chomic_pisek komentáře u knih

Zklamání se opět nekonalo. Barbarič ukázal, že není padavka a později byl náležitě odměněn. Stein je pořád tvrdý a suchý jako opravdový stein a Jaroš je prostě frajer. Případ jako vždy důkladně zamotaný, rozuzlení divoké a celou dobu to bavilo. Kam pojedeme dál? :-)

17 23.01.2022

Prostě paráda. Nesourodá trojice vyšetřovatelů běhá po Praze od čerta k ďáblu a pokud by někomu přišlo pozvolné rozplétání zamotaného klubka zločinu za neustálého střetu Steinova katolického asketismu s bohémem Barbaričem málo, vynahradí mu to hmatatelná atmosféra rudolfinské Prahy. Hlavně to vltavské nábřeží musela být opravdu lahoda.
Díky sérii Steina a Barbariče si oprašuju chátrající kusé znalosti historie a rozšiřuju obzory a znalosti dobové módy a zbraní. Přiznávám se, že nejednou jsem musel sáhnout po telefonu, abych se dovzdělal.

23 23.01.2022

Dominika Landsmana i TMBK mám rád (samozřejmě ve vší umělecké počestnosti) a jejich výtvory už mají svou enklávu na poličce naší knihovny. Jako vždy jsem střídal dva typy smíchu, které mám spojené s díly pana Landsmana. Většinou se pousmívám tomu, jak jsou vtipy tak trapný, až jsou dobrý, aby se po několika takových zčistajasna objevil zabiják, kterej člověka shodí z gauče.
Chvíle strávené v přítomnosti páně Ovčáčka byly opravdu požehnané. Konečně jsem se dozvěděl, jak to bylo s Havlovým prezidentováním i Haškovým chytáním. Nechci ani přemýšlet, kde bychom bývali byli bez všech těch zásahů takřka shůry. Ještě než mi zteplá sklenice mléka, nažehlím si puky i na teplákách a půjdu tweetnout něco o těch bezbožných kavárenských povalečích. Požehnanou neděli, přátelé.

3 23.01.2022

Další série, kterou jsem začal od prostředka. Jinými slovy: tento díl bylo moje první seznámení se Steinem a Jarošem. Kolegyně mi knihu nabídla se slovy, že by se mi mohla líbit. Určitě se nemýlila. Naštěstí je knížka postavena tak, že neznalost předchozích osudů kapitána a jeho pobočníka ničemu nevadí, to podstatné se čtenář dozví nebo si to domyslí.
Stein s Jarošem si hned získali mou pozornost a jejich vánoční příběh jsem sledoval s napětím i se závistí, když jsem musel jen přihlížet zabijačce na Stříbrné skále. Neznalý předchozích dílů jsem se těšil na příchod fantastična v podobě Rubezahla, ale lehké zklamání ani nestojí za další rozvádění, protože bylo zdaleka převáženo tím, jak je kniha chytlavá od postav přes styl psaní až po zamotaný příběh. Určitě si přečtu ostatní díly.

11 23.01.2022

Další série, kterou jsem začal od prostředka. Jinými slovy: tento díl bylo moje první seznámení se Steinem a Jarošem. Kolegyně mi knihu nabídla se slovy, že by se mi mohla líbit. Určitě se nemýlila. Naštěstí je knížka postavena tak, že neznalost předchozích osudů kapitána a jeho pobočníka ničemu nevadí, to podstatné se čtenář dozví nebo si to domyslí.
Stein s Jarošem si hned získali mou pozornost a jejich vánoční příběh jsem sledoval s napětím i se závistí, když jsem musel jen přihlížet zabijačce na Stříbrné skále. Neznalý předchozích dílů jsem se těšil na příchod fantastična v podobě Rubezahla, ale lehké zklamání ani nestojí za další rozvádění, protože bylo zdaleka převáženo tím, jak je kniha chytlavá od postav přes styl psaní až po zamotaný příběh. Určitě si přečtu ostatní díly.

