který právě teď probíhá v médiích, dívat asi trochu jinak. Kandidát je figurka. Figurka, která je vidět, ale největší práci odvádí jeho tým. A ten tým musí šlapat jako dokonale zapadající ozubená kolečka. Kdo chybuje, letí...

Knížku doporučuji přečíst všem. Mně se opravdu neskutečně líbila. V některých pasážích jsem dokonce poznala i skutečné reportáže, které byly v TV odvysílány a ano, je to jedna z těch asi nejvíc absurdnějších, ale nebudu vám prozrazovat, která to byla. Akorát vím, že jsem si říkala, že reportéři dělají z lidí hlupáky...teď jsem však poznala díky knize, že tyto reportáže rozhodně nejsou za odměnu...

2 09.01.2023

V knize se odehrávají dvě časové linky a v obou sledujeme hlavní postavu Lucku. Dozvídáme se o jejím dětství, kdy jezdila k babičce a dědovi, vztahy se spolužáky a hlavně se mi líbilo, že autorka používala opravdu dětské obraty a myšlení, když jsme o Lucii četli jako o školačce na prvním stupni. Postupný vývoj, kdy Lucka vyrůstala je tak krásně poznat.

V druhé lince čteme o dospělé Lucii, která si jde za svým snem stát se lékařkou. Ale Lucie není obyčejná a bezproblémová holka. Kdepak. V Lucce se skrývá neskutečné množství nedořešených problémů a sama sebe trýzní hladověním, rýpáním se ve svém nitru a celkově se neskutečně podceňuje. Přijde si ošklivá, nezajímavá, divná...V online světě se jí líbí. Cítí se uvolněně a svá a najde si zde i několik přátel. Mezi nimi Tomáše. Muže s kterým se nikdy neviděla, ale oba dva pojí obrovské sympatie a touha. Tomáš je o dost starší než Lucka, ale přesto si rozumí. Jenže osud je krutý a zlý...

Lucka bojuje se svými démony a když má pocit, že je v životě šťastná a spokojená, tak přijde další rána a další pád dolů. Opět se hrabe ze dna, ale má ještě sílu na to bojovat? Má, je tu přece Tomáš..

Autorčin styl psaní vás od prvního písmenka vtáhne a nepustí. Myslím si, že se v Lucce pozná hodně dospívajících holek a asi každá poznávala ty samé pocity, co Lucka. Její humor mi byl taky hodně blízký. Zpočátku...postupně však začala být pesimistická, nešťastná, bolavá a zlomená. A i její humor upadal. Ta proměna a nahlédnutí do duše člověka, který se plácá ode zdi ke zdi se autorce moc povedla.

31.12.2022