4 23.01.2022

Od Hlavy jsem čekal víc. Snad za to může připodobňování ke Švejkovi, kterému podle mého názoru nesahá ani po kotníky. Ačkoli Yossariana chápu, že se zrovna nehrne do letadla, aby se nechal sestřelit nad cizím kontinentem, moje sympatie si svým chováním nezískal. Opravdu vtipných situací jsem zaznamenal po málu, spíš mi to přišlo jako nekonečné mlácení prázdné slámy. Jedna hvězda za ojedinělé opravdu vtipné absurdní situace, jejichž paralely člověk bohužel najde i mimo armádu, a druhá za bojové scény z letadla. Jednak za nahlédnutí do jeho provozu v boji a jednak za nepatetické nakouknutí do mysli palubního střelce.

4 22.01.2022

Knížka mě nezaujala. Rozhovory pánů nijak zvlášť vtipné nebyly, příběh takový nijaký a vyumělkovaně květnatá čeština to bohužel nevytrhla.

3 22.01.2022

Opravdu zajímavý svět a nápaditá, dobře napsaná kniha (jak už bylo níže po právu nesčetněkrát zmíněno), která má čtenáři co nabídnout a určitě si nenechám ujít i další díly. Ale tenhle styl science fantasy (jestli se to tak dá nazvat) mi tolik nesedí a navíc tam na můj vkus bylo málo akce a spádu.
Největším hrdinou příběhu je pro mě Vargas. Když vstupoval do Pětadvacítky, asi netušil, že s duvaly na zádech nebude odrážet útoky nastereí, ale nekonečný proud otázek... :-) Zvládá to obdivuhodně, podobné návaly zvídavých dotazů mám teď doma a zdaleka tomu nedokážu čelit s takovou grácií :-)

9 22.01.2022

Moje první setkání s Kristýnou Sněgoňovou byla Amanda z Legie. Pak logicky následovala lustrace dalších děl. Krev pro rusalku pro mě byla svým tématem jasná první volba, mám rád klasické středoevropské "pohádkové" fantasy potvory. V porvnání s Legií, bláznivou přímočarou bezhlavou akční jízdou je Krev pro rusalku mnohem víc zamyšlená a utahaná. Ale utahaná v dobrém slova smyslu, jako westerny od Leoneho. Akce je koření, ale tělo tvoří atmosféra. Hutná atmosféra.

Dominik Stolbenko není hrdina, do kterého byste se hned zamilovali. Vlastně ani později, ale přiznám se, že jsem mu postupně začínal fandit. A ty jeho migrény? Naštěstí na ně netrpím, ale pokaždé, když se mu začínala rozlévat bolest nad obočím, sám jsem začal v očekávání utrpení mhouřit oči.

Krev pro rusalku jsem poslouchal během třičtvrtěhodinových cest do práce jako spoustu jiných knih. Ale v tomhle případě jsem několikrát zůstal večer před domem sedět potmě v autě, abych mohl doposlouchat kapitolu a zároveň se těšil, až ráno pojedu do práce (!) a pustím si další. To, myslím, hovoří za vše.

14 17.01.2022

Já mám radši pohádky pro dospělé děti (jak to nazývá Ivo Železný v doslovu), zatímco sci-fi mě většinou nechává chladným. Možná proto mě spousta povídek z antologie příliš nenadchla. Ne tím, že by nebyly čtivé, ale bylo tam na mě moc laserů, čipů, umělých končetin, obrazovek a kdoví čeho všeho. Jednu povídku jsem ani nedočetl, protože Xenofil začal tak, že to bylo moc úchylný i na mě a nijak zvlášť jsem netoužil vědět, jestli a jak to hlavnímu hrdinovi klapne. Ale abych nebyl negativista, našly se tam kousky, které mě bavily hodně: Nemůže pršet věčně: zajímavý nápad; Jmenoval se Moše: perfektní démon, žádný desetimetrový monstrum s ohnivejma rohama, prostě jenom sarkastická ponožka; Krvavý: pěkná pohádka pro (úchylný) dospělý děti; Říkali mu Hurikán se mi líbilo zasazením do reálií ČSSR a díky tomuhle seznámení určitě zkusím Šedou a Kotleta na závěr byla sázka na jistotu. Příběh o Gerasimovi taky nemůžu hodnotit negativně, ale to byl spíš jen takovej špek pro fanoušky Legie, který lze bez znalosti ságy těžko ocenit v plný síle.

3 17.01.2022

Moje třetí zastávka v Pohraničí a líbí se mi tu čím dál víc. Svět, kde nic není černobílé. Klaďas Thompson nepředstavuje zrovna ztělesnění rytířských ctností a záporák Wolferin taky není úplný prototyp zhmotnění zla, v mnohém by si mohli podat ruce. Oproti Nejlepšímu roku Thompsonův cynismus ochabl, takže působil sympatičtěji, zatímco dědeček si poletoval ve svém světě, až to chvíli vypadalo, že nebude mít žádnou roli. Nejvíc se mi líbil Čolek, od posledního dílu vyrostl. Stačilo zahlédnout nahatou elfku a hned se z něj stal hlavní hrdina příběhu... :-) A taky mě bavili Atröd s Reigiasem, doufám, že se s nimi ještě potkám.

1 11.01.2022

Po přečtení (vlastně poslechu) Krvavého pohraničí, které se ke mně dostalo jako první, jsem se vydal na chronologický začátek příběhů z Pohraničí. Příběhy Thompsonovy rodiny mě bavily mnohem víc než ten o Floydovi, nejvíc pak osnování pomsty v Thonnierice. Ale přiznám se, že jsem Thompsonovi fandil jen kvůli zbytku jeho rodiny. Přestože se jeho životní postoj dá pochopit, ten jeho arogantní cynismus (jak říkáme my vzdělanci) byl chvílemi tak přehnaný, až mi bylo jeho blízkých líto. Parádní knížka, těším se na další kousek z Pohraničí.

1 09.01.2022

Knížka je napasná čtivě a zábavně, ale Floyd Bartlett a vlastně ani jeho příběh mě nijak zvlášť nezaujali. Ale doslova mi učaroval svět Pohraničí včetně encyklopedických vsuvek z jeho historie. Ještě než jsem se dostal na konec a zjistil jsem, jak je to s tím baronem Lecterem nakonec bylo a bude, mi bylo jasné, že se do Pohraničí ještě vrátím. Při každé příležitosti a budu se na to moc těšit!

2 08.01.2022

Druhý díl už mě bohužel nebavil tolik jako první. Pořád to byla jízda ve velkym stylu, o tom žádná, ale přece jen už jsem nečekal, co bude, tak napjatě. Možná i ty hromady pobitých řadových nepřátel byly na můj vkus zbytečně velký. Pět hvězdiček si u mě dvojka v porovnání s jedničkou nevybojovala, ale ty čtyři, který dávám, jsou poctivý.

6 08.01.2022

Jakožto Písečák jsem se trochu styděl, že jsem doposud Cimburu nečetl. Napravil jsem to a nelituju. Mile napsaná knížka o pokorném člověku, která zajímavě přiblíží zapomenuté zvyky a dávný život na vsi a navede čtenáře k zamyšlení o současném světě.

7 08.01.2022

Nejsem fanda upírů nebo Satanů (a podobných biblických potvor), se kterými se člověk setkává na každém rohu. Proto mě Perunova krev slibující klasičtější démony s pohanskými kořeny zaujala ještě, než jsem ji otevřel. Nezklamala, byla to pecka a napjatě jsem čekal, v kterém koutě Prahy se schovává další bůh nebo démon a ani jsem nestíhal otírat krev (a další tělní tekutiny) které okolo šplouchaly. Ideální oddechovka nabízející kromě hlášek, sexu a násilí také exkurs do slovanské mytologie.

7 08.01.2022

Během prvních pár stránek mi Bastardi nabídli vše, co mám rád, když se ve fantasy objeví: hospoda, postavy, které nemluví jako národní obroditelé, stříkání krve a zrzavá děv(eč)ka. :-) To byla ale jen předehra před pořádnou jízdou. Přiznám se, že mi chvilku trvalo, než jsem se se Šakalem skamarádil a začal mu opravdu fandit, ale pak jsem se na kancovi proháněl vedle něj a čekal, co mi Souzené země ještě ukážou. Ukázaly toho spoustu a těším se, co všechno ještě přijde. Žít v sedle, zemřít na mazlovi!

3 08.01.2022